Minule jsme skoncili u Soul Coughing, tak zacneme s podobne zabavnou partou zvanou…
…Ween, ktera postmoderne dekonstruuje vsemozne hudebni zanry s perfekcionalistickou detailnosti. Push Th' Little Daisies byl jejich nejvetsi radio-hit, nazev je parodie slangoveho vyrazu pro umrti – kdyz jste pod zemi, tlacite zespodu na sedmikrasky. Tady predvadeji sve mad skillz v latinsko-americkych ridims, zde se venuji industrialu a nakonec neco lechtive kuntry muzik o prilis narocne pritelkyni.
Weeni se na desce Mollusk venuji psychedelicke hudbe, ovsem na silene Texasany se jmenem Butthole Surfers nemaji. Tady je jedna ukazka, jak BS dokazou prepracovat Donovanuv original.
Hurdy Gurdy je hudebni nastroj podobny flasinetu.
Hlavnim sefem texaskych acid casualties je Gibby Haynes, syn Dallasskeho TV bavice deti (Mr.Peppermint), kamarad Johnny Deppa a allaround hudebni apod. experimatator. Diky obcasne naklonnosti k zakazanym latkam ma docela bohatou historii s Texaskou policii. Zivy obrazek jejich divokych predstaveni.
Pokrevnimi bratry Butthole Surfers je kapela Flaming Lips, moc hezky dokumentovana ve filmu. Vicemene banda umelecky postizenych lehkych delikventu z Oklahoma City, coz neni ani nahodou vyznamne kulturni centrum. Ale stejne tak jako ma Anglie svou tradici excentriku, i v USA dokaze mladez pohanena psychedelickymi substancemi tvorit ojedinela dila i na venkove. Flaming Lips maji i ceskou konexi, bubenik a multi-instrumentalista Steven Drozd, se k muzice dostal pres polkovou kapelu sveho otce. Tata Drozd dokonce hral na jednom koncertu, pote co se Steve dostal z dost neprijemne zavislosti na heroinu. Steve Drozd je za melodickymi pasazemi pisnicek FL a Gibby Hayes z BS se ve filmu vyjadruje, ze jim ho zavidi. Hlavni zpevak Wane Coyne zrovna nema hlas jako Pavarotti, ale jeho prednes a texty jsou bezelstne uprimne. Pokud si chcete spravit naladu a ziskat optimismus pisnickou o tom, ze vsichni lidi, ktere znate, jednoho dne umrou (c.9), rozhodne si pustte tuhle.
Hezkou horko-sladkou hudbu vytvari i seskupeni The Eels, ktere vede Mr.E. Jeho tata nebyl cesky polkar, ale vehlasny fyzik. Pro mne je jejich hudba dost navykova a poji se k ni mnoho osobnich vzpominek. Libi se holkam…
Kdyz uz jsme u spojeni otec/syn, muzeme klidne zase prejit na africky continent, kde syn nasleduje skoro presne ve slepejich otce Tatik Fela uz to ma bohuzel za sebou.
Nekdy hudebni talent preskoci generaci. Hank Williams byl proslaveny opilec a casanova, jehoz hvezdna kariera v country bohuzel skoncila brzy. Jeho syn Hank Willimas Jr. moc slavy nemel, kdyz si odmyslime relativne malou skupinu cistokrevnych rednecks. Zato Juniorovo nezvedny syn z prvniho manzelstvi, ktery si tatikovych penez moc neuzil, ma hlas a zivotni filozofii jako deda a snazi se vratit Nashvillu ty stare balls z dob Johnny Cashe a ostatnich hard living hudebniku. Tady se Hank III zpovida ze sveho obdivu prave k nim, tady se predvadi se svou punkovou kapelou a tady je jeho verze stare pisnicky od Johnny Cashe.
Jehoz hudba je ryze americka s vlivem vsemoznym.
Tohle je trochu te hodne stare americana roots klasiky a tady je jak se to vyvinulo do rock’n’rollu.
Na chvili preskocime louzi, desetileti a zanry a nahledneme jak se vyvinula spoluprace cernych a bilych muzikantu. I kdyz Tricky neni zrovna reprezentativnim vzorkem R&B, ci jinych obecne etnickych hudebnich zanru, jeho hudba je velmi ojedinela a mne neco rika.
Posledni dobou mne taky docela oslovuje IMHO retro kapela z Londyna. Hlas neco jako David Byrne z art punk ansamblu Talking Heads, ale hudba s repetetivnim dronem skoro podobna starym nemeckym krautrockerum, Can. Nutno podotknout, ze drone music je stara jako hudba sama a s jejim uzitim v “popu” zacal asi John Cage v pocatcich VU. Archie Bronson Outfit ma ale i velmi chytlave melodie a jejich prvni CD Derdang Derdang mi hralo v aute nekolik dni porad dokola. A neomrzelo se, jen ho nahradila dalsi potrava.
Podobne chytlave popevky vytvari take puvodne SaFra parta, ktera ted uspesne pronasleduje slavu z NYC. Tady se predvadeji na David Letterman show. Videl jsem je pred par lety na festiku poradanem The Cure a musim rict, ze ten virtuoz na kravsky zvonec mi dodava nadeji na hudebni karieru. Vyjma kratkeho fouknuti do trumpety na nic jineho nehraje, ale dava do toho dusi.
Vyse jmenovany festik otevirali skotsti hlukari Mogwai. Neni to kazdemu vkusu vyhovujici, ale ja to mam rad. Ke konci vystoupeni zpoceny bubenik tloukl zahadne polyrytmy a kytariste obleceni ve vytahanych usmudlanych dzinach kleceli nad kytarami, z kterych loudili hluky otrasajici celym stadionem. Skoncilo to jevistem bez hudebniku a kytarami oprenymi o stage monitor bedny, tudiz naramnym feedback. Postrockova dekonstrukce.
Tradicneji, ale stale podivne a melancholicky zni dalsi seskupeni z Cali (z tzv. Paisley Movement), Mazzy Star. Diky jevistnimu projevu slecny Hope Sandoval se radi i do tzv. shoegazer druhu umelcu. Sve postpsychedelicke snove texty prozpevuje s ocima trvale zaostrenyma na spicky vlastnich bot a s oblicejem zakrytym dlouhymi vlasy. Dalsi chick magnet muzika ;-)))
Dobrou davku tiche intensity vyrabeji taky dalsi amici z Chicaga, Tortoise
Minimalisticke samples, male zvuky a zajimave hudebni plochy. Prekvapive se rozhodli ke spolupraci s kapelou z naprosto opacneho konce hudebniho spektra. Nejsou na ni nikde odkazy, zajemcum muzu vypalit ono kratke CD. The Ex je skupina squaterskych anarchistu z Holandska se zalibou v madarskych lidovkach.
Konec druhe, predposledni casti…
