M: "Dobrý večer pane Pavlíčku. Přestože jsem Vám asi nesedl do oka, tak bych se Vás rád zeptal na několik otázek. Měl byste zájem o rozhovor se mnou?"
D: „Ale klidně ano. Sám se rád dozvím o co se Jahuové ze Sprchy zajímají.“
M: "No já bych se chtěl spíše ptát Vás."
D: „Tak se ptejte, pokud nebudete nudit, tak budu odpovídat.“
M: "Děkuji. Na Sprše jste psal, že žijete v Holandsku, dokonce jste mi sliboval metrák holandského sýra, pokud splním nějakou Vaši podmínku."
D: „Ano, žiji v Holandsku.“
M: "Ale pocházíte z Čech ne? Do Holandska jste emigroval?"
D: „Pocházím z Československa. Co se týče mé emigrace, tak to bylo trochu složitější.“
M: "Pochopitelně jsem mněl na mysli Československo jen jsem měl na mysli konkrétně oblast Čech. Můžete nějak blíže popsat to, jak byla Vaše "emigrace trochu složitější"?"
D: „Měl jsem na mysli to, že mám i slovenské kořeny. Moje emigrace zprvu nesměřovala do Holandska, ale jinam. “
M: "Aha. A v kolika letech jste emigroval a kam, můžu-li se zeptat?"
D: „Emigroval jsem ve dvaadvaceti letech a původně jsem směřoval do USA.“
M: "Byl útěk těžký?"
D: „V podstatě ani nebyl. Odešel jsem v podstatě, dá se říci přes Rumunsko v roce 1979.“
M: "Jestli tedy dobře počítám, tak jste se narodil v roce 1957"
D: „Ano, počítáte dobře. (smích)“
M: "Co jste si od cesty do USA sliboval?"
D: „Trochu naivně jsem si představoval, že v takzvané nejsvobodnější zemi udělám kariéru v nějaké hudební kapele, ale zatímco v roce 1979 byla u nás zlatá éra hipies, tak v Americe, kam jsem přijel v roce 1980 z Rakouska, už to bylo pasé. John Lennon, Jimmy Hendrix, Jim Morrison či nejslavnější rebelka Jannis Joplin už byli v podstatě historií.“
M: "A jak jste se tedy v Novém světě protloukal?"
D: „Do Ameriky jsem přišel doslova s holou zadnicí, tak to nebylo lehké. Naštěstí se mne ujal jeden starší emigrant z Uherského Brodu a v začátku mi pomohl s bydlení a obstaráním práce.“
M: "Kde přesně jste se usadil?"
D: „Neřekl bych, že usadil, to není to pravé slovo. Prvních pět měsíců jsem byl v Utahu, potom půl roku v Californii.“
M: "Jak jste se tedy živil?"
D: „Těžko. Když člověk nemá dodělanou žádnou školu a neumí nic, co by mohl na trhu práce, jak se říká prodat, tak má v Americe šanci sehnat akorát tak manuální práci a to nebylo nic pro mne, takže jsem práci ztratil.“
M: "To je asi pravda, ale co jste tedy dělal?"
D: „Potloukal jsem se cestou necestou po Americe, až jsem se dostal do New Yorku.“
M: "A proč jste tam nezakotvil?"
D: „Po necelých dvou měsících potloukání po New Yorku jsem v roce 1982 z Ameriky odcestoval.“
M: "Co bylo hlavním důvodem, že jste opustil Ameriku?"
D: „Amerika je zvláštní země, je jiná než Evropa. Lidé tam jsou příliš zaměření na výkon, spolehlivost a upřímnost.“
M: "Netoužil jste se vrátit domů do vlasti?"
D: „V srpnu 1988 jsem už jako Holandský občan navštívil Československo.“
M: "Máte z této cesty nějaké zvláštní zážitky?"
D: „Ani ne, až na zatčení v bytě mé nevlastní sestry Lucie.“
M: "Vy jste byl zatčen? Proč?"
D: „Tiskly se tam protistátní letáky.“
M: "Byl jste kuli tomu ve vězení?"
D: „Nebyl.“
M: "To je divné. Komunisté velmi rádi odhalovali protistátní skupiny a jejich napojení na zahraničí. Jak to, že jste z toho vyklouzl?"
D: „K tomu se nebudu vyjadřovat.“
M: "Dobrá. Bylo by to asi zajímavé vědět, proč Vás Státní bezpečnost nezatkla."
D: „Náš rozhovor bude asi končit.“
M: "Dobrá, změníme téma. Jaký je Váš vztah ke Sprchařům?"
D: „Žádný, shromažďuje se tam ten nejsmrdutější proamerický odpad horší než na Psu.“
M: "Účet na Sprše Vám založil pan Vodník ze svého pracovního emilu v Nicole Montagne, proč?"
D: „K tomu se také nebudu vyjadřovat, ale nebylo to mou neschopností používat email.“
M: "Na Vrbě jsem uveřejnil Vaší fotografii, kterou jsem našel na Google a pan Vodník tvrdí, že to nejste na snímku Vy, ale že to je on na fotografii, kterou prý poslal panu Boutrousovi."
D: „Samozřejmě, že je to moje fotografie. Vodník nenávidí Butrouse tak, že představa, že by mu zasílal svoje fotografie je tak absurdní, že se válím po zemi. (chechtot)“
M: "Také mi připadlo Vodníkovo tvrzení, že zasílá Boutrousovi své fotografie neuvěřitelné."
D: „Dělá si z vás dobrý den. A nashledanou.“
M: "Mám tomu tak rozumět, že náš rozhovor končí."
D: „Ano.“
M: "Chtěl jsem se Vás ještě zeptat, zda už víte proč Jurij Balujevski tvrdí, že nefungující protiraketová obrana je nebezpečná pro Rusko?"
D: To by jste měl spíš vysvětlit Vy Maxi. Vysocí ruští představitelé už několikrát uvedli, že nefungující raketová obrana není pro jejich raketové systémy žádným problémem.
