Včera jsem byl po dlouhé době zase jednou v kině. Možná to znáte, někdy film sedne, jindy nesedne. Nemusí to být vždycky dáno jen filmem samotným.
Včera mi Štěstí prostě sedlo. Tak nějak se vymyká obvyklým schematům křečovitého hledání existenciální.... no však to znáte... prošpikované provoplánově naaranžovanými humornými scénkami k odlehčení.
Tohle tam nebylo a to je dobře, hned to ty postavy udělá uvěřitelnější.
Děj se točí kolem Tondy a Moniky, žijících někde na městské periferii. Tonda živoří v polorozpadlém domě, Monika řeší problémy své duševně narušené "kamarádky", která si uhnala dva syny, ale není s to se o ně (ani o sebe) postarat. Život se tak nějak proplétá, režisér moudře usoudil, že divák nemusí být u všeho (dokonce odolal si udělat výlet s jednou vedlejší postavou do USA!) a tak děj vnímáme jakoby doprovod Tondy a Moniky.
Nebudu moc dál prozrazovat, nakonec se o tom dá dočíst na různých webech. Dá se v nich různě dočíst, že Monika je svatá nebo blbá - nepřišlo mi to tak, to si ale musí každý posoudit samostatně.
Podle mého soudu je to jeden z nejlepších filmů poslední doby a stovky za vstupné jsem ani na chvilku nelitoval.
Trošku mi zpočátku vadil smích některých diváků v místech, které mi směšné nepřipadly. I ten ale postupně uvadal s tím, jak dění na plátně lidé přestali vnímat optikou mlátících se postaviček á la Tom a Jerry a začali to vnímat jako kukátko do osudů živoucích postav, což umožnilo jakési vcítění.
K hercům bych poznamenal jen to, že mě velmi příjemně překvapil pan Polívka, který ani nehuhlal ani nekašpařil. Hlavní role jsou bez debat výborně zahrané, trošku mě mrazily výkony dětí. Nikdy v životě bych svoje děti nepropůjčil k takovému natáčení. Musely to brát vážně, děti neumějí hrát.
Všechny ochranné známky a autorská práva na této stránce náleží jejich příslušným vlastníkům. Autorská práva ke článkům a komentářům vlastní jejich příslušní autoři.
Provozovatel systému nezodpovídá za obsah kteréhokoliv autorského díla zde uvedeného. Podrobnosti viz.
plné znění podmínek.
