Minule pondeli otiskly New York Daily News delikatni sousto utoku na charakter: “Je nechutna, opovrzenihodna, moralisticka osoba bez srdce a svedomi, ktera veri, ze ji Buh poveril velmi dulezitym ukolem”. Prekvapive to nebylo skuceni z prazdne hlavy dalsi herecky o George Bushovi. Autorem je “spojenec Bileho Domu” popisujici Patrick Fitzgeralda, specialniho zalobce, ktery vede vysetrovani ohledne toho, kdo prozradil tisku jmeno Valerie Plame, tajne agentky CIA.
Posledni dva roky byla republikanska hlasna trouba ohledne Mr Fitzgeralda vzorove ticha. Ted ale zacinaji republikani proti muzi z Chicaga pridavat na hlasitosti a obvinuji ho, ze trpi pokrocilym stadiem “nemoci specialnich zalobcu” a naznacuji, ze nerozezna rozdil mezi lhanim soudu a opravdovym zlocinem a dokonce, ze ma politickou naklonnost.
Nez zacnou pokrikovat jeste hlasiteji, konzervativci by mohli studovat, co se stalo liberalnim hlasnym troubam, kdyz se pustily do Mr Fitzgeralda. Jen malo tiskovych organu na ubite americke levici ma tolik vlivu jako New York Times, ktere se rozhodly vlozit celou vahu sve autority na podporu jedne ze svych hvezdnych reporterek, Judith Miller, kdyz ona odmitla odhalit Mr Fitzgeraldovi sve zdroje. Edicni sloupky do nej bily za “zavazny utok” na zurnalisticke svobody. Oba, editor Bill Keller a vydavatel Arthur (Pinch) Sulzberger, doprovazeli Ms Miller k soudu a kdyz byla uveznena, noviny hrimaly, ze se “vzdala sve svobody na obranu vetsich svobod, zarucenych svobodnemu tisku Otci Zakladateli, aby zurnaliste mohli pracovat pro verejnost beze strachu z regulace, ci trestu od jakehokoli clanku vlady”.
Afera skoncila s tim, ze Times ted vypadaji, jako by ten “z retezu utrzeny zalobce z Chicaga” opakovane menil nazory. Nejen ze Ms Miller skoncila vypovedi o svych snidanich se Scooter Libby, sefem kancelare Dick Cheney-ho, ale to jak Times nakladaji se svou “vetsi svobodou” je pod utokem ze vsech stran. Mr Keller ted rozesila memoranda, v kterych obvinuje Ms Miller ze “zavadeni” nadrizenych ohledne jejich vztahu se zdroji a ze “zapleteni” s Mr Libby. (Ms Miller charakterizuje memorandum jako “osklive” a “nepresne”). Byron Calame, verejny editor novin, napsal clanek s titulkem “The Miller Mess” (mess=zmatek, prusvih). Ve sloupku, ktery stoji za poznamenani kvuli sve nesnasenlivosti, Maureen Dowd (znama levicova novinarka – pozn. prekl.) popsala svou kolegyni jako “zenu hromadneho niceni” – jemna urazka v porovnani s tim co lide z Times rikaji v soukromi.
Tohle vsechno by melo slouzit jako mocne varovani republikanum. Nakonec Times mohly rikat, ze branily dulezity ustavni princip. Bily Dum ma mene moznosti. (Pravo vyzradit duverne informace tisku? Pravo spinit kritiky svych rozhodnuti? Pravo vypovidat polopravdy pred Velkou Porotou?) A republikani trpi tremi handikapy, ktere mohou zmenit jakoukoli kampan proti Mr Fitgeraldovi v grotesku.
Za prve zacinaji pozde. Demokrati zacali demonizovat Kenneth Starra, specialniho zalobce v afere Lewinsky, hned jak se objevil na scene. Republikani byli neobycejne hodni na Mr Fitzgeralda, ktery byl urcen republikanskym urednikem, na rozdil od Mr Starra, ktereho urcila komise soudcu. James Comey, namestek ministra spravedlnosti, predstavil Mr Fitzgeralda jako “Elliot Ness (legendarni neuplatny vysetrovatel, ktery bojoval proti Al Caponovi a gangsterum v Chicagu pozn. prekl.) s pravnickym titulem z Harvardu a smyslem pro humor”. Mr Bush, k jeho cti (a kompletne na rozdil od Mr Clintona), trva na zavaznosti vysetrovani, zrovna nedavno chvalil Mr Fitzgeralda za to, ze s pripadem zachazi velmi dobre.
Za druhe, Mr Fitzgerald neni zadny Ken Starr. Mr Fitzgerald je tak apoliticky jak stranicky byl Mr Starr. Kdyz se v New Yorku registroval k volbam, Mr Fitzgerald se zaregistroval jako nezavisly a zjistil, ze Nezavisli jsou politickou stranou. Tak zmenil svou registraci na “bez prislusnosti” (kterou si udrzel i po prestehovani do Chicaga). Je zalobce rovnocenne prilezitosti. V Illionois je v soucasne dobe ponoren do do dvou velkych korupcnich pripadu – jeden proti George Ryanovi, byvalemu republikanskem guvernerovi, druhy proti rozlicnym poradcum Richard Daly-ho, demokratickeho starosty Chicaga. Domaci ho opakovane popisuji jako “primeho a rovneho chlapa”.
Mr Starr, konzervativec a Bozi sluha, ktery zpival nabozenske pisne pri svem rannim behu, byl snadnym bete noire pro levici. Mr Fitzgerald zosobnuje vsechno, co by konzervativci meli obdivovat. Je synem irskych immigrantu, ktery pracoval po celou dobu svych studii na Amherstu a Harward Law School (jeho otec, ktery byl dvernikem, mu nasel stejnou praci). Je workaholic, ktery si vybudoval reputaci prosekutovanim gangsteru a terroristu, pocinaje rodinou Gambino (jako v Kmotrovi dokonce nechal dopravit letadlem svedka ze Sicilie). Usvedcil Sheika Omar Abdel Rahman-a z pumoveho utoku na WTC v roce 1993, cestoval do Afriky za ucelem vysetrovani utoku na amabasady v roce 1998 a vznesl prvni americka obvineni proti Osamu Bin Ladinovi.
Tretim hadikapem pro republikany je to, ze jejich argumenty z afery Lewinsky se jim muzou vratit. Jak muzou narikat, ze Mr Fitzgerald rozsiruje sve vysetrovani mimo puvodni vyzrazeni, kdyz podporovali skok Mr Starra z podivnych obchodu s pozemky az k oralnimu sexu? Jak muzou rict, ze lhani soudu a zabranovani spravedlnosti jsou jen technicke prohresky, kdyz v prubehu Lewinske afery vyhlasovali, ze “lhani soudu a zabranovani spravedlnosti jsou vysoke zlociny a prohresky” (senator Bill Frist) a ze “lhani soudu a zabranovani spravedlnosti jsou protistatni zlociny” (senator Sam Brownback)?
Jednim ze zlatych pravidel politiky je to, ze je treba si vybirat sve nepratele velmi opatrne. Mr Bush byl doposud v tomhle velmi zrucny. Mr Fitzgerald mu muze natropit dost skody, ale konzervativci by ho meli napadat jen na vlastni riziko.
Lexington
The Economist
October 29th 2005
