”Vždycky jsem snil”, říká anarchista v novele Tajný agent od Josepha Conrada, ”o skupině mužů absolutních ve svém rozhodnutí odmítnout veškerá morální pravidla … žádná lítost pro nikoho na světě, včetně seba sama a smrt ve službách dobrá a humanity.” Zároveň si však stěžuje, že ”nikdy jsem nemohl dát dohromady ani tři”.
Těch ochotných zemřít za účelem vraždění se v současné době zda být nadbytek: Turecko, Saúdská Arábie, Čečensko a Rusko, Pákistán, Izrael, Irák, Afghanistan a seznam zdaleka nekončí. Jedna se o nějaký nový společenský úkaz? Pokud ano, jak ho vysvětlit? Dá se tomu nějak zabránit?
Sebevražedný terorismus, stejně jako koncept terorismu obecně, se definuje obtížněji, než se na prvni pohled zdá. Jsou Palestinci opásaní výbušninami opravdu odlišní od těch předchozích Palestinců (a občasných Izraelců) ozbrojených noži a střelnými zbraněmi? Útočili se stejně mizivou šanci na přežití. A ani náhodou nebyli první, kteří obětovali svůj život za účelem skončení životů ostatních.
V prvním století našeho letopočtu Zealoti a Sicariove (dvě židovské sekty) útočili v Judei na římské okupanty a jejich spojence. K útokům si vybírali zejména veřejná prostranství.
Assassinové, kult aktivní v oblasti dnešního Íránu a Sýrie od 11. do 13. století, zabíjeli své cíle (hlavně muslimské vládce, pokládané za odpadlé od víry) zblízka a bez možnosti vlastního útěku. Jejich jméno pochází z arabského hashishiyya, účinky hašiše se vysvětlovala nezúčastněná odvaha Assassinu.
Od poloviny 18. století další skupiny podnikaly sebevražedné útoky proti koloniálním vládcům Indie, Indonésie a na Filipínách.
Dalším druhem jsou nespočetní jedinci, kteří umírají pro svou ideu, aniž by někoho brali s sebou; obětí hladovek v Irsku a Kurdistánu, budhističtí sebeupálení mniši a lidské čističky minových poli používané Íránem ve válce proti Iráku.
Přes všechny tyto částečně precedenty, tenhle typ terorismu, kdy teroristova smrt je nezbytnou a nedílnou součástí jeho činu, je poměrně novodobý. Poprvé se objevil počátkem 80. let v Libanonu. Moderní organizace jako IRA a ETA vždycky plánovaly útěk po (a někdy před) odpálení bomb, útoku minomety apod. Kampaň sebevražedných explozi aut a náklaďáku počatá Hizballáh – jedna z nich zabila v říjnu 1983 241 Američanů v Bejrútu a ve stejný den 58 lidí při útoku na francouzská kasárna – změnila tvář teroru.
Fakt, že Hizballáh začal trend sebevražedných útoku a že jeho rozšíření se shoduje s rozšířením ostatních islámských skupin – Hamás, Palestinský Islámský Jihad, Al-Qaeda a další – vede k snadnému závěru, že vinu má islámský fundamentalismus. Zastánci této teorie můžou jmenovat mnoho důvodů, kterými někteří teroriste ospravedlňují své útoky na základě islámských termínu a manipulují precedenty ustanovené Prorokem a jeho společníky. Plánovači akcí podrobně rozebírají význam tři klíčových konceptu: sebevražda, mučednictví a jihad.
Nesvatí bojovníci
Korán se vyjadřuje k sebevraždě jednoznačně: ztráta víry v Boha zasluhuje věčné zatracení. Na druhé straně mučednictví – smrt při jihadu, život obětovaný Bohu – získává věčný ráj.
”Nepovažujte padlé při cestě Boží za mrtvé. Nikoliv, oni žijí a nalézají svou obživu v přítomnosti Boží.”
Odměny, jež se dostane mučedníkům v ráji jsou vysvětleny v v části Koránu zvané hadith (proroctví a příběhy) a jsou vyšperkovány generacemi učenců. Islámští suicide bombers kráčejí na smrt, očekávajíc setkání s Prorokem nebo pohled na tvář Boží. Hříchy budou odpuštěny a mučedníci se můžou přimluvit v den spasení za příbuzné. Budou žít mezi řekami vína a medu, za ženy budou mít 72 černookých panen.
Je tedy sebeodpáleni hříšná sebevražda nebo svaté mučednictví? To částečně závisí na tom, jak definujeme těkavý pojem jihadu. Pro mnoho muslimů je jihad především vnitřním bojem a snahou o zlepšení sebe sama. Ale koncept jihadu jako války obrácené externě byl oživen hlavně s rozvojem wahhabismu, sunni islámské sekty založene v 18. století. Někteří islámští radikální teoretici ospravedlňují smrt nevinných a i ostatních muslimů ve jménu jihadu.
Zrovna tak suicide bombings, nebo jak říkají někteří zastánci “mučednické operace”, jsou racionalizovány jako úctyhodné vítáni smrti rukou nepřítele a jako legitimní taktika ,in extremis. Mezi ostatní sofistické argumenty patří dle některých teroristu i ten, že Bůh a ne terorista rozhodne o tom, zda suicide bomber zahyne a jestli ženy a děti zemřou spolu s shaheedem.
Někteří znalci věří, že nový pohled na mučednictví adoptovaný mnohými Shia muslimy po íránské revoluci roku 1979 vyškolil nový druh terorismu a Hizballáh, shiitska skupina, se ustanovil nedlouho poté.
Pevná víra v ráj je bezpochyby pozitivní přínos pro kohokoliv, kdo se rozhodne opásat výbušninami. Ale všechny tyhle teologické kotrmelce napovídají tomu, že náboženství může být zrovna tak překážkou, kterou musí aktéři “mučednických operací” překonat, jako motivem. Kupříkladu klerici Hizballáh jsou vždycky poněkud zdrženliví ohledně sebevražedných misí. A zcela stranou těchto pochyb je další přesvědčivý argument o tom, že islámský fundamentalismus je jediným důvodem vzestupu suicid bombings; ne-muslimové jsou jeho nejoddanějšími vyznavači.
Lidské řízené střely
Nejvýkonnější mezi všemi sebevražednými teroristickymi skupinami je s jednoznačnou převahou LTTE – Tamilští Tygři. V průběhu svého vyhlazovacího boje za nezávislý Tamilský stát na severu Srí Lanky, LTTE, mezi jinymi útoky odpálila roku 1997 nálože ve World Trade Center v Colombu a zabila dvě hlavy státu. Sebevražedné mise LTTE, které začaly roku 1987 jsou spíše inspirovany kultovní oddanosti vůdci Vellupilai Prabhakeranovi než náboženstvím. Kurdská PKK použila suicide bombers ve své snaze o autonomii a propuštění zajatého představitelé Abdullaha Ocalana. Inspiruje ji spíš marxismus-leninismus než Islám, zrovna tak jako Popular Front for Liberation of Palestine (PFLP).
Další styl vysvětlení sebevražedného terorismu se soustřeďuje na strádání a chudobu suicide bombers v tomhle životě, raději než na imaginární odměny v životě příštím. Bývalo pravidlem, že palestinský suicide bomber se dal snadno charakterizovat – mladý, svobodný, nábožensky založený a nezaměstnaný. Často měl osobní zášť vůči Izraeli – příbuzného zatčeného nebo zraněného izraelskou armádou. Kromě nebeských odměn pro sebe a příbuzné očekával i odměny pozemské ve formě posmrtne finanční odměny, nový dům, darovány rodičům poté, co Izraelci jako trest za jeho čin zdemolovali ten starý.
Ale vyšší finanční status mnoha z únosců z 9. září přinesl stín pochybnosti na předpoklad, že chudoba je nezbytnou, neřku-li dostatečnou podmínkou k sebevražednému terorismu. A od počátku druhé intifady v roce 2000 se změnil i profil palestinských bombers, několik z nich bylo dobře vzdělaných a méně oddaných víře, než těch z poloviny 90tych let. LTTE a zejména PKK a čečenští rebelové dávají přednost ženám, protože ty vzbuzují, nebo v minulosti vzbuzovaly, menší podezření. Některé palestinské skupiny (nikoli však Al-Qaeda) také používají ženy a musejí vymyslet nové náboženské sofistiky na ospravedlnění ženského mučednictví. Jak říká Yoram Schweitzer, expert na sebevražedný terorrismus z Jaffe Centra Strategických Studií v Tel Avivu, suicide bomber nemá žádný jednoznačný profil.
K lepšímu porozumění popularity sebevražedných útoku může pomoct zaměření se na výhody pro tu skupinu, která je podniká. Tyhle operace jsou zřídka, a spíš nikdy, práci osamělých pomatenců. Hamás, PIJ a ostatní palestinské organizace, jež je praktikují, rekrutují, indoktrinuji a trénují své suicide bombers. Scénář video výpovědi je předem napsán – ony samotné jsou filmovány krátce před výbuchem (takže skutečný motiv “mučedníka” je těžko rozeznatelný) a samotní sebevrazi se na ne dívají, aby si dodali odvahu k činu. Fotí se fotky později používané na propagandistické plakáty. Organizátoři potom doručí pěšáky na předem identifikované cíle. Al-Qaeda je proslavená expertizou a nezávislosti svých agentů, ale i oni jsou trénováni na svou specifickou misi.
Sebevražedný terorismus je kolektivní záležitost. Z tohoto hlediska jsou nejbližší historickou analogii piloti kamikaze, trénování jako skupina za účelem terorizovani americké flotily v Pacifiku v letech 1944-45. Sebevražda je pro tyhle skupiny přitažlivá zejména proto, že je to snadný způsob jak zabít velké množství lidí. Robert Pape z University of Chicago vypočetl, že mezi 1980 a 2001 průměr obětí při jednom sucide bombing byl 13 osob, zatímco při ostatních teroristickych akcích byl zabit pouze jeden člověk. 9-11 nebyl zahrnut do do kalkulace, čísla by byla daleko příznivější ve prospěch sebevrahů. Pro ty, kterým jde o maximální destrukci, ne jen o maximální publicitu, je volba jednoduchá.
Ta smrtelná účinnost je částečně výsledkem suicide bomber schopnosti adaptace k místu a časování detonace ve vhodném okamžiku. Jak říká Bruce Hoffman z think-tanku Rand, suicide bomber je “ultimatní chytrá bomba nebo lidská řízená střela”.
Když se objeví nebezpečí odhalení může detonovat okamžitě. Zakladatel PIJ, Fathi Shiqaqi, užíval tyto jedinečné výhody k ospravedlnění “mučednických operaci”. Palestinské skupiny považují sebevražedné útoky za způsob, jak vyvážit konvenční vojenskou převahu izraelské armády.
Spoléhání na smrt
Sebevražda je rovněž velmi pružnou technologií. Zatímco Hizballáh používá auta a náklaďáky k útokům na dobře bráněné cíle, Hamás, PIJ a někteří čečenští bombers se míchají mezi civilisty, skryté pasy nebo vesty plněné výbušninami a šrapnely. LTTE, která se dala na sebevraždy, protože ostatní metody měly frustrované nízkou účinnost, posílala suicide bombers v lodích přímo k atentátům; je daleko jednodušší, když atentátník nemá v úmyslu po činu utéct. Kdokoliv poslal dva suicide bombers, kteří málem zabili generála Perveze Musharaffa, velmi dobře téhle výhodě rozuměl.
Ačkoliv se to zda proti selskému rozumu, teroriste rovněž pokládají sebevražedné útoky za nízko rizikové, ve srovnání s měřítkem zkázy, kterou způsobí. Jak říká Osamova pravá ruka Ayman al-Zawahiri – “metoda mučednických operaci je tou nejúspěšnější cestou jak způsobit protivníkovi škodu a stojí nejméně obětí na straně mujahedeen”. Není třeba společníků na záchranu či útěk. Nebezpečí prozrazení kompliců je mizivé, když emisaři LTTE přežijí explozi, rozkousnou ampulí s jedem.
Kromě těchto taktických výhod, sebevražedný terorismus má i výhody strategické. Po debaklu v Somálsku v roce 1993 bin Ladin došel k závěru, že citlivost k obětem je achillovou patou Ameriky; palestinští teroriste mají podobný názor na Izrael. Suicide bombing proti sobě staví teroristicke pohrdání životem a předpokládanou lásku pro život na straně jejich obětí. To pomáhá stvořit dojem nezničitelného protivníka, svým pohrdáním osvobozeného k útokům kdekoliv. “Spoléhám na smrt, “ říká potenciální suicide bomber v “Tajném Agentovi”, ”která nezná žádné zábrany a nelze na ní zaútočit.”
Simultánní útoky zvyšují tenhle pocit bezmocnosti, stejně tak jako série útoku. Jak pozoruje Mr. Pape, téměř všechny sebevražedné akce jsou součástí kampaně. Velmi často, např. útoky na Američany a jejich spojence v Iráku, jsou vedeny za účelem osvobodit území okupované demokraciemi. Předpokladem je to, že demokratické vlády jsou citlivější a snadněji ovlivnitelné smrti svých obyvatel, než ostatní režimy. Kumulativní efekt těchto kampani byl přesně popsán klasickým historikem Josephem, který popisoval protiřímské povstání v Judei. “Panika byla horší a více znepokojující než samotná kalamita; každý tak jako v bitvě očekával smrt každým okamžikem. Lidé neustále pozorovali své nepřátele a přestávali věřit svým přátelům ...” Každodenní aktivity se staly nebezpečnými, obyčejný život se stal nedostupným.
Teroriste mají pár důvodů k víře, že tyhle metody vraždění fungují. Jedním z hlavních je odchod amerických a francouzských sil z Libanonu po masakrech Hizbullahu “Nemohli jsme tam zůstat a riskovat další sebevražedné útoky na marines,” napsal tehdejší americký president Ronald Reagan ve svých pamětech. Další zdánlivě ústupky sebevražedným kampaním, jako dočasný izraelský odstup z palestinských teritorií v polovině 90. let byly méně výrazně, ale terorriste mají tendenci leštit historii k vlastnímu prospěchu.
Kamikaze pomohli přesvědčit Ameriku, že Japonsko bude bojovat do posledního vojáka. Tohle přesvědčení částečně vedlo k rozhodnutí svržení atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki.
V neposlední řadě, stejně jako ostatní formy terorismu, sebevražedné útoky mají hlavně oslnit vlastní příznivce, stejně jako vystrašit protivníky – “mučedníci” mají důležitou propagandistickou roli. Některé skupiny přijaly tenhle druh operaci, aby udržely krok s konkurenčními partami, s kterými soupeři o rekruty a podporu. Tohle bylo zřejmě v Libanonu, kde i sekulární organizace imitovaly nové techniky zavedené Hizbollahem. Stejně tak rozličné odnože Arafatova hnutí Fatah přešly na “mučednické operace” z dříve preferovaných přepadu a guerrillovych útoku, po “sebevražedných” úspěších Hamasu a
PIJ.
Pronikne bomber vždycky?
Převaha sebevražd v současném terorismu pomáhá přesvědčit některé pozorovatelé, že útoky od Rabatu po Riyadh a Groznyj jsou všechny práci Al-Qaedy – zrovna tak jako si někteří příznivci konspiračních teorii mysleli, že za všemi teroristickymi útoky v 80. letech byl Sovětský Svaz.
Tenhle druh uvažování nahrává bin Ladinovi; a představa jednoho srozumitelného nepřítele má určitou přitažlivost i pro západní svět. Ve skutečnosti se však sebevražedný terorismus nerozšířil díky centrálnímu plánování, ale protože funguje. Už samotný termín suicide bombing se svým podtextem vychýleného zoufalství zakrývá zásadní racionalitu téhle metody. Některé hlasy v Americe a Izraeli rovněž argumentuji, že zakrývá obětí a preferují termín homicide bombings.
Jak se můžou cíle těchto útoku bránit? Tím, že si vybírají demokracie, teroriste si můžou být vcelku jisti, že protivník se zastaví někde před ‘Mongolskou metodou’ (paušálním vyhlazením populace, z které bombers vzešli). Přesto jsou však sebevražedné kampaně často prováděny s úmyslem vyprovokovat oběti ke kolektivnímu trestu, a tím dále radikalizovat aktuální či potenciální podpůrce, kteří by jinak mohli být odpuzováni masakry, zaviněné tímhle extrémním násilím.
Některé metody jsou jemnější. Protože útoky jsou kolektivními záležitostmi, jejich přerušení či prevence není jen otázkou chyceni bombera ; jsou tu verbíři, trenéři, průzkumníci, agenti, výrobci bomb a bezpečně domy.
Izrael zastavuje mnoho útoku pronikáním do těchto sítí – ale jak říká bývalý šéf vojenské rozvědky Schlomo Gazit, Izrael má přibližně znalosti, kde lze nepřátele najít a proto může pozorovat jejich pohyb a pěstovat si udavače.
Policie v takovém Londýně, či New Yorku tenhle přepych nemá.
Izraelské kontroly a koridory (těžko napodobitelné někde jinde), zadrží některé vrahy a rovněž ujistí veřejnost, že se něco dělá. Trochu tím neutralizují teroristy jak psychologicky tak vojensky. I když bombers proniknou ostrahou, pozorně bezpečnostní služby, které udrží pěší útočníky mimo restaurace nebo diskotéky můžou výrazně snížit počet obětí. Další metody zahrnují rychle rozptýlení davu z místa výbuchu, aby jej ochránili před následujícími explozemi.
Taková opatrnost může způsobit napjatý a frustrovaný život. Kde je to možné, nejlepší odpovědi by mohlo být omezení dodávek pro teroristy nejcennějších -bombers - pomoci politického kompromisu. Ale proti ultra-extremistům al-Qaedy, Hizbollahu a Hamasu, vyzvědačství, přerušení a pozornost můžou být jedinou cestou.
podle Ekonomisty a tak ...
