Úvodem
Tomáš Smetánka poukazuje na fakt, že v Britských Listech nejsou dopisy čtenářů (které jsou "vždycky omezené jednostranným pohledem") nijak odlišeny "od textu informujícího o problému z různých hledisek a pracujícího s ověřenými fakty" a upozorňuje na nebezpečí této metody: "mnoho čtenářů má tendenci přijmout, co je psáno, tak jak je to psáno, a s tvrzeními, která jsou jim v textu předložena, nakládat jako s věrohodnými fakty. "Dopis čtenáře" a novinářsky zpracovaný článek jsou v jejich pohledu totéž".
Navrhuje rovněž text zprávy tak, jak by podle jeho názoru měla vypadat pokud by ji napsal "slušně pracující novinář" (viz. původní článek a též níže).
Jan Čulík v odpovědi označuje Britské Listy za "proces"; Britské Listy podle něho konfrontují protikladné názory a jejich čtenáři vědí, že reakce (v dopisech čtenářů) nejsou konečnou a pevnou skutečností. Osobně usuzuji, že zde má na mysli proces, který nikdy nekončí a jde mu právě o tu dynamiku.
Zdá se, že jak p. Čulík, tak p. Smetánka mají svoji vlastní pravdu, které se z různých důvodů nehodlají vzdát. Obě strany zjevně zastávají jakési idealizované stanovisko.
V zájmu uplného pochopení problému doporučuji v tomto okamžiku přečíst si nejprve původní článek.
Názor čtenáře
Britské Listy podle mého osobního názoru nejsou tím, čím by si je p. Čulík tolik přál vidět. On sice vede mnohé řeči o tom, jak správně dělat investigativní novinářskou práci (dokonce v duchu tohoto "hesla" hledá spolupracovníky a žádá o příspěvky "na investigativní práci Britských listů" - což představuje určitý rozpor, protože žádá o příspěvky na něco, co podle mého názoru nedělá a podle všech náznaků ani dělat nehodlá), ve skutečnosti však stylem "bully" publikuje cokoliv, co se zrovna namane a zavání senzačním odhalením (což sice není nic proti investigativní novinařině per se, nicméně v podání BL to přece jenom připomíná spíš poněkud bulvární praktiky). Nepamatuji se na jediný případ, kdy by si redaktoři či pravidelní přispěvatelé Britských Listů někdy předem jakoukoliv skutečnost ověřili a uvedli i názory protistrany (možná mám ale jen slabou paměť). [[Aktualizace 2002-7-14 10:30:18, Jan Klabacka: Tady se mi vloudila poměrně nešťastná formulace. Má to být pouze o těch názorech protistrany; k tomu ověření občas přece jenom dochází. Moje chyba.]] Málokdy jsou také uvedena fakta (neboli, chybí právě ta investigativnost).
Je to sice (opět pouze podle mého názoru) celkem pochopitelný přístup v situaci, kdy prostředky jsou minimální a čas, který lze vydávání periodika věnovat, je omezený, ale nejde tu ani tak o ten přístup samotný jako spíš o rozpor mezi slovy a skutky (nejmarkantněji předvedený v rozporu mezi žádostí o příspěvky na investigativní žurnalistiku a tou její téměř naprostou absencí v realitě BL - což je ještě výrazněji patrné po odchodu p. Peciny; ten byl sice také "bully", ale alespoň uváděl ta fakta).
Britské listy se podle mého názoru v poslední době značně zideologizovaly a jejich kvalita poklesla (a není to vina diskusních fór jak se kdysi p. Čulík snažil naznačit :). Shodou okolností jsem onehdy hledal jistý článek (není v této souvislosti podstatné jaký) a při tom jsem se začetl do několika jiných článků z dávnější minulosti BL. Rozdíl v inspirativnosti a sdělnosti BL v minulosti a dnes je značný (každému doporučuji, není nad bezprostřední srovnání).
Za nejhorší osobně považuji skutečnost, že p. Čulík není za žádných okolností ochoten (možná ani schopen) přiznat svůj omyl; pokud jej případně někdo "nachytá na švestkách", odmlčí se a už neodpoví.
Tyto všechny skutečnosti samozřejmě přispívají ke způsobu, jakým běžný čtenář přijímá skutečnosti popsané ve článcích. Britské listy si svým přístupem vybudovaly pověst nepříliš spolehlivého informačního zdroje; všechna tvrzení je vhodné si ověřovat. (Jde tu samozřejmě o můj názor.)
Pan Smetánka sice argumentuje na první pohled rozumně, ale podle mého názoru i jeho interpretace trpí jednostranností pohledu. Problém je v tom, že pokud by p. Čulík jakožto novinář postupoval způsobem navrženým p. Smetánkou, informace, která měla (v podání BL) zprostředkovat čtenáři bezprostřední frustraci člověka, který přišel podat žádost na velvyslanectví ČR, by asi vyzněla do ztracena. Podle mého názoru by článek, obsahující formulaci přizpůsobenou dle návrhu p. Smetánky, byl naprosto zbytečný - viz. tato formulace zprávy tak, jak by si ji p. Smetánka představoval:
"Přišel jsem asi dvě minuty před desátou, kdy končí doba vymezená pro příjem žádostí o víza, ale čínský voják mě už k okénku nepustil. Podle pracovníků velvyslanectví jde o nevyžádanou iniciativu "ochrany" velvyslanectví, kterou diplomatickým misím zajišťuje hostitelská země. Smutně jsem se na okénko podíval dva metry vysokým plotem z ostnatého drátu (toto "bezpečnostní opatření" instalovala čínská armáda u všech diplomatických objektů kvůli severokorejským uprchlíkům) a šel jsem za roh ke hlavní bráně velvyslanectví. Po stisknutí tlačítka České velvyslanectví - recepce a ohlášení, kdo jsem, se brána otevřela a vešel jsem."
Bez předchozí znalosti situace takováto zpráva vlastně říká, že - i přes určité problémy (jejichž odstranění navíc není v kompetenci velvyslanectví ČR) - všechno je vlastně v pořádku a žádný zásadní problém neexistuje, velvyslanectví dokonce postupuje vstřícně (tzn. nad rámec svých závazků - potíž ale spočívá v tom, že si ty závazky předtím stanovilo samo). To ale rovněž neodpovídá skutečnosti (je to přímo ukázkový "spin"). Například by mě osobně zajímalo, zda - pokud by se "zvonění u hlavní brány vyslanectví" příliš rozšířilo - by si vyslanectví nenašlo nějaký postup, jak tomu předejít (neboť, čeho je moc, toho je příliš, prostředky jsou omezené a i ta vstřícnost má své meze :).
Takže, jak je vidět, jakýkoliv postoj a postup lze ospravedlnit (a vysvětlit), jakýkoliv postoj a postup lze ale též odsoudit (a to vše případně v zájmu nadšení za "svatou" věc). To platí jak pro postup Britských Listů (který já osobně považuji za poněkud příliš agresivní), tak i pro postoj protistrany (v tomto případě velvyslanectví ČR v Číně), která samozřejmě hájí svoje zájmy a (podle mého názoru, na základě navržené formulace zprávy) nemá zájem o skutečné řešení problému (např. rozšířením úředních hodin) a místo něj nabízí pouze jakési "pseudořešení", dává sice na odiv dobrou vůli, ale je to jen póza, která vlastně nic neřeší. Možná je to proto, že se nikdo z velvyslanectví nikdy nepokusil vžít se do role toho žadatele o víza.
Pokud se nad tímto konkrétním případem zamyslíme a pokusíme se jej považovat za typický příklad typu investigativní novinář versus skutečnost, která v obecném zájmu potřebuje napravit, jak daleko má novinář právo zajít ve svém svatém nadšení a kde vlastně začínají práva druhé strany? Britské Listy podle mého názoru nepostupují korektně ("bullying" za každou cenu), na druhou stranu, protistrana (v tomto případě velvyslanectví ČR) by možná nějakého téměř neznámého novináře jinak nebrala vážně (např. úřad státní správy, který by dobrovolně a bez nátlaku změnil pravidla tak, aby vyhovovala ne zaměstnancům, ale veřejnosti, ja asi bílou vránou). Není zde mým cílem nikoho obviňovat, jde zde pouze o vyjádření možnosti.
Toto je samozřejmě můj vlastní názor, ale docela by mě zajímaly názory ostatních.
Jan Klabačka
