(Pozn. překladatele: Tento francouzsky psaný článek se objevil v nejnovějším čísle – únor 2004 - populárně vědeckého časopisu Québec Science. Možná, že je článek příliš alarmující ohledně nebezpečí nanotechnologie, ale na druhé straně přináší, jak svým textem, tak i internetovými odkazy, informace o tom, co se děje v tomto futurologickém vědním oboru, aniž by tyto informace bral příliš vážně.)
Ještě neexistují, ale miniaturní stroje slibované nanotechnologií již vzbuzují značné obavy.
Roboty velikosti jedné červené krvinky, které brázdí vaším tělem, aby zničily viry, bakterie, rakovinné buňky a další nežádoucí škodliviny. Materiály perfektně přizpůsobené svým funkcím a bez jakékoliv nedokonalosti. Liliputánské továrny schopné výroby dle požadavků bez plýtvání a znečištění prostředí. Roboty, které jsou lehké jako vzduch pro čištění ovzduší a k zablokování klimatického oteplování. Počítače s výkonností a rychlostí, které překračují meze představivosti...
To jsou některé ze zázraků slibovaných pokrokem, který má vzniknout z nanotechnologie, která umožní používat stroje zkonstruované molekulu po molekule, či atom po atomu, v měřítku jedné miliardtiny metru, tj. nanometru.
Myšlenka stavět nanostroje se objevila v roce 1959. Na kongresu Americké fyzikální společnosti (American Physical Society) Richard Feynman, budoucí laureát Nobelovy ceny ve fyzice, přednesl přednášku, která je zachována ve sborníku kongresu s názvem: There‘s Plenty of Room at the Bottom (Na dolním konci je mnoho místa) (1). Jak Feynman objasnil, fyzikální principy nevylučují možnost manipulace věcí na úrovni atomů. Dokonce věřil, že nejen je tato možnost představitelná, ale že je to vývoj „kterému není možnost se vyhnout“!
Feynmanovy myšlenky byly popularizovány v 80. letech – zejména dík úsilí Erica Drexlera, který tehdy byl výzkumníkem na MIT a dnes je velkým guru v oboru nanotechnologie. Jemu je přisuzováno zavedení termínu „nanotechnologie“ v jeho knize z r. 1986 „Engines of Creation“ (Tvořivé stroje) (2).
Než dojde k ziskům ze zázraků nanotechnologie, je třeba se pro blízkou budoucnost obrnit trpělivostí. Zatím je stále nesmírně obtížné manipulovat molekuly či atomy s dostupnými „makroskopickými“ nástroji, které jsou vyráběny v tradičních lidských dimenzích. Aby mohla revoluce nanotechnologie odstartovat, je třeba vyčkat až se objeví první nanostroje...aby začaly vyrábět další nanostroje. A právě zde se ze věci začínají komplikovat!
Ve skutečnosti, jak to již vysvětlil Eric Drexler v „Engines of Creation“, nanostroje schopně replikace – či „nanoreplikátory“ - představují velmi vážné riziko, pokud by se, v důsledku nehody, opominutí či špatného úmyslu, začaly tyto stroje replikovat mimo jakoukoliv kontrolu. Teoreticky by nic nezabránilo vadným (či úmyslně sestrojeným) nanoreplikátorům transformovat veškerou hmotu v jejich dosahu za účelem výroby dalších nanoreplikátorů ad infinitum a ad nauseam.
Tento typ politováníhodné nehody se jmenuje „Grey Goo Problem“, což možno přeložit jako „problém šedivé viskózní hmoty“ (3,4), i když hmota přeměněná činností nanoreplikátorů nemusí být nutně ani šedivá, ani viskózní. Je tedy možno dát přednost termínu „ekožroutství“ (anglicky „ecophagy“). Termín pochází od Roberta Freitase Jr., fyzika a experta na (budoucí) nanolékařství. Tento neologismus, který doslovně znamená „jíst Zemi“, představuje „konzumaci“ ekosystému transformací veškeré biomasy v nanomasu...
Nejhorší scénář je, samozřejmě, ekožroutství v globálním měřítku, jmenovitě pozření celé globální biosféry. Neboť, přes jejich malou velikost, nanoreplikátory se mohou vyznačovat nekonečným apetitem...Robert Freitas Jr. odhadl, že v důsledku exponenciální rychlosti rozmnožování, kolonie nanoreplikátorů, jejichž počet se zdvojnásobuje každých 100 vteřin, by byla teoreticky schopná pozřít naší biosféru v 10,000 vteřinách (5). Tedy v době něco delší než 2,5 hodin. Pravili jste „noční můra“?
Klasický scénář Grey Goo má za hlavní herce nanostroje na bázi kovů a křemíku. Zmiňme se též o Green Goo, kde zelená barva naznačuje biotechnologické součásti coby součást jejich složení. Zatím, bez ohledu na barvu, nebezpečí nanotechnologie zůstává do značné míry hypotetické. Ale jak praví pořekadlo: „Lepší prevence než léčba“! Zejména když to, co je ve hře, není ani zdaleka bez nebezpečí...
Ve sdělovacích prostředcích, na rozdíl třeba od geneticky modifikovaných organismů (GMO) a lidského klonování, otázka nebezpečí nanotechnologie se stále neobjevuje v titulcích zpráv. Na druhé straně, v specializovaném tisku a v internetové pavučině probíhá již zuřivá debata. Střetávají se dva tábory, které možno pojmenovat Opatrní a Optimisté.
První se opírají o princip opatrnosti, dle kterého je nutné vyhnout se veškeré činnosti, která by mohla vést k velké katastrofě. Na rozdíl od toho, co bychom mohli očekávat, toto stanovisko nespojuje výlučně antitechnologické reakcionáře. Jeden z hlavních mluvčích je třeba Bill Joy, spoluzakladatel firmy Sun Microsystems, jedné z nejdůležitější společnosti zabývající se novými technologiemi v globálním měřítku. Na podzim r. 2000 publikoval v časopisu Wired článek s názvem „Why the Future Doesn‘t Need Us” (proč nás budoucnost nepotřebuje). V této eseji (6) Joy navrhuje radikální zastavení výzkumu a rozvoje technologií, které jsou považovány příliš nebezpečné pro budoucnost lidstva – a mezi které řadí umělou inteligenci, genetické inženýrství a nanotechnologii.
V táboře Optimistů, kde se nachází Eric Drexler, Robert Freitas Jr. a také prominentní osoby jako fyzik Freeman Dyson (7), je zastáván názor, že je přemrštěné zříci se všech výdobytků nanotechnologie ve snaze vyhnout se hrozbám, které jsou někdy velmi hypotetické. Jak se tomu stalo v případech biologickách a nukleárních zbraní, předvídají mezinárodní dozor namísto úplného zákazu, který by mohl přinutit vědce k utajeným výzkumům.
V tomo duchu, Foresight Institute (česky: institut prozíravosti), nevýdělečná organizace založená a řízená Ericem Drexlerem, publikovala doporučené směrnice (8) pro výzkum v oboru nanotechnologie. V nich je zejména doporučen zákaz tvoření nanoreplikátorů, které se nekontrolovaně reprodukují. Všechny nanoreplikátory by měly být závislé na zdrojích energie či surovin, které je nemožno nalézt v přírodě. Jejich provoz by měl též zarhnovat mechanismy zjišťování a opravy omylů za účelem vyloučení všech nepředvídaných změn či “mutací”.
Očividně, jelikož nelze vyloučit, že všelijací lidé se špatnými úmysly se budou snažit obejít tato doporučení, je též navrhováno zavést satelitní system dohledu na dálku za účelem zjištění všech invazí nanorobotů. Robert Freitas Jr. též navrhuje eventuální výrobu nanorobotů, jejichž poslání by bylo jednat jako “bílé krvinky” planety Země, schopné identifkovat a zničit nanoreplikátory, které se dají do pohybu…Jinými slovy, obrana proti nanorobotům by byla vice nanorobotů…
Existují též značně radikální “nanofóbové”. Tím je např. americký multimilionář Eric Klien. Praví: „Pokročilé technologie, které budou k dispozici kolem roku 2020 dovolí nějaké ďábelské osobě – či jen osobě nešikovné – zničit veškerý život na Zemi. Mým cílem je prostě nabídnout pojistku“. A jakou? Vytvořením “Lifeboat Foundation“ (česky: nadace lodě života) (9), jejímž cílem je zkonstruovat kosmickou Noemovu archu a tak zachovat poslední přístav pozemského života v době přicházejícího technologického kataklyzmatu, zejména v podobě nanotechnologie.
V současnosti většina vědeckých společenství zastává názor, že nanoroboti patří do oblasti science-fiction a možná v ní zůstanou napořád. Autor knihy „Jurský park“ Michael Crichton použil toto téma pro svůj poslední román, který se nazývá „Prey“ (česky: Kořist) (10). Kniha byla v říjnu minulého roku přeložena do francouzštiny pod názvem „La proie“ v nakladatelství Robert Laffont. (Pozn. překl.: Tento Crichtonův SF thriller byl přeložen loni též do češtiny a vyšel v Knižním klubu.)
Každopádně, jak nasvědčují debaty kolem geneticky modifikovaných organismů a lidského klonování, lze očekávat, že nanotechnologie a její „nebezpečí“ budou nadále námětem četného žvanění.
Webové reference:
(1) There’s Plenty of Room at the Bottom
www.zyvex.com/nanotech/feynman.html
(2) Engines of Creation
www.foresight.org/EOC/Index.html
(3) The Gray Goo Problem www.kurzweilai.net/articles/art0142.html
(4) Ecophagy and Gray Goo
www.foresight.org/Nanomedicine/Ecophagy.html
(5) Some Limits to Global Ecophagy by Biovorous Nanoreplicators, with Public Policy Recommendations
www.foresight.org/NanoRev/Ecophagy.html
(6) Why the Future Doesn’t Need Us
www.wired.com/wired/archive/8.04/joy.html
(7) The Future Needs Us
www.nybooks.com/articles/16053
(8) Foresight Guidelines on Molecular Nanotechnology
