Koncem r. 1295 se Dante zúčastnil politické debaty zabývající se volbou nových priorů. V té době byl ponořen do četby Aristotelovy etiky, četl básně bolognského mistra Guida Guinizelliho (cf. 2. část článku) a studoval politické reformy Giana della Bella. Jeho básně přestávají být "sladké rýmy lásky" a stávají se "drsné a jemné" (aspr'e sottile), tak aby vyjádřily morální a společenské pravdy. Zmínka o "drsných a jemných" rýmech je v kansoně "Sladké rýmy lásky" (Le dolci rime d'amor), která je podrobně komentována v 4. knize Convivia.
Dantova zastával prvou veřejnou funkci, když byl jmenován členem zvláštní rady "kapitána lidu" (capitano del popolo), od 1. listopadu 1295 do 30. dubna 1296. V té době byl již členem ad hoc skupiny zvané "moudří muži" (savi). Od května r. 1296 do konce září r. 1297 byl Dante členem "Rady sta" (Consiglio dei Cento). Z té doby je známo několik jeho politických návrhů. Velmi málo je známo o Dantově politice v letech 1298 a 1299, protože úřední záznamy ze zasedání městské rady se nedochovaly.
Rozkol v straně guelfů
Strana guelfů (Parte Guelfa) měla v té době velký vliv na politický život Florencie. Strana byla značně majetná, neb byla podporována bankéři a velkoobchodníky a navíc získala konfiskovaný majetek ghibellinů, kteří byli vyhoštěni z Florencie v r. 1266 a 1267. Strana půjčovala městu peníze a tak si udržovala politickou kontrolu. "Nařízení spravedlnosti" (Ordinamenti di giustizia) z r. 1293 se snažilo oslabit vliv této strany, jejichž vedení bylo v rukách šlechty (magnati).
Dle údajů kronikářů vnitrostranický konflikt mezi "Černými" guelfy (Neri), v čele s Corsem Donati, a "Bílými" guelfy (Bianchi), v čele s Vieri de' Cerchi, vznikl někdy kolem r. 1295. Donatiové byli stará aristokratická rodina a Corso dle svědectví současníků se vyznačoval arogantním patricijským chováním. Rodina Cerchiů patřila ke společenským parvenu, bohatým bankéřům, kteří nedávno dosáhli šlechtických titulů. Mezi oběma guelfskými vítězi bitvy u Campaldina (cf. 1. část článku) panovala značná osobní animozita.
Jedním z nejhorlivějších stoupenců Cerchiho byl Guido Cavalcanti. Dle kronikáře Dina Compagniho Corso Donati se neúspěšně snažil o zavraždění Cavalcantiho během jeho poutě do galicijské katedrály sv. Jakuba v Santiago da Compostela. Po návratu do Florencie Cavalcanti, který jel na koni, napadl Corsa na ulici, ale ten se mu ubránil a Cavalcanti byl lehce zraněn kameny, které po něm házeli stoupenci Corsa. Za tento útok na Corsa byl Cavalcanti potrestán pokutou v částce 1200 florénů.
Černí guelfové v čele s Donatim představovali frakci guelfů, která podporovala papeže a neapolský dvůr krále Karla II., knížete z Anjou, a která byla napojena na francouzský královský dvůr. Černí byli hospodářsky napojeni na Neapol, zatímco Bílí guelfové měli obchodní spojení s ghibellinskou Pisou a ghibellinskými městy v Romagni, ležící severovýchodně od Toskánska. Papež Bonifác VIII. podporoval jednoznačně a rozhodně Angevince (pány z Anjou) a ve florentském sporu Černé guelfy.
Z počátku se Dante nepřidal ani k jedné z těchto znepřátelených frakcí. K rodině Donatiů ho poutalo manželství s Gemmou Donati a těsné přátelství s Foresem Donatim. Ale byl též přítel Cavalcantiho, kteréžto pouto asi převládlo, neb od r. 1300 stál Dante na straně Bílých.
Dante v jubilejním roce 1300
Jubilejní rok 1300 byl rokem papeže Bonifáce VIII. V článku o Giottovi (1. část) jsem se zmínil o dochovaném fragmentu Giottovy fresky v Lateránské bazilice (Basilica di San Giovanni in Laterano) v Římě z r. 1300, na kterém je portrét tohoto papeže ohlašujícího jubilejní rok. Papež vyzýval poutníky, aby navštívili Řím s příslibem plného odpuštění hříchů, když se poutníci z hříchů vyzpovídají, přislíbí pokání a navštíví bazilky sv. Petra a sv. Pavla v předepsaném množství návštěv. Jsou dohady o tom, že Dante byl v Římě během Svatého týdne r. 1300, kdy (fiktivně) začíná jeho BK. Je jisté, že Dante navštívil Řím v následujícím roce.
V květnu jubilejního roku 1300 se Dante zúčastnil prvé diplomatické mise, když byl poslán jako vyslanec do San Gimignana, aby přesvědčil tamější měšťany k účasti na volbě nového "kapitána" (capitano) toskánských guelfů. Mise byla úspěšná, neb San Gimignano vyslalo své zástupce na sjezd guelfů v Castelfiorentinu, toskánském městečku jihozápadně od Florencie.
Florentský priorát, v kterém měli převahu Bílí mezitím odsoudil Donata Corsiho k smrti. V červnu r. 1300 přijel do Florencie papežský legát, františkán a učený teolog, kardinál Matteo d‘Aquasparta s návrhy posílení účasti Černých ve vládě, ale jeho návrhy se setkaly s nezdarem. Krátce po příjezdu kardinála Aquasparty došlo k volbám nových priorů, šesti nejvyšších úředníků ve Florencii. V těchto volbách, 13. června 1300, byl Dante zvolen jedním ze šesti priorů na dobu dvou měsíců. Prioři za svou činnost nebyli honorováni, na rozdíl od purkmistra a "kapitána lidu". Po dobu vykonávání úřadu prioři spali v radniční ložnici a nesměli navštěvovat své domovy s vyjímkou úmrtí v rodině. Je pravděpodobné, že Dantovo pozdější vyhnanství bylo bezprostředně spojeno s jeho rozhodováním v priorátu.
V Den sv. Jana Křtitele (23. června 1300) došlo k dalším pouličním bitkám mezi Černými a Bílými poblíže baptisteria sv. Jana. Procesí Bílých se tam dostavilo, aby jako obvykle nabídlo svíčky florentskému patronovi. Skupina Černých napadla čelo procesí a zbila několik čelných představitelů Bílých. Černí byli nespokojeni s tím, že, přes jejich značný podíl na vojenském vitězství v bitvě u Campaldina (cf. 1. část článku), jim byla upírána účast na politickém životě města.
Dante a ostatní prioři rozhodli, že potrestají obě strany. Sedm vůdců strany Bílých bylo se svými rodinami a služebnictvem posláno do exilu do ligurijské Sarzany, osm vůdců strany Černých bylo podobným způsobem vystěhováno do městečka Castel della Pieve v Umbrii. Mezi exulanty strany Bílých se nacházel i Dantův velký přítel Guido Cavalcanti, který v Sarzaně onemocněl malárií. Pro nemoc byl Cavalcantimu trest zrušen a vrátil se zpět do Florencie, kde o deset dnů později zemřel. Bílí exulanti souhlasili s odchodem z Florencie, zatímco Černí vystěhování do Umbrie po několik týdnů odmítali. V srpnu kardinál Aquasparta ukončil všechny pokusy o smír a exkomunikoval všechny vládce města. Dantův mandát v úřadu priora vypršel v srpnu 1300.
Papež Bonifác VIII.
Bonifác VIII. (1235 -1303), vlastním jménem Benedetto Caetani, byl nazýván "posledním středověkým papežem". Jeho předchůdce, papež Celestýn V., se vzdal v prosinci r. 1294 svého pontifikátu, aby se uchýlil do své poustevnické samoty v Apeninách. V r. 1294, byl uvězněn na hradu v Agnani na příkaz Bonifáce VIII. a tam zemřel v květnu r. 1296. Dante se zmiňuje o Celestýnovi (BK, P, III, 59-60):
Colui che fece per viltade il gran rifiuto
Ten ze slabošství zřek se slavných činů
Papež Bonifác VIII. byl znamenitý právník a obratný diplomat papežské kurie. Poté, co byl zvolen papežem v r. 1294, přisoudil papežskému stolci výlučnou roli v určování směru, kterým se má církev ubírat. Ve své papežské megalomanii (Hans Küng) popíral královskou jurisdikci nad církví a hrozil exkumunikací jak Francii, tak i Anglii. Zejména se dostal do konfliktu s francouzským králem Filipem IV. Sličným, který ho nakonec nechal v září r. 1303 uvěznit v jeho hradě v Agnani oddíly francouzského krále a vojáky rodiny Colonnů. Tento římský patricijský rod sídlil v Římě v blízkosti Lateránu. Papež byl nakonec osvobozen obyvateli Agnani, ale ze svého pokoření francouzským králem se již nevzapamatoval a zemřel o měsíc později v Římě.
Bonifác VIII. zaujímá významné místo v Dantově životě. Dante ho, z politických i soukromých důvodů, značně nenáviděl, jak dosvědčují pasáže o tomto papeži v BK. Ze zmínek o Bonifácovi VIII. v BK je zřejmé, že Dante mu přičítal vinu za své vyhnání z Florencie. Toliko v jediné pasáži je papež jmenován svým jménem (BK, P, XIX, 52-57). Bonifácovi je zde přisouzeno místo v pekle mezi simonisty (svatokupci).
V úryvku mluví k Dantovi papež Mikuláš III. (1216 - 1277), Dantem též obviněný ze svatokupectví. Mikuláš se domnívá, že Dante je Bonifác, což Dante na radu Vergila, o pár terzin dále, rázně odmítá. Lo scritto (spis mé vědy) je kniha budoucnosti, do níž člověk dle BK po smrti vidí lépe než za živa. Musí to být jen v knize budoucnosti, neb fiktivní datum Dantovy cesty do pekel je rok 1300 a Bonifác zemřel v r. 1303, tedy o tři roky později. Krásnou paní (la bella donna) je v této pasáži míněna katolická církev.
Ed el gridò: "Se' tu già costì ritto,
se' tu già costì ritto, Bonifazio?
Di parecchi anni mi mentì lo scritto.
Se' tu sì tosto di quell'aver sazio
per lo qual non temesti tòrre a 'nganno
la bella donna, e poi di farne strazio?".
Tu rozkřikl se on: "Už přišels tedy,
už přišels, Bonifáci? Čas tvůj není:
O roků pár mě podved spis mé vědy!
Tak rychle nasytil ses toho jmění,
Pro kterou neváhal jsi krásnou paní
šálit a pak ji svrhnout v pohanění?"
Též sv. Petr v nebi se od Bonifáce odvrací (BK, R, 27, 22-27). Zde Dante Bonifácovi VIII. vytýká, že se k papežskému stolci dostal ilegálně, když přinutil Celestýna V. k abdikaci. (Dnes má historická věda spíše zato, že k abdikaci se rozhodl Celestýn V. sám a že Bonifác VIII. sehrál při abdikaci pouze roli právního poradce.)
Nejen Dante, ale i ostatní florentští politici se dívali na Bonifáce VIII. s velkými obavami, neb se obávali, že tento ctižádostivý a schopný papež chce ovládnout jejich bohaté a pro obchod strategicky důležité město.
Aristokraticky smýšlející Bonifác VIII. neměl žádné sympatie pro Giano della Bellu a jeho "Právní uspořádání" (cf. 1. část článku). Vydal bulu, v které hrozil florentským exkomunikací pokud by chtěli pozvat Giana zpět do Florencie. Od poloviny 90. let 13. století podporoval Bonifác VIII. nespokojené florentské šlechtice (grandi), což o pět let později již znamenalo podporu Černých. Spřátelil se s Corsem Donatim, který papeže často navštěvoval.
Koncem r. 1299 byl Corso Donati vypovězen z Florencie kvůli finančnímu skandálu, ale byl nadále aktivní ve florentské politice. Papež Bonifác VIII. mu vyslovil podporu a ustanovil ho purkmistrem Orvieta, města na sever od Říma, které se nacházelo na území kontrolovaném papežem. Představitelé Bílých vyslali diplomatické vyjednavatele do Říma. První misi v listopadu r. 1300 vedl Vieri de' Cerchi, Dante se zúčastnil druhé zoufalé, dramatické a neúspěšné mise o rok později.
Krátce po přijetí florentské mise v r. 1300, které slíbil zrušit exkomunikace nad florentskými politiky, pozval Bonifác VIII. do Itálie francouzského prince Karla z Valois (1270 - 1325). Tento mladší bratr Filipa IV. Sličného a bratranec z druhého kolena Karla Martela byl nazýván "Karlem bez země" (Carlo Senzaterra), neb se nikdy nestal panovníkem, ač usiloval o trůny Aragonu, Sicilie a o císařství Říše římské.
Dantova neúspěšná mise a převrat ve Florencii
Další dokumenty o Dantovi jsou z dubna r. 1301, kdy Dante pronesl dva projevy v "Kapitánově poradní radě" (Consiglio delle Capitudini), které se týkaly voleb priorů. Též se zúčastnil zasedání "Rady sta" 19. června 1301, kdy ve svém projevu odmítl podporu papeže v jeho vojenském tažení proti kněžně Margheritě Aldobrandeschi v západotoskánské oblasti Maremma. Další tři Dantovy projevy jsou ze září r. 1301.
Krátce poté, koncem září r. 1301, byl Dante v doprovodu dvou dalších Bílých guelfů, Masa Monerbettiho a Corazza da Signa, vyslán na neúspěšnou misi k papeži Bonifácovi VIII. Není jasné, zda papež delegaci přijal ještě v Agnani, svém obvyklém letním sídle, nebo již v Římě. S delegací papež jednal velmi povýšeně a nebyl ochoten k žádným kompromisům. Monerbetti a da Signa se vrátili zpět do Florencie, zatímco Dante se nadále zdržoval u papežova dvora.
V říjnu r. 1301 Karel z Valois vyslal ze Sieny dva své posly do Florencie. Krátce poté florentská vláda poslala svou delegaci do Sieny a žádala Karla o záruku bezpečnosti pro Florencii, což jim Karel přislíbil. Karel byl pozván do Florencie jako zprostředkovatel míru mezi dvěma znepřátelenými stranami.
Na Den všech svatých (1. listopadu r. 1301) dorazil Karel do Florencie v doprovodu asi dvanácti set ozbrojenců z Perugie, Luccy a Sieny. Mezi nimi byl i bývalý purkmistr Florencie Cante de' Gabrielli. 4. října dorazil do Florencie Corso Donati s ostatními exulanty strany Černých. Otevřeli městské vězení a osvobodili své přivržence. Následoval převrat, při kterém došlo k ničení domů a majetku Bílých. Karel, údajný zprostředkovatel míru, do tohoto převratu nijak nezasáhl, jak podrobněji vylíčil ve své kronice Dantův přítel Dino Compagni. V BK (O, XX, 70-75) je Karel z Valois viděn v roli zrádce, který zápasí s kopím Jidáše, opět v prorocké budoucnosti:
Tempo vegg'io, non molto dopo ancoi,
che tragge un altro Carlo fuor di Francia,
per far conoscer meglio e sé e ' suoi.
Sanz'arme n'esce e solo con la lancia
con la qual giostrò Giuda, e quella ponta
sì, ch'a Fiorenza fa scoppiar la pancia.
Quindi non terra, ma peccato e onta
guadagnerà, per sé tanto più grave,
quanto più lieve simil danno conta.
Čas vidím, ode dneška ne dlouho to je,
kdy jiný Karel táhne od Francie,
aby líp sebe poznat dal i svoje.
Sám táhne, kromě kopí bezbranný je,
jímž Jidáš zápasil, a tak jím sráží,
že pukne od toho břich Florencie.
Hřích s hanbou získá, zem ne, po níž baží,
a zisk tím větší je a tím víc špiní,
čím kdo té škody lehčeji si váží.
Nasledoval rychlý vládní převrat. Černí svrhli starou vládu a 7. listopadu r. 1301 nastolili vládu novou. V této nové městské vládě (Signoria), skládající se z šesti priorů a "korouhevníka spravedlnosti" (cf. 1. část článku), byli zastoupeni již jen Černí. Novým purkmistrem se opět stal Cante de' Gabrielli. Do konce roku pokračovaly ve Florencii nepokoje včetně vražedných bojů mezi rodinami Donatiů a Cerchiů.
Je pravděpodobné, že Dante v té době nebyl ve Florencii. 27. ledna 1302 byl spolu s čtyřmi jinými Bílými odsouzen in absentia. Dante a ostatní byli obžalováni z baractaria, finanční korupce během vykonávání úřadu. Pro takovéto obvinění Danta i ostatních chyběly důkazy. Staronový purkmistr ve svém rozsudku doživotně zakázal těmto pěti mužům vykonávat nějakou funkci ve veřejné správě města, udělil každému pokutu 5 tisíc florénů a vykázal je z florentského území na dobu dvou let. Měli se k purkmistrovi dostavit během tří dnů a zaplatit pokutu, což ani jeden neučinil.
Černí byli nyní ve Florencii pevně u vesla. 10. března vydal purkmistr de' Gabrielli novou vyhlášku dle které pět odsouzených mužů bylo vyhnáno z Florencie doživotně. Pokud by se chtěli vrátit, byli by potrestáni upálením. Dle kronikáře Compagniho do konce r. 1302 asi 600 odpůrců nového režimu bylo přinuceno Florencii opustit. Dante se nyní ocitnul v exilu a zpět do Florencie se již nevrátil, i když mu to ke sklonku jeho života bylo nabízeno, za pro něho nepřijatelných podmínek.
