Prohlášení Hillary Clinton, že vstupuje do presidentských voleb (I'm in, I'm in to win) je manou nebeskou pro dvě skupiny: podpůrce rodiny Clintonovy a profesionální Clinton-nenávistce. Druhá skupina už má docela bujný průmysl. Můžete si koupit I hate Hillary trička, hrnky, podložky pod computerové myši dokonce i atletické pánské chrániče. Můžete napsat příspěvek na rozličné websites, např. BlogsAgainstHillary.com. Můžete si vybrat z knihovny Clinton-nenávistných knih, které ji osočují ze všeho možného od lesbianismu k vraždě. Tenhle průmysl poroste.
Mrs Clinton posledních šest let pracovala velmi těžce na tom, aby omezila Hillary-nenávist. Proměnila se v bezchybně centristickou senátorku, která ko-sponzorovala návrhy zákonů spolu s prominentními konzervativci. Vydává ty správné zvuky ohledně potratu a pálení US vlajky. Nade vše podpořila válku v Iráku. Tahle změna brand-u měla dopad v jejím adoptovaném státě: ve většinou konzervativním upstate New York (severní, převážně zemědělská oblast - pozn. překladatele) získala 61% hlasů. Ale mírný efekt to mělo i ve Washingtonu: senátor Sam Brownback je jen jeden z několika význačných konzervativců, který se omluvil za předchozí nepřátelské pocity.
Bylo by ale naivní očekávat, ze Hillary-nenávist zmizí. Tento stav vychází z hlubokých emocí kulturní pravice. Strach z úspěšných žen odbornic, které shlížejí skrz prsty na rednecks a ženy v domácnosti. Nenávist k poručnickým liberálům, kteří chtějí nastolit Národní Zdravotní Plán a ostatní byrokratické monstrózity. Pohrdání svatouškovskými levičáky, kteří vyjeli k moci a bohatství na šosech svých manželů.
A k tomu je nutno přidat, že její manžel je nejnenáviděnější člověk pro celou pravici - rozkošnický baby-boomer (člen poválečného boomu v porodnosti - pozn. překladatele), který však opakovaně utíkal pravicovým popravčím z oprátky - a těžko pak najdete návod na příměří v kulturních válkách. "Nenávidím Hillary Clinton, protože je Hillary Clinton," píše jeden blogger, "a vím, že mí čtenáři mi rozumí."
Podpora války v Iráku Mrs Clinton vysloužila nový druh nepřátel - ty zleva. Když vloni v červnu mluvila pro levicovou Kampaň pro Americkou Budoucnost a odmítla okamžitý odchod z Iráku, dostalo se ji bučení publika. Levicová blogosféra ji pravidelně nadává za ničení opravdových Demokratických hodnot. Protiválečná aktivistka Cindy Sheehan ji dokonce přirovnala k Rush Limbaugh.
Ta normálnější část levice se alespoň probouzí k faktu, ze Hillary nikdy nebyla tou ohnivou radikální karikaturou z portrétu malovaného konzervativci. Vždycky byla pro-byznys (její často démonizovaná reforma lékařské péče odmítá kanadský model jednoho plátce a měla podporu mnoha podniků, které se obávaly rostoucích nákladů na lékařskou péči). Vždycky byla velmi náboženská a dokonce uvažovala o tom, že bude Metodistickou duchovní. Podporovala reformu sociálních dávek. Pokud ji pravice pokládá za Trojského koně levicového liberalismu, levice ji pokládá za Trojského koně korporátního Clintonismu.
Jak velkou roli hraje Clinton-nenávist ve volbách do Bílého domu? Mrs Clinton začíná v neobyčejné vysoké pozici: poráží potenciální Republikánské protivníky jako John McCain a Rudy Giuliani v přímých srovnáních průzkumu veřejného mínění. Ale zároveň začíná s podezřele vysokými negativy: v nedávném průzkumu její "nectnosti" byly stejně vysoko jako její ctnosti, 36%. Ale nic není nepřekonatelné. Aby se stala presidentkou, Mrs Clinton potřebuje vyhrát jen v jednom velkém státu z těch, které John Kerry v roce 2004 prohrál - a Ohio je v současnosti nakloněno Demokratům.
Ne příliš osamělý střed
Hillary-nenávist je pro Republikány dvojnásobně problematická. Zabraňuje vidět sílu Mrs Clinton: mnoho Republikánů žije v tak silné konzervativní kukle, že si myslí, že žádný normální Američan nikdy nebude to ženské zosobnění ďábla volit. A odhaluje všechno, co je na pravici páchnoucí a misogynistické. Hillary-nenávistci se můžou těšit na připravenou knížku Jonase Goldberga, Liberální fašismus, totalistické pokušení od Mussoliniho k Hillary Clinton, ale většina lidí se tomu spíš usměje. Hillary-nenávistci aplaudují, když Jerry Falwell (jeden z významných evangelikánských kněží a politických vůdců - pozn. překladatele) řekne, že kandidovaní Hillary by motivovalo jeho politickou základnu víc než sám Satanáš. Většina lidí to pokládá za znamení duševní poruchy.
George Bush si počínal překvapivě dobře mezi voliči ze skupiny bílých žen jak v roce 2000 (49%), tak v roce 2004 (55%, díky "matkám bezpečí"). 2.5% až 3.5% jeho vítězství nad Kerrym je připisováno zvýšenému počtu ženských voliček. A anti Mrs Clinton kampaň postavená na misogynii může poslat milióny ženských voliček k Demokratům.
Mrs Clinton je dobře vyzbrojena i proti konzervativním útokům. Je veteránkou Clintonových válek z devadesátých let (její hlavní pollster odhaduje, že Republikáni utratili $135 milionů za kampaň proti Hillary). Je zkušená pouliční bojovnice, která vynalezla termín "war room" (možná na politickou kancelář, jinak nesouhlasím pozn. překladatele) a na pomoc si může zavolat ty nejšpinavější rváče v oboru politických bojů.
Mrs Clinton taky může být schopna použít levicový anti-Clintonismus ke svému prospěchu - triangulovat mezi šíleneckou levicí a zpěněnou pravicí. Její nejnovější manévrovaní ohledně Iráku - mluví o návrhu zákona na zmrazení počtu vojáků, ale pokračuje v opozici k odchodu vojsk - vedlo k obvinění z přílišné opatrnosti a kalkulovanosti.
Ale na Demokrata zůstává Mrs Clinton poměrně jestřábí. Stále argumentuje, že nejdůležitějším světovým problémem není globální oteplovaní (bezpecně obecná pozice levice), ale zbraně hromadného ničení a teroristé bez hranic a států. A po vášnivě rozhádaných letech Bushovy vlády její kalkulovaný chlad nemusí být přijat negativně. Mrs Clinton nedávno prozradila v New Yorkeru, s náznákem samozvané spravedlivosti, jež tak vytáčí její kritiky, že ohledně Iráku "se nalézám, jak se často děje, v tom poněkud osamělém středu." Až přijde 2008, ten střed se může ukázat ne příliš osamělým.
