"Angličtina funguje jako mezinárodní jazyk a to lze považovat za dobré, jazykové bariéry už padly a nikdy víc nebudou způsobovat problémy, každý už dnes mluví (nebo má mluvit) novým mezinárodním jazykem kultury, dopravy, vědy, médií a internetu." Toto si dnes mnoho lidí myslí, souhlasí s tím a těší je to. Ale ve svém fanatickém obdivu ke všemu anglickojazyčnému se nad tím málokdo trochu zamyslí.
Každý etnický jazyk je vázán na určitou kulturu a národnost, na určitý způsob nazírání na svět. Jak může spravedlivě fungovat komunikace, kdy jeden (nerodilý mluvčí angličtiny) musí myslet na to, jak svou myšlenku vyjádřit, přizpůsobovat ji své znalosti jazyka a myslet na to, aby neudělal moc chyb, zatímco druhý (rodilý mluvčí angličtiny) může říci cokoli a tomu prvnímu se smát jako idiotovi, který se neumí vyjadřovat? Můžete namítnout, že je to daň za jednotný jazyk, který je v současném globalizujícím se světě nutný. Ano, ale proč by mezinárodní jazyk měl patřit nějakému národu? Zvýhodňovat lidi na základě jejich mateřského jazyka znamená diskriminaci jako každou jinou, rasismus v jiném kabátě. Obrovské rozdíly v politické síle jazyků podkopávají záruky, vyjádřené v mnoha mezinárodních dokumentech, že se všemi lidmi bude jednáno stejně bez ohledu na jejich jazyk.
Všudypřítomný vliv angličtiny má za následek i to, že máme po dvou stech letech opět vážný důvod bát se o češtinu. Jednak se u nás už chystá to, že se pod vzletnou záminkou výuky "univerzálního" jazyka budou naše děti odnárodňovat už od mateřské školky - a nejsem sice pamětník, ale myslím, že to se nedělo ani s němčinou, ani s ruštinou. Druhak spousta mladých lidí kolem mě prohlašuje, že jsou vlastenci, že nenávidí USA apod. ... ale sami chodí do „pabu“, mají na to „many“ a cítí se „hepi“.
Jazykový problém máme i v Evropské unii. Říkat oficiálně něco jiného než "všechny evropské jazyky mají stejná práva" (bez ohledu na pravdivost tohoto výroku) se považuje za tabu a tiše se předpokládá, že všichni postupně přijmou angličtinu, zatímco představitelé EU se budou moci nadále chlubit právně zakotvenou mnohojazyčností. Málokdo si uvědomuje, že mnohonárodnostní státy (SSSR, Jugoslávie) se rozpadly částečně nebo hlavně kvůli tomu, že oficiálně prosazovaný jazyk nejsilnějšího národa (ruština, srbochorvatština) tomuto národu sloužil jako prostředek k dominanci nad národy ostatními.
Ale existuje jazyk, který nepatří žádnému národu: esperanto jeho autor vytvořil přímo pro mezinárodní komunikaci a „optimalizoval“ ho pro použití cizojazyčným uživatelem; esperanto má 118letou tradici, lze se ho naučit za půl roku, na čemž má značný podíl úžasný systém tvorby slov; neobsahuje žádné výjimky, nepravidelnosti a složitosti, nemá žádnou normu vytvářenou rodilými mluvčími - připouští se každé vyjádření, které dává smysl. Máte snad námitky proti jazyku umělému? Proč? Opravdu byste chtěli psát na "přirozený" písek místo na "umělý" papír, "přirozeným" klackem místo "umělým" perem, spát na "přirozené" zemi místo na "umělé" posteli, být "přirozeně" nazí místo "uměle" oblečení, chodit vždy "přirozeně" pěšky místo používání "umělých" dopravních prostředků, chovat se "přirozeně" jako zvířata místo dodržování "umělých" zákonů a společenských norem? Jak vidno, člověk v mnoha oblastech svého života již přišel na to, že "umělý" lidský vynález se v praxi často hodí daleko víc než jeho "přirozená" alternativa. Dveře také můžete otevírat tím, že je vyrazíte, to ale neznamená, že proto zavrhneme klíč. Mýty, že esperanto již zemřelo, že jím nikdo nemluví, že se nevyvíjí, že nemá žádnou kulturu, že chce vytlačit všechny ostatní jazyky (o esperantu mýtus, o angličtině pravda) a že nemá potřebné vyjadřovací schopnosti, opravdu nelze považovat za nic jiného než za mýty. Že se něco masově nerozšířilo ještě neznamená, že by se nám to nehodilo. I za současného stavu, kdy už anglicky aspoň trochu mluví asi šestina obyvatel světa a 47 % obyvatel EU, by se doučit angličtinu zbývající lidi bylo časově a finančně vyplatilo mnohem méně než naučit všechny esperanto: to se totiž lze naučit 4-10x snadněji, tedy i rychleji a levněji, než jakýkoli národní jazyk.
Každý tak nějak podvědomě tuší, že by se nemělo vraždit, že by lidi neměli umírat hlady, že by se nemělo zbytečně válčit, že by se nemělo ničit životní prostředí. Jde mi o to, aby lidé aspoň na stejné úrovni souhlasili s tím, že lidé by mezi sebou měli spravedlivě komunikovat. Esperantismus je myšlenka vzájemné spravedlivé komunikace všech lidí bez rozdílu rodného jazyka, stejně jako antirasismus je myšlenka tolerování ostatních lidí bez ohledu na jejich barvu pleti či jako je demokracie myšlenka spravedlivého podílení se na moci bez ohledu na to, jak velký kus moci by si kdo jinak dokázal urvat. To, že pro tuto spravedlivou komunikaci použijeme spíše jednoduchý než složitý jazyk, je pravděpodobné. To, že tento jazyk nebude patřit žádnému národu, je samozřejmé. Nikoho nenutím, aby se stal aktivním esperantistou (byť by mě to potěšilo), jen bych byl pro začátek rád, aby se na seznam globálních problémů světa, o kterých se obecně ví a obecně se souhlasí s tím, že by se měly nějak řešit, zařadil i jazykový problém. Podle některých je konečné vítězství esperanta utopie - to je ovšem třeba myšlenka celosvětového míru taky, a i když to chápu, neznamená to přece, že kvůli tomu budu podporovat válku. Zastánci demokracie také kdysi byli považování za utopisty, to ale nic nemění na tom, že jediným rozumným argumentem pro tehdejší zřízení bylo, že funguje (aniž by se většina lidí ptala, JAK funguje), zatímco všechny logické argumenty byly na straně demokratů. Ano, esperanto se 118 let po svém vzniku ještě neprosadilo - ale např. metrický systém taky 118 let po svém vzniku teprve čekal na celosvětové použití.
Že se cítím zbytečně moc ukřivděný? Na to, že rodilí mluvčí angličtiny mohou ušetřit, využít a dále ekonomicky zhodnotit ten čas a ty peníze, které my musíme vydat na učení (se) angličtiny a že Spojené království vydělává na výuce angličtiny 110 miliard eur ročně, je jen "ukřivděnost" poněkud slabé slovo.
A i kdybychom esperanto nechtěli zavést jako mezinárodní jazyk, stálo by za to vyučovat ho na školách jako první cizí jazyk, protože je jako pedagogicky efektivní a vytváří se jím základní jazykové povědomí a návyky žáků.
Setkal jsem se už s mnoha lidmi, kteří tvrdili, že esperanto je na nic. Myslíte si to taky nebo ne? Vyjádřete se!
