Musím napsat nekrolog za snad jedinou možnost diskuse s politiky, sekretáři politiků a občanů zajímajících se o víc než poskakování Zagorové s Margitou po studiovém jevišti za doprovodu placeného potlesku.
Můžu zoufale volat: Za co, soudruzi, za co? Nějak se mi nechce. Raději se zamyslím nad důsledky činu, jehož razance šokovala snad všechny věrné čtenáře psího deníku.
V České republice svoboda projevu zdomácněla hned po roce 1989. Je jisté, že s ní dosud neumíme uvážlivě nakládat. Často si pleteme možnost hovořit o všem s možností hovořit jakkoli. Vynášíme lehkověrné soudy, nevolíme vždy vhodná slova. Přesto mám intenzivní pocit, že v otázce tak zásadní je v době, kdy žijeme - době záplavy informací, záplavy válečných konfliktů, záplavy závažných událostí a dokonce i v době záplav – důležitější obsah než forma.
Jako když se díváme na sochu Jana Husa na Staroměstském náměstí. Je pokálena od holubů, ale podstata - důvod, proč tam stojí je čistý a ušlechtilý. Kdo vidí jen ty skvrny, ne připomínku ztělesněné pravdy, ten se sám připravuje o možnost se pravdy dobrat.
Pan Ondřej Neff dnes zaúřadoval jako přísný starosta. Jako někdo, kdo kvůli svým hygienickým požadavkům na čistotu města nechal sochu zbourat. Napsal mi, že pro něj nejde o svobodu, ale o uzávěru žumpy, která je na jeho pozemku.
Nebudu už mu psát, jen bych ráda podotkla, že ta žumpa dokázala například pohnout hodně lidí, aby pomohli sousedům a třeba divadlům postiženým povodněmi. Že se v té žumpě seriozně debatovalo o Evropské unii, spolku, který zásadně ovlivní náš život a že ty debaty donutily plno lidí nad problémem alespoň přemýšlet. Že díky ní bylo možno alespoň informovat politiky o tom, jak jsou jejich činy přijímány, co je od nich očekáváno. Že debaty o odborné literatuře rozšířily obzory spoustě nepoučených. Že zde vzniklo pár dobrých přátelství, dnes tak vzácných. Ta pakáž s ním cítila v době jeho smutku a smála se jeho vyprávěním o Bartovi.
Pan Neff kdysi stvořil něco, co se stalo fenomenem českého internetu. Dovolil ve své zahradě žít komunitě možná ne vždy učesaných, ale zato zajímavých a inspirujících přemýšlivců (a domýšlivců). Teď tu zahradu zavřel a sedí uvnitř, v klidu a pohodě, spokojeně prohlíží uhrabané cestičky, nikde žádný krtinec, nikde kopřiva.
Tak pěknou zábavu, Astone a pozor, ať nešlápnete na hrábě.
