Diskutování na internetu přináší velmi často překvapivá poznání. Když jsou na přetřesu komplexní otázky, není divu, že existuje značný počet protichůdných a neuvěřitelných názoru. Když se ale diskutují základní znalosti docela vzdělanými a zkušenými lidmi, směr kterým se argumenty ubírají, přesvědčivě ukazuje co dokáže síla předsudků.
Jedním z vděčných diskusních tématů je svobodná vůle člověka daná vztahem k Bohu. Tento čtenář se nemůže zbavit dojmu, že zdejší diskutéři bez zakolísání ochotně diskutují přesvědčení, že existuje svobodná vůle člověka a logicky se snaží odůvodnit jest-li tato svobodná vůle byla dána člověku bohem či ne. Jak se k tomuto přesvědčení došlo a jak rozdílná náboženství a sekulární vědy tento vztah různě vykládají, asi není pro diskutéry podstatné.
V případě českých debatérů, křesťanství by měla být nejznámější náboženská forma a tak jsem zde zkusil citovat fundamentální náboženský text ohledně svobodné vůle člověka. Na velmi jednoduchou citaci se mi dostalo kupodivu jenom jedné vyhýbavé odpovědi a proto to zkusim ještě jednou.
Zjednodušená interpretace fundamentálního náboženského textu může znít asi takto:
V Ráji došlo k nedorozumění a člověk se musel smířit s jeho následky. Nebude mít co říci o tom, jak jeho život začne a skončí. Limita zleva a zpráva byla jasně definována. Mezi těmito dvěma omezeními, bude vědět rozdíl mezi dobrém a zlem a za toto poznání bude těžce pracovat. To je asi vše co mu bylo slíbeno. Jak se skončilo s velmi liberální interpretaci tohoto textu, že Bůh dál člověku svobodnou vůli, by jistě mohlo diskutéry zajímat. Kdo definoval "svobodnou vůli člověka", jak se došlo k přesvědčení, že to bylo dáno Bohem, z které naboženské nauky to pochází, proč se tohoto předsudků diskutéři tak drží a komu tento předsudek vyhovuje; nikoho nějak moc nezajímá. Dopracovat se racionální odpovědi by ale mělo být v zájmu racionálních diskutérů.
Když navštívíte země pod vlivem islámu a musíte se setkat se spoluzaměstnanci a jejich manželkami na společenských akcích, první co se dovíte (pokud to už nevíte před začátkem takové návštěvy), jsou pravidla omezující tělesný styk mezi ženami a muži. Potřásání rukou není ve většině případů považované za přijatelné. Žena může sama ruku nabídnout a při návštěvě USA to většinou udělá, ale doporučená poklona s dlaní na srdci, je jednoduché řešení. Aby nedošlo k omylu, že islám je v tomto ohledu nějak zpátečnický. Zkuste při návštěvě Japonská pozvat svého japonského partnera s manželkou na večeři. Budete se divit co se naučíte.
Co je skutečně zajímavé, je postoj sprchařů k tomuto případu (jak popsán na Sprše). Nedá se předpokládat, že řadový občan tyto věci bude vědět a jeho chování se dá omluvit. S představitelem vlády je to ovšem trochu jiná věc. Ministryně by tyto kulturní rozdíly měla znát, anebo mít schopné poradce, předem ji varovat. Pokud se zachovala tak jak popsáno, měla by být okamžitě zbavena funkce za neschopnost a veřejné hulvátství. V podstatě ten představitel jakéhokoliv náboženství, pokud to myslí vážně, nemá moc na vybranou, než se chovat podle daného dogma svého přesvědčení. A to platí mnohem více pro přestavitele odpodvědného za integraci něčeho, co se integrovat nedá. Pokud jste zastánci internacionalismu a potažmo multikulturních vztahů, je načase se začít učit co to znamená. Že se islamští představitelé budou chovat podle evropských představ a předsudků, je možné, ale na to je potřeba docela hrubá síla, je o tom přesvědčit. Bez té síly, je lépe se zbavit provinciálního přesvědčení a začít se zajímat o to, jak to ve světě rovnoprávnosti chodí.
Snad nejvíce znepokojující je, že tak jednoduché problémy nejsou možné ve společnosti vzdělaných humanistů diskutovat se špetkou zdravého rozumu s použitim základních vědeckých konvenci a bez značného spoléhání na sílu předsudků.
