„Každý normální člověk je proti ženské obřízce“ … „ Nestačí nevědět, zda je ženská obřízka dobrá nebo špatná, je totiž špatná.“
Myslí si evropský feminista. Stalo se na Sprše.
„ Jak se mohla takhle vůbec vdát?“ „Jak mohla její matka zanedbat tak důležitý krok v životě ženy?“ ptaly se ženy, když zjistily, že výzkumnice co jim klade otázky není obřezaná. Bylo na nich vidět zhnusení kombinované s posměchem.
Stalo se při terénním výzkumu v rurálních částech Egypta, v komunitě, která nemá o existenci žen bez obřízky ani tušení.
Kdo z nich má pravdu? Jak to tedy s ženskou obřízkou je? O čem to neporozumění svědčí?
Ženská obřízka, (zaveďme zkratku FGM - female genital mutilation) se praktikuje u různých etnik Afriky, převážně subsaharské, už po staletí. Je součástí iniciace dívky v ženu. Týká se přibližně 80 až 200 milionů žen. A doba, kdy se provádí je velmi variabilní, může se provádět u právě narozených dívek stejně jako u teenagerů. Stejně tak je variabilní styl a stupeň zásahu. Většinou jde o odnětí viditelných částí klitorisu a labií. U některých etnik, jako například v Súdánu a Somálsku se provádí i sešití poševního vchodu, která má za cíl zvýšit plodnost a uchránit dělohu. Tento způsob je známý pod názvem Faraonská obřízka a týká se asi 15% obřezaných žen. Faraonská obřízka, infibulace je nejčastěji předmětem kritiky anti – FGM literatury.
Anti – FGM literaturou myslím, články a knihy, které proti obřízce protestují a nazírají ji jako na barbarský čin zneužívající ženy. Z popisu těch praktik se zdá, že je to opravdu hnusný obyčej. Anti FGM literatura je specifická pro západní společnost a vychází z feministických pozic, žena musí podstupovat obřízku, která je známkou a potvrzením moci, kterou má muž nad ženou. Anti – FGM literatura kupodivu není součástí boje afrických intelektuálů. Spíše naopak, nemálo se jich snaží poukazovat na nemístnou ofenzívu ze strany Západu. A jsou obojího pohlaví, podotýkám. Poukazují na to, že společnosti, které obřízku praktikují na ni nehledí jako na mutilaci, ale na zkrášlující prostředek. Nazvat člověka synem neobřezané matky je totéž jako někoho u nás nazvat zkurvysynem. Neobřezané genitálie vidí jako odporné a ostudné. Asi podobně jako se diváme my na ženy s chlupatýma nohama, podpažím či klínem. Mimochodem takové holení dámským holicím strojkem rozhodně není procházka růžovým sadem a zkuste si někdy strhávat vous pomocí horkého vosku. Ale kultura velí, estetika doby si žádá, takže co bychom pro krásu neudělaly (ještě že máme ty žiletky, těmy to jde ošulit.)
Ale zpět k tématu, nechci problém obřízky relativizovat tímto způsobem. Kardinální je otázka jak se na obřízku dívají ženy, pro které je FGM realitou? Například ve studii, která se zabývala odhodláním žen nechat obřezat své dcery se ukazuje, že z 50 dotázaných žen by 2 odmítly a jsou samy otrávené z toho, že mají obřízku. Ani ony ale nepovažují obřízku za největší problém ve společnosti. Je tedy ta většina žen, která je s FGM srozuměná zmanipulovaná svou společností nebo situace není prostě tak dramatická? Odpověď neznám. Ale nedá mi to se zeptat, zda je skutečně správné za takové situace uvažovat o „obětech“, které je potřeba „chránit“? Není to zase jen postoj Západu jako staršího sourozence, který ví nejlépe jak se chovat? Proč nejsme zaplavováni literaturou afrických intelektuálů, kteří píší „neobřezané ženy, och jak odporné, nemáte vkus, dělejte s tím něco“? Do jaké míry jsou ženy ve své kultuře pod tlakem, aby si myslely to co si myslí? Máme je přesvědčovat o opaku? Pokud ne, stávají se z nás odsouzeníhodní morální relativisté?
Co nám vlastně brání vzít FGM jako fakt, s kterým lze velmi dobře žít? Proč jsou zmiňovány jen reference o negativním vlivu obřízky na sexuální život a zdravotní stav? Ve skutečnosti etnografické práce vzniklé v terénu nic takového nepotvrzují. Ženy jsou nadále schopné prožívat orgasmus a užívat si sexualitu a zdravotní komplikace vzniklé z obřízky jsou spíše výjimkou než pravidlem. Proč je tedy nutné hrát v případě FGM na feministickou strunu? Vždyť muži podstupují obřízku stejně tak. Není to snad proto, že s mužskou obřízkou se v Západní kultuře setkáváme a považujeme ji tedy za víceméně přirozenou? Pokud jde západním feministkám jen o dobro těch žen, proč nejsou brány v potaz i ta etnografická sledování, která jejich teorii nenahrávají resp. ji přímo vyvracejí? Není to tím, že si tak toto hnutí řeší nějaký svůj problém? Problém s tím že ženy vůbec mají nějaké genitálie (které jsou nedejbože ještě k tomu nějaké nedostatečné, jak by dodal Freud)? Že mají problém se svým ženstvím?
Nebo je západní ofenzíva vůči FGM známkou naší kulturní převahy? Nebo je naopak známkou úpadku moderního člověka, který ztrácí kontakt se svým biologickým tělem a začíná mu být na obtíž? Nebo je i toto spíše výhoda? Nebo je snad známkou toho, jak slabí ve svých tradicích, snadno podléháme ideologiím, v tomto případě feminismu? Má vůbec v debatách o morálních či kulturních systémech místo racionální argumentace? Jsme ji opravdu schopni?
