Sprcha || Comments || Všeobecná diskuse

Denní dávka zdravé kritiky pro osvěžení mysli

Titulní strana

Všechny články

Všeobecná diskuse

Deníky

Co je nového

Co se píše jinde

Politika

Kultura

Média

Technologie

Internet

Všeobecná diskuse | 612 comments (610 topical, 2 editorial, 12 pending)

Hledají rádcové hledají... (5.00 / 3) (#220)
max 21.09.2007 23:23:51 MET
(User Info) http://www.radaryrakety.cz/

...hledají protikandidáta Václavu Klausovi do nadcházejících prezidentských voleb.

Jako prvního vážného našli Jiřího Dienstbiera. Jiří Dienstbier v mládí působil jako novinář vyslaný komunistickou vládou do USA, ale v roce 1968 se přidal k reformnímu vedení naší země. Před i po Sověty vedené okupaci si pan Dienstbier vydobyl velmi solidní pověst jako novinář "pražského jara".

Jeho revoluční studentská léta s rudou legitimací v kapse měla zůstat navždy zapomenuta. Pro někoho ani dnes nejsou. Mnoho mladých lidí nastupovalo počátkem šedesátých let kariéru v komunistickém Československu jako by snad neexistovalo vražedné období komunistického uchopení moci v padesátých letech. Tato dobová slepota je i dnes těžko pochopitelná.

Jeho další kroky se zapsaly do povědomí lidí příznivě. Jako jeden ze signatářů Charty 77 se stal jedním z prvních mluvčích tohoto hnutí. Byl pronásledován a podobně jako Václav Havel nezvolil cestu emigrace a potýkal se s totalitními strukturami normalizačního období.

Po politickém převratu v roce 1989 ho politické dění vyneslo na nejvyšší diplomatické příčky. Jako šéf Černínského paláce začal Jiří Dienstbier realizovat své mezinárodní projekty a koncepce.

Měli jsme se stát organizátorem evropské integrace, spolutvůrcem panevropské budoucnosti, mostem mezi Východem a Západem. Československo se mělo stát středem pozornosti celého světa.

Doboví pamětníci si vzpomenou na televizní záběry, jak s nůžkami na plech pan Dienstbier vtipně a nevnuceně přestřihoval ostnatý drát na západních hranicích oddělující nás od Evropy. To vše zvyšovalo jeho popularitu.

Rozpad Československa a rozchod smělých a nereálných vizí v kontextu s realitou možností způsobil pokles lesku těchto ambicí. I pan Dienstbier je zaznamenal a v souladu s politickým posunem se přidal k hledačům takzvané střední cesty. Mnozí z těchto hledačů se pokusili chytit proudu v komunálních volbách.

V nich následovala další jejich tvrdá konfrontace s realitou. I Jiří Dienstbier poznal, že v přímém souboji muže proti muži neobstojí v ringu proti soupeřům druhé ligy Klausova týmu. Nepomohlo mu, že svolával pod svou vlajku všechny, kdo nechtějí ani vpravo, ani vlevo. Nepomohlo mu ani spojenectví s fragmenty někdejší socialistické strany a vyhlašované vítězné volební tažení strany středu.

Neúspěch z komunálních voleb, by mohl být pro pana Dienstbiera jen nepříjemná vzpomínka a poučení. Bohužel skutečností je, že Dienstbierova neschopnost chápat realitu a s tím spojená neschopnost vyjadřovat se k aktuálním problémům je zřejmě způsobena jeho odtržením od reality.

Přitom pan Dienstbier není fyzicky starý na funkci prezidenta. I jeho myšlenky jsou pro dnešní Evropu libozvučné. Tak proč pro Evropu na prahu třetího tisíciletí nemít pana Jiřího Dienstbiera za prezidenta?

Protože v následných letech selhal snad jako nikdo v novodobé české historii.

To když se stal zvláštním zpravodajem OSN pro lidská práva na Balkáně. Jeho hlášky typu "Všichni by se měli podílet na celkové obnově Balkánu", "velmi aktivně bychom se měli podílet na účasti v mírových silách", "Tím spíš, že naši vojáci se tam v minulosti velmi osvědčili. Také proto, že oblast trochu znají a velmi rychle jsou schopni se s místními lidmi dohovořit", "Mnohdy ani neexistuje nezbytná koordinace mezinárodních organizací, hrozí nebezpečí epidemie", "Potkávám se jenom se samými lidmi, kromě fanatiků, kteří to také tak vnímají."

"Nesetkal jsem se s nikým, kdo by bombardování považoval za pozitivní", "Všichni to víme, měli bychom to nakonec ale vysvětlit jako vítězství, až se to zastaví. Tato válka měla být za jakési humanitní ideály a jejich naplnění. Vidíme-li, že výsledkem je pravý opak, tak musíme přiznat, že se jedná o prohranou bitvu. A pokud chceme válku za humanitní ideály vyhrát, musíme zvolit jinou strategii a taktiku," tenkrát prohlásil.

Zároveň ale podotkl, že to rozhodně nebude jednoduchá záležitost, protože "především generálové, kteří bitvu prohráli, to nebudou chtít uznat". Za jediné možné řešení považoval Dienstbier zastavení bombardování s tím, že po válce "bychom se všichni měli podílet na celkové rekonstrukci Balkánu."

Nejen za toto nekonkrétní plácání si ve své balkánské pozici Jiří Dienstbier vysloužil označení pan ŇIJAKÝ. Pan ŇIJAKÝ tedy asi naším budoucím prezidentem podle současných zpráv nebude.

Sociální demokracie má prý nějakého jiného silného kandidáta, kterého vytáhne v říjnu. Soudruh Štěpán Kotrba z Britských listů se z volby prezidenta už zřejmě definitivně zcvoknul, když předtím už předváděl výkony, za které by se nemusel stydět jakýkoli placený agent Moskvy a sepsal pamflet, že paní Albrightová bude naše budoucí prezidentka.

PS: Kdyby to nebylo jenom blouznění paranoického Kotrbova nemocného mozku, tak já bych tuto úctyhodnou ženu určitě bral, protože porazit pana Klause nebude jednoduché a narozdíl od Klause by se nebála říkat národu skutečnosti, které by se nelíbily asi ani mně.

...A paní Rice nám na piano zahraje.

Všeobecná diskuse | 612 comments (610 topical, 2 editorial, 12 pending)

Komentáře: Zobrazení: Řazení:

Základní nabídka

- registrace nového uživatele
- jak na to (aktualizace 19.1.03)
- časté dotazy
- vyhledávání

Login

Jméno:

Heslo:

Registrace nového uživatele

Všechny ochranné známky a autorská práva na této stránce náleží jejich příslušným vlastníkům. Autorská práva ke článkům a komentářům vlastní jejich příslušní autoři.
Provozovatel systému nezodpovídá za obsah kteréhokoliv autorského díla zde uvedeného. Podrobnosti viz. plné znění podmínek.

registrace nového uživatele | jak na to | časté dotazy | vyhledávání || odpadkový koš | kompletní deníky