Nyní však již asi čtyři roky běží velký mezinárodní výzkum jehož účelem je zmapovat a porovnat genetiku obyvatel Afriky, Asie a Evropy. Tento výzkum se jmenuje Projekt haplotyp či haplomapa (Haplotype Project, HapMap Project). Haplotyp je soubor genů nacházejících se mezi sebou na úseku jednoho z dvou párových chromozómů. Tyto geny jsou navzájem propojeny tak úzce, že se obvykle dědí jako jeden celek.
Projekt haplotyp je zaměřen na genetickou odlišnost mezi rasovými skupinami a uvnitř každé skupiny. Genetické odlišnosti vznikají v důsledku malého množství mutací, které jsou zachovány a jsou dědičné. Tak nyní genetici studují např. proč nejrychlejší běžci pocházejí ze Západní Afriky či se snaží nalézt gen, který je odpovědný za barvu kůže, velikost kostry či strukturu vlasů.
Nejdůležitější však je, že 0,1 procenta genetické odlišnosti vede k závažným rozdílům v lékařství. Kanadští výzkumníci na univerzitách McMaster (Hamilton, Ontario) a McGill (Montréal, Québec) studují srdeční choroby dle etnického původu. Jejich odpovědi mohou vysvětlit, proč lidé z Jižní Asie mají často zvýšený krevní tlak, proč lidé ze Středního Východu trpí infarkty průměrně ve věku o 10 let mladším než Evropané a proč Čínané jsou málokdy obésní.
Mezinárodní Projekt haplotyp dle článku studuje genomy 270 lidí z nejrůznějších částí světa. Mapování genetických rozdílů mezi etnickými skupinami má dopomoci novým lékům, které by měly mít menší škodlivé účinky.
Jaký význam má tedy Projekt haplotyp? Mezinárodní konsortium, složené z vědců z Japonska, Velké Británie, Kanady, Číny, USA a Nigerie, chce vyvinout výzkumný nástroj pomocí kterého bude možno objevit genetické faktory, které zvyšují náchylnost k onemocněním, které naopak zvyšují odolnost vůči nemocem či které mohou být ovlivněny léky. Ve svém mezinárodním rozsahu a svými potenciálními důsledky se projekt podobá svému předchůdci, Projektu lidského genomu. Zatímco prvý projekt charakterizoval celý genom, tento nový projekt se zabývá charakteristikou pouze jedné desetiny procenta genomu, kde se nacházejí genetické rozdíly mezi etnickými skupinami.
2. Kritické komentáře k Projektu haplotyp
Někteří vědci se domnívají, že celý Projekt haplotyp, s uvedeným ročním rozpočtem 150 milionů US$, představuje naprosté plýtvání financemi. Tento názor zastává např. genetik newyorkské Columbia University Joseph Terwilliger. Dle něho důraz na nejběžnější mutace způsobí, že nejspecifičtější rozdíly mezi skupinami nebudou nalezeny a populace se systematicky budou zdát podobnější jedna druhé než ve skutečnosti jsou. Lékařsky důležité indikátory, např. typ genu odolný vůči HIV (Human Immunodeficiency Virus), mohou být touto metodou opominuty.
Dle dr. Terwilligera není možno rozdělit lidstvo do malého množství významných kategorií jako černoši, běloši a orientálci. "Zároveň však platí, že genetický rozdíl mezi Číňany a Korejci je mnohem menší než mezi těmito dvěma národy a Němci", řekl Terwilliger.
Terwilliger dodává: "Vědci v mnoha směrech přehnali význam (angl. "overhyped") informace obsažené v genomu nebo přinejmenším význam toho, co zatím o této informaci víme. Lidé jsou pak zbytečně nervózní z toho, jaké jsou společenské dopady genetického výzkumu. Vědci nabízeli genetický determinismus, který je pochopitelně na hony vzdálen realitě, za účelem získání výzkumných fondů."
Prof. Celeste Conditová z University of Georgia se zase obává, že zavedení léků určených pro rasy může vést k nepředvídatelným rizikům. Např. bělochům (v angličtině Caucasians) nebude poskytnut lék, protože se předpokládá, že účinkuje jen pro lidi z Jižní Asie. Nebo může být předepsán lék černochovi, ačkoliv by jiný lék byl pro něj vhodnější. V USA ma 30% amerických černochů bílého předka mužského pohlaví coby dědictví z doby amerického otrokářského systému. A nejhorší případ by asi nastal, kdyby lék hromadně předepsaný pouze černochům měl vedlejší účinek, který by zvýšil riziko infarktů jen u černošského obyvatelstva Severní Ameriky. Conditová říká: „Lidé se budou takovými problémy zabývat až poté, co se dostaví nějaká katastrofa. Je to zahrávání si s ohněm.“
Další kritika Projektu haplotyp je od genetika Steve Sherera, vědce-seniora (senior scientist, v Kanadě velmi prestižní titul) v torontské Nemocnici pro nemocné děti (Hospital for Sick Children), který spolupracuje s americkými kolegy z Harvardské University. Tento výzkumný tým objevil, že jednoduchá teorie genetické dědičnosti, které se věda držela posledních 100 let, je chybná v tom, že oba rodiče se nepodílejí stejnou měrou ve vytvoření dětského genomu. Dle tohoto výzkumu někteří lidé mohou mít až tři, čtyři nebo více kopií genu od jednoho rodiče namísto dosud předpokládané jediné kopie.
Důsledky tohoto objevu naznačují, že genetické rozdíly mezi jednotlivci a jistými populacemi mohou být větší než se dosud předpokládalo a než předpokládá Projekt haplotyp. Sherer říká: „Myslím, že bylo předčasné tvrdit, že rozdíl v lidském genetickém složení je pouhá jedna desetina procenta. Na základě současných vědomostí to bude asi v pásmu dvou desetin procenta. A budoucí výzkum může dojít až k jednomu procentu.“
Moderní výsledky genetického výzkumu se, k zděšení vědců, objevují na neonacistických internetových stránkách, které chtějí tento výzkum zneužít jako důkaz genetické rozdílnosti lidských ras. Výzkumníci Projektu haplotyp již mají bohatou sbírku odkazů na internetových stránkách, které jsou zjevně rasistické.
V současnosti dochází k explozi výzkumu souvislosti mezi rasou a genetikou. Francis Collins, bývalý ředitel Projektu lidského genomu upřesnil své stanovisko ohledně údajné biologické nedůležitosti rasy: "Přísně vzato, není pravda že rasa a etnicita nemají žádné biologické spojení. Je však třeba zdůraznit, že rozdíl je všeobecně značně rozmazaný."
Na druhé straně nové poznatky o genetických rozdílech etnických skupin mohou nastolit více otázek než jsou mnozí ochotni diskutovat. Objeví se jistě další studie, které se budou snažit spojit geny se složitými charakteristikami rasových skupin, např. s atletickými či mentálními schopnostmi, sexuální promiskuitou, opouštění rodin či dokonce s frekvencí zločinnosti. Mnohé tyto charakterové vlastnosti však nejsou nějakou jednoduchou záležitostí genetiky.
Prof. Tim Caulfield z University of Alberta k tématu dodává: "Je to jako krása. Existence lidské krásy představuje spojení tisíci genů a společenských faktorů, které v určité době diktují, co představuje krásu. Je to velmi komplikovaný příběh, který zahrnuje jistou kulturu, společenskou či ekonomickou vrstvu. Jak chcete zacházet s takovouto informací?" Podotýkám, že Dějiny krásy od známého spisovatele Umberta Eca se právě tématiku rozličných kánonů krásy zabývá. Dle informace na webové stránce se má tato kniha letos objevit v českém překladu.
3. Genetika a inteligence
Dík dnes zavrhované eugenice, dle které např. docházelo k nuceným sterilizacím v USA a v Kanadě, a dík rasismu nacistického Německa byly dosud teorie o rozdílných rasách s rozdílnou inteligencí klasifikovány jako tabu.
Též bych tu připomenul knihu známého, dnes již zesnulého, evolučního vědce Stephena Jay Goulda Jak neměřit člověka (The Mismeasure of Man), která kritizovala používání různých kvantifikování biologických parametrů včetně stanovení IQ, pro určování inteligence jednotlivců, etnických skupin a ras.
Novinářka Carolyn Abrahamová se dále zmiňuje o článku týmu prof. Harpendinga o vztahu mezi genetikou a inteligencí, který má v internetové verzi celých 40 stran a není zrovna oddechovou četbou. Dva americké vědecké časopisy odmítly článek tohoto týmu uveřejnit. Autoři museli nakonec poslat článek do Velké Británie, kde dle Harpendinga nepanuje taková posedlost politickou korektností.
Prof. Henry Harpending a jeho kolegové z University of Utah se ve článku snaží vysvětlit, proč židé evropského původu (aškenazi) získali 27% Nobelových cen udělených Američanům, zatímco představují jen 3% obyvatelstva. Proč představují víc než polovinu světových mistrů v šachu? Proč mají židé v průměru vyšší IQ než jakákoliv jiná etnická skupina? Ve srovnání s Evropany se mezi nimi vyskytuje šestinásobně víc lidí s IQ nad 140.
Dle antropologa Harpendinga, kterému je 61 let, vysvětlení spočívá v jejich pokrevní příbuznosti a je tedy určeno geneticky. Na první pohled tento závěr připomíná Lamarckovu teorii dědičnosti nabytých vlastností, kterou moderní biologie odmítla. Harpending a jeho kolegové však se o Lamarckovi vůbec nezmiňují, jejich vysvětlení používá neodarwinistickou teorii přirozeného výběru a genetického posunu (genetic drift).
Stejné geny, které diskutuje tým prof. Harpendinga, jsou zodpovědné za velký výskyt rakoviny prsu, neurologické poruchy zvané Tay-Sachsova nemoc a jiných genetických chorob u židů rodu aškenazi. Dle Harpendingova týmu tyto nemoci jsou tragickým vedlejším účinkem genů, které podporují funkci mozku.
Dle zmíněného článku židé rodu aškenazi prošli tisícilietým obdobím pronásledování, společenské izolace a omezení zaměstnání. Byli přinuceni k obchodu a finančnictví, což vyžadovalo mentální čilost, která měla za následek postupné zvyšování inteligence.
Prof. Harpending připustil, že on sám by se o svých teoriích "nezmínil ani šeptem", kdyby nebyl etablovaným profesorem s permanentním místem na univerzitě (angl. tenure). Dle něho "existuje hluboká propast mezi veřejnými a soukromými názory, mezi tím, co je diskutováno v mediích a tím, co si říkají (o rasových skupinách) sousedé přes plot. Některé tyto názory jsou mylné a předpojaté, ale některé z nich jsou správné".
Možná. Ale novinářka se zeptala prof. Harpendinga, zda by byl ochoten se věnovat podobné studii např. o nejnižší indické kastě tak zvaných "nedotknutelných", která jako evropští židé tvořila historicky izolovanou společnost, ale, v tomto případě, byla po staletí odsouzena k čištění latrin. "Připouštím, že jedna společnost je zrcadlovým obrazem skupiny druhé. Osobně bych to shledal nevkusné. Ale kdybych měl teorii o kastě nedotknutelných, doufám, že by mi bylo umožněno ji publikovat."
Harpending praví: "Musíme se zabývat řada věcí, které se na nás valí, pokud se chceme s nimi vyrovnat jako slušná a morální společnost." Konečná zkouška dle Harpendinga je záležitostí veřejnosti spíše nežli výzkumníků.
P.S. Zcela závěrem napíši, že nejsem vzděláním ani genetik, ani antropolog a tak rád poopravím všechny bludy, které se dost pravděpodobně mohou v tomto textu vyskytovat. Zaujala mě spíše celková etická problematika tohoto současného výzkumu nežli jeho nejnovější objevy.
