Článek je zajímavý ze dvou pohledů: svým obsahem, když shrnuje současné poznání o kulturách, tedy učením předávaných zvycích a chování šimpanzů; a také tím, jak o tomto zajímavém fenoménu autoři, Andrew Whiten a Christophe Boesch referují.
Bytosti na mýtině v Taï
Článek začíná sugestivním vylíčením pozorování skupiny bytostí na mýtině pralesa Taï na Pobřeží Slonoviny (Côte d'Ivoire): Pozorovaní tvorové zručně pracují s dřevěnými kladivy. Mladší z nich nejsou tak šikovní, ale učí se. Cílem práce je rozbít tvrdé, ale výživné ořechy coula. Občas některý z tvorů odloží své nástroje, a odejde nasbírat další ořechy. Malé mládě sedí u matky, a sbírá chutné drobky z rozbitých ořechů.
V mnoha ohledech je to rodina lidí nějaké sběračské kultury. Odložená kladiva a kovadliny, některé z kamene, by byly vzrušujícím nálezem pro antropologa který se zabývá primitivními civilizacemi. Pozorovaní tvorové ovšem nejsou lidé, ale šimpanzi....
Podobnost mezi chování šimpanzů a lidí byla studována odedávna. Teprve výzkumy z posledních desetiletí ale ukázaly že podobnost je podstatně hlubší než se zpočátku myslelo. Například drcení ořechů, popsané v úvodu není nějaké obecné chování šimpanzů jako druhu, ale jde spíše o unikátní chování nalezené pouze u šimpanzů v určitých částech Afriky - znak který biologové považují za výraz šimpanzí kultury.
Co je to kultura?
Termín kultura je v biologii často používán k popisu jednoduchého chování, například místních odlišností zpěvu různých populací ptáků. V případě šimpanzů ale jde o podstatně komplexnější systém "tradic". Článek dále popisuje historii výzkumu chování šimpanzů, která začala v 60 letech slavnou paní Jane Goodall a v jejím stínu nezávisle ve stejnou dobu i panem Toshisada Nishida.
Již v roce 1973 Goodallová identifikovala třináct způsobů užití nástrojů a osm sociálních aktivit, které odlišovaly šimpanze v Gombe od šimpanzů žijících jinde a považovala tyto znaky za projevy kultury. Co je ale míněno kulturou zde? Pro biologa je tu fundamentálním rozlišovacím znamením kulturního znaku to, že je předáván učením, nikoliv vrozeně. Postupem času bylo takových kulturních znaků identifikováno třicet devět, a to je patrně pouhý zlomek skutečného počtu. Kromě již zmíněného drcení ořechů jsou to například různé způsoby lovu a pojídání termitů a mravenců, způsoby dobývání morku z kostí, sezení na listí (jako na polštářku na zemi), používání listů jako vějířů k odhánění hmyzu, používání drbátek, házení kamení a klacků, vybírání parazitů, klepání na kmeny stromů, dešťové tance... Tyto znaky se u jednotlivých populací šimpanzů buď vyskytují, nebo chybí, či jsou různě modifikovány. V každém případě lze na jejich základě identifikovat příslušnost jedince, nebo tlupy, k některé populaci. Můžeme proto hovořit na kulturách "Gombe" nebo "Taï".
Autoři též otevírají zajímavou otázku: a co další zvířata? "Příliš brzy na nějaké soudy", odpovídají si. Zmiňují přitom stručně existenci zajímavých pozorování orangutanů a velryb.
Úplně na závěr svého článku autoři ještě upozorňují na to, že výzkumy šimpanzích kultur jenom prohlubují vědomí nenávratné tragédie ke které dochází lovem šimpanzů a ničením jejich životního prostředí.
Kultura člověčí a zvířecí...
Jak jsem ale psal v úvodu, na článku je zajímavé i to, jak jsou jednotlivá tvrzení, zejména definice šimpanzích (zvířecích) kultur v článku opakovaně komentována. Šimpanzí kultury jsou totiž na několika místech porovnávány s kulturami lidskými způsobem, který u mne vzbuzuje podiv. Posuďte sami:
Hned v úvodu autoři, podle mého velmi správně, poznamenávají, že studium šimpanzích (zvířecích) kultur nejen obohacuje naše poznání o těchto zvířatech, ale také mění náš pohled na postavení a výjimečnost lidí.
Například u definice kultury je citován Oxford Encyclopedic English Dictionary, kde je culture definována jako "the custom, and achievement of a particular time or people". Autoři článku k tomu píší, že "různost lidských kultur sahá od technologických rozdílů ke svatebním rituálům, od stravovacích zvyků k mýtům a legendám" ale rychle dodávají "zvířata samozřejmě žádné mýty a legendy nemají".
O něco dále se zdá že autoři poodkrývají důvod k takovéto a dalším vsuvkám. Když poprvé otiskli výsledky svých výzkumů v Nature, "někteří lidé byli velmi rozčileni tím, že zdánlivě absolutní hranice mezi lidmi a zvířaty, totiž schopnost kulturního vývoje, vlastně neexistuje". Autoři hned spěchají s ujištěním, že to tak není: "lidská kultura, obohacená jazykem1, je v obrovském kontrastu s tím co vidíme u šimpanzů".
"Lidé dosáhli obrovského pokroku, kumulujícího se po generace.. idea kladiva, zprvu neopracovaného kamene, byla nesčíselněkrát modifikována a vylepšována až do dnešních dob elektronicky řízených kladiv v našich továrnách... šimpanzi snad mohou ukázat počátek tohoto procesu... například šimpanzi v Bossou podpírají kameny používané jako kovadliny aby je srovnali do vodorovné polohy, ale toto chování se nestalo pravidlem a je primitivní ve srovnání s lidskými pokroky (advancements)"... po těchto větách ovšem hned následuje jiné tvrzení: "Schopnost kultury, kterou sdílíme se šimpanzi, také naznačuje starobylý původ mentality která je jejím základem. Naše kulturní přirozenost nespadla z nebe, ale vyvinula se z jednodušších základů. Sociální učení, podobné tomu co se zdá být pozorované u šimpanzů, by mohlo být schopno udržovat rané kultury lidských předků doby kamenné".
Recenzentova závěrečná zobecňující úvaha.
Opakované ujišťování že lidská kultura je nakonec přece jenom něco kvalitativně (nejen kvantitativně) jiného než kultura šimpanzí, máme například ta "elektronicky řízená kladiva v našich továrnách (electronically controlled robot hammers in our factories)" na mně v kontextu článku působí jako jakési zaříkávání2. Čeho? Nebo koho? Zdůrazňování rozvinutosti lidké kultury oproti primitivní kultuře šimpanzí jedním dechem s přiznámím existence schopnosti kultury u zvířat myslím hodně vypovídá o tom, jaká ta naše dnešní západní, nejen vědecká, kultura je. Je-li naše kultura tak rozvinutá, nemělo by to být zdrojem našeho sebevědomí a také schopnosti uznat kultury jiné, bez přívlastků a opakovaného vychvalování sama sebe? A nejde tu jenom o kultury lidské a šimpanzí, robotická kladiva nemají ani mnohé kultury člověčí....
---------------------------------------------
Poznámky: Pozn 1.: Uff, ještě že je tu ten jazyk, zatím jistá absolutní hranice mezi lidmi a havětí... zpět... Pozn 2.: Poněkud podobné vsuvkám s odkazy na klasiky marxismu-leninismu a upozornění na politicky správné chápání... zpět...
Všechny ochranné známky a autorská práva na této stránce náleží jejich příslušným vlastníkům. Autorská práva ke článkům a komentářům vlastní jejich příslušní autoři.
Provozovatel systému nezodpovídá za obsah kteréhokoliv autorského díla zde uvedeného. Podrobnosti viz.
plné znění podmínek.
