Sprcha - denní dávka zdravé kritiky pro osvěžení mysli
Denní dávka zdravé kritiky pro osvěžení mysli
 Titulní strana   Všechny články   Všeobecná diskuse   Deníky 
 Co je nového   Co se píše jinde   Politika   Kultura   Média   Technologie   Internet 
Jaký názor na G.G. teď máte?

je mi to jedno, je to stará věc   2 votes - 11 %
nikdy jsem mu nevěřil   2 votes - 11 %
měl by se stydět   1 vote - 5 %
měl raději mlčet   0 votes - 0 %
nemám mu co odpouštět, je to jen jeho problém   9 votes - 52 %
odpustil jsem mu, kdo je bez chyby, nechť...   3 votes - 17 %
 
17 Total Votes
Komentáře: Zobrazení: Řazení:
Günter Grass | 49 comments (42 topical, 7 editorial, 1 pending)
Mladická chyba papeže? (5.00 / 1) (#3)
Ales Zeman 14.08.2006 16:56:04 MET
(User Info)

Dnešní papež Josef Ratzinger byl členem Hitlerjugendu, což bylo povinné, asi jako za komančů členství v pionýru. Jistě se to podstatně liší od členství v SS.


Philosophie: Toujours en ricaner. (Flaubert)
 
 
jistě (3.66 / 3) (#4)
andyo 14.08.2006 17:10:03 MET
(User Info)

bylo povinné, i když- ne všichni byli v pionýru,že? Ovšem ve prospěch papeže hovoří to, že když narukoval ( což také nebyla věc výběru, za čas dezertoval. Ač je to skvrna na ornátu, kterou nelze vyprat jen tím, že něco bylo povinné,máš, Aleši, vlastně pravdu a zmínku o papeži vymažu, neboť by zavedla debatu někam jinam.

[ Parent ]
 
 
Za mých dávných časů (4.00 / 1) (#5)
Ales Zeman 14.08.2006 17:14:05 MET
(User Info)

byl členem v pionýru každý žák/žákyně ve třídě a nikdo se nás neptal.


Philosophie: Toujours en ricaner. (Flaubert)
[ Parent ]
 
 
Nemažte (none / 0) (#6)
gogo (gogo zavinac sprcha.com) 14.08.2006 17:14:08 MET
(User Info)

drift nevadí. Nebo najděte někoho jiného do kontrapunktu. Chtěl jsem na to právě (v dobrém) reagovat.

Pánu Bohu vysielať je neefektivne. On je dobre informovaný aj bez toho.
[ Parent ]
 
 
Polská strana Prawo i Sprawiedliwość (none / 0) (#12)
Ales Zeman 14.08.2006 19:24:31 MET
(User Info)

již požádala Güntera Grasse, aby se zřekl svého čestného občanství města Gdaňsk.


Philosophie: Toujours en ricaner. (Flaubert)
 
 
Lidové noviny (none / 0) (#13)
jezovec (jezovec zavináč gmail tečka com) 14.08.2006 19:28:08 MET
(User Info)

Proč se přiznal až teď? zlobí se na Grasse

------------------------------
Jezovec jsem, a jezovec budu.


[ Parent ]
 
 
mnoho německých kritiků (none / 0) (#14)
andyo 14.08.2006 19:40:34 MET
(User Info)

 a významných osob německého původu v minulosti vyčítalo Grassovi, že je zrádce německého národa. Jeho knihy bývaly předmětem kritiky ne pro svou literární hodnotu, ale pro "svlékání německé povahy donaha". Grass také často komentoval politické události, požadoval vyšetřování čečenských událostí, byl velmi razantní v soudech.
Teď si na něm všichni pochutnají.

[ Parent ]
 
 
No prave (none / 0) (#35)
Yenya 15.08.2006 12:40:31 MET
(User Info)

Taky mi nejdriv vadilo, jak se do neho zacali vsichni obouvat. Ale ten kdo je velmi razantni v soudech s tim musi pocitat. Nesudte abyste nebyli souzeni.

H.

[ Parent ]
 
 
Přiznám se, že jej nedokážu odsoudit. (5.00 / 1) (#15)
Michaela 14.08.2006 20:54:45 MET
(User Info)

Nedokážu zatratit člověka, který v 17 letech vstoupil do Waffen SS za těchto okolností He was quoted as saying he had originally volunteered for the submarine service at age 15, but was not accepted, only to be called up at 17 to the Waffen SS 10th Armored Division "Frundberg," in Dresden, the article said.....Grass said he volunteered for military service to get out of the confinement he felt as a teenager in his parent's house. He had been in the Arbeitsdienst, a force of laborers helping the military.

"It happened as it did to many of my age," he said. "We were in the labor service, and all at once, a year later, the call-up notice lay on the table. And only when I got to Dresden did I learn it was the Waffen SS."
zdroj http://edition.cnn.com/2006/WORLD/europe/08/11/germany.grass.ap/index.html

Nedokážu zatratit člověka, který tam vstoupil mlád, za daných okolností a hlavně celý svůj další život ve svém díle a komentářích dokázal jak smýšlí. To musí být z hlouby duše, ne žádná póza. Hlavně že se vůbec ozval. Kdyby ne, to by bylo odsouzeníhodné. Pozdě, ale přece.
Je to šok, ale vlastně proč? Vždyť život už je takový. Je třeba se probrat a uvědomit si, že nežijeme v pohádce, která je pro názornost plná černobílých postav.
 
 
jo (none / 0) (#16)
andyo 14.08.2006 20:58:18 MET
(User Info)

šok v tom hraje velkou roli. Za půl roku na to budu možná koukat jinak. O zatracení nemůže být řeči. Mne jen zajímá, jak tyhle šoky prožívají jiní.

[ Parent ]
 
 
Mně v tom zaujalo následující (4.33 / 3) (#17)
Ales Zeman 14.08.2006 21:11:09 MET
(User Info)

Proč Grass s tím doznáním členství v SS přišel právě před vydáním své autobiografie, v které vzpomíná na své dětství a mládí? Skoro to vypadá, že přiznáním chtěl zvýšit zájem o svou novou knihu, možná i o svou osobu. A proč učinil své přiznání až po tolika letech?  

Grass prý kritizoval Kohla a Reagana, že navštívili společně  hřbitov v kterém jsou pochování esesáci. To mi tedy příjde krajně kuriózní.


Philosophie: Toujours en ricaner. (Flaubert)
[ Parent ]
 
 
No, pro mně to žádný šok nebyl, (4.80 / 5) (#18)
jezovec (jezovec zavináč gmail tečka com) 14.08.2006 21:32:33 MET
(User Info)

ale asi proto že Grasse nijak zvlášť nečtu (četl jsem pouze kus Plechového bubínku a nějak to nebyl můj šálek kávy... nic mi to neříkalo)... ani jsem nijak nesledoval jeho kariéru a společenskou roli.

Proto jsou mé následující úvahy víceméně abstraktní teoretizování a klidně mohou být ve vztahu ke Grassovi a této konkrétní události úplně vedle.

Přiznám se že ve světle toho jak se k těm Waffen SS dostal (byl povolán) a i kdyby se k nim hlásil... v sedmnácti (a v patnácti do ponorky) mi to nijak nepohoršuje ani nešokuje.

Nerozumím proč o tom nemluvil dřív... možná prostě poprvé zalhal (zamlčel) a podruhé mu bylo žinantní to opravovat a pak už mlčel... kdo tohle nezažil sám na sobě a nebo v blízkém okolí (připomenu také lžidoktora Kalvodu)?

Možná, že celý ten případ není ani tak o Grassovi, jako s společnosti a čtenářích která ho pasovali do nějaké společenské role a on se s ní třeba i sžil. Není však velká část života hraním rolí, ne lhaním ale mlčením, neříkáním celých věcí, stavěním do příznivého světla. Je nelidské chtít od někoho aby byl bez poskvrny... bez zamlčování to těžko kdokoli dokáže.

Připadá mi naopak trochu nevhodné to hlasité pohoršení, úvahy o odebírání cen a občanství... za co mu je udělovali, za to že je andělem bez poskvrny a nebo za to co předal kultuře a lidem ve svých dílech (které nakonec stejně přežívají oddělena od svých autorů, ve výkladech každého čtenáře, který do nich promítá svoji zkušenost)? (Podobně trapně ubohé mi přišlo novinářské rozmýšlení že universita neví jak odebrat Castrovi čestný doktorát - zrovna když tento, jakkoli snad odpudivý diktátor, leží možná na své smrtelné posteli).

Prostě tak, celá historie mi zaujala, ani ne tak kvůli konkrétní osobě jejíž dílo opravdu víceméně neznám, ale jako "psychologicko-sociologický" jev.

------------------------------
Jezovec jsem, a jezovec budu.


[ Parent ]
 
 
Ještě něco (4.00 / 1) (#19)
Ales Zeman 14.08.2006 21:41:21 MET
(User Info)

Mě ještě udivuje, že zřejmě není žádný dokument o tom, že Grass v SS byl. Patrně všechny doklady o jeho členství někde zmizely na konci války nebo byly později zlikvidovány. Kdyby se Grass sám ke členství po tolika letech nepřiznal, tak by o tom zřejmě nikdo nevěděl.


Philosophie: Toujours en ricaner. (Flaubert)
[ Parent ]
 
 
Mel se priznat driv (4.00 / 2) (#21)
magnus maximus 14.08.2006 22:13:28 MET
(User Info)

V 17 videl svet spatne..co na tom? ...nikdo by ho moc neodsuzoval

na konci valky byl v SS kde kdo.
Prochazel li reflexi sveho selhani- vstupu do SS,mohl chtit zapomenout na sve chyby, ale jeho pozdejsi literarni vypoved by byla verohodnejsi a vyznamejsi, kdy se nameldoval, nikoli treba pro  jeho ctenare pred 30 lety ale pro nas jiste...Nyni se retrospektivne cely odkaz kompromituje.

Jsou vsak horsi pripady.....prevzal jsem tento textik :

# V. FARIAS, Heidegger a nacismus, Verdier, Paris 1987. M. Skolil shrnuje Fariasem shromážděné údaje následovně (vybírám jen některé): „...shromážděná fakta dokazují, že Heideggerův poměr k nacismu nebyl pouhou „krátkodobou milostnou aférou“, následovanou procitnutím a kritickým odstupem, ale naopak šlo o celoživotní a věrný „milostný vztah“, Heideggerem samotným nikdy neodvolaný ... občanský příklon k nacismu je v organickém souladu s jeho myšlením a filosofií ... Heidegger ... odmítal soustavně jakoukoli veřejnou diskusi na toto téma. Nikdy veřejně nepřiznal svoji chybu, nikdy neodsoudil ani nacistický systém, ani nejotřesnější činy, kterých se nacisté dopustili. V rozhovoru pro Spiegel Heidegger lhal, zamlčoval a překrucoval některá fakta týkající se těchto otázek. Dobrovolné odstoupení z rektorské funkce vysvětluje Farias nikoli jako protest či důkaz nemilosti, do které Heidegger upadl v očích nacistické moci, ale jakožto důsledek vnitřního boje mezi frakcemi nacistického hnutí (SA proti SS, Heidegger si ... prostě „vsadil na špatnou kartu“, neboť jemu blízký, „lidově radikálnější Röhmův směr SA byl zlikvidován stoupenci SS za „noci dlouhých nožů“. Heideggerovy dobové politické projevy, stejně tak jako politické komentáře z válečné doby – tedy ještě dlouho po odchodu z rektorské funkce – svědčí o pronacistické horlivosti a věrnosti (sem patří i jeho slavná věta o „velikosti a vnitřní pravdivosti nacistického hnutí“ v přednášce z roku 1935, přetištěná i v autorizovaném vydání z roku 1950 ... Heidegger platil své příspěvky NSDAP až do konce války. Ve své politické horlivosti se freiburský rektor nezastavil ani před udáváním kolegů pro údajný liberalismus a nedostatečnou podporu nacionálně socialistického hnutí, neváhaje přitom argumentovat jejich židovskými styky (případ profesora Baumgartena a budoucího nositele Nobelovy ceny chemika Staudingera). Trapné přerušení všech styků se svým učitelem a blízkým přítelem Husserlem podivně kontrastuje s Heideggerovou věrností a celoživotním přátelstvím – až do 60. let! – s Eugenem Fischerem, bývalým ředitelem Ústavu pro rasovou hygienu, učitelem Mengeleho a duchovním otcem „konečného řešení židovské otázky“... Roku 1945 odsoudila očistná spojenecká komise Heideggerovu účast na fašizaci německé kultury a univerzity, poslala ho předčasně do penze a zakázala mu výslovně další přednášky na univerzitě... V tomto výčtu bychom mohli pokračovat a připojit další skličující svědectví takových osobností německé kultury – často upřímných obdivovatelů Heideggerova díla – jako R. Bultmanna, H. Marcuse, K. Löwitha nebo K. Jasperse (posledně jmenovaný přispěl svým negativním posudkem k rozhodnutí očistné komise).“ (M. SKOLIL, Aféra Heidegger, in Svědectví, roč. XXI, č. 83/84 (1988), Paris, str. 522-523.

[ Parent ]
 
 
magne, (none / 0) (#24)
Ales Zeman 14.08.2006 22:54:56 MET
(User Info)

znáš dlouhý "Der Spiegel Interview" s Heideggerem z 60. let, který byl otištěn až v r. 1976 po Heideggerově smrti pod názvem "Nur noch ein Gott kann uns retten"? Anglický překlad (18 stránek včetně poznámek) je dostupný na webu. Rozhodně stojí za přečtení. Pochopitelně to Heidegger sepsal coby vlastní obhajobu. Dost tam však píše ze svého hlediska i o tématech, které jsou v knize V. Fariase (rektorská řeč, vztah k Husserlovi a Jaspersovi atd.) .


Philosophie: Toujours en ricaner. (Flaubert)
[ Parent ]
 
 
Vida (4.50 / 2) (#29)
gogo (gogo zavinac sprcha.com) 15.08.2006 09:49:53 MET
(User Info)

tak jsi mi ušetřil psaní, líp bych to asi neřekl. Ještě bych jen za sebe doplnil, že mě překvapuje to zaujetí lidí v urputném hledání morálních autorit ve sféře divadelní,literární a hudební. Jako kdyby měli být herci, spisovatelé a muzikanti nějací světlonošové. Ještě zajímavější je, že oni to (zejména herci) tak snad i cítí.

Grassovy knihy neznám, takže nedovedu posoudit, jak moc se sám za sebe vyjadřoval k problematice chování lidí za války. Pokud by tam moralizoval (sám za sebe), tak bych se nedivil, kdyby mu dali vyžrat jeho engagement :-) u SS.
Pokud jen psal příběhy a modlu z něj dělalo okolí, je to zase problém okolí, aby se s tím vypořádalo, zvlášť když si někteří aktivně honili triko.  Je mi sympatické, když někdo píše pravdu.


Pánu Bohu vysielať je neefektivne. On je dobre informovaný aj bez toho.
[ Parent ]
 
 
nemusí vás to překvapovat, (3.00 / 1) (#32)
andyo 15.08.2006 10:34:46 MET
(User Info)

pokud to byla narážka snad na mne, na morálních hledání autorit u spisovatelů etc. G.G. se věnoval hodnocení morálky.
Není podstatné, zda je to zrovna G.G., když jste to nečetl, asi nemá cenu se o tom ,bavit. Vezměte dejme tomu dalajlámu. Najednou se dozvíte, že byl v mládí dobrovolně  aktivním vojákem v revoluční gardě Mao-ce-Tunga, bojoval a střílel. Pak to celý život tajil a kritizoval všechny ostatní, kteří kdy v revolučních gardách byli.  Bude to mít vliv na váš pohled na něj nebo ne?

[ Parent ]
 
 
To nebylo na Vás (none / 0) (#33)
gogo (gogo zavinac sprcha.com) 15.08.2006 11:01:01 MET
(User Info)

rozhodně to tak nebylo míněno.
Zahlédl jsem to ve zprávách, takové to pobouření a rozrušení vytvořeného idolu. Napřed mu udělovali ceny, teď zase jak mu je vzít. Odhaluje to spíš plytkost toho okolí. Jezovec to vystihl - oceňovali ho proto, že psal dobré romány nebo proto, že se chtěli přihřát na atmosféře kolem něj? Připomnělo mi to spory Terminátora se Štýrským Hradcem.

Jak jste zmiňovala v článku Papeže, měl jsem debatu s kamarádem ultrakatolíkem, byl to jeho favorit. Bavili jsme se i o Hitlerjungend. Já s tím nemám problém, on žil v nějakém kontextu a nějak tím prošel. Ztratil by u mě, kdyby pokrytecky kritizoval a moralizoval v podobných případech jiné lidi.
Možná to dělá, já encykliky nečtu :-)

S tím spisovatelem je to podobné.

I s Dalajlámou. Minulý papež Wojtyla byl zase u partyzánů. Mě spíš zajímají skutečné osudy lidí, než jejich idealizace.

Když to tak vezmu, tak větší pochopení mám pro ty, kteří narukovali na konci války, protože to snad mohli brát i jako obranu vlastního území. On sám nakonec uvádí, že původně ani netušil, že patří k SS. A i kdyby, jistě by to tehdy nebral tak symbolicky jako se to jeví dnes.


Pánu Bohu vysielať je neefektivne. On je dobre informovaný aj bez toho.
[ Parent ]
 
 
je to názor (5.00 / 1) (#36)
andyo 15.08.2006 13:45:45 MET
(User Info)

já s ním moc nesouhlasím. G.G. byl v podstatě morálním zrcadlem válek a také, ač ne prvoplánově, nacismu. Věnoval hodně, skoro vše  ze svého života ovlivňování ostatních- a dařilo se mu to dobře, za to mu budiž čest a sláva. Ale v kolika očích se ta stavba, kterou budoval, zhroutí, až se dozví, že celý život lhal?
Proč brát oceňující jako ty, kteří si chtěli přihřát polívčičku,jejichž motivace nebyla čistá ? Domnívám se, ale určitě to neplatí pro všechny oceňující, i ta polívka v tom někdy mohla být, že byl oceňován pro svůj přínos společnosti. Stejně jako Havel nedostává čestné doktoráty proto, že by měl nějaké doktorandské znalosti, ale jako výraz uznání za to, co dokázal. Pokud bychom teď přišli na to, že H. byl aktivním členem NKVD, nechalo by nás to klidnými? Pavel Kohout svou minulost neskrýval a neomlouval, ač ho nesnáším pro jeho teatrálnost, fakt je, že se postavil svým činům čelem- to pokládám za morální jednání ( ovšem, on by to těžko skryl, to je také pravda).
Ženě odpustíte jednorázovou nevěru,když vám ji řekne hned. Když se svěří na zlaté svatbě, v hlavě vám zůstane: co všechno ještě zapřela, v čem všem mi lhala...
Ti dotyční to samozřejmě dělají. Kritizují a moralizují. Jak G.G., tak papež. Ovšem, Alešova poznámka mne donutila začíst se do životopisů papeže,je zajímavé, že okolnosti konce jeho vojenské kariéry jsou v různých životopisech odlišné, někde je, že dezertoval, jinde, že ho po zranění propustili z armády. To není podstatné, fakt je, že byl prý velmi laxním členem německého povinného "Pionýra", vyhýbal se povinnostem a měl s tím problémy. Proto jsem to chtěla z článečku vyhodit,křivdila jsem mu. Sedmnáct let není žádná omluva. Dokonce ani život modelovaný prostředím není omluva. V sedmnácti letech byli někteří v odboji proti nacismu či jiným totalitám, ač v nich vyrůstali. Budeme omlouvat Mengeleho? Těžko,že ? Ale i on byl modelován prostředím. V roce 1932 měla NSDAP již 13,75 milionu hlasů, v tom samém roce bylo  bylo Mengelemu 21 let. Jeho smýšlení modeloval profesor Mollinson. Narodil se a žil v zemi, kde nadřazenost ras byla pevně zakotvena.
Mimochodem:  průměrný věk hauptsturmführerů SS, tedy kapitánů, byl pod 21 let.
Co s tím ?
Nebudu G.G. přát, aby se od něk všichni odvrátili. Ale morální kredit ztratil.
Že by nevěděl, že jeho jednotka patří k SS, tomu v kontextu doby a prostředí nevěřím ani omylem. Že nemohl tušit, jakou pověst po světě SS mají, tomu naopak věřím.


[ Parent ]
 
 
To chápu (none / 0) (#37)
gogo (gogo zavinac sprcha.com) 15.08.2006 15:50:45 MET
(User Info)

"G.G. byl v podstatě morálním zrcadlem válek a také, ač ne prvoplánově, nacismu. Věnoval hodně, skoro vše  ze svého života ovlivňování ostatních"
Pokud je to takhle, tak si povytažené obočí zaslouží, jakož i konfrontaci se svými výroky.  

Havlovy doktoráty jsou přesně toho druhu. Je to manifestace postoje, často cosi jako odznáček na klopě univerzity nebo města.

U takových případů se vždycky ptám, zda ten člověk škodil vědomě, potažmo, zda měl dostatek informací, aby to mohl posoudit.
U jednotlivců je to na úrovni jejich osobních činů ještě celkem snadné, u skupin horší. Vadilo by mu táhnout na Polsko nebo obsadit ČR?
Mohu se domnívat, že na sklonku války měl třeba spíš motivaci nedovolit Rusům vstoupit do vlasti. Nemusel být proto ani nacista.

"Ale morální kredit ztratil."
Jistě, pokud ho měl, ten idealizující. Vede to k tomu, co jsem psal prve - mám dojem, že se některé postavy zbytečně glorifikují. Pak musí být to rozčarování o to větší a vlastně dvojí. Vina GG dnes není v tom, že kdysi oblékl uniformu SS, ale v tom, že tolik lidí prohlédlo, že nosili vlečku nahému králi - a on to ještě sám věděl a dokonce se sám odhalil!

Pánu Bohu vysielať je neefektivne. On je dobre informovaný aj bez toho.
[ Parent ]
 
 
mám dojem, že se některé postavy zbytečně glorifik (none / 0) (#38)
andyo 15.08.2006 16:50:45 MET
(User Info)

nemyslím, že byl ten případ. Spíš výsledek jeho úvah byl glorifikován. Jak si utváříte své názory a postoje? Napodobováním. Posloucháte starší, zkušené, čtete knihy uznávaných myslitelů. Přemýšlíte o nich, nacházíte v nic myšlenku, která vás zaujme. Jinak to nejde. Ani vy, ani nikdo jiný nezačíná od nuly, izolován v duševním vakuu.

Chtěl už v patnácti k námořnictvu, takže spíš ho fascinoval svět dobrodružství a uniforem. Chtěl se podílet na tom velkém vítězství. Rusové byli dávno ještě v Rusku, když žádal o přijetí k armádě. Třeba to byla rodina, co já vím, kdo ho motivoval. Problém je, že už si tu knížku, kde to slibuje svým způsobem odhalit, nekoupím. Věřit už mu asi nebudu. A o tom to všechno moje psaní bylo. Zda lze hodit něco tak závažného za hlavu anebo zda to pohled na člověka změní. Ne členství u SS, ale to desítky let trvající pokrytectví.

[ Parent ]
 
 
To bude ono (none / 0) (#39)
gogo (gogo zavinac sprcha.com) 15.08.2006 17:13:06 MET
(User Info)

Spíš výsledek jeho úvah byl glorifikován

Byl to ale přece "jen" spisovatel, vypravěč příběhů. To povolání nesnižuji.
Ono rozčarování, jakkoliv pochopitelné, je důsledkem toho, že nabyl role, která po odhalení pozbyla lesku. Ptám se ale, zda jeho knižní příběhy ztratí na kvalitě.

Kdybych měl podobně vážit hudbu podle autora, nemohl bych poslouchat nic. Ani metálek, ale ani ani třeba Beethovena, který byl prý docela humusák.
Člověk není imunní a kolikrát si racionálně nepomůže - viz třeba Honza Nedvěd, jehož vzlyky o pravé lásce zvoní v uších každému, kdo ho někdy slyšel mluvit a trochu ví, co je zač.

Kant byl prý zase pošuk, který se obával světla, prý se mu tak líhnou blechy v posteli. Snad jsem to nepopletl.

Snažím se držet obecné myšlenky a ideje stranou od jejich zdroje. Tráva je zelená i když to řekne komunista. Nešikovně jsem to napsal, je zajímavé znát kontext, chci tím jen říct, že sílu myšlenky není třeba vždy poměřovat autorem, když nejde o něj osobně.  

Pánu Bohu vysielať je neefektivne. On je dobre informovaný aj bez toho.
[ Parent ]
 
 
Občas když k nám přišla (5.00 / 3) (#20)
max 14.08.2006 22:10:58 MET
(User Info)

nějaká návštěva, tak po tom, co se probrala klasická témata, jako jak se co upeče, novej koberec a podobně, tak také docházelo k prohlížení rodinného alba. Matka vzala album a to je ten a to je tamten a tohle tamta. A tohle je můj tatínek na koni. Pak se obrátila na mně a hrozila prstem: Né, že budeš ve škole vyprávět, že dědeček byl u Wehrmachtu!

Prostě jsem to musel ve škole tutlat, že děda bojoval jako voják v armádě, která byla pilířem nacismu. :)))

Protože nebylo místo ve školce a oba rodiče pracovali, tak jsem dětství trávil do školních let pod dohledem mé sudetské babičky. Na tu dobu vzpomínám s úsměvem. Už od mala jsem měl rád válečné filmy. Když jsem po filmu na babičce vyzvídal, kdo nakonec vyhrál válku, tak odsekávala, že Rusové. A na dotaz jestli my jsme vyhráli nebo prohráli, odpovídala, že prohráli. Až do ranných školních let jsem žil v přesvědčení, že Češi válku prohráli. :)

Ona odpovídala tu odpověď za sebe a tak vlastně říkala pravdu. Častokrát dodávala, že "Češi umí akorát ukázat pěst, pak jí strčí do kapsy a utečou". Aby dodala svým slovům váhu, tak svojí šlachovitou ručičku sevřela v pěst a ukázala, jak s ní hrozí a pak jí zastrčila do kapsy od zástěry. Nikam už ale potom neutíkala. :)

Zástěru měla na sobě doma pořád, protože stále něco zavařovala. Ovoce, džemy dokonce zavařovala na zimu i vajíčka, přestože za socializmu stály pořád stejně. Ve špajzu dělala ohromné zásoby potravin, které se pak nezřídka vyhazovaly. Konzervy, olej, magi. Z plátna měla ušité pytle a do těch sypala mouku, cukr, rejži a tak podobně. Stále držela zásoby minimálně na jednu zimu. Na to, že se tomu jejímu syslení leckdo posmíval, odpovídala, že "vy jste nepoznali válku".

Když si sedla, tak to bylo jen kuli tomu, že háčkovala ponožky z vlny, nebo pletla svetry. Vždycky seděla rovně jako pravítko, jak to holky v sudetách byly odmalička naučený.

Jestli mi vadí, že "Bubeník" či "lamentátor", jak se také Grassovi v Německu říká, byl u SS?
Vstoupil tam fakt mladej v době, kdy ho obklopovala neprodyšná nacistická propaganda. Pravdou ale také je, že tihle mladí esesáci páchali nezřídka na samém sklonku války taková zvěrstva, že jejich starší kolegové, kteří již mysleli na zadní kolečka a že se budou zodpovídat, nestačili divit.

Jelikož jeho činnost v SS, již může doložit asi jen málokdo z jeho kolegů, protože tam vstoupil tak mladý, tak zůstane navždy ve vzduchu otazník, zda mluví pravdu.
Tomu, že to zatajoval tak dlouho se nedivím, ani mu to nezazlívám. Také jsem zatajoval. :)


Trollové: Vaše bláboly k mým myšlenkám prosím smeřujte přímo do /dev/null
ψ
 
 
Jakou řečí mluvila sudetská babička? (none / 0) (#22)
Ales Zeman 14.08.2006 22:27:43 MET
(User Info)

Sudetští Němci používali zajímavé výrazy. Např. kapse se říkalo Gapse a ne Tasche, jak je spisovně německy.

Dlouhá léta mi psával zajímavé a přátelské dopisy lidovou sudetskou němčinou jeden sudetský Němec z Warnsdorfu (Varnsdorfu), který tam před válkou vlastnil zahradní restauraci. O válce spíš mlčel než psal, ale byl též odveden do Wehrmachtu. Po válce přišel o všechno, byl vystěhován do Východního Německa a v 50. letech přišel do Kanady, to už mu bylo přes padesát. Před několika lety zemřel v Britské Kolumbii ve věku 91 let.

Měl velký respekt pro Masaryka, ale Beneš byl pro něj inkarnované zlo. Konrada Henleina nazval jednou "ein kurzsichtiger Idiot" (krátkozraký idiot).


Philosophie: Toujours en ricaner. (Flaubert)
[ Parent ]
 
 
Mluvila zásadně (none / 0) (#23)
max 14.08.2006 22:45:43 MET
(User Info)

v mužském rodě, i když mluvila o sobě a tím německočeským slangem, kterým se často paroduje němčina.
V rodině se to zachovalo a zejména místopis. Názvy kopců, parků, okolních obcí, měst a podobně. Mně se doma říká Chónzik. :))))
Synovcovi, který v dětství opravu velmi zlobil prababičku se v žertu říká "ten malej kríple". :)
Hodně se také používá to její německé lamentování.


Trollové: Vaše bláboly k mým myšlenkám prosím smeřujte přímo do /dev/null
ψ
[ Parent ]
 
 
Další zajímavost sudetské němčiny (none / 0) (#26)
Ales Zeman 15.08.2006 07:09:30 MET
(User Info)

je slovo Pfrnak, coby označení velkého nosu.


Philosophie: Toujours en ricaner. (Flaubert)
[ Parent ]
 
 
Že si sudetoněmecká babička pletla české rody (none / 0) (#27)
Ales Zeman 15.08.2006 07:35:16 MET
(User Info)

mě nepřekvapuje. Kdysi jsem slyšel sudetoněmeckou větu: Můj otec byla dobrá sokolovna. Němčina a čeština jsou na sebe velmi těsně napasované jazyky, až na ty rody. Zvládnout německé rody pro Čecha není též zdaleka jednoduché, zejména u neživotných podstatných jmen. Existují dokonce taková německá substantiva, která mají jiný rod na severu Německa nežli na jihu. Jak psáno ve Švejkovi: Der Teufel soll das buserieren.


Philosophie: Toujours en ricaner. (Flaubert)
[ Parent ]
 
 
sedmnáctiletý fracek (none / 0) (#25)
Prokop (pkrasny@aol.com) 15.08.2006 06:56:12 MET
(User Info)

není voják ani chlap. Může páchat hnusárny, ale v tomhle věku by se měl tak nejvýš zamilovávat.  Někdy se to nepovede, ale každopádně je nutno člověka soudit  sub specie eternitatis  a případné excesy nechat plavat.
 
 
Ukázka z díla GünteraGrasse (none / 0) (#28)
max 15.08.2006 09:21:27 MET
(User Info)

je z knihy Mé století, kde autor pomocí kratších textů tvořící mozaiku nejrůznějších pohledů na více či méně důležité situace v dějinách Německa tohoto století.

1900

Já, kterýžto jsem se vyměnil za mne, byl jsem u toho rok co rok. Ne vždycky v přední linii, když byla zrovna válka, to se jeden rád uklidil někam za frontu. Ovšem ze začátku, když se táhlo na Číňany a náš prapor se přesunul do Bremerhavenu, byl jsem úplně vpředu v prostředním útvaru. Dobrovolníci byli skoro všichni, ale ze Straubingu jsem se přihlásil jedině já, i když jsem se s Rézou, se svou Terezou, zasnoubil teprve nedávno.

Naloďovali jsme se a měli jsme zaoceánskou budovu Severoněmeckého lloydu za zády a slunce v obličeji. Před námi se na vysokém podstavci tyčil císař a mluvil hodně řízně kamsi za nás. Před sluncem skýtaly ochranu nové klobouky s širokou krempou, říkalo se jim jihozápaďáci. Našinec vypadal pěkně. Císař ale měl speciální přilbu, na modrém podkladě se třpytil orel. Mluvil o velikých úkolech, o krutém nepříteli. Jeho projev byl strhující. Říkal: "Až dorazíte, pamatujte si: bez pardonu, zajatci se neberou..." Pak vyprávěl o králi Attilovi a o jeho hunských hordách. Hunům vzdával chválu, i když prý si počínali dost příšerně. Proto socani pak tiskli drzé hunské dopisy a o císařově hunském projevu se vyjadřovali hnusně rouhavě. Nakonec nám dal císař s sebou do Číny rozkaz: "Proklestěte jednou provždy cestu kultuře!" Provolali jsme mu třikrát Hurá.

Já jsem z Dolních Bavor, a tak ta dlouhá cesta po moři byla pro mě svinská. Když jsme konečně dorazili do Tientsinu, už tam všichni byli, Britové, Američani, Rusové, dokonce opravdoví Japonci a oddílečky z malých zemí. Britové byli de facto Indové. Nás bylo ze začátku málo, ale naštěstí jsme měli k dispozici nová pěticentimetrová rychlopalná děla od Kruppa. A Američani zkoušeli své Maximovy kulomety, věcičku fakticky ďábelskou. A tak se Peking dobyl rychle. Když naše setnina vtáhla do města, jako kdyby už bylo po všem. Přesto pár boxerů ne a ne dát pokoj. Říkalo se jim tak, protože se ten jejich spolek jmenoval "Tatauhuei", tedy po našem "Bojovníci pěstí". Proto nejdřív Angličané, a pak už kdekdo mluvil o boxerském povstání. Boxeři nenáviděli cizince, protože ti Číňanům prodávali lecjaké věci, Britové s oblibou opium. A tak to bylo, jak císař poručil, zajatci se nebrali.

Kvůli pořádku boxery nahnali na náměstí u Tienanmenské brány, přímo před zeď, co odděluje mandžuské město od obyčejného Pekingu. Svázali je copy k sobě, vypadalo to legračně. Pak je po skupinkách stříleli nebo jim jednotlivě usekávali hlavy. Ale o téhle hrůze jsem snoubence nenapsal ani slovíčko, psal jsem jí jen o stoletých vejcích a o knedlících v páře na čínský způsob. Britové a my Němci jsme to nejradši brali zkrátka puškami, Japonci naproti tomu se řídili svou starou poctivou tradicí a stínali. Ale boxeři se radši dávali střílet, protože se báli, že až přijdou do pekla, budou muset chodit s hlavou pod paží. Jinak neměli vůbec strach. Viděl jsem jednoho, co než ho zastřelili, s chutí spořádal ještě rýžový koláč máčený v sirupu.

Na náměstí Tien an men vál vítr, foukal z pouště a vířil a vířil žlutá oblaka prachu. Všechno bylo žluté, i my. O tom jsem snoubence napsal, a dal jí do dopisu trochu pouštního písku. Protože japonští popravčí boxerům, což byli docela mladí kluci tak jako my, uřezávali copy, aby seknutí bylo čisté, často se na náměstí válely v prachu hromady odříznutých čínských copů. Jeden jsem si vzal a poslal ho jako upomínku domů. Tam jsem si ho pak ke všeobecnému veselí brával na maškarní, dokud tu kořist snoubenka nespálila. "Něco takového láká do baráku strašidla," řekla Rézi dva dny před svatbou.
Ale to už je jiná historie.

-------------------------------------------------------
1999

Donutit mě, to mě nedonutil, zato přemluvil, spratek jeden. To on uměl vždycky, až jsem nakonec řekla ano. A teď ještě údajně žiju, je mi přes sto a jsem zdravá jak řípa, protože on to tak chce. Na tohle on byl od začátku kanón, už jako šprček na tři prsty. Lhát uměl, jako když tiskne, a slibovat hory doly: "Až budu velký a bohatý, pojedeme, mami, kam budeš chtíti, až do Neapole třeba." Ale pak přišla válka a potom nás odsunuli; nejdřív do sovětského pásma, pak jsme utíkali na západ, tam nás rýnští sedláci ubytovali ve velké kuchyni, byla v ní zima jak v morně, a věčně na nás doráželi: "Jděte, odkud jste přišli!" A to byli prosím katolíci jako já.

Ale už ve dvaapadesátém, když můj muž a já jsme dávno měli svůj byt, bylo jasné, že mám rakovinu. Vydržela jsem ještě dva roky, to syn v Düsseldorfu študoval to svoje umění, co z něho není ani na chleba, a pánbu ví, z čeho žil, dokud dcera neskončila s tím svým učením do kanceláře, ale jinak pustila k vodě všechny svoje přání a sny, chudák Marjell. Nedotáhla jsem to ani do celých osmapadesáti. A teď se mají slavit mé sto a tolikáté a tolikáté narozeniny, protože on by rád stůj co stůj dohnal všechno, co chudákovi mámě uteklo.

Ono se mi docela i líbí, co si tajně vymyslel. On byl vždycky samé ohledy, když si vymýšlel modré z nebe, jak říkal můj muž. Ale ten domov důchodců s výhledem na jezero, co se jmenuje "Augustinum" a co v něm teď, protože on to chce, mám veškerou péči, je - to člověk nemá co mektat - dokonce z těch lepších. Mám tu půldruhého pokoje, k tomu koupelnu, kuchyňský kout a balkón. Dal mi sem barevný televizor a přístroj na ty nové stříbrné desky, s operními áriemi a s operetami, s těmi, co jsem si vždycky ráda poslechla, ještě nedávno árii z Careviče, "Stojí voják na břehu Volhy..." A dělá se mnou i vyjížďky, velké i malé, nedávno jsme byli v Kodani, a příští rok, jestli budu zdravá, pojedem konečně na jih do té Neapole...

No a teď mám vyprávět, jako to bylo dřív a ještě dřív. No vždyť říkám, byla válka, pořád válka, do toho přestávky. Můj táta pracoval ve fabrice na pušky jako zámečník, ten hned na začátku padl u Tannenbergu. A pak dva bráchové ve Francii. Jeden maloval, od druhého byly dokonce v novinách básničky. Určitě to syn všechno podědil po obou, protože můj třetí bratr byl jen číšník, protloukal se dost dlouho, ale pak ho to přece jen někde dohonilo. Musel se nakazit. Prý jednou z těch pohlavních nemocí, radši bych ani neříkala kterou. A máma umřela hned po klukách, jen z toho smutku, ještě než byl mír, a já pak se svou malou sestrou Betty, pěkným rozmazlencem, zůstala na světě sama. Bylo jen dobře, že jsem se v "Kaiser s Kaffee" vyučila prodavačkou a trochu vést účty. A tak jsme si, když jsem se vdala za Willyho a hned po inflaci, jen co jsme v Danzigu dostali zlatky, mohli otevřít obchod, koloniál. Ze začátku šel dost dobře. A v sedmadvacátém, to už mi bylo přes třicet, se narodil kluk a tři roky nato malá Marjell...

Krom obchodu jsme měli jen dva pokoje, a tak malý měl na své knížky a na pikslu s barvami a na plastelínu jen kout pod okenním parapetem. Ale jemu to stačilo. Tam si všechno vymýšlel. A teď mě nutí, abych zas obživla, rozmazluje mě - "Maminko sem, maminko tam" - a chodí do domova s vnoučaty, ty prý mají být určitě moje pravnoučata. Jsou docela roztomilí, ale taky někdy trochu přidrzlí, a tak jsem ráda a oddechnu si, když ti haranti, taky dvojčata - pěkní kluci, ale nadělají randálu - když dole v parkové aleji sviští sem a tam na těch svých udělátkách, vypadá to jak brusle bez ledu a psáno je to podobně jako skat, ale kluci tomu nadávají skejtry. Koukám na to z balkónu, jak jeden chce věčně být rychlejší než druhý...

Skat! Hrála jsem ho ráda celý život. Většinou s mužem a s Franzem, s kašubským bratrancem, co byl u Polské pošty a co ho taky, když zas byla válka, hned na začátku zastřelili. Byla to bída. A nejen pro mne. Ale to už tak doba s sebou nesla. I to, že Willy šel do partaje a já byla u "Ženstva", protože tam si mohl člověk zacvičit tělocvik, a i kluk byl u Mláďat a měl fešnou uniformu... Pak byl u skatu švára většinou třetí do počtu... Ale býval vždycky děsně rozčilený, pan truhlář. Hodněkrát zapomněl brát skat a já v tu ráno vynesla kontra. Hraju pořád ještě ráda, dokonce teď, když musím být zas naživu, a to se synem, když přiveze na návštěvu dceru Helenu, jmenuje se jako já. Ta holka hraje dost fikaně, líp než můj syn, toho jsem sice skat naučila, když mu bylo deset nebo jedenáct, ale štve mě, protože hraje pořád jak začátečník. Hraje své oblíbené srdce z ruky, i když nemá nic než jen desítku...

A jak tak hrajem a hrajem a syn se věčně rozčiluje, dole v parku "Augustina" frčí pravnoučata na těch svých skejtrech, až by jeden dostal strach. Oni jsou ale taky všude vytapecírovaní. Na kolenou, na loktech a i na rukou, dokonce mají opravdické helmy, aby se jim nic nestalo. Samé drahé věci! Když pomyslím na bratry, co padli už v první válce nebo jinak zdechli, ti si ještě malí - to bylo ještě za císařových časů - z languhského akciového pivovaru obstarali vyřazený sud, rozebrali dužiny, namazali je tekutým mýdlem, pak si dužiny přivázali ke šněrovacím botám a vyrazili do jäschkentalského lesa, a tam svištěli na Ebersberg nahoru a z Ebersbergu dolů. Houby to stálo a šlo to taky...

Když jen pomyslím na to, co pro mě, malou obchodnici, znamenalo schrastit opravdové brusle, takové ty s klíčkem na přišroubování, a pro dvě děcka... Samí zákazníci na sekeru a konkurence... A pak přišlo ještě to znehodnocení zlatek... Lidi sice vyzpěvovali "Jaro už se šikuje, z jedné zlatky budou dvě...", jenže taktak jich bylo stejně. My měli v Danzigu zlatky, protože jsme byli svobodný stát, než nás pak, když vypukla další válka, Vůdce se svým župním vedoucím jmenoval se Foster, přivedl "zpátky do Říše". Od té doby šlo všechno přes pult jenom za říšské marky. Ale bylo za ně všeho čím dál míň. Po zavření jsem musela třídit potravinové lístky a lepit je na staré noviny. Někdy mi pomáhal kluk, než i jeho vrazili do uniformy. A teprve až na nás přitrhnul Rus a Poláci si pak vzali i to poslední a z nás byli vyhnanci a všechna ta bída šla dál, měla jsem ho zase zpátky. Už mu bylo devatenáct a připadal si dospělý. Pak jsem zažila ještě i měnovou reformu. Každý dostal z nových peněz čtyřicet marek. To byl pro nás uprchlíky z Východu hodně drsný začátek... My jináč měli houby... Ještě jsem tak dokázala zachránit jeho fotografické album, a taky album známek... A když jsem pak umřela...

A teď, protože to syn chce, mám s ním zažít i euro, až ho budou vyplácet. Ale předtím chce stůj co stůj slavit mé narozeniny, přesně sté třetí. No pro mě za mě ať je slaví. Tomu spratkovi je teď taky přes sedmdesát a už si udělal jméno. Ale s těmi svými historkami ne a ne přestat. Některé se mi dokonce líbí. Z jiných bych některé kousky rovnou vyškrtala. Ale rodinné oslavy, takové ty opravdické, co se všichni pohádají a zase usmíří, ty jsem měla vždycky ráda, protože když slavili Kašubové, to se brečelo i řehtalo. Ze začátku dcera, té už taky táhne na sedmdesátku, nechtěla slavit s sebou, protože si myslí, že ten nápad jejího bratra znova mě oživit kvůli těm jeho historkám je pořádně střelený. "Nevrtej mu do toho, holka," povídám jí, "nebo ho napadne ještě něco horšího." Takový on prostě je. Vymejšlí si ty nejnemožnější věci. Věčně musí přehánět. Člověku se tomu nechce ani věřit, když to tak čte...

Ona dcera přece jenom přijede koncem února. A já už se těším na všechny ty pravnuky, až budou frčet po parku na těch svých skejtrech, a já na ně budou koukat z balkónu. A na 2000 se taky těším. Uvidíme, co přijde... Jen aby zas nebyla válka... Nejdřív tam dole a pak všude...

Přeložil Hanuš Karlach

Trollové: Vaše bláboly k mým myšlenkám prosím smeřujte přímo do /dev/null
ψ
 
 
Připomnělo mi to (none / 0) (#30)
gogo (gogo zavinac sprcha.com) 15.08.2006 10:26:29 MET
(User Info)

trochu Hedvíčkova Baloga a trable s opušťákem.

Pánu Bohu vysielať je neefektivne. On je dobre informovaný aj bez toho.
[ Parent ]
 
 
hergot, gogo, (4.00 / 3) (#48)
Tomas (kasprciuzenáčGmailtečkacom) 23.08.2006 00:51:45 MET
(User Info)

to je ale FAK nemožný srovnání.

Když si někdo velí, že držet se selskýho rozumu je ta jediná správná cesta, nic proti, je to jeho volba. To ale přece automaticky neznamená, že se vzdává jakéhokoli vkusu. Že se vzdává i té minimální míry pospolitosti s okolním světem (hranice, která odděluje svérázného člověka od toho pověstného vidláka).

Nepřeháněj to s tou pózou, že je Ti okolní svět volnej.

-

Berte mě jako takovýho kašpárka
[ Parent ]
 
 
Bohužel díky počítačově (5.00 / 1) (#40)
cnemo 16.08.2006 16:36:26 MET
(User Info) http://nautilus.bloguje.cz

organizačním problémům přicházím s křížkem po funuse, ale nedá mi to, abych se nevyjádřil. Podotýkám, že jsem autora nikdy nečetl. Popravdě řečeno vyhýbám se tzv. morálním autoritám od dob J. Fučíka a jak se tak pomalu jsdou roky, potvrzuje se mi správnost rozhodnutí. Ale k věci:
  • odpouštět není co, nebyla to moje doba, jeho moralizování jsem nečet a i kdyby ano a uvěřil, mohl bych být naštvaný jen na sebe, jak pěkně jsem naletěl. Jediné oprávnění k odpouštění mohou mít ti, kteří jeho činností utrpěli.
  • nevyčítám mu, že byl v 17. letech v SS, byl to Němec a hesla o obraně vlasti jsou tak chytlavá. To, že SS byla prohlášena za zločineckou organizaci, to víme my dnes, ale vsadím se, že tehdy vypadalo podstatně jinak. Popravdě řečeno, zločinecké organizace měli i spojenci, ruská tajná služba a policie, letky, bombardující německá města, lidé kteří rozhodli o svržení atomové bomby na dřevěné městečko prakticky bez protiletecké ochrany. Nedávno vyšlo najevo, že britové mučili zajatce. Dějiny nejsou černobílé. Ze samotného členství autora v SS navíc v 17 letech nevyplývá naprosto nic, natožpak morálního.
Ne  proto, že kdysi vstoupil do armády své země, ale protože nedokázal promluvit v době, kdy přiznat se bylo hrdinství.

Proč by měl ke svým knihám přibalovat vlastní zpověď? V knihkupectví platíte za posloupnost písmen, ne kvalitní životopis. Moc jsme si zvykli (u zpěváků, herců atd.), že jejich, obvykle vykonstruovaný osobní život tvoří součást marketinku.

To jsou konce myšlenky, že pravdivostní hodnotu výroku ovlivňuje osoba autora. Panu Grassovi - morální autoritě - věří všechno, lotru Grassovi, členu SS nic. Přitom na kvalitě jeho knih se odhalením nic nezměnilo.

Přiznat se by možná bylo hrdinství, ale z jeho hlediska nepředstavitelná hloupost. Pro mě je to spíš pozvánka k tomu, abych si něco od něj přečetl, když je jasné, že to není supermorální nadčlověk:)


Kdybych byl čirou náhodou v průběhu demokratické diskuse vaporizován, jsem zde: nautilus.bloguje.cz
 
 
Kapitáne, (none / 0) (#41)
Ales Zeman 16.08.2006 16:45:13 MET
(User Info)

Pro mě je to spíš pozvánka k tomu, abych si něco od něj přečetl, když je jasné, že to není supermorální nadčlověk:)

Doporučil bych Plechový bubínek ve zfilmované verzi, která dle mého je velmi dobrá. Jinak Grassovy knihy jsou dosti objemné a vyžadují tzv. Sitzfleisch. Přiznám, že jsem několik Grassových knih nedočetl.


Philosophie: Toujours en ricaner. (Flaubert)
[ Parent ]
 
 
Jak se to jmenuje v originale? (none / 0) (#42)
cnemo 16.08.2006 19:43:28 MET
(User Info) http://nautilus.bloguje.cz




Kdybych byl čirou náhodou v průběhu demokratické diskuse vaporizován, jsem zde: nautilus.bloguje.cz
[ Parent ]
 
 
Die (3.00 / 2) (#43)
Boutros el Uam (squawbumzavinachorkapostateckacom) 16.08.2006 19:46:25 MET
(User Info) http://www.squaw.com

Blechtrommel


  • Boycott ConAgra
    [ Parent ]
    •  
     
    pamatuji na debaty okolo (none / 0) (#44)
    andyo 16.08.2006 19:52:47 MET
    (User Info)

    Davida Benneta, představitele hlavní role. Tenkrát se v německé tývý stále dokola probíralo, zda ztvárnění takové postavy, jako byl Oskar Matzerath, nepoškodí psychiku chlapce. Byl to, dalo by se říci, až skandál. D.B. jako představitel Oskara byl ale nedostižný. Na nějakých přednáškách kdysi jsme se Oskarem dost zabývali.

    [ Parent ]
     
     
    O Grassovi na ihned (none / 0) (#45)
    gogo (gogo zavinac sprcha.com) 17.08.2006 16:43:59 MET
    (User Info)

    http://www.ihned.cz/?&p=00000K_d&article[id]=19109940&article[area_id]=10072080

    V komentáři se píše, že to na sebe prozradil už kdysi, jen se o tom nepsalo.


    Pánu Bohu vysielať je neefektivne. On je dobre informovaný aj bez toho.
     
     
    Ten komentář bohužel neuvádí zdroj (none / 0) (#46)
    Ales Zeman 17.08.2006 17:13:47 MET
    (User Info)

    Vypoved pana Grasse, ze byl clenem polnich SS vojsk, kterou provedl pri svem zajeti byla jiz desitky let dostupna v archivech,...

    Nikde jsem o výpovědi Grasse nečetl, což zajisté moc neznamená. Snad se časem dovíme, zda to je fakt či novinová kachna.


    Philosophie: Toujours en ricaner. (Flaubert)
    [ Parent ]
     
     
    Pěkný, Andy, (5.00 / 1) (#47)
    Tomas (kasprciuzenáčGmailtečkacom) 21.08.2006 01:06:58 MET
    (User Info)

    to se Ti fak povedlo.

    Teď k tomu ale víc neřeknu, už jdu spát.

    Jak jsi to ale myslela s tím, že charakter nelze měnit? To mi zní poněkud fatalisticky. Charakter si přece nějakým způsobem můžeme budovat, nebo ne?

    No, a s tím souvisí i můj přístup k odpouštění.

    Odpouštění je čištění budoucnosti. Možná v nějakých krizových situacích (třeba ve filmech pro pamětníky) se to rovná nějakému rozhřešení, ale běžně bych to se souzením nespojoval. Spíš naopak. Odpouštění je upuštění od souzení ve jménu (právě té) budoucosti.

    K odpouštění se lidé nemusejí nutit. Oni odpouštět chtějí, ale mají strach. Mají strach, že budou pohlceni těmi, kteří odpuštění neznají.
    -

    Berte mě jako takovýho kašpárka
     
     
    glosa o Grassovi (none / 0) (#49)
    Tomas (kasprciuzenáčGmailtečkacom) 30.08.2006 10:27:59 MET
    (User Info)

    z pera pana Jiřího Černého. O Grassovi a o stádnosti myšlení.
    -

    Berte mě jako takovýho kašpárka
     
     
    Günter Grass | 49 comments (42 topical, 7 editorial, 1 pending)
    Komentáře: Zobrazení: Řazení:
    Základní nabídka
    - registrace nového uživatele
    - jak na to (aktualizace 19.1.03)
    - časté dotazy
    - vyhledávání

    Login
    Jméno:
    Heslo:
     
    Registrace nového uživatele

    Powered by Scoop
    Všechny ochranné známky a autorská práva na této stránce náleží jejich příslušným vlastníkům. Autorská práva ke článkům a komentářům vlastní jejich příslušní autoři.
    Provozovatel systému nezodpovídá za obsah kteréhokoliv autorského díla zde uvedeného. Podrobnosti viz. plné znění podmínek.

    registrace nového uživatele | jak na to | časté dotazy | vyhledávání || odpadkový koš | kompletní deníky