Když dokonce i naši (tj. kanadští) vyjednavači svobodného obchodu - vždy nepředpojatí vzhledem k Američanům - ho nazývají agresorem (bully), je zjevné, že George W. Bush dosáhl nového nízkého bodu v popularitě na sever od americko-kanadské hranice. Rozhodnutí jeho vlády ohledně měkkého stavebního dřeva typicky znázorňuje jeho přístup k mezinárodní diplomacii: neandrtálský.
Ale existuje jiná a protichůdná perspektiva, z které možno pohlížet na pana Bushe. Kanaďané ho mohou zařadit jako nejhoršího amerického prezidenta, kterého tato země kdy poznala a mají pro to pádné důvody. Anebo se mohou dívat na věc růžově. V mnoha ohledech možno tvrdit, že pan Bush je pro Kanadu velké plus. Dokonce i dar Boží. Pokud se týká našich vládnoucích Krupek (Grits, Kanadská liberální strana, pozn. překl.), kteří jsou rozhořčeni zavržením obchodních dohod, neměli by si stěžovat tak nahlas. I pro ně je toxický Texasan dobrodiním.
Jakým dobrodiním? Vyjmenujme některé důvody.
Pro zemi, která je často nejistá svou identitou, kdo je lepší než George Bush?
Jeho celkový čas v prezidentském úřadu patrně představuje nejdelší vymezující dobu, jakou kdy Kanada měla. Jeho prostoduchá mentalita válečníka, jeho unilateralismus porušující smlouvy a jeho rigidně pravicové myšlení dohromady napomohly stanovit rozdíly mezi touto zemí a Spojenými státy a to určitěji než v dobách jiných (amerických, pozn. překl.) prezidentů. Svým způsobem se mu podařilo znovudefinovat kanadskou identitu podle klasických liberálních linií.
Pro zemi nejistou nepřetržitou kontinentální integrací a tím, kde tato může skončit, kdo je lepší nežli tento prezident?
Nedávno se ještě mluvilo o možnostech překonání dosavadní smlouvy svobodného obchodu novými partnerskými svazky. Nyní již ne. Díky panu Bushovi se integrace zastavila na svých kolejích. Kanaďané nemají žádnou touhou vytvářet nové formy spojenectví s Amerikou v Bushově stylu. Dle vyšších uředníků v Ottawě trend obchodu se Spojenými státy klesá. Bushova éra přinutí tuto zemi diversifikovat svůj obchod - a to možno považovat za správný vývoj.
Pro zemi, která údajně ztrácela svoji světovou prestiž - zanedbáváním našich mezinárodních závazků - kdo může být lepší než George Bush?
Průběh jím vykonstruované války v Iráku potvrzuje rozhodnutí Ottawy říci ohledně této války ne, což posiluje světovou reputaci Kanady. Náš multilateralismus, s jeho všemi nedostatky, vyhlíží skvostně a je inspirován srovnáním se svalnatými řečmi Bushovy vlády o globální nadvládě. Naše odmítnutí jeho nukleární politiky, v otázkách raketové obrany a Indie, zajisté vypadá ve srovnání s touto politikou pokrokově. Což lze řící i o našem stanovisku (tolerance versus netolerance) v otázce práv homosexuálů a jiných sociálních témat.
Vzpomínáte na únik mozků (brain drain) před několika lety? Kolik Kandanů, v zoufalství nad vlastní zemí, údajně směřovalo na jih za zelenějšími pastvinami? Kdo umí lépe než George Bush udeřit do této téze železnou palicí?
Dnes již neslyšite o úniku mozků. Zelenější pastviny? Zatímco Kanada dosahuje velkých přebytků ve státním rozpočtu, pan Bush, i když vykazuje dobrá čísla zaměstnanosti, přivedl hospodářství své země z vysoce kladného stavu do značného dluhu a deficitu. Jeho plán privatizovat sociální zabezpečení je ztěží něco, co bude lákat Kanaďany na jih.
Když byl pan Bush poprve zvolen, kanadské konzervativní kruhy, podporované mediální říší (Conrada, pozn. překl.) Blacka, se zdály být v pozici, která by mohla ohrozit staré kanadské zvyklosti. To se však nestalo, částečně dík modelu, který předložil pan Bush.
Pro Liberální stranu, která se sama považuje za kustoda kanadské tradice, kdo je lepší nežli George Bush? Vůdce opozice Stephen Harper, jehož strana má blíže k americké mentalitě, může jen ztěží zmínit prezidentovo jméno. Zatímco Paul Martin, který se ujal svého úřadu jako liberál z Bay Street (Bay Street je, v notně menším měřítku, torontský ekvivalent newyorkské Wall Street, pozn. překl.) si působením prezidenta jen pomohl.
Pan Bush zapříčinil, že premiér Paul Martin byl posunut zpět do Chrétienova umírněného křídla strany a tím se zmenšil jakýkoliv pravico-levicový rozkol v Liberální straně (Jean Chrétien byl předchozí, rovněž liberální, premiér Kanady, pozn. překl.). Jeden pohled na průzkum veřejného mínění ohledně Bushova republikanismu v Quebeku a jinde přesvědčil pan Martina, že nemá jinou volbu. Jean Chrétien může Bushovi též poděkovat; Bush ho obdaroval velkolepým dědictvím - v podobě Chrétienova rozhodnutí o Iráku.
Celkově vzato, je těžké zlehčovat Bushovy zásluhy v zemi na sever od hranice. Liberálové, kteří se nacházejí tento týden na svém výročním politickém sjezdu v Regině, by měli pozvednout číše na Georgovu počest. A my všichni patrně též. Přes věškeré štvaní, obdaroval nás mnohými dobrými skutky.
(Pozn. překl.: Původní text v angličtině je dostupný pouze abonentům. Pokud se budou vyskytovat nejasnosti, rád uvedu původní znění.)
Všechny ochranné známky a autorská práva na této stránce náleží jejich příslušným vlastníkům. Autorská práva ke článkům a komentářům vlastní jejich příslušní autoři.
Provozovatel systému nezodpovídá za obsah kteréhokoliv autorského díla zde uvedeného. Podrobnosti viz.
plné znění podmínek.
