Poněvadž k těm zábavným věcem patřilo i jezero, které nechala tato dynastie vybudovat, tak jsme takové jezero také navštívili. Lodí se dostali na druhou stranu na jakýsi ostrůvek kam vedl most vybudovaný již v dávné minulosti a na jezeře byla vzácnost, mramorová loď, kde se kdysi pořádaly zábavy vysoké společnosti. Další den jsme se šli podívat do beijinské pagody, kde bylo několik mladých věřících a prohlédli si jak okolí tak rovněž zevnitř. Po obědě jsme navštívili beijinské muslimy, kteří tam jsou již nějaké to století. Vlastně od doby, kdy Čína začala intenzivněji obchodovat se středním východem. A s obchodníky přišel i Islám. Jenomže se zdá, že je trochu počínštěný. A bylo zajímavé, že pouze tito prodávali Maovy citáty. Jinak jsme je jinde neviděli. Ovšem prý ani za přísných pravidel “kulturní revoluce” muslimská víra jako jediná nebyla zakázána. Čas rychle běžel a poněvadž jsme měli odjíždět dále, vrátili jsme se do hotelu, sbalili věci do kufru a odjeli autobusem na beijinské nádraží, které má být jedno z největších na světě.
Jeli jsme ve spacích vagónech v kabinách pro 4 lidi, které byli stejně kvalitně vybaveny, jako kdekoli na světě. A cesta byla noční, ráno jsme měli být v Si´anu nebo jednodušeji Sianu. V jídelním voze jsme také večeřeli a s večeři jsme byli všichni spokojeni.
Poněvadž jsme nyní na cestě z Beijingu, měli bychom se zmínit o některých věcech, kterých si člověk ze zahraničí všimne. Mám nyní na mysli císařskou společnost o které jsme hlavně hovořili. Člověk si všimne různých pověr, kterým tato společnost věřila. Je však třeba uvést, že lidé ze vzdálené společnosti, by se zase podivovali pověrám naší společnosti, která upalovala čarodějnice, vyháněla z lidí čerty a na to měla zařízení a “odborníky”, určité kněze. Lidé věřili na duchy, různá znamení a spíše se mnoha věcí obávali. Avšak vraťme se na pověry staré císařské Číny. Věřili na zlé duchy a snažili se proti nim bránit a poněvadž věřili ve vyrovnanost Vesmíru, měli na to způsoby. Císař a vysocí úředníci při budování paláců na střechy, vždy na konci nechali zabudovat i malé figurky, symboly dobrých duchů, kteří potom lidi v budově chránili. Jenomže těch symbolů muselo být lichý počet: 3, 5, 7, nebo 9. Devět symbolů dobrých duchů bylo nejúčinnější a toto číslo na svém paláci mohl mít pouze císař. Císařovna a konkubíny měly menší číslo a vysocí úředníci ještě menší.
http://www.sprcha.com/various/users/Archaix/9.jpg
Na obrázku střechy (Wanfuge) jak té první vpravo, tak té druhé a třetí vlevo, vidíme symboly dobrých duchů. Je jich 7 a proto se tam nezdržoval císař. Další věc, každá taková významná budova byla chráněna obvykle dvěma lvy, u vchodu z každé strany jeden. Je však zajímavé, že když jsme se byli podívat jak to vypadá u Muslimů, tak ti měli své budovy již dávno postavené a měli tam na budovách stejné ochranné symboly duchů jako císařské paláce. Proto jsem již dříve uvedl, že se zdá, že je ten jejich Islám poněkud počínštěný. Ovšem a při tom bych téměř zapomněl na legendárního mythického čínského draka.
http://www.sprcha.com/various/users/Archaix/10.jpg
čínský drak
Rodičem draka, je tajuplné mythické zvíře, které rovněž uveřejňuji.
http://www.sprcha.com/various/users/Archaix/11.jpg
rodič draka
A když již mluvíme o Číně obecně, rád bych uvedl, že jsme tam nikde neslyšeli a neviděli něco podobného, jako bylo za režimu v ČSSR před r. 1989. Nikde se nehovoří o lidové Číně, či o socialistické Číně, ale pouze o Číně. Tak tam mají např. Telecom. Na budově je napsáno pojmenování čínsky a China Telecom. Ovšem nevím, co je tam napsáno čínsky.
Potom si každý člověk všimne, že tam není nic popsáno a pomalováno jako např. v Praze a mnoha jiných městech Evropy. Mám na mysli budovy, ploty a stěny, které byly kdysi čisté. Také v Číně v tak obrovském městě jako je Beijing nebo Šanghaj, neuvidíte odhozený papírek na ulici nebo chodbě. A ještě jedna věc je zajímavá: lidé tam skutečně pečují o své stromy. Viděl jsem to ve městě, jak o ně pečují skutečně s láskou. Ačkoliv ještě nebyla příliš blízko zima, tak důležité a mladší stromy již odspoda zabalili. Zřejmě kvůli hlodavcům, jako např. zajícům. A pokud vezou strom na přesázení, tak je velice pečlivě obalený, aby se nic nepoškodilo a kořeny mají i svou bývalou zem, aby se strom ujal. Však do parků rádi chodí a vůbec se jim nedivím. Jsou také velice pěkné, bez chybějících stromů anebo s polámanými stromy.
Ráno jsme se vzbudili již v Sianu, kde na nás již čekal autobus. Museli jsme chvíli počkat, než nám vydali naše zavazadla a odjeli jsme směrem k našemu hotelu, který se zde jmenoval Bell Tower Sian. Tam jsme se ubytovali a šli na snídaní, která byla výborná. Pečivo přímo cukrářské, rohlíčky výborné. A stejně jako v Beijingu byla k disposici černá káva a mléko a mnoho jiných věcí. Také uvařená vejce, popřípadě smažená jako volské oko, když jste si je objednali. To bylo na počkání ihned hotové. Po snídani jsme jeli do města obhlédnout významné věci ve městě. Napřed jsme šli do buddhistické Pagody Divoké husy, kterou jsme si podrobněji prohlédli. Samotná pagoda je na obrázku a na dalším můžeme vidět, jak to vypadá uvnitř pagody.
http://www.sprcha.com/various/users/Archaix/12.jpg
pagoda Divoké husy
http://www.sprcha.com/various/users/Archaix/13.jpg
Uvnitř pagody Divoké husy
Potom jsme se odebrali po městě, také blízko místa, kde se dnes vyrábí terakotové suvenýry, tj vojáci, kteří byli objeveni při kopaní studny jedním sedlákem v r. 1974. Od té doby se stali světovou atrakcí. Dnes víme, že si tam poblíž Sianu založil své podzemní bydlení První císař Čchin Š’chuang-ti ve 3 st. př.n.l. Potom jsme po obědě jeli do musea terakotové armády Prvního císaře. Při cestě jsme se zastavili v dílně, kde vyrábějí zmenšené vojáky musea jako suvenýry. Tam jsme si také na památku dva vojáky koupili. Samotné museum je trochu vzdálené od Sianu, ale autobusem jsme tam byli brzy. Tam jsme se dostali do podzemí a viděli těch asi 6 až 8 tisíc vojáků kolik jich zatím bylo vykopáno. Původně byli všichni ozbrojeni takže byli připraveni k boji tak jak se tenkrát válčilo.
Ona to pravda byla symbolická armáda, ale zbraně měli pravé. Právě tam lidé poznali, jak se tenkrát válčilo, jaké měli zbraně a že více než dvě milénia pod zemí tyto zbraně vydržely nepoškozeny rzí, ničím. Byly by k použití. Na těch sochách vojáků nejsou vidět, byly jim uzmuty. A je zajímavé, že ti vojáci jsou různí, jsou individuální, každý má jinačí hlavu a obličej a také ruce. U důstojníků, hlavně těch vyšších se předpokládá, že se jedná o sochy důstojníků a generálů Prvního císaře. Tito vojáci jsou na obrázku.
http://www.sprcha.com/various/users/Archaix/14.jpg
vojáci Prvního císaře
Vše jsme si se zájmem v chůzi prohlíželi a najednou jsem zaslechl češtinu. Byly to dvě paní, tak jsem je oslovil, byly z Čech se zájezdem a s mojí manželkou jsme s nimi chvilku hovořili. Pak jsme se rychle museli vrátit k vlastním skupinám, abychom se neztratili. Ono tam bylo mnoho lidí.
http://www.sprcha.com/various/users/Archaix/15.jpg
museum Prvního císaře
Jak vypadá samotné museum u Sianu můžete vidět na předešlém obrázku. Potom jsme už měli armády a podzemí všichni dost a šli jsme pryč.
Ve městě jsme našli dvě Číňanky v národních krojích. Nevím zda tam měly nějaké představení, nebo atrakci pro turisty, v každém případě dobře udělaly. Ony tam byly ve skutečnosti 3, ale ta třetí se držela nějak stranou, takže, jako by nebyla. Některé paní ze skupiny se s nimi fotografovaly, já je zde ukážu samotné. Doufám, že se budou líbit.
http://www.sprcha.com/various/users/Archaix/16.jpg
Dvě číňanky v národních krojích
Druhý den jsme se v Sianu již nemínili zdržovat. Kufry jsme museli uzamknout a postavit před své dveře v hotelu. Tam se postarali o to, že je odvezli na letiště, poněvadž jsme letadlem měli odcestovat do Šanghaje. Potom jsme šli na snídani a pak jsme měli volno na případný nákup. Naproti hotelu byl velký obchodní dům, tak jsme si ho šli prohlédnout a koupili drobnosti pro vnuka. Vrátili jsme se do hotelu, kde na nás čekal autobus a ten nás přepravil na letiště.
Nyní, kdy opouštíme Sian, bych se přece jenom rád zmínil o transkripci čínského písma do latinky. Poněvadž to bylo a je stále aktuální, samotní Číňané si vymysleli způsob jak ty jejich znaky přepsat do latinky a to již v r. 1979. Vlastně se přepisují slabiky podle jistých pravidel, nazvaných pinyin, čili česky pchin-jin. Přepis slabik činí asi 2.5 stránky a není tudíž obsáhlý a používá se pro všechny jazyky. Ovšem, každý jazyk si tuto transkripci musí upravit pro svůj vlastní jazyk, aby čínštinu co nejlépe vyslovoval. A to znamená, že každý jazyk má takovou pinyin tabulku. V uveřejněném textu je použita česká transkripce pchin-jin kromě hlavního města, které se dříve nesprávně podle němčiny a francouzštiny označovalo Peking, nyní je v pinyin označeno Beijin. Pokud se podíváme do tabulky, tak slabika "bei" se v češtině čte jako "pej" a v angličtině "pei". Druhá slabika "jin" se v češtině čte jako "ťin" a v angličtině jako "chin". V angličtině nemají ť. Takže Beijin by byl v češtině Pej-ťin a v angličtině Pei-chin. (Náhodou jsem měl k dispozici i pinyin tabulku čínsko - anglickou).
Domnívám se, že snad nevadí, že hlavnímu městu byla ponechána čínská transkripce pinyin Beijin.
