Už to bude 8 let, co nám ve vládě sedí socialisté. A blíží se další volby a pořád jich ještě my – národ – nemáme dost. Co nás vede k rozhodnutí, že socialisticko-komunistická vláda (ČSSD+KSČM) je pro nás to nejlepší? Cožpak nám nestačilo příkladných 40 let jejich vlády – do roku 1989? Nebo to už je tak dávno, že jsme zapomněli?
Předlouhá doba reálného socialismu v nás zakořenila několik myšlenek, které prostě v liberálně demokratické společnosti nefungují. Dnes už platí, že „bez práce nejsou koláče“. A být „buržoazním“ podnikatelem je obvykle výhodnější než trávit čas na stavbě a být součástí „revoluční budující dělnicko-rolnické třídy“…
Ještě jsme si ani neodvykli pravidlu „Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“ a už žádáme obnovení „starých pořádků“. Že nežádáme? No možná ne takto nahlas a přímo, ale zvolením komunistů nebo socialistů do vlády o to „potichu a anonymně“ opět usilujeme!
Myslím si, že bychom se už měli z „Českého socialistického snu“ vzpamatovat Při sametové revoluci jsme tolik chtěli svobodu a liberalismus, a teď, 16 let po převratu, už zase chceme to „jisté místečko v kolbence“, neboli návrat do časů, kdy „všichni se měli dobře, měli práci a bojovalo se za světový mír“.
Ano, dnes se určitě mnozí mají hůře než před r.89. Možná i proto, že po revoluci přišli o práci. Dokonce i podporujeme „imperialistického agresora“ Spojené Státy Americké (které přece bezdůvodně napadly Afghánistán, Irák, a stále jim to nestačí a hledají další „nepřátele“). Dělnická a rolnická třída už opravdu není tolik glorifikovaná skupina lidu. Už totiž (a naštěstí zatím ještě) žijeme v kapitalistickém světě, kde si potřeby lidu zjistí trh, kde funguje laissez faire – neviditelná ruka trhu, a ta bezpochyby funguje mnohem lépe než socialistické plánování, kde jeden soudruh v dobře vytopené místnosti (mimochodem, vlastnící luxusní vůz Škoda 120 GLX) „věděl“, co a kolik toho potřebuje celý národ.
Samozřejmě ani já sám nevěřím krásné vidině dokonalé liberální demokracie s naprosto ideálním trhem, kde všechno funguje podle teorií Miltona Friedmana. Sama teorie je dokonalá, nepočítá ovšem s lidským faktorem. Ten Friedman prostě zapomněl lidskou závist a sobectví. Přestože v liberální demokracii možná budou díky fungujícímu trhu i ty nejchudší vrstvy obyvatelstva v absolutních číslech „bohatší“ než za socialismu, relativně k těm nejbohatším budou mnohem chudší – nůžky se rozevírají, přičemž pořád platí, co řekl John Rawls: „Stabilita ve společnosti bude tehdy, kdy i ten nejchudší bude mít pocit, že se jeho situace zlepšuje“. A právě proto, aby „proletariát“ nezpůsoboval problémy, dnešní socialisté mu „velkoryse“ dávají různé dávky a finanční kompenzace (skoro jako Jánošík – bohatým berou a chudým dávají).
Věří, že přerozdělováním majetku do chudých vrstev společnosti zajistí slušné živobytí pro všechny. Ovšem zapomínají (nebo už radši schválně zapomněli?) zamyslet se nad tím, jak dlouho ještě takový model bude fungovat. I přes neúnosné a ekonomiku skutečně brutálním způsobem omezující daně a pojištění si musíme jako stát půjčovat, a to ne málo – v posledních letech bylo toto číslo vždy téměř 100 miliard korun.
Socialisté s komunisty unisono hlásají, že zajistí všem občanům slušný život a každému dají práci (nejoblíbenější populistické heslo před volbami – „snížení nezaměstnanosti“). Respektive se jedná o totéž, co jsme tu měli do r.89. Pravda, sice se teď nikdo otevřeně nehlásí k omezování svobody projevu, slova atd., ale to se k nám tak jako tak po kapkách a pomaloučku vrací – obvykle je to všechno zaštítěno nálepkou (made in U.S.A.) „boje proti terorismu“ a začíná to umisťováním kamerových systémů všude, kde to jen jde, šmírováním telefonní a e-mailové komunikace, a především snahou naučit obyvatelstvo být poslušné a „politicky korektní“ – tj. takové, které se kvůli postupným omezujícím opatřením nebude bouřit…
Stát má sloužit občanům, nikoliv občané státu. V současné době je ale občan, který chce něčeho dosáhnout, natolik omezován daněmi, pojištěními a vůbec obecně všemi těmi „byrokratickými udělátky“, že se radši rozhodne nedělat nic a taky se naučí parazitovat na systému, „jak to stejně dělají všichni“. Důsledky takového počínání vidíme všude – pořád pomalu se rozvíjející ekonomika (kdo by chtěl podnikat, když 70% vydělaných peněz si vezme stát?) a neudržitelný sociální systém (nejen díky stárnutí populace).
Přitom národ bude dál volit ty své „chlebodárce“ ČSSD a KSČM, kteří stejně jako on nehledí na budoucnost a starají se jen o aktuální potřeby lidu – především se snaží udržet „lůzu“ relativně spokojenou, aby se nebouřila.
Jako mladý člověk mám určité ambice – nechci skončit jako doplňovač regálů v supermarketu ani jako kopáč výkopů. Chtěl bych třeba podnikat a to mě současný systém téměř znemožňuje. Rozhodně tedy nebudu volit usmívajícího se Paroubka, ten už u mě prostě nemá šanci. Zkrátka a dobře, víc věřím rovné dani od ODS (přestože není úplně rovná, je to podle mého skromného názoru pořád to nejlepší, co si můžeme vybrat).
