Starost o dítě je práce poměrně těžká řehole, ale s nejvyšším možným pozitivním ekonomickým efektem. Jedině nový daňový poplatník může zajistit další fungování státu. Nejde o žádný socialismus, matky by měly dostávat alespoň to, co jim podle tržního ocenění budoucích zisků (podobně jako třeba u nemovitostí:) náleží.
Samozřejmě co s populací, u které bychom (kdybychom mohli být rasisté:) řekli, že zvýšená reprodukce není ekonomicky výhodná? Výhody by se daly omezit počtem dětí (maximum výhod by mělo být asi při 3 dětech). Dále by se pak muselo přistoupit k vymáhání rodinného práva a civilizačních standardů (chození do školy, řádná starost o děti, alkohol, drogy, životospráva dětí, hygiena ...), což si vzhledem k současnému stavu nedokážu představit.
Všimněte si nádherně "korektního" vyjádření stejné obavy:
Kott míní, že pro některé rodiny by mohl zvýšený příspěvek vést k pocitu, že děti jsou "výrobní prostředek".
Je to trapné, že už zase musíme hledat mezi řádky to, co chtěl autor skutečně říci.
