Jsme obklopeni příběhy – ale ty opravdu silné aby člověk pohledal. Spíš se dá říct, že je obklíčen historkami, vtípky, novinovými zprávičkami. V jejich sevření se sám stává něčím jako postavou ve vtipu nebo v článku na sedmé straně. Je ale jedna oblast, kde se ještě vyskytují skuteční hrdinové! Hrdinové, kteří žijí příběhy zohýbané tíhou osudu, nabité třaskavými výzvami, vytužené dramatickými vzepětími a perforované čestnými pády!
Tito novodobí Gilgamešové, Achillové a Jobové se jmenují Flik, Simba, Alan… nic? Co takhle Nemo, ale ne ten Verneův? Také nic? No ano, mluvím o hrdinech současných animovaných filmů pro děti.
Shlédl jsem jich pěknou řádku: Život brouka, Lví král, Příběh žraloka, Hledá se Nemo, Úžasňákovi, Madagaskar, a nemohl jsem si nevšimnout jedné společné věci.
Vesměs jsou to dramatická vyprávění s plasticky vytvarovanými dějovými linkami. A i když může jít jenom o nějaké mravence, předkládají nám příběhy s existenciálním přesahem. Takže jestli chcete přijmout drásavou výzvu, která vámi otřese a přinutí vás přehodnotit vlastní život, popadněte usmolenou dětskou pracičku a vyražte do kina. (Můžete i bez pracičky. Publikum na těchto dětských filmech bývá překvapivě různorodé. Zdá se, že zmíněné filmy opravdu můžou působit napříč diváckým spektrem.)
Abych byl konkrétnější, připomenu jednu scénu z filmu Madagaskar. Lev Alan se octne daleko od svazující, nudné, ale komfortní zoologické zahrady. Na exotickém ostrově má svobody nadbytek, zároveň se poprvé musí postarat o potravu. A jeho milovaní přátelé – zebra, žirafa a hrošice – se před jeho vnitřním zrakem mění v lákavé steaky. Alan bojuje svůj velký morální boj s životní daností, boj vpravdě osudový. Troufám si říct, že drama lidského osudu, kdy něco jiného můžeme, něco jiného chceme a ještě v něco jiného věříme, je přítomno beze zbytku.
Walt Disney, Pixar a další studia možná přitáhla lidský kádr, který by v jiných dobách byl Homéry, písaři svitků Bible nebo talmudickými mudrci. Třeba se tam nad počítači hrbí lidé, kteří mají načteného Heideggera, při procházkách mezi knihovnami si do walkmana pouštějí Pendereckého a doma jim visí nad postelí Laura Anderson místo Pamely. A z jejich prorockých myslí prosakují do příběhu podstatné pravdy o naší ošemetné existenci.
Další možnost je, že za vším stojí bezcitní manažeři studií. Žraloci, kteří mají dost odstupu, aby pochopili, co funguje. Co účinkuje věky věkův a nadále účinkovat bude. Silný příběh s morálním podtextem. Příběh o danostech a o tom, jak se jim vzepřít. Příběh o odhodlání, oběti a prohře, která je jediným možným ospravedlněním chyb.
Ať už ti nebo ti, překrásně chápou šalebný povrch lidského bytí. Vědí, že pravda sebepřesněji uchopená do pařátů racionálního přístupu má tendenci změknout jako máslo vyndané z lednice. V pár okamžicích přestane být sama sebou. Zato taková pěkná šťavnatá, nepřesná metafora, to je něco jiného. V jejích rybářských sítích se toho zachytí daleko víc.
Třeba i taková suchopárná rada, abyste nejedli své přátele, ani když se vám mění před očima ve steaky… Čímž nechci říct, že bych se chtěl stát vegetariánem.
Existuje také jiné vysvětlení výše popsaného: Děti mají ještě přirozenou potřebu dotýkat se srázných stěn osudu. Zatímco my dospělí jsme se už zabydleli v těch vtipech, které žijeme.
Všechny ochranné známky a autorská práva na této stránce náleží jejich příslušným vlastníkům. Autorská práva ke článkům a komentářům vlastní jejich příslušní autoři.
Provozovatel systému nezodpovídá za obsah kteréhokoliv autorského díla zde uvedeného. Podrobnosti viz.
plné znění podmínek.
