"První pivo přivodí skutečnou opilost. Podruhé, ve stejné hospodě ve společnosti přátel, si můžete dát dvě piva, abyste dosáhl stejného účinku", vysvětlila vedoucí výzkumu Henrike Scholzová, genetička chování z Kalifornské univerzity v San Franciscu a německé Würzburgské univerzity.
Kocovinový gen, který hraje roli též ve stresových reakcích, patrně začne zvyšovat toleranci po prvním vystavení organismu alkoholu dle tohoto výzkumu.
Zato mutovaná forma genu může vysvětlit chování lidí s nízkou tolerancí, kteři jsou již podnapilí po jednom nápoji.
Výsledek výzkumu je jen poslední přírůstek k rychle se rozvíjejícímu oboru, který zkoumá vztah mezi genetikou a závislostí na drogách. Např. američtí vědci nedávno zjistili, že někteří lidé jsou vybaveni genetickými vlastnostmi, které snižují oddolnost vůči alkoholu. Vědci v Íránu identifikovali mutovaný gen, který ovlivňuje závislost na opiu.
Jiní výzkumníci zjistili, že lidé čínského, japonského a židovského původu často mají typy genů, které napomáhají ochraňovat před alkoholismem zvýšenou přítomností jaterních enzymů, které způsobují nevolnost a tak znepříjemňují pití alkoholu.
Celkově tyto výzkumy snad povedou k možnosti zkoušek, které by identifikovaly osoby s rizikovým sklonem k alkoholismu či k budoucímu léčení závislosti, která může mít genetické základy.
"Bude zapotřebí přehodnotit strategie léčení alkoholismu", řekla dr. Scholzová. "Je nutno znát důsledky těchto buněčných stresových reakcí, aby bylo možno nalézt úspěšné strategie pro léčbu alkoholiků."
Robert Mann, starší odborný výzkumník (senior scientist) torontského "Centra pro závislost a duševní zdraví" souhlasí, že alkoholismus možno nalézt v generacích jedné rodiny, takže lidé s takovým zázemím mají důvod si dávat pozor při pití alkoholu.
Na druhé straně klade důraz na to, že "faktory prostředí hrají velmi důležitou roli" v této nemoci.
Např. poznamenal, že "existují důkazy, že někteří lidé se narodí s nízkou oddolností vůči alkoholu...ale lidé též mohou nabýt toleranci alkoholu."
Jeden příklad pochází ze studie z r. 2002 na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, která se zabývala Židy v Izraeli. Dle této studie Židé s ochranným genem, kteří vyrostli v Rusku, známém svými bary otevřenými celou noc a značným pitím alkoholu, měli větší sklon k alkoholismu než jiní Židé se stejným genem.
Dr. Mann, který je zároveň docentem veřejného zdravotnictví na Torontské univerzitě, řekl, že i když je současný objev genu, který je spojen s tolerancí, "potenciálně velmi důležitý", celkový obraz bude pravděpodobně komplexní, zahrnující víc než jeden gen a také faktory chování a rozdílné metabolické procesy.
"Výsledky musíme interpretovat s velkou opatrností. Mluvíme o mušce Drosophila melanogaster (octomilce). Nemůžeme toto bezprostředně zevšeobecňovat na lidi".
Nicméně dr. Mann pravil, že je překvapen faktem, že kocovinový gen je rovněž spojen se zpracováním stresu. "Gen tam není jen kvůli toleranci alkoholu...slouží i k tomuto jinému účelu".
Vědci se domnívají, že kocovinový gen je prastarým genem, který evoluce zakonzervovala, jelikož nabízí výhodu pro přežití. Gen se zdá nejenom ochraňovat barové štamgasty, studované v laboratořích, před účinky alkoholu, ale též poskytuje ochranu před zátěžovými faktory jako např. vystavení extremním teplotám.
Dr. Scholzová řekla, že octomilky, které často slouží jako genetické modely pro člověka, jsou obzvlášť vhodné pro studium účinků alkoholu.
Ale výzkum octomilek pod vlivem alkoholu vyžaduje vynalézavost. Namísto krmení malých výzkumných subjektů malými frťany, dejme tomu, bourbonu, vědci pumpují etanolové páry do průhledných klecí ve tvaru válce.
Potom jsou octomilky zavedeny do "opilometru" (inebriometer), který pro mušky představuje ekvivalent měření hladiny alkoholu v krvi při řízení vozidla, s cílem zjistit, zda mušky mohou létat rovně.
Po počátečním vystavení vlivu etanolu po dobu 20 minut (srovnatelném s množstvím potřebným k opití střízlivého člověka) je účinek viditelný: mušky se stávají hyperaktivními, potom nekoordinované, lezou v zakřivených trajektoriích, ztrácejí schopnost lézt přímo a nakonec upadají do bezvědomí.
V opakovaných vystaveních mušek etanolu bylo zjištěno, že množství etanolu potřebné k vyvolání takovéhoto chování se postupně zvětšovalo.
Výzkumníci hledali a objevili kocovinový gen v muškách, které se zdály být neschopné vytvořit si oddolnost vůči etanolu.
Normální mušky, kterým byla odstraněna z jejich DNA kopie tohoto genu, byly těž neschopné si vytvořit oddolnost vůči účinkům etanolu.
Originál článku v angličtině
