Dědictví po George Bushovi mizí na domácí politické scéně skoro stejnou rychlostí jako jeho zahraniční politika. Imigrační reforma, kterou podporoval, zkolabovala minulý týden. Slibovaná reforma Social Security nikdy ani nezačala. Demokrati doufají, že obrátí jeho daňové omezení. Je možné, že jediným odkazem toho nejkonzervativnějšího z posledních prezidentu bude ryze Clintoniansky zákon o vzdělání a příspěvky na předepsané léky, jež explodují rozpočet?
Ne tak zhurta. Mr. Bushovi se zdařilo posunout Nejvyšší soud významně doprava, díky tomu, že jmenoval dva chytré a solidní konzervativce, Johna Robertse a Samuela Alito, aby nahradili Williama Rehnquista a Sandru Day O’Connor. A krátká smršť soudních rozhoduti z minulého týdne ukazuje, že tenhle úspěch může mít rozhodující vliv na domácí politiku ještě několik desetiletí.
Nejvyšší soudce Roberts není velkou změnou oproti Nejvyššímu soudci Rehnquistovi, to ani náhodou. Ale Mr Alito se ukazuje být mnohem spolehlivějším konzervativním vojákem než Ms O’Connor. Ta byla proměnlivým hlasem, který mířil doprava v ekonomických záležitostech a doleva v sociálních otázkách jako povinné kvóty pro menšiny a potrat formou částečného porodu mezi ostatnimy liberalnimy totemy.
Je možno pochybovat o tom, kolik osobních zásluh na této proměně si může Mr Bush připsat. Konzervativní hnutí pracovalo na proměně Nejvyššího soudu celou generaci. Mr Bush málem celý úspěch zničil, když na místo Ms O’Connor nominoval rodinnou poradkyní a právně lehkou váhu, Harriet Miers. Bylo třeba plnokrevné konzervativní vzpoury, kombinované s jejím ubohým výkonem v Kapitolu, aby Mr Bush odvolal jmenovani Ms Miers a nahradil ji Mr Alito.
Ale o dopadu změn, které se staly za vlády Mr Bushe není pochyb.
Soudní termín 2006-07 viděl průvod konzervativních vítězství jak velkých tak malých (konzervativní blok vyhrál 13 ideologicky nabitých případů ve srovnání s šesti vítězstvími liberálního bloku). V sumě rozhodnutí vydaných minulý týden pri ukonceni termínu, soud omezil právo soudit v případě údajného přestoupení oddělení církve a státu, potvrdil právo školních úředníků vyloučit studenta, který si dělal posměšky že školních anti-drogových pravidel (dobodrobna diskutovaný případ “Bong hits 4 Jesus” uváděny i na Sprše) a nejvýznamněji omezil možnost školních distriktu (v USA školském systému jsou rady školních distriktu pravidla ustanovujícím orgánem – pozn. překl.) používat rasová kritéria k propagaci nebo zachování rasové integrace. Tato rozhodnutí přišla krátce poté, co Nejvyšší soud potvrdil federální zákaz potratů formou “částečného porodu” procedury požívané výhradně pro potraty ve velmi pozdním termínu.
To ovšem neznamená, že soud bude neúnavně pokračovat vpravo vchod. Konzervativci nesouhlasí mezi sebou. Mr. Roberts upřednostňuje “vyhraněná” rozhodnutí, která namaji moc velkou hodnotu coby precedents. A je třeba nezapomínat, že Nejvyšší soud není setkání králů filozofů; Mr. Scalia zatnul zuby a podržel právo pálit vlajku z jednoduchého důvodu; je to zaručeno ústavou. Ale rozpor je velmi patrný.
To je dlouhodobou výzvou liberální Americe. Liberálové po desetiletí spoléhali na to, že soudní rozhodnutí prosadily mnohé z jejich nejmilejších zákonů. Ale konzervativní ovládnutí Nejvyššího soudu může klidně trvat celou generaci, i když Demokrati získají Bílý Dům v roce 2008, jak se zda pravděpodobně.
Ti dva soudci, kteří jsou nejblíže odchodu, náleží k liberálnímu bloku. Například John Paul Stevensovi je 87 let. Nový šéf soudu je mladistvý dvaapadesatnik, který vlastní kombinaci vysokého intelektu a soudnické povahy jež mu může otevřít cestu k zanechání své význačné stopy na celém soudu.
Ale tenhle posun v ideologii soudu zároveň přináší liberální Americe i příležitosti. Její spoléhání na soudy bylo rozporným požehnáním. Liberálové velmi často nedokázali vybudovat veřejnou podporu pro své návrhy; proč se otravovat s přesvědčováním obyvatelstva, když můžete spoléhat na soudce - aktivisty? Stali se rovněž vězni purismu, který jim velí dotáhnout svou víru do logického závěru, i když následky uráží obyčejné voliče (podpora ženských práv na vlastní rozhodnutí se stane podporou potratů až do porodu). Zrušení školní modlitby a zavedení rozvážení černých studentů do bílých škol zažehlo konzervativní hnutí, krmené populismem a odporem.
Není to tak špatne ani pro liberály
Robertsuv soud může ochránit liberální Ameriku od opětovného zabřednutí do soudnického extrému – objevení ústavního práva na homosňatek (což již učinil Nejvyšší soud státu Massachusetts). Rozumní obhájci homosňatku se teď budou soustředit na vítězství u soudu veřejného mínění a v halách zákonodárců. Jak to nakonec má jistě být.
Není pochyb, že nový soud bude iritovat liberální Ameriku. Prorazí díry do stěny mezi církví a státem. Prosadí nějaká omezení potratů. Ale ta frustrace se ukáže být méně bolestná, než se na první pohled zda. Například schválením zákazu potratů formou částečného porodu, soud přivedl potratové procedury blíže populárnímu mínění a mezinárodním zvyklostem. Možná, že soud i donutí liberály, aby znovu objevili ztracené umění přesvědčování voličů. A přivede je k větší vynalézavosti v prosazování jejich základních myšlenek. Soudní odpor ke kvótám na základě rasy donutí levici k tomu, aby přemýšlela o lepších cestách k řešení chudoby. Liberálové můžou začít experimentovat s kvótami na základě příjmů nebo školními poukázkami pro chudé. To všechno může liberalismu pomoci spíše než uškodit
