Dnes jsem poprvé na vlastní kůži zažil svérázný místní zvyk, o kterém jsem zatím pouze slyšel, nulování. Max, člen známkovacího klanu, s úsměvem a vizáží mladého Švejka, mě ocejchoval za následující komentář:
Jo to by bylo určitě zajímavé
mě třeba štve, jak Max (von Sprcha) na Psu (kam jsem před chvílí nakouk pro denní dávku kontraverze) u Ulčova článku osolil Vodníka. To je styl! Proti tomu se nedá bojovat. :-( Nedivil bych se, kdyby ty holky na něj lezly, ponožky-neponožky, protože se bojí, že by je stejně za chvíli znásilnil... Parent
Věděl jsem, že tato chvíle příjde, ale zasažen nulou, má první myšlenka byla na úkryt. Otázka je, zda lze nulou vymazat své vlastní špatné svědomí? Podle mě nikoliv a jelikož si je toho Max musí být vědom, nul bude pouze přibývat. Dr. Takenov a Darth Maul hozeni přes palubu, jejich osud zpečetěn, bude pouze na nás, jak se vypořádat s touto pokročilou gangrénou.
Přesto je zajímavé pozorovat tento klan, zahnaný na čas do defenzívy; žlučovitou, přeskupujícící se amoebu, ohmatavající svými černými chapadly nově definované bojiště a jen s největším vypětím potlačující touhu chňapat po čemkoliv, co by mohlo ohrozit jeho dominantní postavení u kormidla této potápějící se lodi. Dnes to nevydržel Max, kdo to bude zítra?! Dnes večer se zdá, že i stěny mého útočiště mají chladné oči klanu, definují a usměrňují, posměšně mrkající, jisté si svou převahou.
