Po druhém čtení, s lehce zvýšenou teplotou
Původně tady byl úvod 1), který jsem vzápětí shledal přehnaně narcisním, neodpovídajícím dostatečně tématu.
Papež si pomocí pojmu universita buduje hřiště, na kterém mají hrát spolu či proti sobě rozum a víra. Z povahy toho hřiště plyne pravidlo (princip), že nepostupovat podle rozumu, je protikladem přirozenosti Boha [Ale i opačně (ač to není výslovně uvedeno), nepostupovat s B.. (postupovat bez B..), je proti rozumu.].
Takto definované hřiště prezentuje jako spásu před přehnanou transcendencí, která se pak z hřiště jeví jako naprosto irracionální, tak z druhé strany jako naději pro moderní, "vědecký" rozum, který sám sebe zúžil na vnímání jsoucna jako matematicky uchopitelného a empiricky použitelného.
Vznik tohoto hřiště je zrod křesťanství, jde o setkání mezi vírou a rozumem, mezi autentickým osvícenstvím a náboženstvím. A toto setkání, ke kterému je následně doplněn odkaz Říma, vytvořilo Evropu a zůstává základem toho, co lze právem nazvat Evropou.
Spojení Smlouvy a Události z přelomu věků s helénským [filosofickým] logosem. A papež vybízí k naslouchání velkým zkušenostem a k odvaze otevřít se celé šíři rozumu.
S tímto vším je velmi lákavé souhlasit, zvlášť když se pak před člověkem (přede mnou) rozprostírá inteligibilní svět, který má natolik milosrdnou povahu, že jsem vybaven dostatečným nástrojem (rozumem), abych se s tímto světem usmířil. Nebo jej ovládl, uchopil. A tady jsme u toho zakopaného psa. A při formulaci svého postoje budu používat logos i rozum stejně mnohoznačně, jak se mi jeví používány v diskutovaném textu.
Spojení s helénským logosem dalo vzniknout nejen Evropě, ale i Církvi a jejímu učení (kde katolicita opět rezonuje s universitou, tedy s tím hřištěm). A toto učení bylo stěžejním hybatelem celých dějin Evropského myšlení. Toto spojení v sobě implicitně obsahuje vznik universit, ale také renesanci a osvícenství včetně moderního, "vědeckého" rozumu.
Mohl bych se totiž trochu opičit a zeptat se:
Co nového přinesl helénský logos, kromě nezakotveného (protože polytheistického), a tedy obecného žvanění?
Namísto autenticity nabídl zvnějšnění pravdy do obecného výroku — což podstatně problematizuje podíl tázajícího se a do budoucna nechává nerozhodnuto, zda je ho vůbec třeba. Namísto osobní zodpovědnosti nabídl vnější pravidlo gramatické správnosti — tím zlegitimnil vpravdě libovolný, hypotetický diskurs. Toto všechno je také zrod Evropy.
A jistě, nabídl i jedinečnou událost radikální autenticity, která zakládá naději v určitou universálnost rozumu. Sókratovo "vím, že nic nevím" je jedinečné vyjádření autentické existence formou logosu, myšlení. Sókrates myslel doopravdy. Taky ho ale obecný logos odsoudil k smrti a popravil. Sókratova radikalita bourala sám princip peratického, obecného logosu. Pro obecný logos je podstatné, co už tady je. Předpokládá, že je s to uchopit celek skutečnosti.
A tento uchopitelný celek skutečnosti je také ve zrodu Evropy. A tedy i universálního hřiště. Je to zrod toho chlácholivého, milosrdného světa, kterému vládne rozum shora a se zdola mu jeho lidská analogie rozumí. Celek, který není ale tak úplně celkem, protože neobsahuje maličkost: kdo a proč takto svět uchopuje. Logos se takto neptá, logos za takové radikální otázky popravuje.
Z druhé strany, když tyto otázky dostatečně potlačíte, tak za nějakých dva tisíce let se dostanete až ke krásně jednoduché objektivní realitě, přehuštěné úžasnými technologiemi a k pojetí lidského poznání, které žádného Boha nepotřebuje. A tento styl poznání taky leží u zrodu Evropy.
Souhlasím, že není smysluplné vracet se zpět před osvícenství, před helenizaci. Úmyslem tedy není návrat, ani negativní kritika. Tak jako by měl vědecký rozum smeknout před tou skutečností, která jej teprve zakládá, tak by měla vejít do popředí teologického tázání jedinečná existence, která jako jediná může doopravdy rozmlouvat s B.. .
Nikoli Ho poznávat a vykládat, ale rozmlouvat s Ním.
„... to, co řekl jako první slova Bůh Abrahamovi: Lech Lecha, což se asi nejpřesněji překládá: Jdi sám!“ (cituji bloguneniho, který cituje pana Hvížďalu — holt postmoderní doba).
Bourej diskursy, jedině ty jsi zodpovědný za stav světa, nehledej alibi v logosu.
---
1) Svým způsobem je papežova přednáška marketingovým počinem topmanagera, snaží se oživit teologické téma na půdě university, nabádá moderní, "vedecký" rozum, aby nezapomínal na komponenty, které (shodou okolností) spravuje právě topmanagerova firma, a v neposlední řadě i zamává zástavou, aby se pod ní shromáždili ti, kteří se cítí ohroženi konkurenční firmou, která (jen tak mezi náma) se odlišuje jen tím, že přibrala špatné praktiky výroby. Ale dosti cynismu a ironie.
