V Asii zadny shock, desnetesne nad confucianskum chramem v Tai-Pei, obklopenym bambusovym hajkem, ktery geograficky skoncil uprostred nekontrolovatelneho betonoveho urban-chaosu, pristavaji letadla na taipeiske vnitrostatni letiste. A ma oblibena budhisticka kaplicka v prumyslovem Hsinchu je v male zadni ulicce, primo naproti sluzebnimu vchodu do Ambassador hotelu.
Sem vcera konecne ochutnal zdejsi specialitu “Hiroshima-style Okonomiyaki“ ve stare casti mesta, tak se dnes tesim na repete. Zaponzsti foodies rozdeluji sve archipelago podle vychodne-zapadni linie. Hiroshima na Honshū patri do zapadni, venkovske, oblasti, kde se ji podivne veci jako syrove konske maso, nad kterymi moderni meststi hejskove z Osaky a Tokya ohrnuji nos. Okonomiyaki jsou v Japonsku vsude, hiroshimska verze je ovsem vehlasna.
Jak smele a tupe hlasaji samozvani omni-odpornici, na sluzebnich cestach se clovek nic nedozvi a mistni kulturu nemuze poznat.
Vselijake reference hovorily o Okonomiyaki restauraci primo na nadrazi, tak jsem si ji na hornim podlazi nasel.
Odmitl jsem posazeni ke stolku a zvolil misto u “baru”. Namisto baroveho pultu je ale na stejne vyskove urovni a hned proti zakaznikovu pultu rozsahly “hot plate” pokryty nerez plechem. Je to vlastne teppaniyaki s vyberem omezenym na ruzne okonomiyaki, mozna i nejake stir-fry cinskeho stylu.
“Sumi masen - Oyster okonomiyaki and Kirin Ichiban”
”Hai”
Servirka poklekla, aby nebyla vyse nez sedici zakaznik, hierarchicka pravidla plati i v restauracich.
Sympatiko reditelka me objednavky rozmazava naberackou palacinkove testo z pohankove mouky po nerezu a ja z prvni rady pozoruju vyrobu obeda, narocneho jak na manualni, tak na kulinarni zrucnost. Od pultu sala horko a za oknem sviti studene prosincove slunce. Reditelce se rosi celo, ruce se ji mihaji a pod cernym trickem se pri obcasne otocce houpnou vnady.
Prvni dousek Kirin Ichiban jen zasycel.
Kdyz je uvareno, podstrci mi hotovy vyrobek na osobni okraj plechu a ja si predem pripravenou spachtlickou se zdobenou rukojeti odkrojim stravitelny kousek, prelozim ho na obdelnikovy talirek z japonske keramiky a pomoci chopsticks vpravim do ust. Mezi palacinkou a omeletou je napln z bean sprouts, cinskeho zeli, tenkych platku bucku, ustric, krevetek a cely vyrobek je pomazan specielni nasladlou omackou a lehce posypan susenou petrzeli.
Snedeno, vypito, zaplaceno a sejit o poschodi nize, najit spravnou vlakovou linku, koupit listek, najit nastupiste, vlak a po pul hodce sobotnim odpolednem hiroshimskych predmesti dojet do Miyajima-guchi.
Pocit je definitivne vyletnicky, billboards a veskere reklamy hulakaji obrazky oranzove shinto Torii na podkladu modreho more a par spolucestujicich miri stejnym smerem. Vetsinu pasazeru zadny vylet neazajima, sousedni ctyrka stredovekych delnasu se o necem hada hrdelni japonstinou a pijou k tomu pivo z plechovek.
Vystoupit spravne a po par blocich doleva konci pevna zem a zacina organizovany nastup na ferry. Nastupiste jsou dve a z kazdeho odjizdi lod, schopna i prepravy aut, ve frekvenci zhruba 15 minut.
Jeste nez nastoupim, zaujme mne na turistickymi atrakcemi hodne huste ulici velika vyloha, za kterou prosedively pan nudne odebira vyrobky z automatickeho pasu a sklada je do drevenych krabic.
Jmenujou se momijimanju a to znamena javorove kolacky a je tomu tak dle tvaru javoroveho listu nikoli podle chuti. Testo je podobne piskotove bublanine a napln je vetsinou z ruzne ochucenych sladkych beans. Jsou specialitou prodavanou v celem Hiroshima kraji, ale nejlepsi a necerstvejsi jsou prave na Miyajima, kde se japonske javory s malymi listky michaji s borovicovymi jehlicnany na horske pisecne pude.
Cesta na Miyajima trva tak deset minut a fouka hodne studene. Lod je zarizena na osobni i automobilovou prepravu, sedim na horni palube a nechavam si hlavu mrazit ledovym vetrem. Vyhled za to stoji. Cela velika zatoka je obklopena horami, na severu se rysuje bila linka Hiroshimy, na zapad zari jakasi bila, krestansky vyhlizejici katedrala uprosted tmave zelene hory a na vychod s pohybem ferry roste Miyajima. Kratce pred pristanim se po prave strane zjevi matny obrys slavne Torii.
Par kroku na pevne zemi zajasam a vzpomenu si na jezovce, ale jezovec to neni, pry medved. Nevim, nevim, Brehmova druhova kvalifikace kameninove karikatury by mozna mohla byt otevrena debate. Nicmene to jezovce ber jako zaznam do pamatnicku – “Na vecnou pamatku od Boutrose” ;-)
Stejne tak jako popis atomoveho vybuchu, i svetoznama Itsukushima Shrine si nemuze stezovat na nedostatek publicity.
Namisto recyklovanych frazi nabizim par osobnich uhlu.
Jednou z pozoruhodnosti ostrova jsou jeleni, vorazenejsi nez lazenske veverky. Ti co se pohybuji v turisticky hustych oblastech nedaleko chramu a nabrezi mestecka maji urezane parohy a akorat otravujou lidi, zerou jim mapy a okusujou tasky. Vyse na ostrove v lesich a kopcich jich par ma jeste parohy a na ty je pry radno davat vetsi pozor.
Po pruchodu chramem, za ktery se plati a kde si koupim talisman pro zdravi a obecny prospech, v nemz je ukryt kousek vysivaneho odevu bohyne, skryte nekde uvnitr a jejiz Novorocni prevlekaci ritual je hlavnim duvodem existence chramu, se poflakuji okolim.
Pisecne cesticky kolem more se po lavkach pres maly kanal zmeni v ulicky uvnitr maleho mestecka, ktere tak trochu pripomina evropske horske vesnicky. Udajne jde o nejlepe zachovanou pripominku Japonska z ery Edo. US nalety a nasledna zelezobetonova rekonstrukce ty drevene domky ze zbytku Japonska vygumovaly.
V malem kramku koupim par suvenyru a usmevava babicka pri souctu cen odstrci kalkulacku a zavola si o abakus. Tahle se necha fotografovat, na Miyajima jsou na turisty zvykli, je to jedna z nejnavstevovanejsich atrakci i mezi domorodci.
Zapadajici slunce mezi temnoucimi stiny jeste ozari pagodu, ale cestou k pristavisti uz soumrak zatahuje zavesy a lucerny ozaruji prazdnouci scenu.
Na malem nadrazicku, hned vedle ktereho jsou i konecne nekolika tramvaji, si koupim jizdenku a po zastavkach v Ajina – Miyauchikushido – Hatsukaichi – Itsukaichi – Shin-inokuchi – Nishi-hiroshima – Yokogawa vystoupim na hlavnim nadrazi.
Pravidelny slideshow fotek je tady.
