Přiznám se, že mi na volebním výsledku vadí leccos, ale pořád více žasnu, jak se z normálního vzorku názorů uměle vytváří boj obdobný překážkovému běhu na kapitánský můstek, kam jsou různobarevné týmy hecovány a poháněny opojením z kvašených volebních hlasů. Jako by se správně mělo v demokracii (a to jakýmkoliv podpásovým způsobem) urvat výlučné místo u kormidla a pak de facto unést celou posádku lodi, včetně těch pasažérů, se kterými se nemluví, nebo kteří nemluví s můstkem.
V lecčems je tento příměr správný, hlavně v tom, že posádka ať už lodi nebo letadla je tam od toho, aby sloužila pasažérům a ne sama sobě. Vládnout je samo o sobě nevhodné, zavádějící slovo. V Británii se říká raději "to govern", spravovat, namísto "to rule", vládnout. Hovorově se tam říká "to run the country", vést zemi. Prostě je tam demokracie chápána zraleji, méně mocensky a více odpovědně.
Dozvídáme se od médií i od politiků, že někdo volby "vyhrál" i to, že v průběhu sčítání někdo "vyhrává". Tento slovník nejen že není věcně popisný, (výsledek už v urnách je, i když není ještě sečten) ale hlavně zkresluje skutečnost, že v zemi se nadále vyskytují lidé různých názorů, a to i po volbách, a i ty je třeba vést a jejich zájmy zohlednit, v zájmu budoucí stability.
Volby nejsou o tom, aby je někdo "vyhrál" a pak se zvysoka vykašlal na ty co "prohráli", ale jsou o tom čas od času zjistit jaké je názorové spektrum země, která má být vedena a úměrným poměrem pověřit pár lidí, aby to vedení prováděli. Země má být vedena v souladu a ne proti 'své' souhrnné vůli.
Vždyť jsou tu v nezanedbatelném počtu lidé, kteří vůbec k volbám nešli, a je jich přibližně tolik, jako těch, kteří "vyhráli". "Vyhrál" tedy nezájem, stejnou měrou, dalo by se říct? Kdo zastupuje nevoliče? Ti už daně platit nemusí?
Osobně si myslím, že hlavní problém politických stran, jako ostatně celého tohoto státu, jsou lidé. U stran jde o jejich představitele, pokud jsou to dál ti samí profláknutí lidé. Strana karikovaná zosobněním v jednoho člověka je však vůbec hloupost, zjednodušení, karikatura, a k tomu vede právě onen volební a povolební mocenský slovník o vítězení a vládnutí.
Jak kdysi doporučoval jistý trenér boxeru Mohammadu Alimu, 'strefuj se do hlavy a ostatní bude následovat'. Střet politických špiček jako dvou beranů má za výsledek, že otupí nejen špičky, ale i voliči. Politické špičky nám buď otupěly, nebo se přímo zlomily osočovačnou kampaní.
Barvička z krabičky politického spektra, která už ztratila hrot, není k vybarvení politické scény dál užitečná či použitelná. Dotehdy, než si pořídí novou špičku.
V této zemi je namístě velká koalice, protože politické názory jsou vyrovnané. Potřebujeme vládu reprezentativní. Reprezentuje-li nás všechny, respektive výraznou většinu, můžeme však zůstat na mrtvém bodě, nehnout se z místa. I to je vůle voličů. Pokrok se nekoná, byl pozastaven. Stávající situace napůl vyhovuje, napůl ne a chytrá horákyně českého voličstva je skutečně na rozpacích, co dál. Budiž. Než taková udržovací a spací vláda, tak už raději žádná, o chod po starém se postará státní aparát bez politiků.
Pokud chceme ale každopádně někam vykročit, někam se pohnout (a to třeba i dozadu) potřebujeme asi spíš u nás volební systém jako v Americe, kde jsou strany jen dvě a vládnou ti či oni, ze dvou, tj čas od času zase oni místo těch. Takovéto vedení země je jako kormidlování s lodí střídavě doleva a doprava. Příliš dlouho trvající držení doleva nebo doprava má však za důsledek točení se na místě.
Mám na mysli spíš metaforické plavidlo říční, ne námořní, které má proplout nástrahami mostů, zátok a mělčin, a nepluje nutně jen po proudu. (Pokud není jen ustrnulým botelem u břehu.)
Pak je ovšemže na místě námitka, že ke kormidlování není žádoucí směřovat vždy přímo dopředu, za držení kormidla vyváženě oponujícími si silami. Takto vedená loď nemusí podplout pod mostem, ale spíš může narazit do pilíře. To už je lepší zakotvení.
Sečteno a podtrženo mi z toho vyplývá, že správná vláda z těchto voleb je velkokoaliční, bez té či oné zlomené a nesnášenlivé špičky, případně bez obou. A třetí do počtu, aby nebyla jedna vládnoucí strana 'o moc' větší než ta její partnerská. Liché počty jsou v politice vhodnější, aby nenastávaly patové situace.
Senát to tak má. O poslanecké křeslo méně či více je také dobrý nápad.
Ale některé současné špičky nejsou použitelné.
Ořezávátka, spojte se.
