Protřelí harcovníci se po roce 1989 obklopili neznalými, nezkušenými, mladými, o to však více ambiciosními absolventy škol bez skrupulí. O nezkompromitované, odborně zdatné, morálně bezúhonné čtyřicátníky zájem nebyl. Začal kolotoč novel zákonů, první zrušený zákon, který byl na obtíž, byl zákon postihující rozkrádání. Pod záminkou přítomnosti slůvka socialistický byl celý zákon zrušen, náhrada přívlastku soc. jiným slovem, nebyla "puristy" uvážena. Bylo nutno "zhasnout", aby ekonomové mohli prchat před právníky... Proběhla úprava právního prostředí na objednávku, z existujících osvědčených a ucelených, nám blízkých právních řádů, nebyl žádný převzat, aby nebyla "ohrožena platnost" dříve uzavřených sňatků...
Je slabou útěchou, že Kambodža dopadla po Pol Potově převratu, kdy dvanáctiletým dětem byly rozdány samopaly, hůře než my.
Výsledkem činnosti "nových elit" je, že celistvost prosperujícího státu nebyla udržena a potenciál země, která dříve patřila mezi 10 nejprůmyslovějších na světě, byl zlikvidován; v zemi je 10% nezaměstnanost. Výpadek průmyslové výroby - ČKD nenahradí Sazka Arena, smíchovskou Tatrovku - Carrefour, Aero, Škodu Plzeň, kopřivnickou Tatru, zbrojovky,... tisíce nově vzniklých subjektů s náplní typu: koupě - za účelem dalšího prodeje.
Jednoduché "tunelování" let devadesátých bylo opuštěno, neboť dnes by již neprošlo, Berka a spol. postupy rozpracovali mnohem lépe, zatímco ti nejlepší stále kradou v rámci zákonů, prosazených často na objednávku, a výnosy svých krádeží dají i ke zdanění.
Beztrestně je zaveden způsob podnikání mnohých zahraničních společností, otevřeně přiznávajících, že po vyčerpání poskytnutých podnikatelských výhod a využití otrocké práce domácích lidí, se přesunou dále.
Jak žijí a čím se nyní živí lidé z dnes neexistujících podniků? Jakou zodpovědnost projevili řídící činitelé?
Armáda je finančně neúměrně náročná nejen při výměnách funkčních Migů 29 v poměru 1:1 za nelétající vrtulníky, či nákupu vadných padáků..., branná povinnost - důležitá složka obranyschopnosti státu - byla zrušena. Vojenská služba mladých mužů byla "nahrazena" mobilizační povinností žen do 60 let a podryta obranyschopnost státu.
V jakém zájmu?
Textilky zavřeny - dříve vyvážející zemi šatí a obouvají Vietnamci, zemědělství neprospívá ani v úrodném Polabí, státní zlatý poklad bezostyšně promrhán, chybí ochota dohledat stále existující peníze zcizené za bankovního socialismu, které nikdo nespálil, ani v moři neutopil...
Letitý UZNANÝ dluh SSSR (vyrabování uranových ložisek v době, kdy se uran platil zlatem, nebo dodávky zboží pod cenou v průběhu více než 40 let uznáno nebylo) byl prodán překupníkům v kursu $20 za sto dolarů, oplátkou jsou účtovány "světové ceny" za zemní plyn, ropu... Dřívější vlastní, levná, na cizí libovůli nezávislá výroba svítiplynu a benzinu byla pod záminkou přílišné nákladnosti zrušena.
Úroveň dobře placených lidí z řídících a kontrolních procesů ve státě se názorně ukázala nejen při povodních.
Ne každý ve státě se může živit jako fotbalista, hokejista,…, někdo též musí hodnoty vytvářet a udržovat; inženýři, lékaři, pekaři, popeláři.. patřičně ohodnoceni nejsou. Rozvoj hospodářství nezajistí, budou-li bohatí bohatšími a chudí chudšími.
Od té doby, co zde marxističtí ekonomové převzali budování kapitalismu, množí se podíl zbytečných činností. Přestože poválečná generace uživila v sedmdesátých letech početné potomstvo, včetně generace rodičů/prarodičů i starobních důchodců bez odpracovaných let, nyní tato generace ani po 40 letech příspěvků do důchodového systému nemůže odejít na odpočinek, ani příp. podle své volby dále pracovat na zvýšení procent svého důchodu, neb by ji silné ročníky ze sedmdesátých let údajně neuživily. Po více než 40 letech odvedené práce jsou poválečné ročníky přinuceny bez náhrady stále pracovat dalších 5 i více let. Za takto navíc odpracovaná léta se nezvýší nízký důchod o 30 a více procent podle odpracované doby jako dříve, ale naopak se vyměřený nízký důchod dále sníží, pokud se v této uměle přidané době pracovní povinnosti nepodaří šedesátníkům najít zaměstnání. Na rozhodnutí doplácejí především ženy, neboť jsou od roku 1995 nuceny za každý odpracovaný rok nadpracovat další 4 měsíce. Současný důchodový nárok žen je "odložen" o 4 roky, dřívější 24% zvýšení důchodu je odebráno - prozatímním konečným cílem je prodloužení pracovní povinnosti žen o 6 let bez nároku na 36% zvýšení důchodu. Mladší ročníky zaměstnanců jsou už nyní s předstihem připravovány na plánovaný odchod do důchodu v sedmdesáti letech, aniž by se odpovídajícím způsobem snížily povinné dávky odváděné do důchodového systému. Za Josefa II. postačilo, když sedlák třetinu z výdělku "půjčoval" dětem, třetinu "vracel" rodičům a třetinu si nechával. Dnes lidé polovinu výdělku dají státu, aby mohli "pracovat na vlastním poli", ze zbytku odevzdají ještě čtvrtinu státu, aby za ně osminu vrátil těm, kterým dluží, a z toho co jim zbývá, polovinu půjčují a polovinu si nechávají.
Je současné hospodářství méně výkonné než v Bismarckových časech, aby lidé byli nuceni pracovat až do svých posledních let? Je skutečně pro chod hospodářství nezbytná pracovní povinnost šedesátiletých žen, jejíž nedodržení je nutno sankcionovat?
Na druhé straně jsou jedincům, kteří desítky let na důchody nepřispívali a společnosti způsobili nevyčíslitelné škody, bezostyšně rozdávány STATISÍCOVÉ osobní důchody. Zároveň je vysoká nezaměstnanost mladých lidí - mladým lidem chybí perspektiva, místo vlastních dětí si současní mladí lidé nezřídka pořizují psy, kočky... Mladí nejenže nemohou nastoupit na chybějící uvolněná místa, ale hlavně nemohou získat PRACOVNÍ NÁVYKY.
Kdo je bude živit, až poválečná generace následně zmizí z pracovního trhu, společnost nezajímá? Jaké vyhlídky má země bez nerostného bohatství, zbavená průmyslu, s nevýkonným zemědělstvím, kde mládež, pokud usiluje o vůbec nějakou práci, odchází za nekvalifikovanou prací z domova, protože doma v oboru nenajde ohodnocené uplatnění?
Proč nabádá Wolfowitz k další destrukci důchodového systému, přestože počet pracovníků přispívajících na 1 důchodce v poslední době stoupl z 2.41 na hodnotu 2.52 a zároveň jedním dechem od nás požaduje nemalé poplatky na "další rozvoj zaostalých států", při současném neustále rostoucím zadlužení země?
Kam v současnosti přicházejí příspěvky do důchodového systému od DVOU silných pracujících generací - poválečné generace a jejích dětí? Kde končí odebrané peníze?
Vysoké školy se rozmělňují, o náročné školy (technika, lékařství...) zájem není, poptávka je po manažerských, ekonomických, právnických, politologických... školách, jejichž absolventi hodnoty spíše spotřebovávají než vytvářejí. Potřebuje stát k rozvoji a zabezpečení úrovně obyvatel více manažerů, ekonomů, politologů, právníků,... než inženýrů, lékařů...?
Úroveň výuky na základních školách, navzdory stoupajícím vynaloženým prostředkům (INDOŠ...), klesá. Současné maturitní zkoušky mají blíže k požadavkům závěrečných zkoušek bývalých osmiletek, mnozí nynější vysokoškoláci zdaleka nedosahují znalostí maturantů 1. republiky. Děti, které ještě nezvládly češtinu, se mají stejně jako za Protektorátu už od 3. třídy potýkat s dalším jazykem; na vysokých školách však místo dříve běžné výuky DVOU jazyků postačí studentům jeden cizí jazyk.
Nadaní jedinci jdoucí na Harvard, MIT, Oxford, Cambridge... se bezesporu snadno naučí další jazyk(y) dříve, nebo později jinak, pro většinu dětí je vhodnější začínat s výukou cizích jazyků až po zvládnutí mateřštiny. Proč stát s velmi úspěšnou DVOUSETLETOU výukou jazyků nevyužívá své nashromážděné zkušenosti a znalosti, ale používá dovezený "indický model", utvářející děti jako budoucí zdroj levné, nekvalifikované, dobře ovladatelné pracovní síly, se kterou se plánovaní nastávající mocipáni bez obtíží domluví? Budeme cizinci ve své zemi, nebo nuceni chodit jako dříve za obživou do ciziny jako služky (nyní au pair) a nekvalifikovaní nádeníci (per diem)?
Jak dlouho trvalo v lidnaté Indii vymýcení vlastních jazyků a zavedení veškeré školní výuky v angličtině od 1. třídy?
Nebyl by i běžně dříve u nás užívaný "nizozemský" přístup k jazykům, který udržuje a ctí mateřštinu, třebaže se lidé bez obtíží domluví německy+anglicky+francouzsky, nadále výhodnější a bližší než "indický"?
Čeština není samozřejmostí. Udržování a rozvoj jazyka vyžaduje nemalé úsilí, již nyní i písemné práce vysokoškoláků obsahují dříve nevídané hrubky. Zbavíme se češtiny stejně jako českého průmyslu?
Byty postavené za Rakouska, 1. republiky či po válce ze společných peněz jako NÁJEMNÍ byty se "privatizují". Zisk z prodeje není určen na novou výstavbu dostupných nájemních bytů, ale plyne jako bezpracný zisk do kapes lidí, kteří tyto byty nepostavili. Objem výstavby bytů během 20 let 1. republiky (za 2 roky byly např. v Praze postaveny celé Dejvice, vybudován Spořilov, Střešovice, dostavěny Vinohrady, Vršovice, Letná...), s výstavbou předražených nájemních bytů, nebo "podnikatelského baroka" během posledních 16 let, je neporovnatelný. Přestože "regulované" nájemné je dávno vyšší než nájemné v družstevních domech, bohatě pokrývající náklady na údržbu a "regulovaní" nájemníci po novele zákona (v rozporu se zdravým rozumem a evropským nájemním právem) hradí kromě nájemného VEŠKERÉ případné opravy a zvelebování v bytě, bez valného odporu byl schválen zákon o dalším bezdůvodném zdražování nájemného. Zájemců o bydlení v české kotlině je mnoho: pouze v Praze je ÚŘEDNĚ hlášeno 100 000 cizinců, počet nepřihlášených osob si nikdo netroufá odhadnout. Tito lidé samozřejmě někde bydlí. Od roku 1989 v Praze nepřibylo pro stále přicházející cizince (z nichž mnozí za možnost příchodu a povolení zdejšího pobytu složili tisíce dolarů), aspoň 10% nových bytů, ale naopak bylo mnoho starých bytů nezákonně přeměněno na lukrativnější nebytové prostory. V porovnání s 1. republikou, za posledních 16 let citelně v Praze chybí postavené osmery Dejvice, Spořilov, Střešovice, Vinohrady..., tudíž je zde možné požadovat za byt a nájemné "tržní" částky neúměrné kupní síle domácího obyvatelstva, navíc i v "úředním" přepočtu vyšší než např. v Mnichově. Zatímco panelové domy v bývalé NDR se bourají, v Praze se částky, žádané za garsonieru s nízkou plánovanou životností v opovrhované králíkárně, pohybují kolem milionu Kč.
Některé byty zůstanou po plánovaném zdražení prázdné jako např. podle http://www.skoky.cz/old/akt_kraus.html někteří lidé si pořídí za několik milionů vlastní bydlení, které při průměrném, pro většinu lidí nedosažitelném, hrubém příjmu 20 000 Kč, budou celý život splácet a budou k němu vázáni, stejně jako dříve za feudalismu byli vázáni k půdě nevolníci.
Je stavebnictví méně výkonné než před 80 lety, aby čeští lidé celý život pracovali na splácení svého obydlí?
Jaké možnosti bydlení zbudou pro většinu lidí?
Hitler zamýšlel Čechy vystěhovat na Sibiř, nyní s pomocí hrabivých domácích, závisti tržních nájemníků, atd. zvládne neviditelná ruka trhu českou otázku elegantněji. Američanů, Rusů, Němců aj., schopných platit více než EUR1000 měsíčně je dost. Cizinci průběžně skupují domácí nemovitosti za zlomek ceny běžné v cizině a pořizují si v zemi svá další sídla. Ubytovny jsou obsazené Vietnamci, Ukrajinci...; změní se struktura domácího obyvatelstva, dále se rozšíří armáda bezdomovců, nebo nežádoucí, špatně placené obyvatelstvo, opustí zemi a lidé sami dobrovolně odejdou?
Přestože platíme DVOJÍ policii, počet trestných činů v zemi je vysoký a objasněnost nízká. Nárůst trestné činnosti se operativně řeší úpravou definice trestného činu a současně nepřijímáním některých oznámení, kdy nalezení a usvědčení pachatele je pracné, úspěšnost nízká. Těžiště policejní práce se přesunulo od účinné pomoci v ulicích, dopravních prostředcích a jinde, k vylepování nálepek a poučování občanů o možnostech sebeobrany jednotlivce; v horším případě dochází ze strany policie ke zneužívání pravomoci, nedůvodné šikaně obyvatel. Výkonnější a levnější domobrana není povolena.
Nejen cizinci žádaná dětská prostituce (Opočenský a další) se vyřeší zákonem o snížení věkové hranice na 14 let pod záminkou umožnit trestně stíhat právě čtrnáctileté zločince. Oddělení této problematiky od obecného trestního postihu nezletilých zločinců, které je obvyklé v evropských státech, se neuvažuje.
Klid k práci přivítaly nejen mafie z území bývalého SSSR, ale i balkánské, arabské, asijské, italská a další, které mají v zemi celoevropské základny.
Úplatní, nevýkonní soudci žádají ještě vyšší platy, aby nebrali úplatky, movití zločinci, chránění dobře placenými advokáty, jsou beztrestní, zatímco spořádaní, nebohatí občané jsou vystaveni libovůli soudců, nezávislých na platných zákonech i základech logiky. Poslanci si sami stanovují nehoráznou výši platu bez ohledu na možnosti hospodářství i ostatních občanů. Z politiky vznikl jistý a skoro bezrizikový druh povolání s nedůvodně vysokými příjmy a výsadami.
S jakým cílem jsou veřejnosti předkládáni za vzory pochybní jedinci a případný nesouhlas se stavem ve státě je umlčován s poukazem na čecháčkovství či levičáctví?
Je přínosné nadstandardně živit Berdáry, Bémy, Bobošíky, Březiny, Buzkové, Bürgermeistery, Čadky, Čalfy, Čermáky, Češky, Dlouhé, Dyby, Grosse, Havly, Hušáky, Hvížďaly, Jičínské, Junky, Hrabovské, Kalousky, Kellnery, Klause, Kočárníky, Kořány, Koukaly, Kožené, Krause, Krejčíře, Křetínské, Kühnly, Langry, Lánské, Mlynáře, Nečase, Němce, Peciny, Pilipy, Rychetské, Salzmanny, Schwarzenbergry, Skalické, Sokoly, Šťávy, Teličky, Tlusté, Tošovské, Tvrdíky, Vidímy, Zelence, Železné… s jejich kamarilami, z nichž někteří si už v listopadu 1989 na zahraničních studijních pobytech rozdělovali vládnoucí místa? Proč jsou z prostředků lidí tvořících hodnoty více než štědře placeni?
Stát má 10 milionů obyvatel. Leckde ve světě na úspěšné řízení tohoto množství lidí postačuje kvalitní městská rada, místo zde obvyklých desetitisíců dobře placených míst, kde černé ovce a bílé koně nejde dohledat. Panující poměry vhodně znázorňují stále stoupající nároky pražského magistrátu v porovnání se skutečností např. v Londýně.
Nadcházející volby k řešení předložených základních otázek přežití nepřispějí, volební systém je nastaven tak, aby o zastoupení lidí v parlamentu rozhodovaly sekretariáty stran. Uchazeče, kterého si nikdo nepřeje, nelze škrtnout, navíc volební obvody jsou záměrně MNOHOMANDÁTOVÉ, aby bylo zajištěno, že lidé vybraní sekretariáty projdou bez obtíží. Současný stav vyhovuje vládním i opozičním parlamentním stranám.
Perpetuum mobile neexistuje. K tomu, aby lidé nevytvářející hodnoty, ale naopak působící škody, měli vysoké platy, musí hodnoty vytvořit jiní, kteří za svou práci dostanou zlomek odměny.
Země žije z podstaty - hodnoty vytvářené po STALETÍ během 16 let zmizely, pozemky továren zrušených na objednávku (Motorlet, čokoládovna nebo cukrovar v Modřanech a dalších) získaly za pakatel developerské firmy, připravuje se rozprodání zbývajících pozemků ČD, letišť, nemocnic.
Černoši a Indiáni prodávali svou půdu za korálky a zrcátka. Je na vyšší úrovni připravit se o neobnovitelné hodnoty výměnou za trochu inflačních peněz?
Žádný stát se nezbaví cíleně svého průmyslu, vzdělání, obranyschopnosti... vzhledem k údajnému "zastarání" daných oblastí a nepřenechá lukrativní odbytiště svých výrobků (Čína, arabské státy, středoevropské země...) cizím firmám, nevybrakuje své banky z důvodu kuponové a dalších privatizací. Jen duchem chudý člověk může prodávat obrovský národní majetek lidem, kteří nemají peníze. Čeští lidé nejsou schopni za desítky let namáhavé práce získat důstojné bydlení a důchod, každodenně musí zápasit o holé živobytí, zatímco práce ÚOHS je úspěšně paralysována (cena benzinu, pečiva). Arbitráže proti státu jsou v současnosti na globálním trhu nejvýnosnější podnikání, sloužící k dalšímu vývozu zbývajících prostředků ze země. Např. Nomura zaplatila za IPB 3 miliardy Kč, aby získala pivovary Prazdroj a Radegast, které také okamžitě prodala za cca 25 miliard Kč a do IPB nedala nic. Celá transakce jí vynesla přes 20 miliard Kč na náš úkor a nyní Nomura požaduje další miliardy. Celkově z České republiky odtéká každoročně 500 miliard výnosů a zisků. Splatnost posledních schválených státních dluhopisů je na 55 let. Žijící generace platí 30-40 miliard Kč každoročně úroky, samotný dluh stovek miliard budou splácet ti, co se ještě nenarodili.
Jaké důvody odradily historiky od zpracování 16 uplynulých let a národohospodáře od objektivní analýzy současného hospodářství? Nestojí např. průběh "kuponové privatisace" spojený s přeléváním nesmírných majetkových hodnot do pochybných oblastí, přičemž "akcionáři" byli pouze symbolicky odškodněni, pokud nebyli přímo vyvlastněni bez náhrady, za podrobnější rozbor? S "nájezdy" loupeživých jednotlivců i organisací si stát musí umět poradit, v čem by jinak měla být opodstatněná existence státu?
Čas běží, existence českých zemí není samozřejmostí. Postupné utahování šroubů, ne v našem zájmu, skončilo. Nyní půjde o samotné přežití. Všechny otázky budou zodpovězeny. Pokud je nezačneme sami účinně řešit, odpovědi v náš prospěch nebudou. Poučíme se z minulosti nejen pro přežití v přítomnosti a odvrátíme v budoucnu bezprostřední ohrožení svébytnosti?
Předáme svým následovníkům místo půdy, rozvinutého hospodářství, úspěšných továren, nemovitostí automobilová vrakoviště, elektronický brak či inflační peníze?
Pro úspěšné řešení potíží je nejprve nutno potíže pojmenovat a definovat, následně určit nejdůležitější úkoly a postupy k jejich vyřešení. Záleží dnes na nás, zda budeme nadále nečinně přihlížet, jak se z nejúspěšnějších jedinců stávají kápa, zatímco ostatní skončí zcela bezprávní, celý život pracující na jiné, bez nároku na důstojné bydlení i důchod.
