Dnes jsem se stal svědkem honičky jako ve filmu. V metru, na zastávce I.P. Pavlova se rozléhal rozzlobený křik. Z opačné strany nástupiště plného lidí, v cizím jazyce. Po chvíli bylo vidět, jak starší muž běží za dvěma týpky neurčitého věku a křičí "Polizia, polizia!".
Než jsem se stačil vzpamatovat, muži byli u mě. Jednoho z nich jsem se pokusil před eskalátorem zadržet, obratně se vysmekl a běžel nahoru za svým kumpánem. V horní třetině s ním marně zápasil nějaký mladík a to už turista vybíhal eskalátor také. Vydal jsem se za ním nahoru a viděl, jak směrem k výstupu do ulice Sokolská mizí za rohem, aby se po chvilce vrátil s nějakým batůžkem. Zeptal jsem se ho anglicky, zda bylo všechno v pořádku a prý ano. Pocity jsem měl smíšené. Postavil jsem se darebákovi, ale nepřipraven (s Palmem v ruce, četl jsem si), odpor byl chabý a neúčinný. Málo lidí se postavilo na odpor a kdoví, zda by mi někdo pomohl - oba zloději byli podobných proporcí jako já a se značnou pravděpodobností to byli ostřílení kriminálníci - na druhou stranu jsem to měl risknout a reagovat rychleji. Zamrzelo mě, že jsem nedávno přestal nosit v batůžku teleskopický obušek (upomínku na konflikt s feťáky s použitou jehlou ve stříkačce).
Myslím, že člověk by měl být připraven v podobných situacích alespoň něco udělat. Já jsem udělal něco, ale mohl jsem udělat víc. Rád si přečtu názory ostatních na to, jak se zachovat a co se dá případně dělat, aby darebáci neměli tak často před sebou ušlapanou cestičku.
Všechny ochranné známky a autorská práva na této stránce náleží jejich příslušným vlastníkům. Autorská práva ke článkům a komentářům vlastní jejich příslušní autoři.
Provozovatel systému nezodpovídá za obsah kteréhokoliv autorského díla zde uvedeného. Podrobnosti viz.
plné znění podmínek.
