Malej Jadran nad ranem
Kouř z lacinejch cigaret zvolna stoupá ke skorosecesnímu stropu. Nývltka Vývrtka pije střik a kouří ameriky. Sedí daleko od stolu, aby se vešla a když poslechnete její výzvu a položíte jí dlaň na břicho tvrdý jako kámen, možná skoro určitě ucítíte pohyb. Jako by zevnitř někdo šťouchal.
Před vysokejma oknama visí nažloutlý záclony. Karlíček má pleť stejné barvy. Za oknama umřel svět. Vyčerpáním a šedivou nemocí.
Jarka Weisnerová vypráví o cizí zemi. Přivezla si odtud sandály a vzpomínky. Její kamarádky si o ní myslí, že je blbá. Nývltka-Vývrtka je populární.
Karlíček má ošuntělé boty a oblejskanou portmonku, co se roztahuje jako harmonika. Taky má smutný pohled a řídké vlasy.
Někde jinde je určitě veseleji. Někde jinde zase možná ne. Diskoška za nic nestála a Honza Malinský se opil až upad na záda. Měli jsme zůstat u Karla a jít spát brzy.
Jaromír pije vodu obarvenou vlastním srdcem do tmavě červené barvy. Ukazováček pravé ruky našel kaz na škrobeném ubruse a už nemůže dělat nic jiného než ho objíždět bříškem prstu a opatrně nehtem zkoušet jako nezahojený strup. Na okrajích se dá odloupnout a pod kazem se objevuje něco nového.
Jaromír se dívá do zrcadla na cizí obličej, který mu nikoho nepřipomíná. Nehet se zachytil, strup se sloupnul a na ubruse vyrostla kapka krve.
Ode dveří se ozval hluk a vysoké hlasy. Dovnitř vběhl bílý kůň, porazil dva stoly a ujely mu zadní nohy. Kopyta měl od bláta, podkovy odlouply tři parkety a udělaly hluboké rýhy.
Karlíček zůstal bez pohybu a oči měl pořád smutné.
Kůň smrděl jinak než cigarety a seděl na něm kluk v odřených džinách s trhlinou na koleně. Zastavil se a kluk podal ze sedla ruku drobné holce se špinavě blonďatými vlasy, co seděla v rohu. Vytáhl ji nahoru, posadil před sebe a zmizel stejně rychle jako se objevil.
Štefana od téhle příhody nikdo neviděl a Jaromír dva měsíce pil jenom střiky.
