Někdejší blízký spolupracovník neagenta Kavana Jan Čulík se rozhodl, že na stránkách Britských listů potupí filmovou režisérku Kristinu Vlachovou, která se jako jedna z mála pokouší důsledně mapovat zločiny komunismu v Československu. Jako záminku pro tento svůj útok si vybral promítání jejích filmů Cesta nadeje a Dračí setba na Letní filmové škole v Uherském Hradišti (25. července v malém sále Reduty), snad jako odvetu za to, že názory, které prezentoval v diskusi po této projekci, vyvolaly v sále dosti značné pohoršení a on sám odtud rozhodně neodešel středem. Co nedokázal obhájit v diskusi, nyní rozepisuje na stránkách periodika, které má plně pod kontrolou a kde mu tudíž žádný odpor nehrozí: stanovy občanského sdružení Britské listy totiž sice vyhlašují, že "cílem činnosti sdružení je podporovat veřejnou debatu v České republice i mezi zahraničními Čechy a zprostředkovávat konfrontaci a výměnu názorů";, ale ve skutečnosti čtenáři Britských listů nemají (na rozdíl od standardních internetových novin) možnost bezprostřední reakce na zde otiskované stati a existují náznaky, že o přetlumočení zaslaných názorů šéfredaktorem čtenáři lze mít jisté pochybnosti (o "schvalovacích" procedurách v Britských listech, kvůli kterým vzniklo dokonce i samostatné fórum Sprcha, se lze více dozvědět třeba zde či zde).
Poslechněme si tedy, co jsme se od Čulíka o Vlachové dozvěděli:
- realita jí uniká mezi prsty,
- nezdůraznila ve svých filmech fakta, která by tam Čulík rád měl zdůrazněna (v diskusi v Uherském Hradišti ovšem Čulík musel uznat, že jím kritizované faktografické chyby tyto filmy nemají, a omluvil se režisérce za své přehmaty způsobené -jak to on sám formuloval - sníženým prahem vnímavosti,
- točí příliš dlouhé filmy,
- nepodařilo se ji plasticky sdělit, jak lidé trpěli v komunistických lágrech,
- není a nevystupuje jako nezávislá, objektivní novinářka, takže pachatelé před ní vypovídají ostražitě (ovšem pokud vím, tak je zatím jedinou publicistkou, před kterou vůbec vypovídají),
- na promítání byli přítomni známí a přátelé Kristiny Vlachové,
- mnohem plastičtější byl Michalkovův film Unavení sluncem (z toho usuzuji, že ačkoli kdysi ve firmě své ženy Čulík zasahoval do animovaného filmu, rozdíly mezi možnostmi hraného filmu a dokumentu mu dodnes zůstaly utajeny),
- není to prostě dobrá filmařka.
Rád bych na tomto místě Čulíkovi vyjádřil vděčnost za to, že Vlachové alespoň nevytkl, že se vůbec narodila, že si dovoluje dýchat stejný vzduch, že nosí světlé vlasy a že chodí po chodníku, i když na to jako tahle "antikomunistka" zjevně nemá moc nárok.
Pokračování polemiky je k dispozici zde: http://blog.lide.cz/johanesdoktorfaust/2006/07/30/89
