Nedávno jsem si přečetl knihu Deborah Lipstadtové Popírání holocaustu.
Autorka demokratickou společnost zřejmě zná neméně než Jan Čulík.
A v mnohém s ním i souhlasí: „Opakuji, že nejsem zastánkyní umlčení
popíračů. Mají právo na svobodu projevu bez ohledu na to, jak je děsivý.“
Na rozdíl od šéfredaktora BL však dodává: „Oni však tohoto práva neužívají
jako štít, jak by odpovídalo duchu Ústavy, nýbrž jako meč. Je kvalitativní rozdíl
mezi tím, neupřeme-li někomu právo mluvit, a tím, poskytneme-li mu tribunu,
na níž by mohl vystoupit se svým sdělením.“
Demokrat a osel Rostislav Kmet
Nedávno jsem si přečetl knihu Deborah Lipstadtové Popírání holocaustu.
Autorka demokratickou společnost zřejmě zná neméně než Jan Čulík.
A v mnohém s ním i souhlasí: „Opakuji, že nejsem zastánkyní umlčení
popíračů. Mají právo na svobodu projevu bez ohledu na to, jak je děsivý.“
Na rozdíl od šéfredaktora BL však dodává: „Oni však tohoto práva neužívají
jako štít, jak by odpovídalo duchu Ústavy, nýbrž jako meč. Je kvalitativní rozdíl
mezi tím, neupřeme-li někomu právo mluvit, a tím, poskytneme-li mu tribunu,
na níž by mohl vystoupit se svým sdělením.“
Podle Lipstadtové je rozdíl mezi tím někoho perzekuovat za
jeho názor a mezi tím mu neposkytovat veřejnou a legitimizující tribunu k vyjádření.
Tedy zřejmě je správné nebrat ohled na to, zda je dotyčný anarchista, fašista
či komunista, když vybíráme někoho do zaměstnání, školy apod. Už vůbec nemluvě
o tom, že by třeba měl být někdo za svůj názor poslán do vězení. Ale i zde nastává
problém – má být na místo lékaře přijat člověk s otevřeně antisemitskými
názory, který věří, že vše špatné pochází od Židů? Měl by být soudcem přesvědčený
komunista, který vidí jako největší nespravedlnost soukromé vlastnictví? Inu,
babo raď, pokud předpokládáme, že se v případě výkonu svého povolání dokáží
oprostit od ideologie, která je ovládá, pak určitě (o chování komunistických
ošetřovatelů z řad vězňů v nacistických lágrech koncem války trefně
vypovídá Peroutka: byli mu nebezpečnější než nacisti sami).
Jenže jak věřit že ten, kdo provolává „Smrt Židům“ (dle Čulíka
zcela v mezích zákona), bude Žida úspěšně operovat či ošetřovat. Případně
že ten, kdo křičí „Pryč s buržoazií“ bude „buržousty“ spravedlivě soudit.
Představa, že názor každého má stejnou cenu, je scestná, tvrdí
Lipstadtová. V tom je s Čulíkem opět zajedno (soudím tak z poznámek,
kterými redakce BL občas doprovází, vysvětluje či na „pravou míru“ uvádí publikované
příspěvky). Pak ale nic nebrání tomu, aby byl jeden názor preferován oproti
druhému – zcela v souladu s Aristotelem – a aby jednomu názoru byl
poskytnut legitimní prostor k vyjádření, druhému ne. Pokud by tomu tak
nebylo, učebnice historie by pak musel psát kolektiv autorů složený z komunisty,
fašisty, liberála, Svědka Jehovova a kdoví koho ještě. Pokud by nedokázali spolupracovat
na jednom textu, publikace by pak musela uvádět pohled každého z nich.
Čulík ve svém sloupku píše: „v demokracii musí mít právo
na pokojné vyjádření držitel jakéhokoliv názoru. Zakázáno ovšem musí být organizování
či provádění násilných akcí. Občan musí mít právo říct veřejně i nechutný názor
jako třeba ‚Lidé s modrýma očima do plynu!‘, trestným činem však musí být výzva
na ulici: ‚Zabte toho darebáka s modrýma očima!‘“
Má být také zakázáno vytváření organizace, jejíž proklamovaným
cílem je násilí či konání násilných akcí? Znamená vytvářet organizaci, jejíž
cílem je násilí, organizovat násilnou akci, což by trestal a zakazoval i Čulík?
Konečně přiznávám, že v tomto kontextu nerozumím rozdílu mezi
větou ‚Lidé s modrýma očima do plynu!‘ a ‚Zabte toho darebáka s modrýma
očima!‘. Máme první brát jako obecnou aklamaci bez jakýchkoli možných následků
(názor, jak říká Čulík) a druhé jako konkrétní výzvu? Paradoxně fašisti ani
komunisti nikdy neříkali to druhé (třeba ‚Zabme tu židovskou svini Loewensteina!‘).
Vždy říkali věty obdobné těm prvním (a ani to ne na „plnou hubu“) a konali druhé.
Ano, v první větě chybí imperativ. Když však před skupinou
neonacistů jejich předák řekne: ‚Cikány zabít!‘, klasifikujeme to jako názor
nebo výzvu?
Rozdíl mezi zvoláním ‚Lidé s modrýma očima do plynu!‘
a ‚Zabte toho darebáka s modrýma očima!‘ je jenom v tom, že druhý
ukazuje na konkrétní osobu, zatímco první na skupinu osob – ale osoby v této
skupině jsou neméně konkrétní než daná osoba na kterou ukazuje věta první. A
ani dosažení zabití konkrétní osoby nemusí být snazší či jednodušší než likvidace
biologicky či sociálně určené skupiny, což by mohla předpokládat nějaká jazyková
teorie rozlišující mezi první a druhou větou.
Být demokrat je hezká věc. Ale demokrat by neměl skončit jako
Buridanův osel.
Článek byl na BL uveřejněn, avšak během dne vymazán, neb prý
používáme "anonym" a to se nesmí. Byť jsme redakci BL psali, že se
vlastní identity v článcích zbavujeme ve prospěch identity Rostislava Kmeta.
Nepíše přitom nic, co by vyžadovalo osobní záruku pravdivosti (nebo právní odpovědnosti).
... a nic takového v úmyslu ani psát nemáme.
