Viděli jste film Podraz? A líbila se vám finta, kterou Redford s Newmanem nastražili na své oběti? Pak se vám možná bude líbit i překvapení, které pro své čtenáře - i když tak trochu proti jejich vůli - připravily Britské listy...
Že publikování na internetu otevírá zcela nové možnosti, v případě papírových médií těžko myslitelné, o tom asi málokdo pochybuje; většina z nás těchto možností široce využívá, ať na straně příjemce, nebo původce sdělovaných informací. Jen zřídka se zamýšlíme nad tím, jaká jsou rizika informační otevřenosti a co všechno může přinést např. do důsledků dovedená technologie "narrowcastingu", tedy posílání personalizovaných, individuálním potřebám čtenáře přizpůsobených informací.
Průkopníkem a objevitelem překvapivých možností v tomto skvělém novém světě internetového publikování jsou - jak také jinak na českém internetu - Britské listy.
Když z titulní stránky deníku před časem zmizela titěrná "počitadélka" složená z modrofialových číslic, která udávala, kolik příspěvků obsahují diskusní fóra k jednotlivým článkům, těžko jsem chápal, proč se redakční tým vzdává něčeho, co dobře funguje a přispívá k osobité grafické podobě deníku. Když jsem po čase zjistil, že na moje (pravda, spíš sporadické) příspěvky do diskuse na fórech nikdo nereaguje, napadlo mě okamžitě, že to s předchozí událostí může mít souvislost a že jsem možná jediný, kdo tyto příspěvky vidí.
Myšlenku jsem však vzápětí zavrhl a vyčinil si do paranoiků: něco tak pošetilého přece nikdo na českém internetu neudělá! - Dost na tom, že Britské listy zavedly jako první cenzuru linků!
Mýlil jsem se. Jak jsem nyní s jistotou zjistil, stránka diskusního fóra, která se otevírá mně, není shodná se stránkou, kterou vidí ostatní čtenáři. Pro ty zůstávají moje příspěvky - přesněji všechny příspěvky posílané z IP-adresy mého bezdrátového připojení - skryty, a zobrazí se jim i odlišný údaj o celkovém počtu příspěvků u určitého článku. Tedy: Britské listy vymyslely a aplikovaly dokonale individualizovaný, avšak před čtenáři utajený "narrowcasting", jímž mohou uzavřít každého nepohodlného přispěvatele (kromě těch, kteří se připojují přes vytáčenou linku) do vlastní soukromé jednostranné informační izolace; nikdo nikdy na jeho příspěvky neodpoví, a po čase ho přestane bavit je vůbec psát.
Nemá patrně valného smyslu zdržovat se hodnocením tohoto kroku z morálního hlediska a bylo by nošením dříví do lesa, sov do Athén a uhlí do Newcastlu připomínat, že to jsou právě Britské listy, kdo se na domácím webu nejčastěji a nejhlasitěji staví do role karatele a kritika omezování svobody slova.
Spokojme se s lehce jízlivým konstatováním, že i pod svícnem byla zase jednou největší tma, a pokusme se zamyslet nad tím, co tento přístup může přinést do budoucna.
Představme si pana Nováka, povoláním třeba konzultanta. Pan Novák přijde ráno do kanceláře, zapne počítač a leknutím málem vylije kávu do klávesnice. Britské listy o něm napsaly, že lže, krade, znásilňuje malé holčičky a co hůř, uplácí v zájmu svých klientů úřady! Pan Novák naštvaně běží za svým advokátem, oba sepíší dopis a ten druhý den doputuje do redakce Britských listů.
O dva dny později si pan Novák opět zapne počítač a tam, hned pod titulním modrým pruhem, se stkví velkým písmem: "BL se hluboce omlouvají panu Novákovi - jejich informace byly chybné", a následuje podrobná omluva, přesně taková, jakou se svým právním poradcem koncipovali.
Pan Novák je spokojen, mne si ruce a věc má za uzavřenou. Neví totiž, že všichni ostatní čtenáři si v BL přečetli článek nadepsaný "Novák usvědčen! BL přinášejí další důkazy o zvrhlém počínání zhýralého korupčníka"...
Zkrátka, Britské listy otevřely novou cestu tam, kde by ji jiné asi ani nenapadlo hledat.
