Sprcha - denní dávka zdravé kritiky pro osvěžení mysli
Denní dávka zdravé kritiky pro osvěžení mysli
 Titulní strana   Všechny články   Všeobecná diskuse   Deníky 
 Co je nového   Co se píše jinde   Politika   Kultura   Média   Technologie   Internet 
Komentáře: Zobrazení: Řazení:
Popírač holokaustu | 33 comments (33 topical, editorial, 0 pending)
někdy to není tak velký problém, viz: (5.00 / 3) (#20)
andyo 17.02.2007 09:25:53 MET
(User Info)

Když si přišli pro nacisty,
mlčel jsem, nebyl jsem žádný nacista.

Když si přišli pro kommunisty,
mlčel jsem, nebyl jsem žádný kommunista.

Když si přišli pro socialisty,
mlčel jsem, nebyl jsem žádný socialista.

Když si přišli pro mě,
nebyl už nikdo, kdo by se mne zastal.

Marně přemýšlím, jakou kategorii měl na mysli Peters v posledním odstavci. Zřejmě Hitlera.

[ Parent ]
 
 
Také jsem se pozastavil nad tím (5.00 / 6) (#32)
max 26.02.2007 01:37:45 MET
(User Info) http://www.radaryrakety.cz/

jak pan úředník z úřadu pro ochranu osobních údajů použil parafrázi slov člověka, který trpěl pod nacizmem k obhajobě člověka, který popírá zlo, které nacisté způsobili.

Je to divné a evokuje to v mých představách různé myšlenky. Jak se dá zneužít člověk, kterého můžeme nepochybně považovat za hrdinu k popření jeho vlastních myšlenek.

Pan Niemöller se musel obrátit v hrobě, když tento český úředník pokroutil jeho slova k obhajobně pana Zündela. Nad lživými výplody pana Zündela dnes slintají neonacisté stejně, jako slintali nacisté v době, kdy tito ublížili panu Niemöllerovi. Tenkrát však doba nepřála pravdě a pokrucovala skutečnost, aby zlostníci mohli uskutečnit své cíle.

Dohledal jsem si informace o té době a panu Niemöllerovi a musím uznat, že ten člověk by si zasloužil větší památku, než je mu u nás uznávána. Byl to člověk, který se nacizmu statečně postavil a je opravdu smutné, když ho dnes šmejdi zneužívají pro svou argumentaci. Věřím tomu, že se jim to nepovede, jako se tohoto statečného člověka nepodařilo ohnout nacistům.

Nacisté sice byli nuceni náboženství v Německu tolerovat, jak však prohlásil Martin Bormann, "křesťanství a národní socialismus nelze sloučit".

Tento názor podpořil i Hitler, který se nechal slyšet: "Jednou nastane doba, kdy na kazatelnách budou stát jen naprostí idioti, kteří budou kázat pro pár starých bab."

Pro nacisty bylo křesťanství především učením s cejchem židovství. Jako alternativu nabízeli německým věřícím nové náboženství spočívající v uctívání kultu krve, půdy, německého folkloru a tisícileté říše. V tomto ohledu se nijak nelišili od všech svých předchůdců, kteří se vždy pokoušejí lidem nabídnout nový, odduchovnělý svět. Velmi důležitou roli v novém nacistickém "náboženství" také sehrálo učení o rasové nadřazenosti.

Přívržencům nacismu přeze všecko toužícím po duchovním útočišti se nabízela nová víra v Boha, tzv. Gottgliiubig, která představovala alternativu k etablovaným církvím. Celé toto hnutí bylo výrazně ovlivněno pohanským kultem a svéráznými rituály a zdůrazňovalo romantické prvky dávné pohanské minulosti.

V roce 1939 se k této oficiálně uznané víře hlásilo více než tři miliony věřících. Nacisté zároveň soustavně potlačovali existující církve a to ze stejného důvodu, z jakého věnovali pozornost rodině: nebyli ochotni tolerovat jakýkoliv alternativní zdroj moci, v tomto případě dobře organizovanou strukturu křesťanského náboženství.

Kritizovali zejména církevní rituály, které byly nedílnou součástí náboženského života, ať už souvisely s narozením, svatbou či smrtí. Součástí nacistického útoku proti církvím byly i změny v kalendáři, které měly snížit význam tradičních církevních svátků a posílit oblibu lidových slavností bez náboženského podtextu. V tomhle byli nacisté velmi podobní komunistům, které jsme sami zažili.

Na konci roku 1938 byl ve školách zakázán zpěv vánočních koled a oslavy Narození Páně. Vánoce a Štědrý den byly sice slaveny i nadále, ovšem původní křesťanská terminologie byla zapovězena a nahrazena starogermánskými výrazy.

Extrémní nacisté usilovali o to, aby se nacistická koordinační politika (Gleichschaltung) uplatňovala i ve vztahu k církvi. Tato politika usilovala o sjednocení všech oblastí života německé společnosti pod jednotnou kuratelou státní nacistické mašinérie

Tak již v roce 1933 přijali nacisté sérii zákonů, jejichž cílem byla likvidace tradic a privilegií historických německých zemí a vytvoření centralizovaného státu pod nadvládou jedné strany. Na základě těchto zákonů se vytvořilo nové mocenské uskupení složené z NSDAP, Pracovní fronty, SS, SD a gestapa.

Církve se jako cíl nacistické koordinační politiky doslova nabízely. Když zastánci nejtvrdší stranické linie požadovali v roce 1933 Gleichschaltung všech evangelických církví, reakce dvou nejvýznamnějších německých denominací, římských katolíků a protestantů, byla rozporná: někteří církevní představitelé se požadavkům nacistů bez odporu podřídili, jiní se jim odvážně a rozhodně postavili.

Nacističtí protestanti (často označovaní jako pozitivní křesťané) byli například přesvědčeni, že v osobě Adolfa Hitlera byl na zemi seslán Ježíš a že árijský způsob života, včetně víry v hanebnost míšení ras, je posvěcen od Boha.

Pozitivní křesťané se tudíž pokusili prosadit, aby každý, kdo se ucházel o církevní úřad, musel prokázat svůj árijský původ.

Všichni protestanti však tuto linii nezastávali, zejména pastor Martin Niemöller se postavil do čela luteránské církve a založil Pohotovostní svaz protestantských pastorů (Pfarrenbund), jehož úkolem bylo postavit se zastáncům pozitivního křesťanství.

Niemöller, válečný veterán z první světové války, bývalý kapitán ponorky a držitel vyznamenání za zásluhy Pour le Mérite, vystudoval po válce teologii a roku 1924 byl vysvěcen na kněze.

Do jeho svazu se přihlásilo na 7000 německých evangelických pastorů. Nacistická perzekuce ale jejich řady výrazným způsobem zdecimovala. Pozitivní křesťané pokračovali v útocích na Starý zákon a na ty pasáže Nového zákona, které shledali poskvrněné judaismem. Jejich názorům a metodám se však dostalo takové kritiky mnohých členů protestantských církví, že v konečném efektu pokus o náboženský Gleichschaltung skončil nezdarem.

Tento nezdar však nacistům nebránil v pronásledování protivníků z řad představitelů církve včetně samotného Niemöllera. Když v roce 1935 protestantské církve veřejně prohlásily nacistickou rasovou ideologii za nesmysl, tak 700 protestantských kněží bylo zatčeno, dostalo se jim nejhlubšího pokoření a jejich osobní svobody byly významně omezeny.

Martin Niemöller byl roku 1937 zatčen a poslán do koncentračního tábora. I když se nacistům nakonec nepodařilo protestantské církve zničit, jejich represivní politika dokázala opozici v řadách protestantského hnutí efektivně potlačit.

Katolická církev byla nacistům mnohem vážnějším protivníkem, neboť katolíci měli proti protestantům dvě výhody. Za prvé, katolicismus byl vpravdě mezinárodním vyznáním s pevnou organizační strukturou, jejíž hlavu představoval papež sídlící ve Vatikánu. Za druhé, němečtí katolíci měli svoji vlastní politickou stranu, která reprezentovala jejich zájmy a to stranu Centrum.

Římskokatolická církev doufala, že s pomocí politického vlivu se jí podaří zabránit nacistům v zasahování do záležitostí církve. Centrum tudíž roku 1933 podpořilo i tzv. zmocňovací zákon (opatření, které nacistům umožňovalo přijímat nové zákony bez souhlasu Říšského sněmu), jenž tvořil samotnou páteř vlády nacistického režimu.

Katolíci doufali, že díky této podpoře nacisté ke katolické církvi zaujmou smířlivější postoj. Pravdou je, že si Hitler skutečně dával pozor, aby proti sobě a proti své politice katolickou církev nepopudil a jeho smířlivé fráze měly v církevních představitelích vzbuzovat dojem falešné bezpečnosti a jistoty.

Nacistická ideologie rovněž nechávala většinu německých katolíků (a v tomto ohledu i protestantů) na pokoji. Potencionální nebezpečí, které pro etablované církve plynulo z všeobjímající snahy nacistů zasahovat do každodenního života všech Němců, většina německých věřících a církevních hodnostářů nedoceňovala.

V roce 1936 katolická církev předkládá Hitlerovi první výhrady proti zasahování do církevních záležitostí. Nad stížnostmi kardinála Faulhabera, představitele německé římskokatolické církve, který si Hitlerovi stěžoval na nové zákony o sterilizaci lidí postižených genetickými chorobami ovšem Hitler ztratil trpělivost a zostra kardinálovi vysvětlil, ať se naopak on neplete, do čeho mu nic není.

Pět měsíců po Faulhaberově setkání s vůdcem papež Pius XI. vydává mimořádnou papežskou encykliku nazvanou "S hlubokým znepokojením", ve které nacistický útok na římskokatolickou církev odsoudil.

Papež Hitlerovi připomněl, že každý člověk jakožto lidská bytost má práva, která musí být chráněna proti všem pokusům omezovat je, potlačovat či popírat. Tuto papežskou encykliku němečtí duchovní veřejně přednesli věřícím ve všech katolických kostelech.

Odpovědí byla kampaň vedená ve státem ovládaném tisku proti vybraným příslušníkům církevní organizace - kněžím, řádovým sestrám a bratřím, a následné zatýkání na základě vykonstruovaných obvinění ze sexuálních, případně finančních přestupků.

Goebbels, sám původem římský katolík, osobně tyto útoky řídil a poslal stovky kněží, řádových sester a bratří do koncentračních táborů.

Závěrem lze konstatovat, že protestanti stejně jako katolíci nepochopili včas nebezpečí, které nacisté představovali. Na individuální úrovni se mnoho kněží chovalo vskutku hrdinsky, ovšem obě největší církve jako organizované celky učinily proti nacistickému převzetí moci v zemi jen velmi málo.

Veškerá jejich reakce se namísto organizování masových protestů omezila na nedůrazné výhrady.

Církevní představitelé by udělali lépe, kdyby bedlivěji naslouchali slovům pastora Niemöllera:

"Nejprve [nacisté] vystoupili proti Židům.
Já ale nebyl Žid, a proto jsem mlčel a neprotestoval.
Potom se zaměřili na katolíky.
Já nebyl katolík, a tak jsem zase jen mlčel.
Na řadu přišli odboráři, ale já nebyl v odborech, proč bych tedy protestoval.
Nakonec si přišli pro mě, a nebyl už nikdo, kdo by se jim postavil."

Jsou to jasná slova a je smutné, že dnes český úředník je překroutí, aby popřel pravdu, která autora těchto slov dostala do koncentračního tábora.

...A paní Rice nám na piano zahraje.
[ Parent ]
 
 
všechna čest za (none / 0) (#33)
andyo 26.02.2007 05:43:11 MET
(User Info)

seriozní komentář k události, která ve mně osobně nevyvolala touhu po historickém exkursu, ale chuť autora té parafráze "popřít".

[ Parent ]
 
 

Popírač holokaustu | 33 comments (33 topical, 0 editorial, 0 pending)
Komentáře: Zobrazení: Řazení:

Základní nabídka
- registrace nového uživatele
- jak na to (aktualizace 19.1.03)
- časté dotazy
- vyhledávání

Login
Jméno:
Heslo:
 
Registrace nového uživatele

Komentáře chronologicky (15)
- všechna čest za by andyo
- Také jsem se pozastavil nad tím by max
- Někteří lidé by max
- Nikoliv by Prokop
- Samozřejmě že ty škatulky by cnemo
- Kapitáne, takže znova. by Tomas
- Šárka zajela skvěle by mxp
- Pokud nerozlišujete mezi by cnemo
- kapitane by Boutros el Uam
- Starost ani ne, by cnemo
- je od Vás moc hezké, by Tomas
- Není důležité abyste mi odpověděl, by cnemo
- Sorry, kapitáne, by Tomas
- někdy to není tak velký problém, viz: by andyo
- jste jakysi pythicky, kapitane by Boutros el Uam

Powered by Scoop
Všechny ochranné známky a autorská práva na této stránce náleží jejich příslušným vlastníkům. Autorská práva ke článkům a komentářům vlastní jejich příslušní autoři.
Provozovatel systému nezodpovídá za obsah kteréhokoliv autorského díla zde uvedeného. Podrobnosti viz. plné znění podmínek.

registrace nového uživatele | jak na to | časté dotazy | vyhledávání || odpadkový koš | kompletní deníky