Úvodník ve francouzském deníku Le Monde, 19. 6. 2005
Jean-Claude Juncker, lucemburský premiér, který do 30. června t.r. předsedá Evropské unii, se potýká s krutou ironií. Na jedné straně ujišťuje:Zítra detailně vysvětlím ve Spojených státech sílu a zdatnost Evropy, na druhé straně zdůrazňuje hlubokou krizi, do které se Evropa dostala po dvojím nezdaru summitu v Bruselu, kdy nemá ani Ústavu, ani schválený rozpočet pro období 2007-2013.
Deset nových zemí sice, jedna po druhé, prokázaly dobrou vůli prohlášením, že jsou ochotny se vzdát svých finančních nároků za účelem dosažení kompromisu, ale nebylo to nic platné. Tony Blair odmítl ustoupit od slevy z příspěvku Velké Británie, kterou si vymohla Magaret Thatcherová v roce 1984. Jacques Chirac se postavil proti změnám tzv. společné zemědělské politiky (politique agricole commune, PAC). Francouzští zemědělci, ač jsou hlavními beneficienty této politiky, přesto hlasovali ve velkém počtu proti Evropské ústavě, kterou Francouzi odmítli 29. května t.r.
Dvojí neúspěch Bruselu je v protikladu k dvojímu úspěchu Tony Blaira. Britský premiér, jehož pozice byla posílena jeho znovuzvolením a oslabením francouzsko-německého spojenectví, prosadil své názory. V otázce Ústavy přesvědčil většinu zemí, které připravují referendum o Ústavě, aby toto odložily. Samotná Unie prodloužila o rok, do konce r. 2007, po francouzských prezidentských volbách, vytýčenou lhůtu pro ratifikaci Ústavy.
Tak jak to učinili Jean-Claude Juncker, Jacques Chirac a Gerhard Schröder, je na papíře možno kritizovat britskou neústupnost. Francouzský prezident právem obhajoval zuby nehty společnou zemědělskou politiku, která byla jednomyslně schválena v r. 2002. Ale pro Tony Blaira bylo snadné odsoudit anomalii, která spočívá v tom, že 40% rozpočtu EU je vyhraženo pro PAC, tj. sedmkrát víc než je vyhraženo pro budoucí výdaje na vědu, technologii, výzkum, rozvoj a vzdělání.
Není zrovna malým paradoxem dnes konstatovat, že francouzské a holandské dvojí ne v referendech o Ústavě, které ve Francii bylo motivováno odmítnutím liberální Evropy, pomohlo do sedla zastánci sociálně-liberální linie! Jediný plán B, který existuje, není ten, který vyhlásili francouzští levicoví obhájci ne, ale je to plán Blair.
Dva týdny před 1. červencem, kdy započne britské předsednictví, se Tony Blair ujal kontroly. Neváhal poskytnout svým evropským kolegům vlastní lekci o Evropě, neboť lidé v Evropě nejsou spokojeni se směrem, kterým se Evropa ubírá. Tím vyzývá k fundamentální debatě a dokonce vidí v této krizi příležitost k obnově. Tony Blair popírá omezování sociální Evropy, ale jeho načrtnutý reformní program, týkající se pružnosti pracovního trhu, snížení veřejných podpor nebo liberalizace energetického trhu, je nicméně liberální. Evropa se nachází ve stavu krize. Podaří se jí nalézt nový konsensus tím, že je přinucena znovu se zaobírat svými prioritami?
Všechny ochranné známky a autorská práva na této stránce náleží jejich příslušným vlastníkům. Autorská práva ke článkům a komentářům vlastní jejich příslušní autoři.
Provozovatel systému nezodpovídá za obsah kteréhokoliv autorského díla zde uvedeného. Podrobnosti viz.
plné znění podmínek.
