Telekomunikace za posledních deset let prošly nejprve prudkým technologickým rozvojem, který tlačil vývoj Internetu a bublina na trhu cenných papírů. Pohádkový vzestup vystřídal po prasknutí bubliny střemhlavý pád. Ten se zhruba před rokem zastavil a šéfové telekomunikačních operátorů i výrobců infrastruktury šikují své armády v přípravě na další bitvy nadcházející dekády. Jaká je jejich výchozí pozice, jejich strategie do budoucnosti a jakým způsobem ovlivní životy prostých spotřebitelů?
Když bublina praskla
Na světě v současné době existují 1,2 miliardy pevných linek. Jedna miliarda tři sta tisíc lidí nosí sebou mobilní telefon. Přes šest set miliónů lidí má přístup k Internetu. V zemích OECD vykazují výdaje domácnosti za telekomunikační služby jeden z nejrychlejších růstů. Za období od roku 1990 do roku 2000 se zvýšily o 50%. Pro srovnání výdaje za zdravotnictví narostly za stejně období zhruba o 35% a výdaje na potraviny o 10% klesly. Letošní celosvětové tržby tohoto odvětví se odhadují na 1370 miliard dolarů, což je jen o málo méně, než hrubý domácí produkt Francie za rok 2002.
Navzdory nárůstu poptávky i tržeb se však na konci dekády světové telekomunikace ocitly v závažných problémech. Bylo tomu proto, že růst tržeb daleko zaostával za růstem investic. Finanční trhy v důsledku internetového boomu na telekomunikace uvalily mnohem optimističtější očekávání. Ta vyústila v masivní výstavbu infrastruktury, které je teď zbytečná. Např. v letech 1998 až 2002 se pětinásobně zvětšila síť optických vláken pro přenos telefonních hovoru a dat. Zefektivnění přenosové technologie zvýšilo přenosovou kapacitu optických vláken za stejné období stokrát. Kapacita světové optické telekomunikační sítě se tedy zvýšila pětsetkrát, množství přenášených dat pouze čtyřikrát. Podle odhadů University of Minnesota se takto vyplýtvalo jen v USA 150 miliard dolarů a dalších 50 miliard dolarů v ostatním světě. Evropané byli sice poněkud realističtější ve výstavbě optických sítí, telekomunikační odvětví se ale zase po uši zadlužilo placením obrovských částek při vydražování přenosového spektra pro mobilní telefony třetí generace, tzv. 3G, z které zaplatily evropským státům 125 miliard dolarů, tedy částku srovnatelnou s penězi zbytečně proinvestovanými ve stavbě optických sítí v Americe.
Prvními oběťmi této špatné alokace zdrojů byli výrobci optické infrastruktury. Například tržní hodnota firmy Nortel klesla že 400 miliard dolarů v létě 2000 na pouhé 3 miliardy dolarů o dva roky později (teď je tržní hodnota Nortelu okolo 16 miliard). Vysoké dluhy a růst tržeb hluboce pod očekáváním Wall Streetu připravily problémy i operátorům. Někteří z nich se pokoušely vylepšit si finanční výkazy až příliš kreativním účetnictvím. WorldCom, druhý největší poskytovatel telekomunikačních služeb v USA si účetními podvody zvýšil za několik let účetní zisky o 11 miliard dolarů a když se to finanční trhy dozvěděly, skončil bankrotem. Podobně dopadly i Qwest a Global Crossing.
Léčení kocoviny po divokém mejdanu devadesátých let spočívá ve snižování nákladů, "čištění" finančních výkazů a zefektivnění provozu operátorů. Strategie do budoucna se soustředí na 3 hlavní technologické trendy: mobilní komunikace, vysokorychlostní přístup na Internet (tzv. broadband), a poskytování nových služeb korporacím, jako je telekonferencing či tzv. outsourcing (dlouhodobe zajišťování části provozu klienta) řízení vnitropodnikových komunikačních a informačních technologií. Všechny tři oblasti budou vyžadovat změny v chování a filozofii operátorů a navíc přivádějí do odvětví nové konkurenty - počítačové a softwarové firmy.
Mobil jako pécéčko?
Mobilní telekomunikace jsou pro spotřebitele tím nejviditelnějším a nejpopulárnějším telekomunikačním odvětvím. V roce 2002 počet mobilních zákazníků (1,3 miliardy) přesáhl ve světě množství pevných linek (1,2 miliardy). Rychlý růst bude pokračovat a v současné době se ročně prodá téměř půl miliardy mobilů (ačkoliv značná část z nich je pouze výměna starého za nový a lepší). Ve vyspělých evropských a asijských zemích je penetrace okolo 80%, Severní Amerika zatím zaostává - mobil má zatím pouze každý druhý. Trhem snu je samozřejmě Čína - zatím má „jen“ 200 miliónů mobilních zákazníků ale rychlý růst bude pokračovat. Šedesát procent nových mobilů se v příštích deseti letech prodá právě tam a v Indii.
V zemích s vysokou penetrací už však nelze spoléhat, že růst bude poháněn přílivem nových zákazníků. Motorem těchto trhů bude v blízké budoucnosti přenos dat. Tento proces už probíhá, zatím však dosti neúspěšně. Řada uživatelů mobilních telefonu zná zkratku WAP -Wireless Access Protocol. Tato technologie umožňuje mobilnímu telefonu surfovat po Internetu. Jenže každý kdo si to sám vyzkoušel ví, že rozdíl mezi surfováním na pécéčku a WAP-ce je asi takový, jako mezi surfováním na Havaji a žehlicím prkně na Máchově jezeře. Změnit by to mohla technologie 3G, třetí generace mobilních telefonů. Po generaci analogové (NMT) a digitální (s několika navzájem nekompatibilními standarty, jako GSM, CDMA nebo TDMA), nabízí 3G univerzální komunikační protokol, který bude možné používat kdekoliv ve světě. Navíc nabídne i vyšší rychlost připojení, vhodnou pro přenos dat. Mohla by prý udělat z telefonu televizi, videokonferenční kameru, noviny, nebo kreditní kartu. Takže asi jako počítač, jenže to je pořád hudba budoucnosti. Jediným světovým komerčním operátorem 3G je zatím britský Hutchison, který nabízí servis zákazníkům v Británii, Itálii a Švédsku. K uskutečnění výše popsané vize má podle svých zákazníků zatím ještě daleko.
První vlaštovkou masové rozšířenosti přenosu dat je klasické esemeskovani. Denně se jich pošle na světě jedna miliarda za průměrnou cenu 10 amerických centů. Mobilním operátorům tak jde z této služby do kapes přes 36 miliard dolarů ročně. Prodej vyzváněcích tónů a různá loga jsou pak odvětvím zhruba čtyřmiliardovým. Masové rozšíření sofistikovanějších aplikací přenosu dat bude však vyžadovat sofistikovanější marketing. V případě WAP-u se operátoři (neúspěšně) soustředili na opěvování technologie, která neměla pro většinu zákazníků s výjimkou nadšenců a techno-geeků žádný užitek. Teď se operátoři transformují ve velmoci spotřebitelského marketingu a inspirují se firmami jako Nike nebo Benetton. Masový úspěch 3G bude záviset na vývoji aplikaci, které budou ušity "na míru" různých segmentů zákazníků, které nezajímá, jakou technologií používají, ale že funguje a uspokojuje konkrétní potřeby. Migrace na 3G pak bude probíhat transparentně bez vědomí uživatelů. Japonské DoCoMo, nebo britský Vodafone nabízí balíček, který umožní uživatelům za měsíční poplatek v přijatelné grafické podobě hrát hry, číst zprávy a vyměňovat si fotky. Trochu později budeme mobilem platit v supermarketu či posílat video. Otázkou je o kolik více budou za takové věci ochotni zaplatit uživatele. Předplatitele služby Live!, který nabízí Vodafone jsou ochotni tratit 7-10% navíc. I v případě nezájmu však migrace na 3G zřejmě vyplatí, přenos hovoru I dat je totiž levnější, než za použití současné technologie.
A co staré dobré dráty? Budou z nich informační dálnice!
Rozvoj mobilní telekomunikace a Internetu je pro klasické drátěné operátory smrtelným nebezpečím. Výstavba mobilních sítí je rychlejší a levnější než výstavba kabelové infrastruktury a umožňuje v mnoha zemích s méně vyvinutou telekomunikační infrastrukturou včetně České republiky v podstatě přeskočit "dobu drátěnou." Dalším nebezpečím pro starou infrastrukturu je i přenos dat, který používá Internet. Tzv. internetový protokol (IP), umožňuje digitalizovaný signál nasekat na malé balíčky dát, které posílá na na místo určení různými cestami a to je levnější než klasický, analogový přenos.
Americká firma Vonage nabízí svým zákazníkům za měsíční poplatek 35 dolarů neomezené hovory po USA. Zákazník v podstatě zapíchne normální telefon do speciálního modemu, který převede analogový telefonní signál do IP. Modem je připojen k vysokorychlostnímu přístupu na Internetu (kabel, DSL), stejně jako počítač. Příjemce hovoru musí mít stejný modem. Přenos hovoru probíhá stejným způsobem, jako když posíláte email. Vonage už připravuje nabídku neomezeného volání do západní Evropy. Možnosti této technologie, které se říká voice over internet protocol (hlas přes internetový protokol, VOIP) jsou dalekosáhlé. Žijete v Praze a jedete na služební cenu do Tokia? No problem, vezměte si sebou svůj modem a telefon, zapíchněte ho do DSL v Hiltonu a hovor do Dejvic je zdarma. Navíc stejně jako si s sebou berete svoji emailovou adresu, berete si i své telefonní číslo. Když vám volá manželka z lázní, vůbec neví, že jste na druhém konci světa a chystáte se zařádit si s gejšou! Nepozná to ani na vytáčeném čísle, ani na telefonním účtu. Pokud to dovolí světový regulační rámec, VOIP může zničit současný obchodní model drátěných operátorů (a Vaši rodinu, až se to stará dozví). Technologie to dokáže, otázkou je jak se k tomu postaví vládní organizace, které jsou pod silným vlivem telekomunikačních lobby. Důležitý je i fakt, že v řadě zemí jsou to právě drátění operátoři, kteří kontrolují i přístup na Internet a mobilní telekomunikace.
Většina drátěných operátorů si je vědoma, že do deseti let se jejich obchodní model drasticky změní a tak se na změnu připravuje. Perspektivním odvětvím je pro ně právě technologie zvaná digital subscriber line (DSL). Ta umožňuje přeměnit staré měděné telefonní kabely ve vysokorychlostní informační dálnice pomoci modernizace starých telefonních ústředen (bez zakopávání nových drátů). DSL v podstatě umožňuje přístup na Internet a přenos dát, který je několikanásobně rychlejší, než klasický dial-up. Stávající zákaznická základna drátěných operátorů je tak zdrojem růstu příjmů z prodeje vysokorychlostního Internetu. Penetrace zatím není velká, ve všech vyspělých zemích je stále pod 10%, s výjimkou Koreje (22%) a Kanady (12%). Navíc kontrolou DSL mají možnost ovlivňovat a zpomalovat rozšíření obchodního modelu firem jako je Vonage. Konkurenci ve vysokorychlostním přístupu na Internet budou kabelové společnosti, které nabízejí broadband pomoci jiné technologie. Ti rozvádějí signál pomoci kabelových sítí a kabelových modemů a nabízejí broadband srovnatelné rychlosti za srovnatelné ceny jako DSL. V budoucnu se jim otevírá ještě lepší možnost, kterou je zavádění optických kabelů přímo do firem, úřadu a domácnosti. Taková technologie nabídne ještě vyšší rychlost a tak se možná dočkáme promítání filmu z Internetu na objednávku a dalších, dosud netušených aplikaci. To je však prý otázka 10-15 let a milliard dolarů utracených za rozvod optické sítě koncovým uživatelům.
Zajímavým sňatkem bezdrátové komunikace a vysokorychlostního přístupu na Internet je technologie zvaná Wi-Fi, neboli Wireless Fidelity. Tato technologie umožňuje připojit k vysokorychlostnímu pristupou na Internet miniaturní rádio vysílač, ke kterému se v okruhu zhruba padesáti metrů mohou bezdrátové připojit další zařízení se schopnosti Wi-Fi, jako desktopy, laptopy, kapesní počítače typu Palm nebo Pocket PC apod. V posledním roce popularita této technologie prudce vzrostla a řada operátorů pokrývá sítí Wi-Fi letiště, nádraží, i hospody. Americký řetězec kaváren Starbucks oznámil záměr pokrýt Wi-Fi všechny své prodejny, aby si nakafeinovaní yuppíci mohli při popíjení surfovat na vlastním laptopu. Faktem však zůstává, že podobně jako v panenských dobách Internetu, ani pionýrům Wi-Fi se zatím nepodařilo najít a realizovat ziskový obchodní model. Wi-Fi možná nebude tím pravým ořechovým bezdrátovým broadbandem, ale ukazuje cestu do budoucna - bezdrátový broadband s pokrytím srovnatelným s infrastrukturou pro mobilní telefony, tedy nikoliv 50 metrů, ale 10-20 kilometrů na jeden vysílač.
Servis jako zdroj příjmů
Po mobilních telekomunikacích a vysokorychlostním přístupu na Internet je třetím perspektivním zdrojem růstu tržeb poskytování nových druhu služeb, zejména zákazníkům v obchodním sektoru. Takové služby dnes zahrnují bezpečné propojení Intranetu nadnárodních společnosti, zálohování dát, nebo kompletní outsourcing řízení telekomunikačního a informačního systému korporace. Právě v oblasti těchto zatím nadstandardních služeb se nejvíce prolínají telekomunikace s počítačovým průmyslem. Na velkých zakázkách operátoři jako AT&T či Deutsche Telekom obvykle spolupracují se systémovými integrátory jako je IBM, EDS, nebo Accenture.
Velkým hitem je mezi korporacemi v současné době právě VOIP, technologie, kterou používá Vonage a která umožňuje drastické snížení nákladů na komunikaci mezi jednotlivými pobočkami nadnárodních společnosti. V současné době používá VOIP 2% amerických korporací, do roku 2007 by to mělo být 17%. Klasickým příkladem konvergence telekomunikací a výpočetní techniky jsou např. zákaznická střediska, tzv. call centers. Ta vyžadují nejen komplexní telekomunikační síť často pro několik desítek či stovek operátorů, ale rychlý a jednoduchý přístup k zákaznickým datům.
Právě návrh, implementace, údržba a řízení vnitropodnikových sítí může být jedním z perspektivních zdrojů nových příjmů v době, kdy tržby z klasické dojné krávy, tedy přenosu hlasů, rychle padají. Peníze se takto vydělat dají, například loni uzavřel British Telecom (BT) smlouvu s firmou Unilever. Za 1,25 miliardy dolarů bude BT spravovat komunikační infrastrukturu svého klienta. I Unilever dosáhne svého - BT nahradil 200 dodavatelů ve 180 zemích světa.
A co dodavatelé?
Po prasknutí bubliny na trhu cenných papírů padaly akcie výrobců telekomunikační infrastruktury střemhlavým pádem. Stejně jako dopadl Nortel skončily i Alcatel, Lucent nebo Cisco. V posledním roce se však pád ustálil a obchody opět rostou. I když operátoři investice do infrastruktury omezili, světový trh telekomunikačního zařízení se odhaduje v letošním roce na 160 miliard dolarů. Operátoři v současné době investují do tří hlavních oblasti - za prvé infrastruktury potřebné k poskytování služeb, které jsou zdrojem nových tržeb jako DSL, za druhé zařízení, která zjednodušují a zlevňují provoz existujících sítí a za třetí software, který umožňuje nabízet nové služby rychleji a levněji. Tedy nikoliv výstavba nových kapacit, ale zdokonalování těch existujících.
Mezi ty nejvíce postižené patří výrobci optických vláken a ústředen. Protože velká část současné předimenzované optické sítě se vůbec nevyužívá, jen málokterý operátor staví a nakupuje zařízení. Trh některých elementů telekomunikační infrastruktury však roste velmi rychle. Prodej kabelových modemu, který umožňuje vysokorychlostní přístup na Internet přes kabelovou televizi vzrostl v meziročním srovnání o 21%. Malým, ale prudce rostoucím trhem je VOIP. Cisco nedávno oznámilo, že prodalo 2 milióny telefonů s technologií VOIP, které lze používat k telefonování za velmi nízké náklady přes Internet. Prodat první meloun trvalo tři a půl roku, ten druhý se prodal za méně než rok.
Druhým zdrojem růstu výrobců infrastruktury jsou zařízení zjednodušující provoz současných sítí. Řada operátorů zjednodušuje a konsoliduje své sítě, aby snížili náklady a zrychlili uvádění nových služeb na trh. Např. AT&T v současné době vlastní několik na sobě nezávislých sítí různých generaci, z nichž každá má svůj vlastní objednávkový a účetní systém. To má za výsledek nejrůznější duplikace, zvýšení režijních nákladů a neefektivní využívání technických i lidských zdrojů. V poslední době získává na popularitě technologie zvaná multiple protocol label switching (MPLS), která umožňuje převádět různé komunikační protokoly (analogové a digitální telefonní hovory, komunikaci bankomatů, atd.) na internetový protokol IP. Několik sítí pak může fungovat na jedné internetové páteři, což má za výsledek nejen snadnější obsluhu, ale i náklady na ní. Z MPLS profitují výrobci jako Cisco nebo Juniper, kteří vyrábějí tzv. god boxes (božské skříňky). Ty fungují jako simultánní překladače jazyků starších telefonních sítí do jazyka Internetu.
Třetím důležitým rostoucím segmentem trhu infrastruktury je software. Ten umožňuje operátorům nabízet lepší, rychlejší a pružnější služby a snižovat náklady. Aplikace řízení vztahů se zákazníkem analyzují zákaznická data a odhalí nespokojeného zákazníka ještě předtím, než zruší servis. Flexibilnější účetní software umožní pružně reagovat na změny na trhu, měnit tarify, nabízet speciální prodejní akce, nebo udržet nespokojené zákazníky snížením ceny apod. Tzv. self-service software sníží náklady na obsluhu tím, že zákazníkovi dovolí, aby se obsloužil sám. Např. místo aby software pro obsluhu DSL instaloval zákazníkovi technik, uživatelsky přístupný self-service software umožní zákazníkovi nainstalovat si ho sám, rychleji a levněji.
V současné době se výrobci telekomunikačních zařízení stále vzpamatovávají z šoku, který jim připravilo prasknutí bubliny devadesátých let. Soustředění se na tři výše uvedené oblasti je sice strategii dobrou a častou, nicméně astronomický růst tržeb z devadesátých let je pro ne u konce.
A co na to úředníci s razítky?
Telekomunikace jsou historicky výjimečným odvětvím. Většinou se rozvíjely za přímé patronace státu a vždy za přísného dohledu úředníka s razítkem. V počátcích to jistě mělo smysl, vybudovat telekomunikační infrastrukturu je nesmírně nákladná záležitost a budovat paralelně dvě nebo tři bylo většinou nad síly soukromého sektoru daného státu. V posledních dvaceti letech se však rozšířily nové alternativní technologie, jako mobilní komunikace, Internet a kabelová televize, které situaci mění. Deregulace telekomunikací přinesla prudké snížení cen, větší dostupnost a nové služby, které zásadním způsobem mění způsob fungování lidské společnosti. A samozřejmě nové problémy.
Jedním z největších sporu deregulace je hádka o "lokální smyčku," tedy ten poslední kilometr drátu z telefonní ústředny do domu koncového uživatele. Historicky byla vlastněna síť jedním monopolním operátorem, kterému stát kontroloval a ovlivňoval rozvojovou strategii a ceny. Deregulace monopolním operátorům v podstatě nařizuje, že musí lokální smyčku pronajmout konkurenčním operátorům, tzv. resellerům, kteří žádnou infrastrukturu nevlastní a kapacitu pronajmuté sítě pouze prodávají. Nejedná se tak vlastně o deregulaci ve smyslu posunu k volnému obchodu ve smyslu laissez-faire, ale o další vrstvu regulace na té už existující. Taková situace má jistě výhody pro koncové uživatele, protože konkurence často prudce sníží ceny, ale jde proti smyslu existence monopolu - maximalizace vlastního zisku využitím svého postavení na trhu.
Kritikové takové deregulace, jako např. americký think tank the Cato Institute tvrdí, že povinné pronajímání lokální smyčky brání novým investicím do telekomunikační technologie. Monopoly neinvestují, protože vědí, že se budou muset dělit o kořist a reselleři neinvestují proto, že vědí, že jim monopoly budou muset poskytnout smyčku povinně. Jaké jsou tedy alternativy k současnému způsobu deregulace? Cato navrhuje ji zrušit, což by byl v podstatě krok zpátky k monopolům, na které by musel dříve nebo později začít dohlížet stát. Jiným návrhem je rozdělit monopol na dvě odděleně entity - jedna z nich by vlastnila smyčku a druhá by se stala resellerem. Tím by se předešlo konfliktu zájmů, kdy telefonní společnost vlastníci lokální smyčku sama prodává koncovým zákazníkům a nechce ji tedy pronajímat resellerům, protože si tak často řeže pod sebou větev. Takový krok však vytváří další problém - lokální smyčka pořád zůstává monopolem, na který musí dohlížet stát.
V Evropě I USA jsou zákonodárci pod tvrdým tlakem telekomunikační lobby jak ze strany bývalých monopolů, tak že strany resellerů. Zatím jsou však toho názoru, že na stávající situaci není třeba nic měnit, a že lepší bude evoluce než revoluce. Americký regulační orgán FCC nedávno zhodnotil svoji dosavadní strategii a rozhodl se zachovat status quo, s jednou zajímavou změnou - budou-li firmy investovat do optické lokální smyčky, nebudou muset tuto infrastrukturu povinně pronajímat jiným firmám. FCC tedy dala za pravdu Cato Institutu v případě nových investic, ale zároveň rozhodla, že k předchozím dobám lokálního monopolu se vrátit nehodlá. Evropané jdou na věc trochu jinak - telekomunikace rozdělili na specifické trhy jako dráty, mobily a broadband a regulují každý zvlášť, základní filosofie je ovšem dost podobná té americké.
Je možné, že strategie zachování současné regulace bude nakonec úspěšná. Během pěti až deseti let alternativní technologie jako mobilní telekomunikace a zavedení optických kabelů koncovým uživatelům asi zničí monopol lokální smyčky. Mobily už teď dávají drátům na frak a až bude možné nabídnout broadband bezdrátově, padne i poslední bašta obrany tradičních drátěných operátorů. Zřejmě to však nebude lokální Wi-Fi, ale vysokorychlostní přenos dat pomocí infrastruktury mobilních operátorů. Významnou roli bude v této revoluci hrát i Internet a především způsob přenosu po něm pomoci internetového protokolu IP, který porcuje veškeré informace, (zvuk, obraz i video), na malé balíčky dat, které posílá tudy kde je zrovna volno. Takový způsob je podstatně levnější a efektivnější než klasický analogový přenos hlasu. "Během příští dekády sežere Internet celé telekomunikace," tvrdí president laboratoří AT&T Husajn Eslambolchi.
