Příznačné ovšem je, že jako i v jiných případech rozhodování o důležitých záležitostech, se v ČR vede veřejná debata o tomto problému nevěcně a je plná dezinformací, mlžení či lží, což je případ například občanské iniciativy NE základnám.
Bohužel již tato věta je dezinformací. Naprosto žádná veřejná debata se nevede. Do poslední chvíle byl faktický stav věcí zatajován, zcela důsledně před volbami, váhavě před ustavením vlády. Až bezprostředně po uchopení moci programově proamerickou ODS (tím nechci říci, ČSSD by byla v tomto směru lepší, nakonec dnešní stav je produktem jejich vlád) byla věc oficiálně „oznámena“. Vliv výše zmíněné občanské iniciativy je zcela zanedbatelný, protože vztah Čechů k rozmisťování cizích vojsk na vlastním území je dlouhodobě jasný a neměnný. Proto to utajování, proto přesun rozhodnutí na dobu, kdy to veřejnost nemá možnost jakkoli ovlivnit, proto zoufalá snaha zabránit referendu. Nepovažuji za veřejnou diskusi kontinuální propagaci základen v médiích a pár zoufalých výkřiků subalterních internetových blogů proti. Navíc o diskusi vůbec nejde, jde o rozhodnutí.
Než se do toho pustím, jen krátce shrnu tři problémy, které většinu odpůrců základen předem diskvalifikují z věcné debaty:
- neznalost technických parametrů amerického systému Národní protiraketové obrany
- nepochopení základních principů fungování mezinárodní a bezpečnostní politiky
- ideologická předpojatost či otevřený antiamerikanismus
- argumenty postavené na pocitech, dojmech či víře ignorující reálná fakta
Pěkný obrat, kterým autor předem vylučuje z „věcné debaty“ velké skupiny odpůrců. Zejména body 3 a 4 jsou až naivně jasné. Antiamerikanismu diskvalifikuje, proamerický fanatický vlezdoprdelismus nikoli, o základnách tedy můžete „věcně debatovat“ nejste-li antiamerikanista, ale pokud se v debatě vyjádříte proto nim, jdete z kola ven z důvodu antiamerikanismu. Tento způsob „věcné debaty“ miluji, je jako kdysi na semináři z MDH:) .
Body 1 a 4 je třeba spojit dohromady. V prvé řadě je třeba říct, že nikdo dostatečně nezná technické parametry amerického systému, jen si to někteří myslí. Jako každá strategická zbraň podléhá i tento systém hlubokému utajení a seznámení se s mediálním vývarem, uvolněným příslušnými tajnými službami není možno považovat za objektivní informace. Dokonce zastávám názor, že technické parametry tohoto systému v současné době neznají ani jeho tvůrci, vzhledem k prosakujícím informacím o nepříliš úspěšných zkouškách. Asi to není oficiální postoj, ale připomínám reakci místních pobočky US Army, která na neúspěšné pokusy reagovala slovy, že se systém rychle vyvíjí a v budoucnu to určitě vyjde… Myslím, že s pocity a vírami pracují bohatě obě strany, jako vždy, když je pravda tajná.
Na závěr poznámka k bodu 2. Pokud bychom opravdu striktně trvali na této podmínce, nebylo zejména na americké straně s kým jednat. Nedávná historie jednoznačně „in vivo“ ukázala, jak americká administrativa tyto principy nechápe. Občas mám dojem, že některá rozhodnutí dělá tajná protiamerická skupina s cílem zničit Spojené státy. Dovolím si tvrdit, že i politologie českých hospod byla zase jednou blíže realitě, než stratégové na obsazených indiánských územích:)
Mapa pokrytí americké protiraketové základny
Není nic účinnějšího než pěkný názorný obrázek. Škoda, že se autor již nevysvětlil význam slůvka „pokrytí“. Co to vlastně znamená? Nad tímto územím je možno sestřelit nepřátelskou raketu, nebo skutečně zabránit dopadu balistické střely? S jakou pravděpodobností? Nevíme to a obávám se, že to dnes nevědí ani konstruktéři tohoto zařízení. Základnofilové mohou ale usínat v klidu, že jsou v zelené oblasti. Možná jsem natvrdlý, ale mě z mapky není „jasně patrné, že větší část Evropy bude chráněna“ tím spíše, že některé globální dezinformace, které v posledních letech vypustil náš spojenec, mou důvěru nezvyšují.
Uvěříte-li však této mapce (protože jiný vztah k ní než víra/nevíra v současné době být nemůže), pochopíte, proč se o celou záležitost tak intenzívně zajímá Rusko. Systém pokrývá možná 1/3 jeho území a pokud ona obrana skutečně umí ovlivnit let rakety ve vyznačeném území, musí její „elektronické oči“ sahat ještě mnohem, mnohem dál. Možná je ta pozorovací složka systému mnohem důležitější než vlastní antirakety a tím i pro hostitelský stát nebezpečnější. Rusku se záležitost pochopitelně nelíbí a má příležitost podniknout protiopatření. Tentokrát již ne proti nějakým vzdáleným jaderným velmocem, nýbrž konkrétně proti ČR. Nevím, zda je možno se vyjádřit jasněji .
Poslední argument hovořící o tom, že se systémy protiraketové ochrany stávají prvním cílem preventivního útoku protivníka, je sice věcně správný, nicméně je použit velice účelově. Vztahuje se totiž na situaci, kdy existují dvě velmoci disponující každá značně rozsáhlou a sofistikovanou jadernou výzbrojí. Zkrátka řečeno, jedná se o situaci studené války. Tehdy skutečně platilo, že by se jakékoliv protiraketové systémy oponenta staly přednostním cílem úderu. Nicméně současná situace a hrozby, před kterými má americká protiraketová základna chránit, jsou naprosto odlišného charakteru, než byla ta, jíž USA čelily během studené války.
Toto je čistá manipulace, protože situace je velmi podobná. Pokud někdo skutečně reálně připravuje útok na US či jeho spojence chráněného jakoukoli účinnou obranou, musí v prvním kroku naplánovat odstranění této ochrany. Střílet „do plných“ je hloupost. V principu se jedná pouze o přenesení místa první úderu na naše území a US pak budou mít více času na organizaci dalších kroků k ochraně vlastního území, nikoli toho našeho. V tomto světle dokonce není nutné, aby US deštník nějak dobře fungoval (klidně může účinnost zůstat stejně špatná, jako dnes), jedná se hlavně o to, aby nepřítel uvěřil v jeho funkčnost.
Americká protiraketová ochrana má bránit USA s jejich spojence před relativně nízkým počtem méně technicky vyspělých střel, které mohou odpálit státy jako Severní Korea nebo Írán. Mohou tak učinit z mnoha důvodů: jako zoufalý poslední akt pomsty v případě, že by proti nim byla podniknuta vojenská operace ze strany demokratických zemí; jako způsob „potrestání“ spojenců USA za jejich podporu politiky USA; jako nástroj vydírání západního světa nedemokratickými a antizápadními režimy.
Ať už by zaútočily z jakéhokoliv důvodu, jejich útok by byl nesrovnatelně méně masivní, než by býval byl ten, který by v dobách studené války podniknul Sovětský svaz. Americká protiraketová obrana je tedy designována právě proti takovému druhu napadení. Není, jakkoliv to někteří lidé stále hloupě opakují, zamířena proti Rusku, které by ji se svými stovkami mezikontinentálních střel hravě překonalo. Americká protiraketová obrana nezpůsobí nové závody ve zbrojení, protože se jí Rusko nemusí obávat, není pro něj relevantní hrozbou. Na druhou stranu by v případě dokončení účinně snížila možnost menších, nedemokratických a často velice nebezpečných zemí vydírat Západ pomocí malého počtu balistických střel.
Pravděpodobnost, že to málo střel, které možná někdy v budoucnu budou „teroristické“ státy mít, použijí k zasažení České republiky (pokud tu nebudou vojenské cíle) je naprosto minimální. To považuji za oprávněnější začít budovat ochranu proti meteoritům.
Těžko předpokládat, že nějaký teroristický stát jen tak vystřelí na US balistickou střelu (kterou nemají) s jadernou hlavicí (kterou má jen jižní Korea). V historii zatím vždy (snad s jednou výjimkou) státy válčily s USA proto, že národní zájmy USA došly až na jejich území a ne proto, že Ameriku napadly. Možná si toho pan Dvořák nevšiml, ale Iráčané nezabíjení Američany v Texasu, nýbrž v Iráku, Srbové nebombardovali New York a Vietnamci nevtrhli do Kalifornie.
Pokud je ale tento deklarovaný záměr pravdivý, musíme se zamyslet nad trochu globálněji nad politikou US. Tato obrana má tedy posloužit k tomu, aby bylo možno mimo jiné beztrestně aplikovat strategii preventivních válek. Tímto se my, poklidný státeček bez jakýchkoli vojenských ambicí stáváme součástí těchto sporných konfliktů bez toho, aniž bychom je mohli jakkoli ovlivnit.
Ať už by zaútočily z jakéhokoliv důvodu, jejich útok by byl nesrovnatelně méně masivní, než by býval byl ten, který by v dobách studené války podniknul Sovětský svaz. Americká protiraketová obrana je tedy designována právě proti takovému druhu napadení. Není, jakkoliv to někteří lidé stále hloupě opakují, zamířena proti Rusku, které by ji se svými stovkami mezikontinentálních střel hravě překonalo. Americká protiraketová obrana nezpůsobí nové závody ve zbrojení, protože se jí Rusko nemusí obávat, není pro něj relevantní hrozbou. Na druhou stranu by v případě dokončení účinně snížila možnost menších, nedemokratických a často velice nebezpečných zemí vydírat Západ pomocí malého počtu balistických střel.
Jak se zdá pane Dvořáku, Rusko vám, ani americkým mírotvůrcům moc nevěří a opakováním frází se stav těžko změní. A navíc se Rusko může přetvařovat, že tomu věří v ohrožení a podniknout taková protiopatření, která by jindy jen velmi těžko vysvětlovalo. Pak může nastat paradoxně situace, že my tu budeme mít pochybný systém a budeme v lepším případě zabezpečeni proti střelám, které neexistují a oni na nás namíří skutečně účinné a odzkoušené zbraně.
2) Dá se antiraketová základna programu Národní raketové obrany USA použít k vystřelení rakety s jadernou bojovou hlavicí proti území jiného státu?
Argumentace je od začátku zavádějící. V době, kdy existují mobilní odpalovací prostředky, menší jaderné zbraně na nosičích kratšího doletu, nemůže být žádný problém nejaderný stav základny velmi rychle změnit. Důležitá je infrastruktura a připravené zázemí, jehož „nejadernost“ asi bude těžko někdo posuzovat. Co se týká souhlasu české vlády, to je naprosto iluzorní. V době, kdy jsou u kormidla kolaboranti typu Topolánek, Vondra, Parkanová a jiní, je souhlas předem zajištěn bez ohledu na názor veřejnosti. I hloupá smlouva na mýtný systém měla tajný dodatek. Kde je zaručeno, že podobný předběžný souhlas nebude v tajném dodatku již při podpisu základní smlouvy?
Vyplývá pro nás z členství České republiky v Severoatlantické alianci povinnost vybudovat u nás základnu programu Národní raketové obrany USA?
Otázku bychom měli poněkud přeformulovat: „musí ČR hájit své bezpečnostní zájmy jen skrze NATO a EU a nikdy jinak?“ Odpověď zní ne.
Když nevyhovuje otázka, je ji třeba přeformulovat a správně si odpovědět. Hájení bezpečnostního zájmu ČR tím, že ze sebe udělám dobrovolně vojenský cíl je skutečně originální.
Česká republika tím na sebe vezme díl odpovědnosti za obranu západní civilizace a tím se vymaní z historické zátěže defétismu a provincialismu.
Tak toto je skutečně perla argumentace. Základny nám pomohou stát se jinými, lepšími (jak by řekla Tornádo Lú), konečně máme příležitost zbavit se své historické malosti:) Kdybych nebyl antiamerikanista a mohl se účastnit „věcné diskuse“, nazval bych to minimálně emocionálním vydíráním. Ten skok od „bezpečnostních zájmů ČR“ k „odpovědnosti za obranu západní civilizace“ je skutečně působivý. Za císaře pána a jeho rodinu, na Bělehrad!
(pokračování možná příště)
