|
Írán a Irák hrají šíitskou kartu
|
|
 |
Ales Zeman
21.07.2005 23:31:03 MET
|
(Co se píše jinde/Překlady)
|
|
|
Setkání dvou nepřátel v Perském zálivu
Franco Venturini, Corriere della Sera, Milán
Během posledních dnů naše pozornost byla zaměřena na následky výbuchů v Londýně a na vzájemná obviňování, která někdy zastíní válku proti terorismu. Zbylo nám málo času na jinou klíčovou událost, návštěvu Íránu, kterou vykonal premiér irácké prozatimní vlády Ibrahim Al-Jafaari. Je to první státní návštěva od Saddamova útoku na Írán před čtvrt stoletím, kterému následovalo osm let války a milion lidských obětí. Dějiny zaznamenávají téměř tolik smíření jako válek, ale obnova politického dialogu mezi Bagdádem a Teheránem spadá do vysoce riskantní kategorie. Může přispět k stabilitě oblasti, ale též může rozjitřit prekérní situaci v Perském zálivu a tak ještě víc zkomplikovat válku proti terorismu.
|
|
| Al-Jafaari přijel do Íránu s obtížným posláním. I když Al-Jafaariho vláda je prozatimní, je to první vláda, která byla potvrzena volbami po svrhnutí Saddama. Je to první vláda, která reprezentuje šíitskou většinu Iráku. A je to též první vláda, která se potýká s namáhavým budováním ústavního procesu. Takovýto kredit patrně Íránce zrovna nepohněvá. Ale není možno ignorovat fakt, že dobrá vůle Teheránu je ovlivněna zvolením Mahmuda Ahmadinejada a to především v odhodlání nového prezidenta vytrvat v jaderných záměrech Íránu.
Můžeme tak předvídat dva možné a kontrastní výsledky této právě započaté hry. Optimistická varianta by spočívala v dosažení dohody mezi Íránem a evropskými vyjednavateli ohledně výlučně nevojenského používání jaderné energie a v obnově spolupráce Sunitů se Šíity na správě Iráku, což by podtrhlo koberec pod nohami místním teroristům a uspíšilo by odchod cizích vojsk ze země. V pesimistické variantě nedojde k žádné jaderné dohodě a konfrontace mezi Teheránem na jedné straně a Evropany a Američany na druhé straně zesílí. V Iráku bude snazší rozdmýchat oheň plíživé občanské války, která již započala a která by mohla vést k rozpadu země. Je příliš brzo na to, aby bylo možno říci, která varianta je pravděpodobnější. Ale již dnes můžeme říci, že většina arabského světa, v kterém jsou Sunité ve většině, má obavy z možného vzniku irácko-íránského šíitského bloku.
Též víme, že Írán s jaderným potenciálem může spustit vojenskou odpověď a tak zapálit celou oblast. Měli bychom též vědět, aniž bychom čekali na odpověď z Chatham House, od CIA, či na předvídatelné popírání Tonyho Blaira, že islámský terorismus je do značné míry spojen s Irákem. I když existoval před útokem na Saddama, a přesto, že teroristické údery jsou nahodilé a vyznačují se rafinovanými strategiemi, terorismus získal válkou v Iráku neočekávanou podporu ve verbování, tréninku a motivaci nových teroristů. Víme, že mistři loutkaři dnešních zabijáků budou bedlivě sledovat pokrok v irácko-íránských vztazích, neb si jsou dobře vědomi, že důsledky mezníkové náštěvy premiéra Al-Jafaariho mohou pro ně přinést jak dobré, tak i špatné zprávy pro jejich opovrženíhodný podnik. To vše postačí k závěru, že boj proti terorismu musí být promyšlenější a musí též zároveň vzít v úvahu vztahy mezi Irákem a Íránem, které vždy oscilovaly mezi nepřátelstvím a spoluúčastí v postoji k ostatnímu světu.
Anglický překlad článku je zde: http://www.corriere.it/english/
.
|
|
|
Komentáře chronologicky (15)
|
|
|
|
