Trvá minimálně od doby, kdy byla koňská síla schována pod kapotu automobilu a stala se součástí našeho života. Když otáčím klíčkem zapalování cítím, že vyrážím do bitevní zóny. Někdy je to válka o každý metr asfaltu, jindy spíše proti uniformovaným polobohům. Právě ta druhá varianta je dnes daleko aktuálnější.
Příběh cyklisty
Závodní horské kolo v perfektním stavu, ale bez jakýchkoli zbytečností, strakatý závodní dres, přilba a tmavé brýle – to je cyklistický závodník na tréninku. Denně 2, ale i 4 hodiny, úmorná dřina a litry potu. Při krátkém přejezdu z jednoho lesa do druhého zastavil na semaforu a trochu se poškorpil s mladíkem, co se domníval, že při zelené bude brzdit jeho zánovní vůz. Zelená. Oba vyrážejí, ale do rychlosti asi 40 km/h je start kola s trénovaným člověkem rychlejší, než sériový vůz s amatérem za volantem. Jenže za zatáčkou jsou bohové s radarem, cyklistu zastaví a kvílející automobil, evidentně překračující povolenou padesátku, nechávají projet. „Jel jste 61,5 km/h v obci, doklady prosím“, říká bůh. „Nemám, bydlím nedaleko a jen trénuju tady v tom lese“, a ukáže lesopark před sebou. „Tak to bude za 3000“. „Děkuji za informaci“, říká cyklista, zamyká odpruženou vidlici a za vzteklého božího pískotu úspěšně ujíždí. Doma mu vždycky říkali, že nemá stavět stopařům.
Poučení: Tam, kde začnou ujíždět i cyklisté, začíná skutečná komedie.
Přístup motorkáře
Základ je, aby nepřečetli značku, což se řeší jejím zahnutím, zamazáním nebo pověšením na kroužky od klíčů - pak se krásně houpá.
No, za prvé mě v těch svých popelnicích nechytnou a když náhodou tak přijdu o řidičák tak nebo tak a kvůli té pokutě budu muset motorku stejně prodat.
Poučení: Vyhrožovat můžete jen do jisté míry, pak z lidí strach spadne a nefunguje to.
Přístup bázlivců
Na čtyřproudové silnici v obci jede krátká kolona rychlostí asi 45 km/h. Před každou zatáčkou ještě mírně přibrzdí, aby se přesvědčili, že je vzduch čistý. Zezadu přijíždí odvážlivec rychlostí asi 55km/h, předjíždí kolonu levým pruhem, ta okamžitě zrychlí a zařadí se za něj.
Poučení: Někdy stačí jen o kousíček víc odvahy, než je v davu obvyklé a stanete se vůdcem vyděšeného stáda.
Příběh přistiženého zazobance
Zastavila ho police. Co udělal? Někde odskočil kamínek a rozbil mu xenon. Stálo ho to jakousi pokutu, jeden bod a deset tisíc úplatku za jeho odstranění.
Poučení: Nic není tak horké, jak se to uvaří, zvláště, když na to máš. Nebo ještě lépe, i korupce může být cesta k rozumné spravedlnosti.
Poučení z mediálních kauz:
Když spadnete na kole, nevolejte policii ani omylem, protože vám napaří pokutu. A když už se tam objeví, tvrďte, že jste upadli na umývárně.
Když někoho nabouráte v opilosti, tvrďte, že řídila vám blízká osoba. Maximálně vás propustí od policie.
Když vás chytí ve 200 km rychlosti, slibte jim, že odevzdáte řidičák na 3 měsíce svému šéfovi, ale že vám musí dát řidiče, aby se nenarušil chod vaší rodiny.
Když uvidíte autobus, jak zajíždí autobusové zastávky, tak vězte, že jste svědky závažného porušení zákona. Zkuste zavolat bohy a i když je to asi vypadá jako pitomost, můžete si vyplnit modré okýnko za dobrý skutek. Ani bohové nemohou být na dvou místech současně.
Když budeme, my všichni řidiči dělat dostatečné množství závažných přestupků, nebude možnost nás potrestat. Buzerovat jedince je pro spoustu úředníků zábava, ale když je to ve stovkách, je to práce. Pražáci to zkusili a zabavené řidičáky jim posílají zpět.
Nový zákon situaci na silnicích skutečně změnil. Hrozba pokut ve výši několika měsíčního příjmu zatím zabírá ale současně se vzrůstající represí roste i absurdita. Jenže lidé si jako obvykle zvykají s hrozbou žít a vše se pomalu vrací do starých kolejí. Jen ta absurdita, podbarvená neuvěřitelnými příklady veřejných činitelů, vzkvétá. Skoro bych si dovolil opakovat jednu slavnou větu předrevoluční větu, že totiž každé schody se metou zásadně shora.
