Dovolím si napsat, co nás Čechy odlišuje od těch druhých: Je to laskavost!
Když u nás totiž dojde na lámání chleba, což může být třeba nějaká ta občansko-právní neshoda na úřadě, na ulici, v obchodě, pořád ještě je šance na přátelskou jiskřičku v oku. Stačí říct cosi jako: „Já vím, vy jste si ty předpisy nevymyslel/a“ a protějšek se rázem přeladí do smířlivějšího tónu.
K odbourání napětí máme ve slovníku celou škálu takových rituálních rčení. Například „Vždyť jsme přece lidi, ne?“ Že jsou mlhavá? Naopak – jsou absolutní! Sedí jako ušitá na česko-německé usmíření stejně jako na vyrovnání se socialistickou minulostí!
Jenom je škoda, že se o té naší laskavosti málo ví.
Laskavost by měla být klíčovým termínem ve všech projektech, které mají za cíl představit naši zemi ve světě. Oni cizinci bývají trochu natvrdlí a nemusí jim všechno dojít. Po patřičné osvětě by si však naší laskavosti jistě všimli.
Představme si, že do Prahy přilétá cizinec, který byl řádně informován, jak se má chovat.
Nepřekvapí ho proto podivné jednání taxikáře, které by v jiné zemi hned vyvolalo občansko-právní neshodu, ne-li podezření z nekalého obchodního jednání.
Taxikář: „Z letiště jsem vás odvez na Václavák… tak to máme za tři tisíce! Jo jo! Benzín není zadarmo!“
Cizinec: „Vás něco trápí, viďte?“ (V letadle si nastudoval i základy češtiny, podle pokynů proškolovací příručky: Neobstojíte, pokud neprojevíte trochu porozumění.)
Taxikář: „Ty daně, pane! Víte, kolik já mám zaplatit na daních?“ (Při hořekování si dramaticky uvolňuje límec mikiny, s tím výsledkem, že se mu masivní zlaté prsteny zaklesnou za masivní řetěz.)
Cizinec (účastně): „Kolik?“
Taxikář (se slzou v oku): „Ani se neptejte!“
A teď, právě teď přichází chvíle, kdy cizinec může využít blahodárného potenciálu naší laskavosti!
Očekává se od něj zhruba toto: „To je život, pane. Ten si nevyberete. Vy takového úředníka férově svezete jako každého jiného – ale jak pomůže úředník vám? Leda vám přijde zkontrolovat taxametr, co?“
Taxikář jihne. Konečně cizinec, který chápe, že svět nemusí být nelítostným bojem o kus žvance – stačilo by trochu porozumění!
„Víte co, já si vezmu dva tisíce,“ pronese velkodušně. „Holt manželka ten nový kabát mít nebude…“
„V žádném případě!“ oponuje cizinec. „Dám vám čtyři tisíce! A hodinky k tomu!“
Setkání skončí přátelstvím na celý život.
Musíme dát světu prostě vědět, že jsme laskaví! A také mu poradit, jak má být laskavý vůči nám! No jenom si vemte, co nelaskavých pomluv se už napsalo o našich taxikářích!
