Je to pár dní, co do pracovny vtrhla má žena a s očima vykulenýma jako Hurvínek mi recitovala jakýsi bezdomovcův příběh, právě vysílaný Novou. Prý nedostane sociální podporu, má mu ji platit jeho bývalá žena, se kterou se již asi 30 let neviděl. Poslouchal jsem ji jedním uchem a duchem byl někde úplně jinde. No jo, sklizeň okurek na Nově, zase jedno drama ve sklenici vody, myslel jsem si. Ale jen do dnešního dne, kdy nám naše známá povyprávěla svůj rok starý příběh.
Se svým o hodně starším manželem a dvěma nedospělými dětmi žili poklidně v sousedství až do dne, kdy už si nebyli schopni vzájemně podat ani sklenici vody. Rozvod proběhl sice dramaticky, jak je nejen místním zvykem, ale díky gestu partnerky (nechala manželovi domek se zahradou) se zdálo, že vše nakonec skončí rozumným kompromisem. Děti si rozdělili, ona s dcerou se odstěhovala do Prahy a našla dobré zaměstnání, on, již v důchodu, zůstal s mladším synem v domku. Dohodli se i na příspěvku výdělečně činné partnerky na výživu syna.
Už už se zdálo, že se poměry stabilizují, když tu najednou přišla žaloba. Zhrzený manžel žádal 15000 Kč/měsíc výživného pro svou osobu! Soud se táhl celý rok a i když nakonec byla žaloba zamítnuta, důvody proč se tak stalo jsou, tedy alespoň pro mne, naprosto šokující. Známá vyhrála jen proto, že prokázala svůj nedostatečný příjem. Musela předvést, kolik platí za byt a inkaso, výživu dcery, její elitní školu a atd. Musela dokonce zatajit svou společnou domácnost se svým přítelem (a tedy soudu sprostě lhát), protože by se prý v tomto případě jejich příjmy sčítaly a bývalý manžel měl na výživné nárok.
Jaké je tedy poučení z krizového vývoje? Aby náš stát mohl financovat výrobu nadnárodních zahraničních společností z veřejných peněz, nemusel zdaňovat velké firmy stejně krutě jako fyzické osoby a mohl v klidu rozprodávat lukrativní veřejný majetek bez ohledu na budoucí ztráty, snaží se nenápadně převést všechny možné i nemožné povinnosti plynoucí ze sociálního a důchodového zabezpečení na účet někoho jiného. Co naše sociální demokracie činí, dobře činí, a i když je tento produkt nedávné doby spíš sociální terorismus, moderních tržních reforem není nikdy dost.
Ve skutečnosti rozvod v tomto státě neexistuje, není možno natrvalo a jednou provždy zpřetrhat svazky, minimálně ty finanční, s bývalým partnerem. Také váš rozvedený partner představuje potenciální, ale permanentní nebezpečí pro celou vaši rodinu, a proto ve vlastním zájmu sledujte finanční situaci vašeho předchůdce až do jeho smrti. Ano, skutečně u nás platí ono patetické „...dokud nás smrt nerozdělí...“. Jedinou možností úniku je inspirace tím starým filmem „Rozvod po italsku“. Řádně provedený mord v afektu, popřípadě pouhé zabití, je asi tou jedinou cestou, jak se vrátit do normálního života bez damoklova meče nad hlavou a jak ochránit svou novou rodinu.
Pevně věřím, že to všechno není pravda, to se přece v civilizované zemi 21. století nemůže stát! Doufám, že Nova přeháněla jako obyčejně, moje známá lhala nebo já jsem skutečný právní bezvědomec, který tomu nerozumí. Čekám, že mě někdo uklidní, vysměje se mi a řekne, že to je naprostá pitomost, výplod mého chorého mozku. Nebo se ráno vzbudím a tomuto tragikomickému snu se zasměju. Snad, doufám...
