Sprcha - denní dávka zdravé kritiky pro osvěžení mysli
Denní dávka zdravé kritiky pro osvěžení mysli
 Titulní strana   Všechny články   Všeobecná diskuse   Deníky 
 Co je nového   Co se píše jinde   Politika   Kultura   Média   Technologie   Internet 
Netolerance (první poznámky k Lévinasovi)
Tomas
26.02.2007 11:48:48 MET
(Všeobecná diskuse/Všeobecná diskuse)
Netolerance netolerance především značí, že jsem tuto netoleranci s to rozpoznat. Nebo ochoten jako takovou označit, a poté s ní tak zacházet.

 
 

První poznámky k Lévinasově knize Totalita a nekonečno. (Po prvních 59 stranách.)

Lévinas vychází z premisy heterogenity. Podřizuje tomu i pojetí poznání. Proti tomu nic, jsem na začátku čtení a dosud je to čtení fascinující. Momenty naprosté bezradnosti (a představ zdlouhavého, bezcílného domýšlení některých tezí) střídají pocity naprostého uvolnění a skoro zadostiučinění při četbě třeba hned následujícího odstavce.

Chci psát o momentu, který mě dlouho trápí.

Snažil jsem se vydobýt ten karteziánský model, že ze sebe stvořím svět. Pochopím svět. V Hledání postoje jsem naznačil, že bez facky zvenku to nelze. Že je třeba jistého principiálního respektu k tomu, co nejsem já. To s sebou nese ale nezanedbatelnou potíž, jak určit, které facce už říci ne. Jak to vydyndat sám ze sebe? Libovůlí? Nebo se mám spustit s nějakou "obecnou pravdou", a mám tak resignovat na svou ambici (pochopit svět ze sebe)? Takové spuštění by nepochybně bylo delegací své vlastní zodpovědnosti, a tedy resignací na to hlavní, na vlastní autenticitu.

Přitom nikdo nepochybujeme, že se ve světě se lží setkáváme. Víme o ní. Často je to ale náš vlastní stín. Zvlášť, když si za cestu vytknu bezbrannou otevřenost. Kde pak mám ty zbraně hledat, abych je se lží zkřížil?

Za literární skvost, který presentuje lež, považuji jednu pasáž z knihy pohádek Boženy Němcové. Je to v pohádce O třech zakletých psech. Nebudu ji tu celou vykládat. Čerpám z kouzelného (šestého) vydání nakladatelství JOS. R. VILÍMEK v Praze roku 1940. Přímé citace budou kursívou.


Bratr se sestrou byli na cestě a dostali se do velmi nevlídné pustiny, kde jim nebyli k užitku ani jejich tři zázrační psi. Dostali se k hoře, do které vedla skleněná vrata. Uvnitř načapali hospodyni, která normálně sloužila 150 loupežníkům. Když z ní toto tajemství vymohli, počkal si Vítek na ty loupežníky se svými psy, přepadl je a všechny zamordoval. Pak se ukázalo, že náčelník těch loupežníků ten útok přežil. Tajně se s hospodyní "z kopce" domluvil, jak to řešit:

"Teď mě jen někde schovej," řekl loupežník, "by mne neviděl, až domů přijde, nebo by mě jeho chrti zajisté roztrhali. Musíš ho k tomu přivést, aby ty psy někam daleko poslal, a když pak bude sám, teprv ho mohu zabít."

Pak se spolu ještě chvíli docela otevřeně bavili. A pak

skryla baba svého pána a jídlem ho zaopatřila, potom se k setře Vítkově lichotně chovala a vždy jen litovala, že musí s bratrem pryč odejít. [Vítek se chtěl znova vydat na cestu] "Co ty ještě všecko zkusíš s tvým podivným bratrem!" tak jí domlouvala, "nic za to nedám, že tě ještě ty potvory naposled také roztrhají. Znám já takové obludy, vždyť jsem to od mého pána častokráte slýchala. Co se toho týče, ani nevěřím, že ho ti psi roztrhali, on si jistě pomohl a najednou bude tu, a pak se vám zle povede. Proto bych ti radila, bys mne poslechla. Vidíš, když bratra k tomu přivedeš, aby ty psy někam daleko odtud poslal (třeba ať někam zaběhnou a více nepřijdou), pak tě bratr také s sebou nevezme a raděj zde nechá a snad i sám tu zůstane, jelikož se bez nich nemůže na takovou cestu vydat. Zde máš, co jen ráčíš, byla bys sama proti sobě, kdybys mne neposlechla. Uděláš–li tak, jak pravím, nic se ani tobě, ani bratrovi nestane, ba tenkráte se vám teprv u mého pána dobře povede."


Chtělo by se do toho vstoupit asi stokrát, pořád tam vlepovat nějaká (sic!), [vsuvky] a podobně. Nechal jsem schválně tok té řeči téct, jak byl napsán. A smekám před paní Němcovou klobouk. Tady je předestřena lež. I se vším tím, že to někdo konkrétní říká nějaké konkrétní sestře. Je tam i ten ostych z vlastního lhaní. Jak píše Lévinas:

Úmysl poznat a dosáhnout Druhého se uskutečňuje ve vztahu k druhému, který se rozvíjí ve vztahu řeči, [ta B. N. je přímá řeč!] jejímž bytostným momententem je oslovení, vokativ. a kousek dále píše, že ikdyž je Druhý tím oslovením (třeba) uchopen, zraněn či znásilněn, je zároveň "respektován". Druhý je prostě bytost mimo kategorie.

Ten citát z B. N. je úžasnej. Čtenář už ví o úmyslech té baby. Přesto, když je vtažen do té přímé řeči, tak se v tom topí úplně jako ta baba. Ona vlastně říká pravdu (von se z toho určitě zachránil), je bezradná v té řeči vůči tomu druhýmu, ale nakonec končí tou předsevzanou manipulací (vylhaným postojem), že jim tady bude dobře bez psů, když přitom je to její úkol ty psy dostat pryč, aby sestru s Vítkem mohl její pán zavraždit.

(Mimochodem, baba má pravdu i v tom, že sestru nakonec ti psi roztrhají, ale je to sestřino chování, které to způsobí. Tak daleko zatím do té pohádky nevidím.)

Lévinas v části Rétorika a bezpráví píše, že je velmi důležité vypořádat se s problémem sofistiky, protože ne každá rozmluva je vztah k exterioritě. Mohu prostě k Druhému přistoupit nepoctivě (nikoli čelem, ale oklikou). Pravá filosofie u Platóna se chtěla vůči této (nepovolené) zkratce vymezit.

---

vzdát se psychagogie, demagogie, pedagogiky, které zahrnuje rétorika, znamená přisoupit k druhému tváří v opravdové rozmluvě. Bytost pak není v žádném stupni objektem, je vně uchopování. Toto oproštění od jakékoli objektivity pozitivně znamená, že bytost se zpřítomňuje v tváři, znamená její výraz, její řeč. Jiný jakožto jiný je Druhý. K tomu, abychom jej "nechali být", je zapotřebí vztahu rozmluvy; čisté "odhalování", v němž se druhý dává jako téma, jej nerespektuje dostatečným způsobem. Spravedlností nazýváme právě toto oslovení tváří v tvář, které se děje v rozmluvě. Jestliže pravda vzchází v absolutní zkušenosti, kdy bytost září svým vlastním světlem, pak se pravda děje pouze ve skutečné rozmluvě neboli ve spravedlnosti.

---

Je jasné, že jsem chtěl naznačit, že ta lež souvisí s pocitem nespravedlnosti. V rozmluvě. Že souvisí s pocitem, že z druhé strany ta rozmluva není vedena poctivě, ale že je kašírovaná.
 

>>> diskuse >>>  

Základní nabídka
- registrace nového uživatele
- jak na to (aktualizace 19.1.03)
- časté dotazy
- vyhledávání

Login
Jméno:
Heslo:
 
Registrace nového uživatele

Komentáře chronologicky (15)
- Re: Ano by Tomas
- Ano, by cnemo
- Tak o tomto by Tomas
- Já mám z vašich úvah by cnemo
- ono to ale není zas tak nepochopitelné, by Tomas
- Omluvám se, by cnemo
- dost dobrý by Tomas
- jejda, by Tomas
- Jó, Tomáši, by Ales Zeman
- no, dal jsem na Tebe, Aleši, by Tomas
- no jo, by Tomas
- K Boženě Němcové by Ales Zeman
- zpustlík, ale spustit se by Ales Zeman

Related Links
- More on Všeobecná diskuse
- Also by Tomas

Komentáře: Zobrazení: Řazení:
 
 
Netolerance (první poznámky k Lévinasovi) | 13 comments (8 topical, 5 editorial, 0 pending)
 
 
K Boženě Němcové (3.66 / 3) (#2)
Ales Zeman 25.02.2007 09:59:05 MET
(User Info)

bych ještě přidal např. monolog Marka Aurelia ze Shakespeara, který mi připadá jako skvost demagogické rétoriky.


Philosophie: Toujours en ricaner. (Flaubert)
 
 
no jo, (5.00 / 2) (#3)
Tomas (kasprciuzenáčGmailtečkacom) 25.02.2007 10:25:16 MET
(User Info)

to bych ale musel mít toho Julia Caesara načtenýho, abych to mohl použít. Ale možná Julii budu někdy předčítat i Shakespeara.

-

Berte mě jako takovýho kašpárka
[ Parent ]
 
 
Omluvám se, (5.00 / 1) (#8)
cnemo 25.02.2007 14:12:26 MET
(User Info) http://nautilus.bloguje.cz

podle mně je to docela nesmysl, velká, těžce definovatelná slova napasovaná na "konkrétno". Výsledek není použitelný k poznání, nezjednodušuje chápání situace (spíše naopak), nevyplývají z něj žádné použitelné závěry. Ale nechci ubližovat, možná to někomu jinému něco řekne. Pořád mám pocit, že vaše vyprávění je o tom, jak cítíte fakta a ne o tom, jaký mají reálný dopad.

 
 
ono to ale není zas tak nepochopitelné, (5.00 / 3) (#9)
Tomas (kasprciuzenáčGmailtečkacom) 25.02.2007 21:33:46 MET
(User Info)

cnemo. Vy se ke skutečnosti vztahujete z předpřipravené pozice, kterou je Vaše dosavadní rozumění světu (sladění se světem).

Já, přestože tomu moc nerozumím, se snažím vztáhnout k tomu světu trochu komplexněji. Zůstává pro mě problémem i ta sladěnost, tedy v kontextu Vašeho příspěvku pro mě nejsou samozřejmostí ani takové pojmy, jako výsledek, použitelnost k poznání, použitelné závěry a koneckonců ani to vyplývání.

Není to ode mne žádná póza, pokud pomineme eventualitu, že samotná sebevědommá (svůj postoj hledající) existence je pózou. Pak by ale ztrácel význam ten pojem póza.

Někdy Vás podezírám, že si na toho nechápajícího trochu hrajete, abyste měl "pohodlnější" argumentační posici. Snažit se rozumět druhému, znamená vyjít ze svého domečku. Vy radši zůstáváte doma a z okna vzkazujete, že tomu nerozumíte.

Ať se Vám to líbí nebo nelíbí, pojetí reality zůstává výsostnou doménou konrétního, jedinečného subjektu. Je to totiž poznání. To, že Vy si to nemyslíte, je jen důsledek toho, že Vy jste to své (jedinečné) pojetí delegoval na momentálně přavžující přístup ke světu. Vlastně jste se toho svého vlastního pojetí vzdal. Delegoval jste zodpovědnost za toto své pojetí na tu obecnou řeč, "která se říká".

Přitom s tou obecnou řečí jste se setkal taky jen ve slovech. Jistě, Vy teď začnete argumentovat objektivními pokusy, které potvrzují teorie. Vy ale jistě také znáte logiku, takže víte něco o logickém systému a o gramatických pravidlech. Takže byste měl připustit, že tato argumentace se děje uvnitř toho pojetí, které Vám zpochybňuji. (V řeči logiky: tvrdím, že je víc logických jazyků, podobně konsistentních. Vy mi budete argumentovat nějakou tautologií, platnou v tom Vašem gramatickém systému a budete po mně chtít, abych dokázal, že v tom Vašem jazyce neplatí. Jenže já nezpochybňuju vnitřní konzistenci jazyka. Já mluvím o tom že těch jazyků (pojetí) je víc.)
-

Berte mě jako takovýho kašpárka
[ Parent ]
 
 
Já mám z vašich úvah (5.00 / 1) (#10)
cnemo 28.02.2007 20:08:00 MET
(User Info) http://nautilus.bloguje.cz

pocit, že se točíte v kruhu. Snažíte se chápat svět bez předchozích předpokladů (nazval bych to axiomy), jenže to moc nejde. Ať děláte co děláte, nějaké axiomy-předpoklady buďto mlčky nebo otevřeně přijmout musíte. Já to chápu jako pevný bod v cyklické provázanosti světa. Od tohoto bodu jdu pomocí co nejjednodušším způsobem dál a dál, najednou se vracím zase zpět k axiomům. Pokud jsem takto nezískal negaci axiomu, a má myšlenková cesta se alespoň přibližně shoduje s realitou, tuším, že bych mohl být blízko pravdě. Pokud ne, opravím axiom. Nedoufám v nalezení absolutní pravdy, protože tou je jen totožná kopie reality, hledám co nejméně zjednodušený model, který co nejvíc odpovídá skutečnosti (avšak v důsledku je vždy alespoň "trochu chybný") a zároveň rozložitelný do synaptických vah mých neuronů:)

Chcete-li postupovat "komplexně", zbavte se v prvé řadě dichotomie já - svět, která vám vytváří jakousi zvláštní protikladnou dvojici. Při pohledu zvenčí (pokud existuje), je jen svět a vy jste jeho nedílná a zcela konzistentní součást (tak bezvýznamná, že z toho není třeba dělat takové drama), při pohledu od vás zase není nic než vy a vaše vnímání - informace jež zpracováváte a jejich původ je nejasný. Váš mozek (pokud existuje), nositel vaší existence je špičkovým produktem "světa". Druhý pohled je automatický, o prvním musíme učinit předpoklad = reálný svět existuje nebo ne. Pokud tento líbivý předpoklad přijmete:), dospějete k mozku, neuronu, Na a K kanálků, molekulárním strojům a v neposlední řadě k projevu hromadného chování neuronů - emocím - jejichž hypertrofie vám podle mne mlží pohled na svět.

No, tak se můžete trochu pobavit, jak amatér przní filozofii, ale jak praví klasik, trapasy se mají zveřejňovat:)


V řeči logiky: tvrdím, že je víc logických jazyků, podobně konsistentních.
Já mluvím o tom že těch jazyků (pojetí) je víc.)


Poznámka možná z cesty. Mám pocit, že příliš přeceňujete úlohu slova. Alespoň pro mne jsou slova jen nálepky na lahvičkách s poznáním jevů, jejichž obsah je neslovný. V procesu učení byl jazyk jen protokolem přenosu neslovní informace do mozku, většina slov učitelů dávno zanikla, zbyl jen neslovný obsah. Je to podivná směs funčního modelu děje a převážně grafických schémat (u mě, někdo jiný může mít jinak, ale rozhodně to nebudou slova - pokud tedy jev pochopil). Nepociťuji jako problém rozumět jiným nálepkám (v přírodovědné oblasti), pokud dotyčný má v hlavě podobnou "lahvičku", kterou často definuje příroda sama. A když to nejde, můžeme společně zkusit chování obsahu v reálném světě.

U společenskovědců mám často pocit, že napřed vymyslí nálepku a pak hledají, co by do ní strčili. Obsah je tu proto, že existuje pěkná nálepka. Druhý moment je, že manipulují pouze s těmito nálepkami, nikoli obsahy lahviček. A protože obsahy jsou tvořeny uměle bez ohledu na realitu, neplatí často v realitě ani dalekosáhlé logické konstrukce na jejich základě, jakkoli se to ve formální dynamice nálepek může zdát. Shrnuto a zjednodušeno, ve společenských vědách je možno dokázat cokoli, protože předmětem úvah jsou slova, nikoli reálné děje.

Tyto mé asi svérázné představy jsou jedním z důvodů, proč vám velmi často nerozumím.

[ Parent ]
 
 
Tak o tomto (5.00 / 1) (#11)
Tomas (kasprciuzenáčGmailtečkacom) 06.03.2007 21:30:47 MET
(User Info)

by se dalo diskutovat hodiny a hodiny.

Pro Vás je pojetí skutečnosti (reality) východiskem, a současně i kritériem pravdivosti Vašeho vlastního poznávacího procesu. Netrápíte se nelogičností toho postupu, že "poznáváte" něco, o čem jste dopředu přijal představu o jeho povaze. Poznání je pak vlastně jen učením se hotové doktríně. Kterou za vás (ve slovech) zpracoval už někdo před Vámi. Dle mého je to náboženství par excellance. (štulec) Nehledě k tomu, že s tímto zpracováním jste se setkal téměř výlučně četbou či výkladem. Vyplývá mi z toho, že jste to naopak Vy, kdo přeceňuje úlohu slova, byť slova pohříchu "objektivního". Toto přecenění (zbožštění) objektivity je ta delegace zodpovědnosti za vlastní poznání, které Vám začasto vyčítám.

Netrápíte se ani metodologickými problémy, které tato cesta (cesta, která dopředu zná svůj cíl) s sebou nese.

Pro mě totiž pojetí skutečnosti není vůbec tématem. Naopak. Právě proto, že není jisté jak moc je to "výsledné pojetí" ovlivněno už samotnými předpoklady mého postoje, snažím se pracovat s tímto postojem samotným. Rozkrývat jej. Nemohu tvrdit, že jsem axiomů prost, protože to nevím. Rozhodně ale v tom svém postoji se snažím ty axiomy odhalovat a zkoušet. Nejde mi o pojetí, ale o rozumění. Je v tom pro mě velký rozdíl.

Svérázný je tedy spíše můj přístup k poznání, než ten Váš. Váš je naopak velmi typický. Ale neodpustím si ten přívlastek, že i alibistický. Alibistický v tom, že — namísto poctivého zpytování vlastního (opravdového) přístupu — si celou tuto práci odpustí a spolehne se na řeči, že voni řikaj, že to je tak a tak.

Tedy znova (zase, zase a zase...). Já se s Vámi nepřu o tom, jestli mozek či neurony něco produkují, neříkám Vám, že mám jinou odpověď. (Tady bych snad jen polemizoval s podivným vědeckým přesvědčením, že lokalizací procesu je něco z toho procesu vysvětleno.) Já se vám snažím vysvětlit, že poznání není samozřejmý proces. A že pokud k poznání přistoupím tak, že jde o hledání odpovědí, pak už své poznání omezuju. Už přistupuji na určitý principiální výklad světa a skutečnosti, ke které se teprve chci začít vztahovat.

No, tak se můžete trochu pobavit, jak amatér przní filozofii, ale jak praví klasik, trapasy se mají zveřejňovat:)
Vaše řeč byla velmi otevřená, cnemo. Tomu by se mohl posmívat jenom debil. Já si Vaši upřímnost považuji.

Mimochodem, když dám dohromady Vaše dvě tvrzení: nalezení absolutní pravdy, protože tou je jen totožná kopie reality a k tomu při pohledu od vás zase není nic než vy a vaše vnímání, pak když to spojím pojmem poznání, tak mi z toho vychází, že pro Vás je absolutní pravda stvořením světa poznávajícím subjektem. Nejste Vy, cnemo, nakonec zakuklený teolog? (to je taky štulec)
-

Berte mě jako takovýho kašpárka
[ Parent ]
 
 
Ano, (none / 0) (#12)
cnemo 09.03.2007 23:30:22 MET
(User Info) http://nautilus.bloguje.cz

Pro Vás je pojetí skutečnosti (reality) východiskem, a současně i kritériem pravdivosti Vašeho vlastního poznávacího procesu.

můžete mi nabídnout něco jiného? Já bohužel nic jiného nevidím. Co to má být, myšlenkové konstrukce nespojené s realitou?

Netrápíte se nelogičností toho postupu, že "poznáváte" něco, o čem jste dopředu přijal představu o jeho povaze.

To co nazýváte logikou jste získal pozorováním právě reality, máte v mozku abstrakci reality, jen ji křivíte fantazií do bizarních tvarů.

Opakuji,předpokládám jen jeden axiom, skutečnost je. Další přepoklady nejsou třeba.

Poznání je pak vlastně jen učením se hotové doktríně. Kterou za vás (ve slovech) zpracoval už někdo před Vámi.

Ne, to není doktrína. Základy "toho co napsali jiní" jsem si ověřil a denně ověřuji. Aplikoval jsem to na mnoho případů o nich jsem nečetl a kupodivu to fungovalo. Protože poznání je díky obrovské kapacitě mozku naprosto individuální (přesto, že výsledky se třeba shodují) a poznání má podle mě převážně neslovní charakter, je obsah mého (jakož i ostatních, kdo sledují svět okolo) velmi odlišný od slovních knižních formulací. Přírodě podáte prst (třeba si ověříte elementární platnost Newtonových zákonů) a ona vás zatáhne automaticky velmi daleko.

Ale neodpustím si ten přívlastek, že i alibistický. Alibistický v tom, že — namísto poctivého zpytování vlastního (opravdového) přístupu — si celou tuto práci odpustí a spolehne se na řeči, že voni řikaj, že to je tak a tak.

Ten alibismus je metoda sama. Jestliže nejste schopen zodpovědět otázku, nezbytnou pro další postup, prostě z její vhodné hodnoty uděláte axiom a kouknete se jak vypadá model. Není jednoduché doběhnout na konec rovnoběžek a kouknout, zda se zde skutečně protínají, ale postavit na tomto předpokladu systém je zvládnutelné:) Zapomínáte, že exaktních vědách to jen "není oni říkaj", máte většinou možnost si na věci "sáhnout", vy osobně vlastní rukou a mozkem.

Mimochodem, když dám dohromady Vaše dvě tvrzení: nalezení absolutní pravdy, protože tou je jen totožná kopie reality a k tomu při pohledu od vás zase není nic než vy a vaše vnímání, pak když to spojím pojmem poznání, tak mi z toho vychází, že pro Vás je absolutní pravda stvořením světa poznávajícím subjektem. Nejste Vy, cnemo, nakonec zakuklený teolog? (to je taky štulec)


Ne, ne a ne:) Ve skutečnosti je totiž nositelem poznání mozek, ať už lidský, nebo v budoucnu počítačový. Prostě v těchto konečných prostorech nejste schopen modelovat něco tak komplexního.

Ale pokud by se to povedlo (jakože je to nemožné), pak byste skutečně byl stvořitelem nového vesmíru:) Takže to vlastně nejde.

A abych to ještě trochu zamotal, nijak nevylučuji, že inteligence (člověk) nedokáže v budoucnu vytvořit to, čemu dnes my říkáme vesmír. Neříkám stvořit, spíš iniciovat. Ale být bohem vlastního vesmíru nebude takový zázrak, jak si církve představují, s tou všemohoucností to nebude tak slavné:)

[ Parent ]
 
 
Re: Ano (none / 0) (#13)
Tomas (kasprciuzenáčGmailtečkacom) 14.03.2007 23:02:25 MET
(User Info)

Pro Vás je pojetí skutečnosti (reality) východiskem, a současně i kritériem pravdivosti Vašeho vlastního poznávacího procesu.
můžete mi nabídnout něco jiného? Já bohužel nic jiného nevidím. Co to má být, myšlenkové konstrukce nespojené s realitou?


Poctivý přístup ke skutečnosti. Nic víc ale ani nic míň. Tedy znova: nemohu dopředu vědět, k jaké skutečnosti přistupuju, pokud k ní chci skutečně přistupovat. Pokud už dopředu vím, k jaké skutečnosti "chci" přistupovat, pak si na ten přístup ke skutečnosti jen hraju. V posledku pak skutečnost znásilňuji.

Netrápíte se nelogičností toho postupu, že "poznáváte" něco, o čem jste dopředu přijal představu o jeho povaze.
To co nazýváte logikou jste získal pozorováním právě reality, máte v mozku abstrakci reality, jen ji křivíte fantazií do bizarních tvarů.


Klasický důsledek zjednodušeneného uvažování — sorry, kapitáne. To, co já nazývám logikou (a myslím, že to tak dělá i většina logiků) je exaktní, abstraktní kalkul. Myšlený, vymyšlený kalkul. Nemá (ze své definice) pražádný vztah ke skutečnosti nebo realitě. Ani k té Vaší, kapitáne.

Netuším, jestli si děláte blázny (v této diskusi) nebo Vám tento fakt uniká. Doporučuji se nad tím zamyslet.

Opakuji,předpokládám jen jeden axiom, skutečnost je. Další přepoklady nejsou třeba.

To už je převracení stokrát omleté slámy vidlema, který pamatujou snad ještě Voltaira. V těch Vašich dvou slovech (skutečnost je) se zrcadlí celé dějiny Evropy včetně celé Původní Smlouvy. Bez nich byste to neřekl. A že si myslíte, že byste to bez nich zvládl, to svědčí o Vašem rozletu.

Poznání je pak vlastně jen učením se hotové doktríně. Kterou za vás (ve slovech) zpracoval už někdo před Vámi.
Ne, to není doktrína. Základy "toho co napsali jiní" jsem si ověřil a denně ověřuji. Aplikoval jsem to na mnoho případů o nich jsem nečetl a kupodivu to fungovalo.


Co to má společného s poznáním "to, že ste si něco přečet, a vono to pak funguje"? Si děláte srandu?

Protože poznání je díky obrovské kapacitě mozku naprosto individuální (přesto, že výsledky se třeba shodují)

Tak víte, co je to ta skutečnost nebo ne?

a poznání má podle mě převážně neslovní charakter,

Takže si je vytváříte sám? Nebo jak se s ním seznamujete? Ještě stále máte pocit, že jsem to já, kdo se točí v kruhu?

je obsah mého (jakož i ostatních, kdo sledují svět okolo) velmi odlišný od slovních knižních formulací. Přírodě podáte prst (třeba si ověříte elementární platnost Newtonových zákonů) a ona vás zatáhne automaticky velmi daleko.

No, asi toho nechme. Skončil bych u toho, že Vám je ten prst evidentně milejší, než ta skutečnost, o které sice víte, ale kterou se tváříte poznávat.

Ale neodpustím si ten přívlastek, že i alibistický. Alibistický v tom, že — namísto poctivého zpytování vlastního (opravdového) přístupu — si celou tuto práci odpustí a spolehne se na řeči, že voni řikaj, že to je tak a tak.
Ten alibismus je metoda sama. Jestliže nejste schopen zodpovědět otázku, nezbytnou pro další postup, prostě z její vhodné hodnoty uděláte axiom a kouknete se jak vypadá model. Není jednoduché doběhnout na konec rovnoběžek a kouknout, zda se zde skutečně protínají, ale postavit na tomto předpokladu systém je zvládnutelné:) Zapomínáte, že exaktních vědách to jen "není oni říkaj", máte většinou možnost si na věci "sáhnout", vy osobně vlastní rukou a mozkem.


No, Vy patrně taky na některý věci zapomínáte, cnemo. Například na to, že jsou exaktní vědy a pak přírodní vědy, které ty vědy exaktní pouze aplikují. Ty exaktní vědy nemají se skutečností nic společného. To se Vám tam porád nějak plete. Taky zřejmě proto jste schopen v jednom odstavci argumentovat jak nemožností sáhnout si, tak i vyhrožovat "exaktností", kde si na to lze šáhnout.

Jistě, šáhnout si na nekonečno je těžké. Není to ale spíš argument proti té jistotě, na které je ten který model postaven? Lze potom vůbec definovat model skutečnosti (která už je), když přitom nutně potřebuji (abstraktní) pojem nekonečna, který nikdy nebude uchopen?

Mimochodem, když dám dohromady Vaše dvě tvrzení: nalezení absolutní pravdy, protože tou je jen totožná kopie reality a k tomu při pohledu od vás zase není nic než vy a vaše vnímání, pak když to spojím pojmem poznání, tak mi z toho vychází, že pro Vás je absolutní pravda stvořením světa poznávajícím subjektem. Nejste Vy, cnemo, nakonec zakuklený teolog? (to je taky štulec)
Ne, ne a ne:) Ve skutečnosti je totiž nositelem poznání mozek, ať už lidský, nebo v budoucnu počítačový. Prostě v těchto konečných prostorech nejste schopen modelovat něco tak komplexního.

Ale pokud by se to povedlo (jakože je to nemožné), pak byste skutečně byl stvořitelem nového vesmíru:) Takže to vlastně nejde.

A abych to ještě trochu zamotal, nijak nevylučuji, že inteligence (člověk) nedokáže v budoucnu vytvořit to, čemu dnes my říkáme vesmír. Neříkám stvořit, spíš iniciovat. Ale být bohem vlastního vesmíru nebude takový zázrak, jak si církve představují, s tou všemohoucností to nebude tak slavné:)


No, a eště pořád si nepřipadáte jako hlasatel doktríny?
-

Berte mě jako takovýho kašpárka
[ Parent ]
 
 
Netolerance (první poznámky k Lévinasovi) | 13 comments (8 topical, 5 editorial, 0 pending)

 
Komentáře: Zobrazení: Řazení:

Powered by Scoop
Všechny ochranné známky a autorská práva na této stránce náleží jejich příslušným vlastníkům. Autorská práva ke článkům a komentářům vlastní jejich příslušní autoři.
Provozovatel systému nezodpovídá za obsah kteréhokoliv autorského díla zde uvedeného. Podrobnosti viz.
plné znění podmínek.

registrace nového uživatele | jak na to | časté dotazy | vyhledávání || odpadkový koš | kompletní deníky