V rannim prosincovem chladu je rohova kavarnicka v rozsahlem komplexu hiroshimskeho nadrazi prijemnou oazou tepla a o sobote navic i klidu. Chybi ten vysoce organizovany rusny balet pracovniho dne, kdy se nadrazi a prilehle prostory hemzi ranni a vecerni spickou. Pro Japonce je ztratou tvare odchazet z prace drive nez v sedm, osm vecer. K velke produktivite to neprispiva, ale Japonsko je zvlastni zeme, plna kontrastu.
Priletel jsem v utery vecer a od stredecniho rana dojizdim s JR po Sanyo line nejakych 25km do Hachihommatsu a pak taxosem do Elpida FABu. Prace moc neni, spis jen PR navsteva na uklidneni zakaznika s typicky japonskym durazem na absolutni kvalitu. Kolega, ktery mne provedl taji zakoupeni listku a nalezeni spravnych nastupist uz A-bomb dome videl, tak si solove vychutnavam snidani a pozoruji, jak se za oknem zvolna zdviha slunce ke kratkemu dennimu programu. Stejne napred pojedu tramvaji, na kterou musim podlezt cele nadrazi a na jizni strane najit spravnou tramvajovou linku.
Podle mapky, kterou mi predesly vecer dal usluzny hotelovy concierge, jsem vymyslel, ze napred pojedu ke zname pamatecne budove, kterou v roce 1966 hiroshimska radnice vyhlasila pamatecnou na veky a v roce 1996 se dostala na World Heritage List.
Navrhnul ji v roce 1915 architekt ceskeho puvodu Jan Letzel, jako Hiroshima Prefectural Commercial Exhibition Hall, parkrat jeste zmenila jmeno a 6. srpna 1945 uz byla jen Strediskem verejnych praci, ale porad vyraznou dominantou mesta, hlavne diky sve zelene kopuli. Japonsko trpelo valecnou nouzi a Hiroshima byla temer vyhradne vojenskou zakladnou, stredni a vyssi skoly byly zavrene a studenti pracovali na valecnych projektech.
Chystam se prolezt cele okoli kolem Peace Park a pak jsem vymyslel, ze pojedu tramvaji do Hiroshima Port a odtud chytim rychlou ferry na Miyajima.
Od nadrazi ke Genbaku Dome jezdi dvojka a sestka. Sestka jela prvni a i v tramvaji vladlo ospale poloprazdno sobotniho rana. Domorodci mne pozoruji trochu podezrivave, jsem v tramvaji jediny gaijin, ktery se navic chova jako japonsky turista a foti podivne veci. Ujedu jenom asi osm zastavek a jsem na miste. Vystoupim z tramvaje, prejdu silnici a jsem hned u Dome. Chvili oblezam, ocumuju, ctu plakety a premyslim. O tom, ceho jsou lide schopni a tak. Po obloze se zenou mraky, skrz ktere chvilemi zimomrive zasviti ostre slunce, ale zmrzle holuby to nesplete. Asi cekaji na poledni zar, ale od more fouka studene.
Cestou od Dome k muzeu je Pamatnik Detem, ktere zahynuly jak pri vybuchu, tak pozdeji na zraneni a nemoce z ozareni. Je soucasti celeho komplexu Peace Park-u se zeleni, pamatniky, vecnym plamenem, muzeem, reflektivni vodni plochou, vse vyvedene v lehce socrealistickem zelezobetonovem funkcionalismu. Ale Japonci si v novych vecech moc na pestrost a zdobivost nepotrpi. S vyjimkou obcasnych harajuku divek a zajimave architektury je prumerne Japonsko striktne funkcni. A funguje naprosto perfektne.
Proto je homelesak dospavajici v parku docela kuriozitou. Tri postarsi damy v sirokych kloboucich, ktere byly na kratke pauze od ometani cesticek, muj zdvorily posunkovy dotaz po povoleni fotografie stejne zdvorile a s usmevem odmitly formou pred sebou zkrizenych predlokti. Ruce sevrene v pest a zkrizene v zapesti, zhruba ve vysi brady, znamena NE.
Tak se dosouram do muzea a prolezam jej od pocatku exhibice. Zacina od zalozeni Hiroshimy, ktera se v roce 1889 stala jednim z prvnich 31 mest ustanovenych na konci feudalni ery. Ode davna byla centrem vzdelani a militarismu.
Nijak se s tim netaji, ze byla nastupnim bodem vojsk, provadejicich invaze behem Cinsko- a Rusko-Japonskych valek. V roce 1900, v dobe Boxerskeho Povstani v Cine z Hiroshimy vyrazila 5.divize, ktera spolu s Brity povstani krvave potlacila. A vojensky vyznam Hiroshimy stale rostl, mezi radky popisu historickych fotografii lze vycist castecne priznani viny k agresivni expanzi. Vojska, ktera dobyla Nanking, vyrazila rovnez z Hiroshimy. Pocatkem roku 1945 vola japonska vlada po sto milionu cestnych smrti a ocekava se invaze. 7. dubna tehoz roku je Japonsko rozdeleno na dve casti dle hrebene pohori Suzuka a 2. armada ustanovuje ve meste hlavni stab.
8:15 AM, Aug 6th, 1945
Pred ocima mi proletla vazka
a usedla na plot.
Zvednul jsem se, vzal do rukou cepici
a uz jsem ji skoro mel
kdyz...
O duvodech shozeni, nasledcich, atd. je popsano mnoho tun papiru, bylo by asi zbytecne pridavat. Mne zaujalo par fotek – tahle je 2 hodky po vybuchu a tahle z relativne nedavne doby.
Surove osobni artefakty jsou velmi krute a pusobive, ale asi nejvetsi dojem na mne udelala hrstka origami jerabu. Jsou to ty, ktere skladala Sadako Sasaki v marne snaze vyplnit japonske prislovi – „Kdo slozi tisic jerabu, vyplni se mu prani“. Sadako chtela jenom zit, bohuzel...
Podobny, ale mene intenzivni dojem zanechavaji tisice dopisu, ktere kazdy starosta Hiroshimy zasila jako protest a zadost o zastaveni po kazdem testovacim nuklearnim vybuchu.
Kdyz jsem vylezl z muzea, svetelne podminky byly priznive, a tahle fotka neni aranzovana. Ale vysla...
V okoli jsem nasel jeste zajimavou pohrebni kapli a maly pamatnicek.
Vyrostl jsem v atomovem veku, od mala jsem ve skole pravidelne cvicil uprk do krytu CO, fascinuje mne technicka stranka veci, byl jsem i v muzeu v Nagasaki, pracoval jsem s panem Lanahanem, ktery delal na Manhattan projektu jako osobni tajemnik Oppieho, ale jasny cernobily nazor nemam. Podle vsech dostupnych udaju, paradoxne asi atomovky zachranily mnoho japonskych a americkych zivotu. Ale...
Z pametni knihy plne naivniho pacifismu jsem si zapamatoval jeden zapis:
Snad uz nikdo nebude zacinat valky, aby je nikdo nemusel koncit timto stylem.
Plny dojmu jsem nastoupil do tramvaje cislo pet a uz rusnejsim mestem jsem dojel do pristavu. A ejhle, byl jsem tam neco po poledni a dalsi rychlo-ferry jela az v pul treti. Tak jsem jen chvili ocumoval zenovy klid pred pristavem, kde se z mesta najednou otevrel prostor, obloha se roztahla a sobotni prazdnotou poloprumyslove oblasti ozdobene rozhazenymi obchody a restauracemi s barevnymi poutaci foukal studeny vitr od ocelove sediveho more.
Postarsi taxikar v bilych pletenych rukavicich mi zertovne nabidl, ze mne odveze az na Miyajima (to je ostrov ;-), ale zvolil jsem radeji hiroshimske nadrazi, kde se chystam nastoupit na vlak do Miyajima-guchi, ale o tom priste...
Fotky jako slideshow jsou tady.
