Sprcha - denní dávka zdravé kritiky pro osvěžení mysli
Denní dávka zdravé kritiky pro osvěžení mysli
 Titulní strana   Všechny články   Všeobecná diskuse   Deníky 
 Co je nového   Co se píše jinde   Politika   Kultura   Média   Technologie   Internet 
Komentáře: Zobrazení: Řazení:
E.O.Wilson : "O lidské přirozenosti" | 1316 comments (1310 topical, 6 editorial, 1 pending)
Vodníku, (5.00 / 4) (#1279)
Ales Rozsival (r.ales zavináč quick.cz) 14.12.2003 18:02:24 MET
(User Info)

Moderní filosofie má daleko k tomu, aby chtěla být ne-racionalistická. Racionální ale znamená mající vztah k rozumu, vposledku VŠE myslitelné. Myslet se dá ale vše, o čem něco víme, a není to tedy omezeno nějakými požadavky na povahu toho, co je myšleno. Zmatek ti možná působí tvé chápaní racionality, kde se ti slévá tento pojem s pojmem vědeckosti, což je ale vskutku něco jiného.

Vše myslitelné znamená cokoli, co jsem si schopen uvědomit: uchopit ve svém vědomí. Takové uchopení se děje ale vždy podle nějakých "vzorců". Fenomenologická filosofie učinila hlavním tématem právě toto uchopování. Ty "vzorce" nejsou nic jiného, než ony předpoklady, o kterých tady celou dobu mluvím. Předpoklady, které vlastně "můžou za to", že se nakonec vztahuji ke skutečnosti tak, jak se k ní vztahuji, a tedy v jakém žiji světě.

Nejzajímavější na těch všech fenomenologických rozpravách je "invariant" vztahování se. Husserl mluví ještě o docela obecné "intenci", Emmanuel Levinas o "ne-lhostejnosti", což už je pojem dosti angažovaný, Martin Heidegger mluví dokonce o "starosti". To vztahování je pohyb, který nejde od vědomí odmyslet. Nejde odmyslet od existence jedinečné bytosti. Existence vposledku JE toto vztahování se.

Fenomenologie chce tyto "vzorce" vztahování se odkrývat, zpředmětňovat je, a tím je činit hodnými zpochybnění. V posledku tak čistit ono vlastní vztahování se. Zbavovat se předpokladů, aby to uchopování svého vědomí bylo co nejčistější.

Jak už jsem napsal v "Prologu", vidím v Sókratovi ztělesnění filosofie, jako vědění nevědění. Je to naprosto otevřené vztahování se ke skutečnosti (ke světu), které je si VĚDOMO svého vztahování a současně si je vědomo, ŽE NEVÍ, co ta skutečnost je. Je to tedy život v otázce; existence je napnutá do budoucnosti. Heidegger by řekl, že subjekt se autenticky časuje. (On by nepoužil "subjekt", protože ten patří do "staré metafyziky", ale to je tady snad vedlejší). To znamená, že Sókrates nemyslí sám sebe v čase, kde by si mohl představovat i svou budoucnost, tedy jakoby sám sebe myslel na nějaké časové ose. To by bylo zpředmětnění. Pro Sókrata budoucnost teprve bude; a tedy logicky neví jaká, a jeho vztahování se je otázka: Sókrates neví, co CHCE, a to vědění nevědění je jeho autentické formulování jeho vlastní existence.

Platón Sókrata znal, znal tedy jeho existenci: jeho otázku. A Platón CHCE na Sókratovu otázku odpovědět (kladně). Platón se vlastně vztahuje k Sókratovu vztahování. Pomyslně vztyčuje normálu k vektoru Sókratovy otázky. A jestliže Sókrates byl napnut do budoucnosti, tak Platón tu otázku zpřítomňuje celou, tedy i se "Sókratovou budoucností", což není nic jiného než IDEA. Idea, která je přítomná v čase, je Platónovým pokusem o odpověď na Sókratovu otázku.

Aristotelés, (který se vlastně vztahuje k Platónovi, tedy ke zpředmětněné Sókratově otázce, na kterou se Platón pokouší odpovědět), už vůbec neřeší problematičnost neautentičnosti takového vztahování. Odpovědět pro něj není problém. Aristotelův problém je, jak odpovědět co nejlépe, aby to byla SPRÁVNÁ odpověď. A pokud se vrátím ke geometrickému modelu časování, tak Aristoteles vztyčuje normálu k Platónově vztahování. A protože Platón se vztahuje k přítomnosti, tak Aristoteles se vztahuje k minulosti: skutečnost, ke které se A. vztahuje, je to, co se UŽ USKUTEČNILO. Teď už jde jen o to, tuto skutečnost roztřídit, popsat a najít v tom systém.

Kdyby byla možnost si tyto tři velikány postavit vedle sebe a zeptat se jich po čem touží člověk, k čemu se vztahuje, tak já myslím, že Sókrates by asi odpověděl, že je to těžké, že ani neví, co chce on sám, ale že to je rozhodně zajímavá otázka. Platón by možná odpověděl, že Sókratés chce Dobro, koneckonců že každý člověk chce Dobro, a Aristoteles by odpověděl, že každý člověk touží po vědění, aby co nejvíce věděl, že se světem se to má tak a tak.

Tož tak. A pak jsou tady celé následné dějiny filosofie, kam patří i novoplatonismus, který, jak jistě Vodníku víš, leží v základech té hierarchicky uspořádané skutečnosti, o které píšeš. Novoplatonismus, který je pokusem o odpověď na Kristovu otázku. A nebo který je pokusem odpovědět lidem, kteří se po Kristu ptají, kteří se vztahují k této skutečnosti. (Doufám, že ti teď neobracím vnitřnosti, vkládajíc Jeho Jméno do klávesnice).

Jako jsem se setkal s myšlenkami Sókratovými a Platónovými, tak jsem se setkal i s Dobrou Zvěstí, a tedy jsem zakusil Ho. A při tomto setkání jsem měl velmi intenzivní pocit naprosto zřejmého poselství resp. výzvy k následování. Uvědomění si tohoto poselství je záležitost mého vědomí v tom nejširším možném smyslu slova. Ale i jen PODRŽENÍ tohoto poselství ve vědomí s sebou nese jeho nějaké uchopení. V tom je samozřejmě skryto veškeré nebezpečí, které se běžně definuje termínem hereze. Jsem si toho vědom, ale neznamená to pro mne, že je to tímto termínem zapovězeno. Já si totiž z Té Zvěsti odnesl mimo jiné poselství, že ta cesta je autentický život v pravdě, kde za tu autentičnost nesu plnou zodpovědnost. Necítím tedy jako herezi, když se autenticky snažím formulovat smysl své existence nezávisle na naukách (odpovědi). Tím ale v žádném případě nevynáším jakýkoli soud o těchto naukách. Nemyslím, že bych chtěl říkat někomu jinému, než sobě, co má dělat. Spíše naopak. Spíše nasloucháním těm jiným cestám získávám podněty pro nové a nové testování vlastní autentičnosti.

Tak jako Sókrates, který -když se doslechne, že v Aténách je někdo, kdo něco ví- tam běží a chce tu odpověď vědět. Pak s ním mluví, a nakonec musí konstatovat, že odpověď, kterou nabízí onen moudrý někdo, není vposledku odpovědí na Sókratovu otázku. O pětset let později řekne Kristus "tvá víra tě uzdravila". (Upozorňuji, že ne víra "V NĚCO") víra, která je autentickým vztahováním se, vztahováním otevřeným, které si je vědomo, že se vztahuje. Žití v pravdě, které uzdravuje.

Ještě jsem pořád nenapsal, co CHCI já. Tak já to samozřejmě nevím, ale určitě CHCI, aby to byla velká sranda. Jsem totiž takový kašpárek, který chce, aby se nakonec všichni smáli.
-

Berte mě, prosím, celého jako takovej jeden velkej smajlík.
[ Parent ]
 
 
Já bych teda nerad... (5.00 / 1) (#1308)
Vodnik (vodnik.zavináč.sprcha.com) 15.12.2003 23:48:25 MET
(User Info)

...dělal nějaké závěry o tom, co Sókratés opravdu věděl nebo nevěděl. Mám pocit, že něco docela určitě věděl, resp. to nebylo předmětem toho jeho "nevědění", na které naráží v tom svém slavném výroku. Např. myslím, že nepochyboval o existenci bohů, svého "daimonion", Osudu apod. Odhaduji, že to jeho nevědění se týkalo te racionálně spekuletivní roviny. Nakolik se pletu, nedokážu sám posoudit.

Z Platóna mám taky pocit, že některé věci nepovažoval za předmět diskuse. A i relativně racionalistický Aristoteles řekl, mimo jiné, že některé otázky by se měly trestat...

IMHO
[ Parent ]
 
 
Vodníku, (none / 0) (#1310)
Ales Rozsival (r.ales zavináč quick.cz) 16.12.2003 22:37:09 MET
(User Info)

já jsem nechtěl srovnávat Sókrata s Kristem, a pokud to tak vyznělo, tak se omlouvám. Bavíme se o událostech 500 až 300 BC!

Já jsem chtěl ukázat, že tyto tři postoje (vzathování se) zakládají možné přístupy ke skutečnosti, které se pak nazývají filosofickými systémy. A chtěl jsem to na nich jen ukázat: nikoli zdůvodnit. Zdůvodňuje až ten přístup Aristotelský. Ten Platónský se snaží odpovědět, a ten Sókrates neví, ale je si vědom, že CHCE.

A ti Sókratovi duchové a daimonia: nejsou to náhodou ty morální základy či "vzorce", ktaré si začnu uvědomovat, když se snažím o maximálně "čistou" racionalizaci, tedy o to uchopení? Sókrates věděl, že přestože proto nemá racionální argument, CHCE aby se ta rozprava ubírala tím a tím směrem. Tušil problém. Třeba "cítil" chybu, která je v argumentu, ale NEVĚDĚL v čem.

Zmínil jsem Krista. Nezmínil jsem Ho ale proto, abych cokoli stavěl do konfrontace: jen jsem se pokusil vysvětlit své vlastní rozumění evangeliu, neboť tvoje představa skutečnosti z evangelia vychází. Respektive z jeho interpretace (uchopení). To je ten celý problém obecného uchopení jedinečného zážitku, který je snad tou teologií. Já v tom praxi nemám, ale necítím se kvůli tomu diskvalifikovaný.

A znovu opakuji: nemám nejmenší snahu polemizovat s postojem někoho jiného, než se svým vlastním. Koneckonců nevím ani k čemu se vztahuji já, tak jak bych do toho vztahování_se mohl kecat někomu jinému? Snažím se jen formulovat, co chci já.

Na tom zhodnocení významu Éleatů si ještě počkejme. Sám jsem zvědav, jak dopadne má rozprava s Petersem. Ale i kdyby nebylo žádného resumé, tak uznej, že tento myšlenkový výkon Éleatů ukazuje našemu (aspoň mému) vědomí téměř neomezené obzory právě proto, že je důsledný.
-

Berte mě, prosím, celého jako takovej jeden velkej smajlík.
[ Parent ]
 
 
Aleši (Rozsívale), to bude nějaké nedorozumění! (none / 0) (#1311)
Vodnik (vodnik.zavináč.sprcha.com) 16.12.2003 23:32:04 MET
(User Info)

Já si vůbec nemyslím, že bys chtěl srovnávat Sókrata s Kristem, z ničeho to nevyplývá (naopak teď se ptám já sebe sama, kde jsi tuto mou domělou ideu vyčetl Ty u mě).

Já v té filosofii nejsem takový kanón, abych s Tebou mohl polemizovat o rozdílech mezi Sókratem a Platónem (odkud je vlastně máš, když Sókrata známe jen zprostředkovaně, právě skrze Platóna?), Aristotela pak jsem četl, musím se přiznat, vždy s nechutí.

Evangelium:  no, to by bylo moc hezké, kdyby moje představa o skutečnosti vycházela opravdu z evangelia, bohužel(?) tomu tak není. Moje představa o skutečnosti vychází s postulátů tzv. perenniální filosofie a obecné metafyziky, jak ji ve svých pracech vyjádřili mnou zde již tolikrát uvádění současní „zřeci“, mj. René Guénon, Frithjof Schuon a Ánanda Coomaraswamy. Pravoslavná církev (tj. Písmo, Tradice, Tajiny, liturgie atd.) je pak konkrétním, exoterním, „hmotným“ vyjádřením té obecné, esoterní, „nehmotné“ Pravdy, které jsem vzal za své.

Protože nějaké „obecné“ křesťanství (ve smyslu filosofie nebo školy) mimo Církev neexistuje, je i církevní výklad Písma v Duchu Svatém závazný pro všechny křesťany. Ovšem osvojení si tohoto výkladu, niterné zažití a porozumění, tedy ta vlastní „Víra“, zůstává individuální. Například můj názor na vztah křesťanství a obecné metafyziky není v žádném případě nějakým oficiálním církevním učením, nýbrž právě tím mým uchopením, které může (ale nemusí) být špatně, každopádně je třeba ho permanentně konfrontovat s učením Církve. Já jsem si některých těch rozporů vědom a upřednostňuju za všech okolností postuláty dogmatické teologie, s tím, že než pochopím tu souvztažnost do všech detailů, je tato konstrukce ne zcela pochopeným (pochopitelným?) tajemstvím.

K éleatskému myšlení chovám respekt k jako takovému. Osobně mě z antiky ale oslovuje víc buď ten Platón nebo Epiktétos. Později pak Plotínos, ale toho moc neznám.


IMHO
[ Parent ]
 
 
Vodníku, neděs se, (none / 0) (#1312)
Ales Rozsival (r.ales zavináč quick.cz) 17.12.2003 00:16:22 MET
(User Info)

bezpochyby jsem tam ten výklad vložil já.

Co se týče toho oddělení Sókrata od Platóna, tak máš bezesporu pravdu. Ta moje úvaha vychází z toho Patočky, kterého jsem tady už propagoval, kde (nějak-sorry) rozděluje Platónovy dialogy na ty, které jsou "Sókratovské", a ty, které se od Sókrata odchylují. Ty, které patří k Sókratovi si nepamatuji (ale určitě tam byla Obrana pak buď Faidón nebo Faidros nebo možná ani jeden...) V kostce šlo o rané Platónovy dialogy, kde spatřuje Patočka právě ten převládající živel Sókratův. Rozhodně si pamatuji, že předěl staví do dialogu Gorgias, kde poprvé nechá Platón vyslovit Sókrata soud, že NOMOS je důležitější, než co si o tom myslíme.

Jméno Epiktétos mi neříká vůbec nic. Že bych byl zrovna na pivu, když se to probíralo? Ale možná sem to jen zapoměl.
-

Berte mě, prosím, celého jako takovej jeden velkej smajlík.
[ Parent ]
 
 
Aha, ten Patočka teda... (none / 0) (#1313)
Vodnik (vodnik.zavináč.sprcha.com) 17.12.2003 00:34:51 MET
(User Info)

...na to jde chronologicky? Hm, to je dost odvážné! Obrana i Faidón je dost festová platónská ontologie... Ale ještě odvážnější by bylo patrně, kdyby chtěl Vodník posuzovat Patočkovu kompetenci co se Platóna a Sókrata týče...:-(

Epiktétos je stoik, je to spíš etika než ontologie, teda na první pohled, ale ten etos je, myslím, universální a lze jej "navléknout" v podstatě na každou platnou ontologickou doktrínu. Já mám jeho Rukověť a Rozpravy z edice "Antická knihovna".

IMHO
[ Parent ]
 
 
Rozhodně ne chronologicky. (none / 0) (#1314)
Ales Rozsival (r.ales zavináč quick.cz) 17.12.2003 00:58:58 MET
(User Info)

Nýbrž fenomenologicky. K tomu, kritizovat nějakýho Patočku (nebo z něho naopak vycházet), přece potřebuju daleko míň odvahy, než k samotné existenci. Kurňa, dyk si to Vodníku, přečti. :)

Jestli jsi z toho mýho povrchního výkladu nabyl dojmu, že je povrchní Patočka, tak už radši nic neřeknu.

Teda kromě toho, že už du spat.

Pozdravy do Holandu.
-

Berte mě, prosím, celého jako takovej jeden velkej smajlík.
[ Parent ]
 
 

E.O.Wilson : "O lidské přirozenosti" | 1316 comments (1310 topical, 6 editorial, 1 pending)
Komentáře: Zobrazení: Řazení:

Základní nabídka
- registrace nového uživatele
- jak na to (aktualizace 19.1.03)
- časté dotazy
- vyhledávání

Login
Jméno:
Heslo:
 
Registrace nového uživatele

Komentáře chronologicky (15)
- Myslím, že mluvíte o poněkud jiné věci by gogo
- Ten čas tam nemá význam. by Guy Peters
- Rozhodně ne chronologicky. by Ales Rozsival
- Aha, ten Patočka teda... by Vodnik
- Vodníku, neděs se, by Ales Rozsival
- Aleši (Rozsívale), to bude nějaké nedorozumění! by Vodnik
- Vodníku, by Ales Rozsival
- Návrh by gogo
- Já bych teda nerad... by Vodnik
- Aleši (Rozsívale)... by Vodnik
- A ještě lepší paradox :) by Tonda Kubrt
- Vysvětlení by Tonda Kubrt
- Zkrátíme-li by gogo
- Pane Petersi, ja vám sice rozumím, by Ales Rozsival
- Tak opět znovu. by Guy Peters

Powered by Scoop
Všechny ochranné známky a autorská práva na této stránce náleží jejich příslušným vlastníkům. Autorská práva ke článkům a komentářům vlastní jejich příslušní autoři.
Provozovatel systému nezodpovídá za obsah kteréhokoliv autorského díla zde uvedeného. Podrobnosti viz. plné znění podmínek.

registrace nového uživatele | jak na to | časté dotazy | vyhledávání || odpadkový koš | kompletní deníky