Myslím, že nejsem sám, kdo je zmaten ze zkratek jako je ROCA a ROCOR, z výrazů jako "starokalendářníci" a "novokaledářníci",
ekumenisté a antiekumenisté. Tento článek je pokusem tyto rozdíly objasnit. Je psán z pohledu volnomyšlenkáře, takže není
stranický. Na druhou stranu jsem se v této nepřehledné situaci jistě nevyhnul mnoha omylům, za něž se předem omlouvám.
Protože angličtina je lingua franca dnešních dní, jsou klíčová jména a pojmy v závorce uváděny též anglicky.
Situace v pravoslaví není formálně nepodobná situaci v socialistickém hnutí, které se rovněž rozpadlo do nepřehledné směsi
navzájem soupeřících směrů. V dalším popisu se vyhýbám pojmu "sekta", který získal negativní konotaci. Existují dva hlavní směry:
ekumenický (většinový) a antiekumenický (menšinový). Ekumenický je modernistický a vyzývá ke spolupráci
všech církví, dnes dokonce všech náboženství, antiekumenický je tradiční, neboť setrává na stanovisku, že pouze jedna Církev má
pravdu, ostatní jsou buď schismatici (odpadlíci), nebo dokonce heretici (bludaři).
Jak známo, při rozkolu západní a východní církve, zůstaly 4 patriarcháty pravoslavné (Cařihrad, Antiochie, Jerusalém a Alexandrie).
Kromě Cařihradu však byly víceméně jen titulární, neboť většina obyvatelstva byla muslimská.
Pádem Cařihradu v roce 1453 se faktické (nikoliv formální) centrum pravoslaví přesouvá do Moskvy, neboť ruská církev se
postupně stala nejpočetnější pravoslavnou církví na světě, což neoslabil ani vznikl uniátství (řecko-katholické církve).
Moderní zmatek začíná 7. listopadu 1917, datem nechvalně známé VŘSR. Vladimír Iljič Lenin bych nechvalně známý
protináboženský fanatik, který se rozhodl náboženství, především pravoslavnou církev zlikvidovat. Tím naplnil znak skutkové
podstaty genocidia podle čl. II úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia. Mnoho věřících, včetně kněží, odešlo do exilu.
V roce 1922 zabral kommunistický stát veškeré církevní cennosti na financování boje proti hladomoru. Patriarcha Tichon chtěl
vykonávat správu sekvestrovaného majetku, a proto byl uvržen do domácího vězení.
Kněží Alexandr Vvedenskij a Vladimír Krasnitskij zorganisovali Dočasnou vyšší církevní správu. Získala podporu mezi "bílými"
(ženatými) kněžími, jimž byl podle církevního práva zapovězen postup do úřadu biskupa. S pomocí "pracující inteligence"
(pokrokářů) byla nakonec ustanovena Živá církev (Живая церков, Living Church).
13. září 1922 ruští hierarchové přítomní v Srbsku založili Synod biskupů Ruské církve v zahraničí (Synod of Bishops of the
Russian Church Abroad). V listopadu 1922 byl metropolita Platon zvolen primátem autonomního ruského exarchátu v
Amerikách.
Josif Visarionovič Stalin byl vystudovaný pravoslavný kněz (nesložil pouze závěrečné zkoušky). Znal proto církev dobře zevnitř.
Věděl, že církev není možné zničit, že ji však lze jako každou jinou byrokratickou (v neutrálním smyslu slova) strukturu přimět ke
spolupráci. Církev není záležitost jednoho člověka, nýbrž mnoha lidí. Živou církev zrušil a její přílušníky zařadil do oficiální ruské
pravoslavné církve. 8. listopadu 1943 byl partriarchou moskevským a vší Rusi zvolen Sergej (Sergius; původním jménem Ivan
Nikolajevič Stragorodskij), dnes považovaný za symbol kolaborace a herese sergianismu.
Druhé klíčové datum je 25. listopadu 1921, kdy se Metaxakis stal cařihradským (nebo "ekumenickým") patriarchou jako
Meletios IV. (Μελέτιος Δ΄). Podle antiekumenistů byl od roku 1909 aktivním členem zednářské hnutí (Free Masonry). (Patrick Barnes a ROAC), Velké lóže
Orientu. Od roku 1910 byl prý zednářem 33. stupně. Zednáři jsou tajným unitářským spolkem, vzniklým v roce 1717 v Anglii. Účast
na zednářství je každému katholickému i pravoslavnému knězi přísně zakázána.
V roce 1924 synod řecké orthodoxní církve (Orthodox Church of Greece) schválil
přechod od starého na nový kalendář. Všechny pevné svátky (tedy ne pohybnlivé, např. velikonoce), se tak počítají podle
gregoriánského kalendáře. Kromě ekumenického patriarchy a řecké církve však ostatní pravoslavné církve, až na finskou, s touto
změnou nesouhlasí. Novokaledářníci jsou radikální ekumenisté. Starokalendářníci mohou být ekumenisty i antiekumenisty.
V roce 1935 se 3 řečtí biskupová vrátili ke starému kalendáři. Tak vzniklo hnutí starokalendářníků(Old
Calendarists). Řeckou církev prohlásili za schismatickou. Vysvětili 4 nové biskupy. Do roku 1937 se však počet
starokalendářních biskupů snížil na 4 a uvnitř starokalendářního hnutí vypukla ostrá kontroverse o tom, zda je novokalendářní řecká
církev heretická čili nic.
V roce 1960 uznala ruská církev v exilu jednu a v roce 1971 druhou řeckou starokalendářní frakci. Později však byly styky přerušeny.
Dnes existují 4 hlavní starokalendářní frakce řecké církve.
ekumenické církve: Orthodox Church in America (OCA) - autokefální od roku 1970 rozhodnutím patriarchy
moskevského (MP). Ačkoliv je ekumenická, cařihradský patriarcha ji neuznává a má v USA vlastní arcidiecési. Antiochian Archdiocese of North America - automní od června 2002 rozhodnutí
patriarchy antiochijského Standing Conference of Orthodox Bishops in
America (SCOBA) - konference biskupů všech pravoslavných ekumenických cíkví v USA. Cílem zůstavá zákonně
vytvořit ekumenickou American Orthodox Church.
Po roce 1991 nedošlo k usmíření domácí a exilové církve. Exil označil domácí církev za nenapravitelně zkorumpovanou, neboť
všichni hierarchové byli údajně aktivními agenty KGB. Hlubším důvodem však nepochybně je, že domácí církev je ekumenická,
zatímco exilová antiekumenická.
