Moto:
Stupňování přídavného jména „rovný“, podle doplňku české gramatiky, schváleném ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem: rovný, rovnější, princ!
Je na čase podrobněji vysvětlit svůj postoj k otázce sexuální života katarského prince na území našeho takzvaně demokratického a právního státu. Můžete s tím nesouhlasit, můžete protestovat, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat:)
Pro zformulování vlastního postoje jsem zvolil následující posloupnost otázek, na něž si zkusím odpovědět sám:
1.Provinil se princ proti zákonům České republiky?
Odpověď: Patrně ano, v této otázce jsem nenalezl rozpor.
2.Kdyby obviněný nebyl princ, byla by snaha ho potrestat?
Odpověď: Ano, stačí si připomenout notoricky známé případy p. Opočenského nebo sbormistra od Bambín. Všimněme si, že oba byli stíhaní vazebně.
3.Je zarušeno princovo potrestání na cizím území:
Odpověď: Není, je to vysoce nepravděpodobné.
Pokud si na výše uvedené otázky odpovíte stejně jako já, musíte konstatovat, že velkohubě hlásaný princip rovnosti před zákonem je naprostá chiméra. Navíc se jedná o nerovnost nepřímo úměrnou skutečné hodnotě člověka, protože na rozdíl od prince, jehož jediná hodnota je založena na tom, že na svět vylezl z té správné vagíny, pánové Opočenský i Kulínský jsou známí a uznávaní díky své práci a tomu co dokázali. Je zcela vedlejší, zda věc proběhla v souladu s nějakým zákonem či v přímém rozporu s ním, prostě výsledek je ten, že právní systém jako celek na viditelném příkladě názorně ukázal, jak naplňuje obecně deklarované právní principy. Touha obyčejných lidí po spravedlnosti, což je základní zdroj právních principů, byla hrubě pošlapána a elita se ještě pokrytecky tváří, že je vše v pořádku, ohánějíc se nejednoznačnou spletí zákonů, které sama nadiktovala.
Zastánci beztrestnosti princových pedofilních dobrodružství se dále ohánějí blíže nespecifikovanými státními zájmy, posílením a zlepšením mezinárodní spolupráce a jinými vznešenými důvody. Naprosto nerespektují fakt, že přitom porušují základní zájem každého státu a to ochotu jeho občanů, podřizovat se zákonům. Neúcta elity k vlastním zákonům je pro stát daleko nebezpečnější, než nepřízeň vzdáleného emíra. Jen jako by mimochodem a mlčky, převzali naši „demokratičtí“ představitelé bolševickou ideu, že totiž právo je nástrojem vůle vládnoucí třídy. Aplikují ji bez uzardění a stejně jako bolševici s přesvědčením, že historie už skončila a oni mají definitivu. Zatím jen bolševici poznali, jak hluboce se mýlili...
Všechny ochranné známky a autorská práva na této stránce náleží jejich příslušným vlastníkům. Autorská práva ke článkům a komentářům vlastní jejich příslušní autoři.
Provozovatel systému nezodpovídá za obsah kteréhokoliv autorského díla zde uvedeného. Podrobnosti viz.
plné znění podmínek.
