Protože se blíží státní svátek "Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje", je namístě si připomenout, jak to s christianisací Moravanů vlastně bylo, co o ní soudí moderní historiografie.
Vzhledem k tomu, že Sprcha neumí poznámky pod čarou, je poznámkový aparát psán přírodovědeckým způsobem.
Moravané stejně jako Čechové byli jedním ze slovanských kmenů. Po rozbití avarského kaganátu sv. Karlem Velikým v první polovině 90. let 8. století, se Moravané mohli začít vyvíjet samostatně. V roce 796 se stali misijním územím pasovského biskupství. Misie byla korunována úspěchem v roce 831 pokřtěním všech Moravanů. (Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530 – 935). NLN, Praha 1997:270; Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a Střední Evropa v letech 791 – 871. NLN, Praha 2001:120)
Nejprve krátký exkurs. německá (rakouská & bavorská) arcibiskupství:
Mohuč (německy Mainz, francouzsky Mayence, poblíž hranic s Francií). Arcibiskup mohučský byl kancléř Německa a je metropolitou německým. Vzniklo jmenováním sv. Bonifáce arcibiskupem německým, což v roce 746 či 747 uznal francký sněm. Proto 4. 11. 751 byla papežem sv. Zachariášem Mohuč povýšena na metropoli. V obedienci mohučského arcibiskupa bylo i pražské biskupství (březen 973 – 30. dubna 1344).
Salzburg (též Solnohrad či Salcpurk) byl biskupstvím od roku 696, arcibiskupstvím od roku 798. K salzburské diecési náleželo Nitransko. (Třeštík 2001:116)
německá (rakouská & bavorská) biskupství:
Nyní bavorský Pasov (německy Passau) se stal biskupským městem v roce 738, kdy podle legendy biskup Vivilo přeložil své sídlo z rakouské obce Lorchu do Pasova. K pasovské diecési náležela vlastní Morava.
Dřívější bavorská metropole Řezno(Regensburg) se stala biskupským městem v roce 739. Od roku 895 do března 973 byly součástí řezenské diecése i Čechy.
„Moravské křesťanství označila ještě roku 852 mohučská synoda jako „nehotové“, zřejmě především po organisační stránce.“ (Třeštík 1997:273) Kníže sv. Rostislav se proto rozhodl založit vlastní zemskou církev – tedy arcibiskupství, protože pouhé biskupství k tomu nestačilo. Protože z politických důvodů (aby si nerozhněval svého spojence a Rostislavova soupeře Ludvíka Němce) papež Mikuláš I. Rostislavovu žádost o vyslání církevních učitelů pominul, obrátil se Rostislav překvapivě na Byzanc. Ta žádosti vyhověla, protože jí politicky k ničemu nezavazovala. Nepřikládala jí však větší význam. (Patriarcha cařihradský, sv. Φωτιος, se své bohaté korrespondenci o ní vůbec nezmiňuje.)
Při misi sv. Konstantina a sv. Metoděje (863 – 867) došlo ke sporu s převažujícími latinskými moravskými kněžími, kteří měli odpor k nově zaváděnému slovanského ritu (liturgii). V jejich představě bylo Bohu dovoleno sloužit jen ve třech svatých jazycích (latině, řečtině a hypotheticky též hebrejštině). To Východ považoval za trojjazyčnou heresi.
V letech 867 – 870 byli oba „věrozvěstové“ v Římě, Konstantin (Cyril) však v roce 869 zemřel. Papež Hadrián II. schválil slovanské písmo (hlaholici). Protože se bulharský chán Boris místo Byzance přiklonil k Římu, využil papež osobní Methodějovy iniciativy a jmenoval ho arcibiskupem panonským se sídlem v bulharském Sirmiu. Methoděj se však usídlil v panonském Blatnohradu. Tím se však Methoděj dostal do konfliktu s arcibiskupstvím salzburským, které mělo na bohaté Panonii eminentní zájem.
