Aktuální číslo Scientific American přineslo několik zajímavých článků, ke kterým se doufám ještě časem vrátím, jmenovitě o hurikánech, fungování genetického kódu... teď ale na politickou notu, o článku Fixing The Vote o hlasovacích strojích používaných ve Spojených Státech.
Článek je přístupný i on-line. Čtenářům Sprchy tu předkládám stručný překlad do češtiny.
Úvodem článku autor, Ted Stelker z MIT, stručně shrnuje problémy které provázejí americké volby, jm. minulé volby prezidentské. Ty odhalily, dramatickým způsobem, některé základní, a systémové, problémy v hlasovacím mechanismu.
Odhaduje se, že přibližně šest miliónů hlasů, asi 2% ze 150 milionů registrovaných voličů, buď nebylo započítáno a nebo patřilo voličům kteří měli právo a chtěli hlasovat, ale nakonec nemohli hlasovat. Autor tu připomíná,že o výsledku voleb nakonec rozhodlo 537 hlasů na Floridě.
Ztrátu těchto hlasů lze přičíst třem okruhům problémů:
chyby v databázích registrovaných voličů zabránily volit cca 1.5 až 3 milionům voličů (80 000 na Floridě kvůli špatně navrženému algoritmu počítačového programu)
1.5 až 2 miliony hlasů byly ztraceny jako nezapočitatelné kvůli selhání hlasovacích zařízení, důvodem byl většinou špatný návrh (design) hlasovacích lístků nebo strojů. Příkladem je např. Palm Beach County, kde design hlasovacích lístků vedl k tomu že asi 4% voličů hlasovalo pro více než jednoho kandidáta.
asi 1 milion, podle U.S. Census Bureau, registrovaných voličů ohlásilo že jim technické problémy, nejčastěji dlouhé fronty, zabránily v tom aby vůbec hlasovali.
Po posledních prezidentských volbách se mnohé místní autority rozhodly pro obnovu hlasovacích zařízení s tím, že novější zařízení budou méně náchylná k chybám. Článek postupně rozebírá jednotlivá dostupná zařízení (zejména systémy založené na elektronických počítačích s dotykovou obrazovkou) a ukazuje jejich úskalí. Ani těmto strojům se nevyhýbá nepřehledný design (třeba příliš blízko sebe umístěná tlačítka která vedou místo k volbě ke zdržení se hlasování nebo hlasování pomocí hlasového menu kde odevzdání hlasu trvá 45 minut, jinde byl systém navržen tak že 10% voličů místo výběru svého kandidáta ho naopak vyškrtlo a nevolilo pro nikoho).
Některé místní úřady také nemají dost školeného personálu pro používání elektronických hlasovacích zařízení a tak si nechávají volby provést na klíč - smluvní firma dodá hlasovací stroje, dohlédne na volby a ohlásí výsledek.
Samostatným problémem je, většinou dobře míněná, ale v důsledcích nebezpečná iniciativa volebních úředníků kteří pokud vidí selhávání techniky (např. skenerů které čtou zakřížkované a nebo proděravělé hlasovací lístky) se snaží hlasovací lístky "opravit" a znovu započítat.
Autoři se také dotýkají otázky uzavřenosti programového kódu, který je obvykle obchodním tajemstvím, přístupným pouze omezenému okruhu zmocněnců volebních úřadů, které nemají s kontrolou software většinou žádné zkušenosti. Lze tedy jen obtížně zjistit, zda programy neobsahují tzv. Eastern Eggs, části kódu které se aktivují pouze za určitých speciálních okolností, např. v den voleb. Otevření kódu by patrně vedlo k podstatně podrobnějšímu prozkoumání těchto programů.
Dalším problémem je nemožnost ověření hlasování: neexistuje nic co by se dalo přepočítat, jenom data někde na hard-disku. Proto je u hlasovacích zařízeních schválených v některých oblastech požadován "paper trail", papírový protokol tištěný a kontrolovatelný voličem v okamžiku volby.
Součástí článku je také přehledná tabulka (ne jenom elektronických) hlasovacích systémů a postupů používaných nyní se Spojených státech, s vyjmenováním jejich výhod, nevýhod a možných vylepšení.
Je zajímavé, že tam není metoda používaná v České republice, kde se nic nezaškrtává (kromě preferenčních hlasů na stranické kandidátce, ale to je relativně nepodstatné), neděraví, nespojuje šipkami, ale volič si prostě vybere jeden z lístků (jeden kandidát/kandidátní listina - jeden lístek, v případě více souběžných hlasování jsou sady lístků odlišeny barevně) a ten v orazítkované obálce kterou mu vydá volební komise proti odškrtnutí v seznamu voličů, vhodí do zapečetěné urny. Sčítání pak provází křížová vzájemná kontrola členů volební komise, kteří reprezentují zúčastněné strany. V případě stížnosti podané v zákonné lze jednoduše přepočítat bez měření kolik milimetrů od čárky je vyražená dírka. Myslím že v jednoduchosti tu je síla a věrohodnost.
Závěrem článku autor navrhuje opatření k tomu, aby nedocházelo ke ztrátám hlasů ať již z technických a nebo organizačních důvodů, o podvodech nemluvě. Spočívají zejména v důsledném testování hlasovacích zařízení, maximální jednoduchosti a přímočarosti hlasovacího procesu a vícenásobné kontrole jednotlivých kroků. Na technologii která je na pozadí nakonec ani tolik nezáleží.
Všechny ochranné známky a autorská práva na této stránce náleží jejich příslušným vlastníkům. Autorská práva ke článkům a komentářům vlastní jejich příslušní autoři.
Provozovatel systému nezodpovídá za obsah kteréhokoliv autorského díla zde uvedeného. Podrobnosti viz.
plné znění podmínek.
