...venku chumeli jako v obrazku od Lady a snih zvolna pokryva stovky aut na obrovskem parkovisti. Nekde mezi vsemi druhy od novych Mercedesu az po obcasneho Trabanta; japonske znacky docela chybi, zvolna zapada snehem muj pronajaty VW Passat. Pochopitelne si nepamatuju, kde jsem zaparkoval, takze mne na konci dne ceka tak desetiminutove bloudeni ulickami aut v pro mne uz trochu nezvykle zime a brzke tme. Mam rad, kdyz si za snehem dojedu dle prani, ne ze mi komplikuje kazdodenni vsedni zivot. A doma v lednu den na horach konci skalami ozarenymi zapadajicim sluncem tak v pul pate. V Drazdanech je tou dobou sedive sero.
Ja porad koukam jako trubka a nemam poneti, co po mne Nemkyne chce. Uz treti den se pokousim proniknout zatim neprostupnou zdi AMD security, ktera mi ma pridelit prukazky, opravnujici ke vstupu do rozlicnych prostoru tovarny. Proces, ktery se lisi od FABu k FABu a zavisi na dobe, po kterou budu vykonavat svou praci najemneho pistolnika, ktery prichazi domacim na pomoc s ozivenim, ci predstavenim Krasneho Noveho Stroje. Ten se za poslednich par let taky trochu zmenil, z pozice me funkce – Support Engineer – New Product Introduction – se toho vsak moc nezmenilo. Par novych vychytavek, predelana elektronika, nove software, vcelku porad stejna generace.
Tenhle proces ziskani ausweisu je zatim nejhorsi, jenom pro pristup na parkoviste musim projit vratnici a vyfasovat prukazku od nemeckeho urednika. Prvni den jakousi docasnou, ta me dostala do badging office, kde me vyfotili a vydali dve prukazky, ktere vsak zatim zadne automaticke dvere neotevrou a nikdo poradne nevi proc. Cela zalezitost se vyrizuje skrz nase nemecke zamestnance, kteri podavaji informace svym kolegum v AMD a ti vyplnuji nekolikery formulare, jez jsou pote castecne zaslany, castecne mnou doneseny do badging office. Ta spada pod Security a zda se fungovat jako na nicem nezavisla entita primo z Kafkovych romanu.
Ten prvni den vypadalo vse nadejne, s fotkama a vsim, aby mi druhy den rekli, ze me papiry uz byly prvni den ztracene, takze mi vlastne nemeli zadne prukazky vydat.
Nasi nemecti zamestnanci nemaji cas postupovat vsechny tyhle peripetie se mnou, tak jsem domluveny, ze kdyz se dostanu do problemu, zavolam Arnemu a ten mne prijde vysvobodit. Zatim jenom vzdy dlouze hovoril nemecky s urednicemi se stejnym vysledkem, ke kteremu jsem dospel ja s anglictinou, prokladanou nemeckymi slovy a uctivymi usmevy. To jest zadnym.
Ted to vypada nadejne, posilaji mne za prvni roh, recepcni vsak spatrila fotak na mem mobilu. Takze si ho musim ulozit u ni do uschovy, podavam ji svuj mobil, ona se na nej podiva a vrati mi ho zpet se slovy:
“Take your handy off.”
Nevim co chce, tak s pokrcenim ramen a zdvizenym obocim odpovidam:
“Was bitte?”
“Your handy, take it off!”
Dochazi mi, ze handy bude nejspis mobil, ale nechapu odkud ho mam sundat. Mam na nem po asijskem zpusobu poutko s klipem na pripnuti, v tomto okamziku ovsem neni pripnuty k nicemu a lezi mezi nami na stole.
“Was?”
“Off, take it off”, pridava se nejaky Nemec, ktery rovnez prochazi vstupnim procesem a ceka, az recepcni skonci se mnou.
Pripadam si jako vul, a hlavou mi bezi vsemozne kombinace.
“What do you mean, take it off? From where?”, ptam se.
“Take it off!!!”, zazni unisonem od recepcni i Nemce.
“Huh?” odpovidam ja, definitivne s pocitem idiota.
“No ring here, take it off”, zmeni scenar recepcni.
“AHA!!!”, konecne mi seplo. Protoze muj telefon bude po celou dobu v supliku, pokud mi nekdo zavola, nechce, aby ji zvonil v supliku a zada me abych “TURN MY MOBILE PHONE OFF”.
|
|
|
Komentáře chronologicky (15)
|
|
|
|
